1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 179/2014- 39 - text 8 pokračování 11A 179/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudkyň JUDr.Jitky Hroudové a JUDr.Evy Rybářové v právní věci žalobce: Z. S., zastoupen JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 2, Ostrava proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2014 čj: 92830/14/0100 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2014 čj: 92830/14/0100, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského a hl.m.Prahy ze dne 30.6.2014 čj: 12/1530/13/22, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 100.000 Kč za správní delikty podle § 19a odst. 3 písm. a), b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Žalobce v žalobě popsal průběh správního řízení a namítal, že pokuta ve výši 100.000 Kč je nepřiměřeně vysoká a pro účastníka řízení likvidační. Žalovaný jako odvolací orgán nepřihlédl k žalobcem v odvolání namítané majetkové situaci, ačkoliv z ustálené judikatury soudů vyplývá, že pokuta likvidační být v žádném případě nemůže. Z judikatury (např. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 38/02, I. ÚS 416/04, sp.zn. 1 As 9/2008) vyplývá, že správní orgán je povinen v nezbytném rozsahu přihlédnout také k majetkovým a osobním poměrům pachatele, a to i v případě, kdy takový požadavek ze zákona nevyplývá. Pokud bude nucen žalobce uhradit uloženou výši pokuty, dojde k jeho likvidaci, bude nucen prodat movitý majetek, který mu slouží k podnikání – pronájem a půjčování věcí movitých. Jde o dva motocykly, sněžný skútr a vodní skútr. Osobní automobil je pak nezbytností pro další podnikatelské aktivity, jako je výroba, obchod a služby. Žalobce poukázal na stav svých bankovních účtů, pohledávky a závazky, přičemž rozdíl mezi pohledávkami a závazky žalobce činí částku ve výši -2.721.541 Kč. Dále uvedl, že z daňového přiznání je zřejmé, že žalobce měl ke konci zdaňovacího období roku 2013 zásoby (zboží) ve výši 6.505.754 Kč. Tyto zásoby jsou však tzv. neaktivním majetkem, jsou neprodejné. Mají pouze účetní hodnotu, nelze je považovat za aktivní majetek žalobce, jehož prodejem by mohl žalobce získat finanční prostředky a uhradit uloženou pokutu. Žalobce nesouhlasí s výší uložené pokuty, která je likvidační. Pokud by došlo k ukončení podnikatelské činnosti, došlo by k nepřiměřenému zásahu do osobní majetkové sféry žalobce, se žalobcem žijí ve společné domácnosti dvě nezletilé děti ve věku 11 a 17 let. Dle názoru žalobce nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem, zjištěné nedostatky byly okamžitě odstraněny v průběhu kontroly. Nebylo přihlédnuto k tomu, že žalobce prodal výrobky s popsanými vadami pouze v počtu 523 ks jedinému odběrateli, který nebyl spotřebitelem. Tento odběratel od žalobce odebrané zboží dodával spotřebiteli jako zboží bezvadné, což znamená, že odstranil vytýkané vady. Pokud žalovaný uvedl, že výše uložené pokuty odpovídá pokutám ukládaným v obdobných případech, uvedl pouze data rozhodnutí a čísla jednací, uvedené srovnání je nepřezkoumatelné, nelze posoudit, zda došlo k porušení § 2 odst. 4 správního řádu. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že při určení výše sankce vycházel z kritérií , které stanoví zákon, přihlédnuto bylo ke skutečnostem ve prospěch i neprospěch žalobce. Vyhodnocena byla skutečnost, že žalobce se v minulosti nedopustil žádných správních deliktů i skutečnost, že přijal opatření k nápravě. Počet kusů výrobků uvedený na trh se zjištěnými nedostatky považoval správní orgán za okolnost přitěžující, na tom nic nemění skutečnost, že výrobky byly dodány pouze jednomu odběrateli. Žalovaný se zabýval majetkovou situací, vycházel z podkladů dodaných žalobcem. Na základě porovnání pohledávek (26.958.806 Kč) a zásob žalobce, které patří do kategorie běžných aktiv, tedy krátkodobého majetku (6.505.754 Kč) s jeho závazky (29.680.047 Kč), nedospěl správní orgán k závěru, že by pokuta byla likvidační ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2010 čj: 1 As 9/2008-133. Žalobce navíc podle daňového přiznání za rok 2013 vykázal zisk