6 As 39/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 24/2010- 89 - text 9 pokračování 8Ad 24/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Bc. P. F., zast. JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Pardubice, Sladkovského 601, proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium České republiky, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 21.9.2010, č.j. PPR-15901-5/ČJ-2010-99KP t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí policejního prezidenta, jímž policejní prezident změnil rozhodnutí ředitele Policie České republiky Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ve věcech služebního poměru ze dne 27.4.2010 č.j. KRPH-12107-1/ČJ-2010-05500KR, kterým bylo podle § 179 zákona č. 361/2003 Sb. vydáno oznámení o zastavení řízení zahájeného na základě žádosti žalobce o obnovu řízení a to tak, že 1) výrok rozhodnutí zní: „Podle ustanovení § 181 za použití § 192 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon“) zamítám žádost o obnovu řízení, kterou podal bývalý major Bc. P. F., OEČ 232072, naposledy zařazen na funkci zástupce ředitele Okresního ředitelství Rychnov nad Kněžnou Policie České republiky, trvale bytem P. 1374, K., zastoupen na základě plné moci JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem, AK 500 02 Hradec Králové, Fráni Šrámka 1139, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 192 zákona.“ 2)odůvodnění rozhodnutí se doplňuje o: „Poučení o odvolání: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání u ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje do 15 dnů ode dne jeho doručení. Podání odvolání nemá odkladný účinek.“, a v ostatním napadené rozhodnutí potvrzuji. V odůvodnění policejní prezident mimo jiné uvedl, že se podrobně zabýval nejenom námitkami žalobce, ale i celou spisovou dokumentací odvolacího řízení a napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, přezkoumal v rozsahu, jaký byl uveden v odvolání. Zákonnost pak přezkoumal v celém rozsahu. Policejní prezident konstatoval, že napadené rozhodnutí vydal příslušný služební funkcionář a že je řádně odůvodněným a tedy i přezkoumatelným. Ze spisového materiálu vyplývá, že dne 26.3.2010 byla řediteli Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje doručena žádost žalobce o obnovu řízení ve věci propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky dle ust. § 106 odst. 1 písm. d) a ust. § 108 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb. odůvodněná tím, že skutkové závěry učiněné služebními funkcionáři v napadených rozhodnutích (rozhodnutí ředitele Policie České republiky okresního ředitelství Rychnov nad Kněžnou ze dne 6.10.2006 č.j. ORRK-522/2006 a rozhodnutí ředitele Policie České republiky správy Východočeského kraje č. 1678 ze dne 18.12.2006) se opírají o důkazy získané nezákonným způsobem, tudíž důkazy procesně nepoužitelné. Ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje žádost posoudil a vyhodnotil ji jako bezpředmětnou a dne 27.4.2010 vydal oznámení o zastavení řízení (§179 zákona č. 361/2003 Sb.). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Dále policejní prezident konstatoval námitky žalobce uvedené v jeho odvolání i obsah odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí. Policejní prezident přisvědčil žalobcově námitce, že mělo být nejprve rozhodnuto o povolení či zamítnutí obnovy řízení a toto rozhodnutí mělo mít zákonem aprobovanou formu, nikoliv rovnou rozhodnuto o zastavení řízení. Nicméně nedostatek předepsané formy podle policejního prezidenta nezpůsobuje sám o sobě zmatečnost, nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost rozhodnutí (oznámení) a netrpí nedostatkem důvodů. V této souvislosti odvolací orgán připomněl ustálenou judikaturu správních soudů i Ústavního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu Ads 133/2008-122, usnesení Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 16/96 nebo usnesení sp.zn. IV. ÚS 233/02). Policejní prezident nepřisvědčil žalobcovu tvrzení, že služební orgán pomíjí zcela zásadní okolnost, že poté, co Ústavní soud vydal služebním orgánem citované usnesení (IV. ÚS 1248/08 ze dne 15.7.2009), rozhodl ústavním nálezem sp.zn. II. ÚS 2806/08 ze dne 27.1.2010 k ústavní stížnosti Ing. J. L. o nezákonnosti pořízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve