4 As 37/2005 — Nejvyšší správní soud

3 A 46/2013- 102 - text 7 pokračování 3A 46/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Jana Ryby v právní věci žalobce: Městská část Praha 7, se sídlem nábřeží Kpt. Jaroše 1000, Praha 7, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti: Skanska Delta Project Company, s. r. o., se sídlem Křižíkova 682/34a, Praha 8, IČ 28396227, zastoupen Mgr. Ladislavem Štorkem, advokátem, se sídlem Platnéřská 191/4, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. S-MHMP 1567698/2012/OST/No, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 13. 6. 2013, č. j. MHMP 494466/2013, t a k t o : I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. S-MHMP 1567698/2012/OST/No, ve znění opravného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 13. 6. 2013, č. j. MHMP 494466/2013, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 7 ze dne 3. 9. 2012, č. j. MČ P7 26241/2012/OVT/Lub, sp. zn. MČ P7 8622/2012/OVT/ob.99, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal svou žalobou zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 7 ze dne 3. 9. 2012, č. j. MČ P7 26241/2012/OVT/Lub, sp. zn. MČ P7 8622/2012/OVT/ob.99. Tímto rozhodnutím byla umístěna stavba „NEC – administrativní budova“ na pozemcích parc. č. 2415/21, 2415/22, 2415/23, 2415/32, 341/1, 351, 2274/1, 2278/1, 2328/1 a 2415/1 na nároží křižovatky ulic Argentinská a Plynární. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že v napadeném rozhodnutí je jako žadatel o vydání územního rozhodnutí označen neexistující subjekt. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že výjimka ze stavební uzávěry, která byla podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, je nezákonná, a to z těchto důvodů: - o udělení výjimky neprobíhalo řízení podle správního řádu a nebyla užita ustanovení o řízení před kolegiálním orgánem, - v řízení o udělení výjimky nebylo s žalobcem jednáno jako s účastníkem řízení, - územní rozhodnutí zahrnuje i jiné pozemky, než na které se vztahuje výjimka, - jako žadatel je v rozhodnutí o udělení výjimky uveden neexistující subjekt, - výjimka byla udělena jinému subjektu, než kterému bylo vydáno územní rozhodnutí. Žalobce navrhuje, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí. K podané žalobě se písemně vyjádřil žalovaný. Uvedl, že dovolává-li se žalobce v řízení o udělení výjimky ze stavební uzávěry aplikace ustanovení správního řádu o řízení před kolegiálním orgánem, není to na místě, neboť § 134 správního řádu začíná slovy „Nestanoví-li zvláštní zákon jinak…“. V daném případě stanoví jinak § 99 odst. 3 stavebního zákona. Rada obce v takovém případě postupuje podle stavebního zákona, nikoli podle správního řádu. Pokud jde o účastenství v řízení o výjimce ze stavební uzávěry, žalobce účastníkem takového řízení není. K dalším námitkám žalovaný konstatuje, že žádný právní předpis nestanoví, že žadatel o výjimku ze stavení uzávěry musí být totožný s žadatelem o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Závěrem žalovaný uvádí, že s ohledem na situování pozemků stavby nedojde k zásadnímu předurčení budoucího uspořádání území stavební uzávěry, neboli záměr neohrožuje účel stavební uzávěry. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. K žalobě podala své písemné vyjádření i osoba zúčastněná na řízení. Žalobce dle jejího mínění opírá nezákonnost napadeného rozhodnutí jen o nezákonnost rozhodnutí o povolení výjimky. Žalobce však měl možnost toto rozhodnutí napadnout správní žalobou, což neučinil. Žalobce pro svou pasivitu nyní nemůže úspěšně napadat nezákonnost rozhodnutí o povolení výjimky s účinky pro napadené rozhodnutí. Argumentace žalobce o rozhodování kolektivního správního orgánu dle § 134 správního řádu neobstojí, neboť v daném případě se jako lex specialis uplatní § 70 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Žalobce se mýlí i v tom, že měl být účastníkem řízení o povolení výjimky podle § 99 odst. 3 stavebního zákona. K námitce, že umisťovaná stavba zahrnuje i jiné pozemky, než jsou uvedeny v rozhodnutí o povolení výjimky, zúčastněná osoba uvádí, že není zřejmé, které konkrétní pozemky má žalobce na mysli. Nicméně z pozemku s parcelním číslem 2415/1 v katastrálním území Holešovice, který je v rozhodnutí o povolení výjimky uveden, byl geometrickým plánem ing. Věry Pohanové č. 1251-16/2008 ze dne 31. 