4 As 80/2013 — Nejvyšší správní soud

8 A 102/2012- 107 - text 13 pokračování 8A 102/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ing. P. P., za účasti: ZIMBO CZECHIA s.r.o., IČO: 61250988, se sídlem Praha 7, Na Zátorách 8, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Brno, Květná 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ústředního inspektorátu žalované ze dne 21. 5. 2012, č. j. BH947-2/99/4/9/2012-SŘ, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se včas podanou žalobou dne 3. 8. 2012 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, (dále jen „SZPI“), ústřední inspektorát, ze dne 21. 5. 2012, č. j. BH947-2/99/4/9/2012-SŘ, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí SZPI, Inspektorát v Praze, č. j. EU123-1/D/99011/1/2012-SŘ ze dne 17. 1. 2012, kterým mu byla uložena pořádková pokuta podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 50.000 Kč. Důvodem uložení pokuty bylo způsobení toho, že dne 21. 12. 2011 kontrolovaná osoba ZIMBO CZECHIA s.r.o., IČO: 61250988, jejímž je žalobce jednatelem, nesplnila povinnost podle § 14 odst. 1 zákona o státní kontrole, resp. nebyly vytvořeny základní podmínky pro provedení kontroly tím, že nebyla poskytnuta součinnost odpovídající oprávněním kontrolních pracovníků podle § 11 písm. a) tohoto zákona, když inspektorům SZPI nebyl umožněn vstup do provozoven, ve kterých měla být kontrola provedena. Správní orgán prvního stupně konstatoval, že účastník řízení Ing. P. P., nar. X, jako jednatel kontrolované osoby ZIMBO CZECHIA měl způsobit, že dne 21. 12. 2011 kontrolovaná osoba ZIMBO CZECHIA nesplnila povinnost podle § 11 písm. a) zákona o státní kontrole, když inspektorům SZPI nebyl umožněn vstup do provozoven, ve kterých měla být kontrola provedena, a to konkrétně v provozovnách na adresách: Kralupy nad Vltavou, Mostní 731, Roudnice nad Labem, Neklanova 2693, České Budějovice, Milady Horákové v areálu Penny, a to i přes písemnou žádost o poskytnutí součinnosti při provádění kontroly doručenou účastníku řízení jako jednateli kontrolované osoby dne 14. 12. 2011 požadující, aby účastník řízení jako statutární zástupce kontrolované osoby zajistil na všech provozovnách ZIMBO CZECHIA, že pracovníci předmětných provozoven poskytnou součinnost kontrolním pracovníkům SZPI ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o státní kontrole s tím, že zejména umožní vstup do provozoven včetně jejich zázemí. Nicméně inspektorům SZPI v těchto provozovnách v rozporu se žádostí o součinnost bylo na základě metodického pokynu a poučení vydaného vedením společnosti, které byly plně respektovány zaměstnanci, znemožněno provést kontrolu balených a nebalených sýrů, krájených a nekrájených masných výrobků, výrobků z ryb, výrobků studené kuchyně, salátů a pomazánek s živočišnou složkou. O podaném odvolání potom rozhodnul žalovaný správní orgán, tj. SZPI, ústřední inspektorát, dne 21. 5. 2012, rozhodnutím č. j. BH947-2/99/4/9/2012-SŘ, jímž zamítnul odvolání a potvrdil uloženou pořádkovou pokutu a náklady řízení v celkové ve výši 51.000 Kč. Žalovaný se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí velmi podrobně vypořádal se všemi odvolacími námitkami, odmítnul rozpor s názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v jeho rozsudku ze dne 28. července 2005, č. j. 4 As 42/2004-87. Poukázal na to, že inspektoři SZPI se při předmětných kontrolách prokázali služebním průkazem i pověřením k výkonu kontrolní činnosti ve smyslu § 9 zákona o státní kontrole a požadavku § 12 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nezákonnosti. Namítal, že nebyla dána věcná působnost orgánů SZPI a teprve žalovaný správní orgán ve svém rozhodnutí o odvolání vyložil ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) správního řádu, nicméně podle názoru žalobce nebyla věcná působnost k předmětným kontrolám řádně doložena. Žalobce namítal, že nezákonnost postupů SZPI vůči potravinám živočišného původu byla v minulosti potvrzena, a že provozovny ZIMBO CZECHIA – NOVÁK MASO-UZENINY spadají pod výkon veterinárního dozoru. Žalobce tvrdil, že písemně sdělil orgánům SZPI, že výkon dozoru bude umožněn pouze v rozsahu jejich věcné působnosti. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, neboť z něho není zřejmé, jakou povinnost podle § 14 zákona o státní kontrole měl porušit, rovněž žalobou napadené rozhodnutí označil jako nepřezkoumatelné, neboť mělo obsahovat nové skutečnosti a současně, čímž mělo dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Žalobce dále namítal, že v rozporu se skutečností uvedenou SZPI v kontrolních protokolech, akci nikdy nebyla přítomna osoba, která by byla zákonným zástupcem kontrolované osoby. Podkladem pro uložení pokuty se tak staly listiny obsahující nepravdivá tvrzení. Zaměstnance provozovny není nadán pravomocemi ve smyslu § 15 obchodního zákoníku, stejnopis protokolu o kontrole s poučením o možnosti podat námitky bylo třeba doručovat výhradně společnosti, což se nestalo. Žalobce namítal, že nebylo přesvědčivě vysvětleno, proč byla uložena pokuta ve výši právě 50.000 Kč. Žalobce dále namítal, že zákon stanoví podpis oprávněné úřední osoby, kterou je v daném případě Ing. J. Š., který však rozhodnutí nepodepsal, přestože je zde uvedeno jméno Ing. M. K. a jeho podpis je připojen nad jméno Ing. Š., zákonný údaj „za správnost vyhotovení“ chybí a uvedený údaj „v. z.“ je z hlediska zákona zcela irelevantní. Rozhodnutí je tak v této části zmatečné, zavádějící a nezákonné. Žalobce uváděl, že zákonná úprava podmiňuje provedení kontroly současným splněním tří náležitostí – 1) oznámením kontroly, 2) předložení služebního průkazu a 3) předložením písemného pověření. Pokud však písemné pověření v podstatě obsahovalo to samé, co služební průkaz, nejedná se o pověření prokazující oprávněnost jmenovitě pověřených osob u určitého subjektu ke kontrole s jednoznačně vymezeným předmětem kontroly k určitému datu. Žalobce se stejně jako ve svém odvolání dovolával rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 42/2004-87. Žalovaný ve vyjádření ze dne 24. 10. 2012 odkázal na svou argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí ze dne 21. 5. 2012, č. j. BH947-2/99/4/9/2012-SŘ, a navrhnul, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 29. 9. 2015, jehož se žalobce nezúčastnil (doručení do vlastních rukou vykázáno) a zástupce žalovaného správního orgánu setrval na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 11 písm. a) zákona o státní kontrole, platného do 31. 12. 2013, kontrolní pracovníci jsou při provádění kontroly oprávněni vstupovat do objektů, zařízení a provozů, na pozemky a do jiných prostor kontrolovaných osob, pokud souvisí s předmětem kontroly; nedotknutelnost obydlí je zaručena, Podle § 14 odst. 1 zákona o státní kontrole, platného do 31. 12. 2013, kontrolované osoby jsou povinny vytvořit základní podmínky k provedení kontroly, zejména jsou povinny poskytnout součinnost odpovídající oprávněním kontrolních pracovníků uvedeným v § 11 písm. a) až f) a h) tohoto zákona. Fyzické osoby nemají povinnost podle § 11 písm. d) tohoto zákona v případech, kdyby jejím splněním způsobily nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2013, č. j. 4 As 80/2013 – 49, v případě, že zaměstnanec kontrolované osoby v pozici vedoucího provozovny odmítne vpustit kontrolory do kontrolované provozovny, může jakožto fyzická osoba, která způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 14 zákona o státní kontrole nést za to odpovědnost v podobě uložení pořádkové pokuty dle § 19 odst. 1 citovaného zákona. Této odpovědnosti se nemůže zprostit ani poukazem na (nezákonný) pokyn svého zaměstnavatele. Pokud žalobce namítal nepřezkoumatelnost, musel Městský soud v Praze tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou. Podle ustálené judikatury nepřezkoumatelností trpí rozhodnutí tehdy, je-li nesrozumitelné, nebo neobsahuje-li dostatek důvodů, tj. není možné vysledovat myšlenkový postup, jímž správní orgán ke svému rozhodnutí dospěl, případně je-li zde jiná závažná vada řízení, která mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci. V inkriminované věci však tomu tak podle názoru soudu není, a proto žalobou napadené rozhodnutí přezkoumal. Pokud žalobce namítal, že v rozporu se skutečností uvedenou SZPI v kontrolních protokolech, akci nikdy nebyla