veřejné místnosti, na nichž bylo založeno rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru. a za dané situace nelze argumentovat rozhodnutími správních a soudních orgánů, jež se zakládají na důkazních prostředcích opatřených v rozporu se zákonem. Rovněž policejní prezident nepřisvědčil žalobcově námitce, že napadené rozhodnutí trpí věcnou nesprávností, když žádost žalobce obsahovala nové skutečnosti, jež plně odůvodňovaly odlišné řešení předmětné otázky, a správní orgán měl žádosti vyhovět. Podle policejního prezidenta však žádost neobsahovala novou skutečnost, která by opravňovala povolení obnovy řízení tak, jak to má na mysli ust. § 192 zákona č. 361/2003 Sb., neboť zákonnost pořízení odposlechů mohl žalobce uplatnit již v odvolání proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, či následně podané žalobě nebo kasační stížnosti, což neučinil. Při posuzování závěru učiněného služebním funkcionářem odvolací orgán přezkoumal veškerý spisový materiál a se závěrem učiněným služebním funkcionářem se ztotožnil. Konstatoval, že nevyšla najevo žádná nová skutečnost, která existovala v době původního řízení a kterou nemohl účastník, jemuž je ku prospěchu, bez svého zavinění v tomto řízení uplatnit a mohla odůvodňovat jiné řešení věci. Odvolací orgán se současně zabýval možností, zda se meritorní rozhodnutí neopírá o důkaz, o němž se zjistilo, že je nepravdivý. Nepravdivost provedených důkazů nebyla nikým namítána nebo prokázána a v žádném rozhodnutí konstatována. Ani tento důvod pro povolení obnovy řízení podle odvolacího orgánu neexistuje. Vydání rozhodnutí nezáviselo ani na posouzení předběžné otázky, kterou by příslušný orgán rozhodl jinak. V projednávaném případě pak odvolací orgán zjistil důvody, pro které bylo nutno rozhodnutí změnit. Žalobce v podané žalobě namítá, že napadené správní (služební) rozhodnutí trpí nezákonností a nepřezkoumatelností spočívající v nesrozumitelnosti. Podle žalobce je nesrozumitelná výroková část, nemající navíc oporu v odůvodnění, kdy není zřejmé, v čem konkrétně se vlastně rozhodnutí orgánu prvního stupně mění a v čem potvrzuje. Nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce i ve výroku č. 2), jímž se odůvodnění rozhodnutí zcela formalisticky mění tak, že se doplňuje o poučení o odvolání. Podle žalobce napadené rozhodnutí trpí i zásadní obsahovou nezákonností a věcnou nesprávností, když žádost žalobce o obnovu řízení obsahovala skutečnosti, jež plně odůvodňovaly odlišné řešení předmětné otázky, a tedy měl podle žalobce odvolací orgán rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve smyslu ust. § 90 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí, či měl případně sám ve smyslu ust. § 90 odst. 1 písm. c) příslušné rozhodnutí změnit a obnovu řízení nařídit. Dle tvrzení žalobce byl závěr o skutkovém stavu v řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky správními orgány nepochybně a výlučně založen na záznamech telekomunikačního provozu a prostorového odposlechu kanceláře Ing. J. L., coby vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou. Podle žalobce správní orgány v řízení o žádosti o obnovu řízení při své argumentaci zcela mylně interpretují zásadní okolnost, na níž žalobce ve své žádosti o obnovu řízení upozornil. Jedná se o skutečnost, že poté, co Ústavní soud vydal správním (služebním) orgánem citované usnesení, rozhodl ústavním nálezem sp.zn. II. ÚS 2806/08 ze dne 27.1.2010 ke stížnosti Ing J. L. o nezákonnosti pořízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve veřejné místnosti. Předmětné prostorové odposlechy přitom vedly k opatření zásadně jediných důkazů, na nichž správní (služební) orgán založil své rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. Žalobce také upozornil na skutečnost, že v mezidobí bylo rozhodnuto i o jím podané ústavní stížnosti, přičemž Ústavní soud svým nálezem sp.zn. IV. ÚS 1235/09 ze dne 14.7.2010 shodně jako v případě Ing. J. L. výslovně označil předmětné důkazy za nezákonné. Žalobce má za to, že za dané situace nelze v dané věci argumentovat, jak to činí žalovaný, rozhodnutími správních a soudních orgánů, jež se zakládají výhradně na důkazních prostředcích opatřených v rozporu se zákonem. Rovněž se domnívá, že za daného stavu, kdy byla Ústavním soudem (opakovaně)