ve výši 456.760 Kč. Dlouhodobý majetek žalobce (motocykly a skútry) nebyl do úvahy žalovaného zahrnut, neboť se jedná o majetek nezbytný pro výkon podnikatelské činnosti žalobce v oboru pronájem a půjčování věcí movitých. Současně žalovaný přihlédl k tomu, že pokuta nemá být zanedbatelná, aby plnila preventivní účinky sankce. Zásada vyjádřená v § 2 odst. 4 správního řádu byla respektována, bylo poukázáno na obdobné případy, s uvedením identifikačních údajů včetně stručného popisu skutku, v němž bylo spatřeno protiprávní jednání. Navrhl zamítnutí podané žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán, po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Dle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) rozhodl soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že dne 28.3.2014 bylo Českou obchodní inspekcí, inspektorátem Středočeským a hl.m.Prahy zahájeno správní řízení se žalobcem, a to na základě kontroly, která byla provedena u žalobce ve dnech 19.3.2013 a 23.5.2013, při níž bylo zjištěno, že žalobce v postavení dovozce uvedl na trh zdravotnický prostředek BioBeam, tento zdravotnický prostředek byl uveden na trh v rozporu s ustanovením § 4 odst. 3 písm. b) nařízení vlády č. 336/2004Sb., když byl uveden na trh bez označení podle bodu 13.3.1 přílohy č. 1 k nařízení vlády – etiketa nebo štítek neobsahoval identifikační údaje výrobce, etiketa nebo štítek, vnější obal nebo návod k použití neobsahoval identifikační údaje zplnomocněného zástupce (výrobce nemá sídlo v členském státě Evropské unie), výstraha podle bodu 13.3.11 přílohy č. 1 k nařízení vlády, uvedená na výrobku, nebyla v českém jazyce. Bylo konstatováno, že tímto jednáním došlo k porušení ustanovení § 13 odst. 1, 2 zákona o technických požadavcích na výrobky a jednání lze kvalifikovat jako správní delikt podle § 19a odst. 3 písm. a), písm. b) téhož zákona. Dále bylo poukázáno na novelu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, jež byla provedena zákonem č. 100/2013 Sb. s tím, že z relevantních ustanovení se změnilo pouze označení ustanovení § 19a odst. 5 na odst. 7 s tím, že bude postupováno podle zákona ve znění účinném v době, kdy došlo k jeho porušení. Žalobce byl jako účastník řízení poučen o svých právech podle § 36 správního řádu. Žalobce ve vyjádření k zahájení správního řízení uvedl, že ihned po zjištění nedostatků pozastavil prodej přístrojů a učinil kroky k neprodlené nápravě zjištěných nedostatků. Jde o první přestupek, žádá proto o shovívavost při vyměření pokuty, neboť se dostal do finančních problémů a pokuta v jakékoliv výši by pro něj byla likvidační. Rozhodnutím České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a hl.m.Prahy ze dne 30.6.2014 čj: 12/1530/13/22 bylo rozhodnuto tak, že žalobci se ukládá úhrnná pokuta ve výši 100.000 Kč za správní delikt podle § 19a odst. 3 písm. a), písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky, kterého se v postavení dovozce dopustil tím, že fakturami vystavenými dne 3.12.2012 a 1.2.2013 odběrateli Drixon group s.r.o. uvedl na trh v rozporu s § 13 odst. 1, odst. 2 zákona o technických požadavcích na výrobky zdravotnický prostředek světelný terapeutický systém BioBeam 940 bez označení podle bodu 13.3.1 přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 336/2004 Sb. ( neuvedení identifikačních údajů výrobce a zplnomocněného zástupce) a bodu 13.3.11 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 336/2004 Sb. (výstraha podle uvedeného bodu přílohy nebyla uvedena v českém jazyce). V odůvodnění správní orgán odkázal na zjištění, která byla učiněna na základě kontrol ze dne 19.3.2013 a 23.5.2013, skutkové zjištění bylo dostatečné, odpovědnost kontrolované osoby je plně prokázána. Správní orgán dále uvedl, že aplikoval absorpční zásadu a vycházel z ustanovení § 19a odst. 5 písm. a) zákona o technických požadavcích na výrobky, za který lze uložit pokutu do 50 mil. Kč. Pokud jde o výši pokuty, konstatoval, že uvedení zdravotnického prostředku na trh bez výstrahy o používání výrobku v jazyce země, kde je výrobek veden na trh, je závažným porušením