1 As 8/2010 — Nejvyšší správní soud

8 A 54/2015- 29 - text 10 pokračování 8A 54/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: JUDr. M. F., Ph.D., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 426/16, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 23.1.2015, č.j. MSP-22/2014-LO-ROZ/3, t a k t o : I. Rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 23.1.2015, č.j. MSP-22/2014-LO-ROZ/3 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí ministryně spravedlnosti, jímž byl zamítnut rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 9.9.2014, č.j. MSP-396/2014-OT-OSV/4. V daném případě správní orgán prvního stupně rozhodl, že žádost žalobce o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se v plném rozsahu odmítá. Předmětem žádosti žalobce bylo poskytnutí informace spočívající v poskytnutí odpovědí na testové otázky ke zkoušce insolvenčních správců platné od 1.1.2014 zveřejněné na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministryně uvedla, že záměr získat správné odpovědi na testové otázky ke zkoušce insolvenčních správců je v rozporu se smyslem a účelem zákona o svobodném přístupu k informacím, konkrétně § 2 odst. 1 citovaného zákona, z jehož dikce vyplývá, že zákon o svobodném přístupu k informacím má umožnit informovanost občanů o rozsahu a způsobu realizace zákonem svěřené působnosti konkrétního správního úřadu. Dále uvedla, že oprávnění Ministerstva spravedlnosti realizovat zkoušky insolvenčních správců vyplývající ze zvláštního zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, zahrnuje pouze organizační zabezpečení realizace zkouškového procesu, nikoli vlastní prověřování odborných znalostí uchazečů, jež je věcí nezávislých odborníků. Ministryně spravedlnosti v odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž zmínila, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zásadou ochrany legitimního očekávání, neboť již dříve odmítl obsahově obdobnou žádost jiného žadatele, a to v řízení vedeném pod sp.zn. 237/2009-SOSV-OSV. K vytýkaným vadám prvostupňového rozhodnutí poukázala na ust. § 89 odst. 2 správního řádu a komentář ke správnímu řádu. Žalobce v žalobě namítal, že protiprávní postup žalovaného nemůže být aprobován jeho předchozí rozhodovací praxí. Poukázal na skutečnost, že zákon č. 106/1999 Sb., neumožňuje správnímu orgánu posuzovat účel žádosti o poskytnutí informace ani zabývat se motivací žadatelů o poskytnutí informací. K otázce motivace žádosti rovněž zmínil, že poskytnutím informace žadateli nebylo možno získat žádnou výhodu či náskok oproti ostatním lidem, protože dle ust. § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. je žalovaný jako povinný subjekt povinen požadované informace zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, takže poskytnuté informace se stanou dostupné všem zájemcům. Dále žalobce uvedl, že žalovanému nepřísluší vyhrazovat si pro své vlastní použití informace vytvořené při jeho činnosti, neboť ta je financována z veřejných prostředků. Z uvedených důvodů má žalobce za to, že žalovaný je povinen poskytnout mu požadovanou informaci dle § 4 zákona č. 106/1999 Sb., a to za situace, kdy není naplněna žádná ze skutkových podstat (§7, 8a, 9, 10, 11 zákona č. 106/1999 Sb.), při jejichž naplnění nemá povinný subjekt povinnost žádosti o poskytnutí informace vyhovět. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí včetně odůvodnění prvostupňového rozhodnutí s tím, že k „plytkým tvrzením“ žalobce ohledně protiprávnosti svého rozhodování se může adekvátně vyjádřit jen velmi obtížně. Dále uvedl, že ani jedno z rozhodnutí neobsahuje žádné spekulace stran žadatelovy motivace, s tím, že veškeré právní úvahy žalovaného žalobce nemístně a zcela neopodstatněně vztahuje na sebe, aplikuje tak argumentaci ad personam. Závěrem žalovaný uvedl, že žalobce nepředkládá žádné nové argumenty, když pouze velmi vágně polemizuje se závěry žalovaného stran zákonnosti postupu povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace. Z uvedených důvodů navrhl žalobu zamítnout. Správní spis pak především obsahuje pro danou věc tyto podstatné dokumenty: Žádost žalobce o pokytnutí informací ze dne 29.5.2014, rozhodnutí žalovaného ze dne 9.9.2014 č.j. MSP-396/2014-OT-OSV/4, rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.9.2014 č.j. MSP-396/2014-OT-OSV/4 o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 23.1.2015 č.j. MSP-22/2014-LO-ROZ/3. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vycházel z následující právní úpravy: Podle článku 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Podle článku 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., upravujícího povinnost poskytovat informace povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Podle ust. § 7 zákona č. 106/1999 Sb., označeného „ochrana utajovaných informací“ je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy označena za utajovanou informaci, k níž žadatel nemá oprávněný přístup, povinný subjekt ji neposkytne. Podle ust. § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Ustanovení § 10 zákona č. 106/1999 Sb. upravuje ochranu důvěrnosti majetkových poměrů. Ustanovení § 11zákona č. 106/1999 Sb. obsahuje následující omezení práva na informace: (1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: a) se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu, b) jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím, nebo c) jde o informaci poskytnutou Organizací Severoatlantické smlouvy nebo Evropskou unií, která je v zájmu bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti nebo ochrany práv třetích osob chráněna uvedenými původci označením "NATO UNCLASSIFIED" nebo "LIMITE" a v České republice je toto označení respektováno z důvodů plnění povinností vyplývajících pro Českou republiku z jejího členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy nebo Evropské unii, pokud původce nedal k poskytnutí souhlas. (2) Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud: a) jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí, b) ji zveřejňuje na základě zvláštního zákona a v předem stanovených pravidelných obdobích až do nejbližšího následujícího období, c) by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským (dále jen "právo autorské"), nebo d) jde o informaci, která se týká stability finančního systému. (3) Informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, se neposkytují. Povinný subjekt poskytne pouze ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jeho činností. (4) Povinné subjekty dále neposkytnou informace o a) probíhajícím trestním řízení, b) rozhodovací činnosti soudů s výjimkou rozsudků, c) plnění úkolů zpravodajských služeb, d) přípravě, průběhu a projednávání výsledků kontrol v orgánech Nejvyššího kontrolního úřadu, e) činnosti Ministerstva financí podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a fin