10. 2008 oddělen pozemek s parcelním číslem 2415/32 v katastrálním území Holešovice, který je uveden v napadeném rozhodnutí. Konečně k námitce, že rozhodnutí o povolení výjimky nebylo adresováno společnosti Skanska, poukazuje zúčastněná osoba na znění § 73 odst. 2 správního řádu. Při jednání, které se u zdejšího soudu konalo dne 17. 2. 2016, setrvali účastníci na svých návrzích i argumentech. Osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že rozhodnutí o výjimce zahrnuje všechny pozemky uvedené v rozhodnutí o umístění stavby, neboť došlo k rozdělení pozemků, které byly původně jmenovány v rozhodnutí o výjimce. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že jí již bylo vydáno stavební povolení. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud v Praze posoudil věc takto: Pokud jde o první žalobní bod, žadatel byl v napadeném rozhodnutí uveden tak, že u jeho obchodní firmy chyběl dodatek „a. s.“ a byla uvedena nesprávná adresa jeho sídla. Tyto nedostatky soud považuje za pouhé chyby v psaní, zřejmé nesprávnosti, které nebrání identifikaci daného subjektu, a nejsou proto způsobilé ovlivnit samy o sobě zákonnost rozhodnutí. Nadto tyto chyby v psaní byly následně napraveny opravným rozhodnutím. Pokud jde o druhý žalobní bod, soud uvážil, že rozhodnutí Rady hlavního města Prahy o udělení výjimky ze stavební uzávěry ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. S-MHMP 256755/2008, je v dané věci rozhodnutím podkladovým (subsumovaným) ve vztahu k rozhodnutí o umístění stavby, které mu podle § 75 odst. 2 s. ř. s. přísluší přezkoumat („Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví“). Soud se v tomto ohledu neztotožňuje s tvrzením osoby zúčastněné na řízení, že rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry mohl žalobce napadnout samostatnou žalobou. Rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry totiž zpravidla nezakládá práva a povinnosti fyzických a právnických osob samo o sobě, ale až ve spojení s navazujícím aktem správního orgánu, kterým je rozhodováno o celém předmětu řízení. V případě rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry se tak zpravidla nejedná o rozhodnutí, jež parametricky odpovídá požadavkům § 65 s. ř. s. a jeho samostatné přezkoumání tak bude zpravidla vyloučeno (obdobně srov. závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku č. j. 8 As 8/2011-66). V nyní posuzované věci bylo o právech a povinnostech osob rozhodováno až v navazujícím rozhodnutí o umístění stavby, a proto soudní přezkum připadá v úvahu až v souvislosti s tímto rozhodnutím. Při posuzování podkladového rozhodnutí soud shledal, že podkladové rozhodnutí o udělení výjimky ze stavební uzávěry stanovené vyhláškou hlavního města Prahy č. 33/1999 Sb. hl. m. Prahy, je po věcné stránce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Podle § 99 odst. 3 stavebního zákona „příslušná rada může na žádost povolit výjimku z omezení nebo zákazu stavební činnosti podle územního opatření o stavební uzávěře, jestliže povolení výjimky neohrožuje sledovaný účel“. Zákon zde jednak poskytuje správnímu orgánu možnost správního uvážení, jednak stanoví hmotněprávní podmínku, aby povolení výjimky neohrožovalo sledovaný účel stavební uzávěry. Z odůvodnění výjimky ze stavební uzávěry však v posuzované věci nelze vůbec seznat, jakými úvahami byl správní orgán při vydání rozhodnutí veden (tj. nijak není vysvětlena správní úvaha správního orgánu), ani se vůbec nezabývá zákonnou podmínkou neohrožení sledovaného účelu stavební uzávěry. Závažná vada spočívající v nepřezkoumatelnosti podkladového rozhodnutí o udělení výjimky ze stavební uzávěry způsobuje nezákonnost návazného rozhodnutí o umístění stavby a zakládá důvodnost podané žaloby. Byť je rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry po věcné stránce nepřezkoumatelné, k jednotlivým dílčím námitkám žalobce týkajícím se procesních aspektů rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry se vyjádřit lze a soud k