9 As 329/2016 — Nejvyšší správní soud

9 A 130/2016- 19 - text 9A 130/2016 - 19 U S N E S E N Í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: ČSAD Jindřichův Hradec a.s., se sídlem Jindřichův Hradec II, U Nádraží 694, IČO: 60071109, zast. JUDr. Michalem Lorencem, advokátem se sídlem Praha 3, Žerotínova 1132/34, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě ze dne 20. 7. 2016 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, in eventum proti rozhodnutí žalovaného – sdělení o vyhlášení závaznosti Dodatku č. 1 ke kolektivní smlouvě vyššího stupně publikovanému ve Sbírce zákonů pod č. 157/2016 Sb. t a k t o: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou ze dne 20. 7. 2016 podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje ve sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 5. 2016 (dále též jen „předmětné sdělení“) o rozšíření závaznosti Dodatku č. 1 ke Kolektivní smlouvě vyššího stupně na roky 2013 – 2016 (dále jen „Dodatek“), který byl uzavřen dne 17. 12. 2015 mezi vyšším odborovým orgánem - Odborovým svazem dopravy, a organizací zaměstnavatelů - Svazem dopravy ČR - sekcí silniční dopravy. Dodatek je dle předmětného sdělení, které bylo zveřejněno ve Sbírce zákonů pod č. 157/2016 Sb., s účinností od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení sdělení, tedy od 1.6.2016, závazný i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy CZ - NACE 49.39 (Ostatní pozemní osobní doprava j.n.), 49.41 (Silniční nákladní doprava) a 52.29 (Ostatní vedlejší činnosti v dopravě). Žalobce má za to, že rozšíření závaznosti Dodatku není zákonné, a že právní úprava, o kterou se předmětné sdělení, jakož i rozšiřování závaznosti kolektivních smluv vyššího stupně opírá, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Konstatoval, že není členem ani jedné ze stran Dodatku. Je obchodní společností, která se zabývá mj. silniční motorovou dopravou osobní (autobusovou dopravou). Mezi její podstatné činnosti tak patří činnost označená kódem CZ - NACE, 49.39 „Ostatní pozemní osobní doprava“. Proto se domnívá, že i na něj byla prostřednictvím předmětného sdělení rozšířena závaznost Dodatku. V této domněnce ho utvrzuje i „Přehled zaměstnavatelů, na něž byla rozšířena působnost KSVS“, který byl dne 7. 6. 2016 uveřejněn na internetových stránkách Odborového svazu dopravy, v němž je žalobce jmenován. pokračování 9A 130/2016 2 S poukazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2002 sp. zn. IV. ÚS 587/01 žalobce dovozuje, že rozšíření závaznosti Dodatku na žalobce prostřednictvím předmětného sdělení představuje nezákonný zásah /pokyn/donucení správního orgánu ve smyslu § 82 s.ř.s. Žalobce je předmětným sdělením, které nelze považovat za rozhodnutí, a rozšířením závaznosti Dodatku přímo zasažen a zkrácen na svých právech, přitom zásah byl zaměřen přímo proti žalobci, resp. v jeho důsledku bylo proti žalobci přímo zasaženo. Prostřednictvím předmětného sdělení a rozšíření závaznosti Dodatku se totiž mají zakládat povinnosti všem dalším zaměstnavatelům (nečlenům Svazu dopravy) podnikajícím v daných odvětvích, zřejmě tedy také žalobci. Dodatek nad zákonný rámec zvyšuje/zakládá nová práva zaměstnanců vůči zaměstnavatelům, a to zejména v novém článku 3.6 b) kolektivní smlouvy vyššího stupně, což s sebou nese přímý dopad mj. do hospodaření zaměstnavatelů (včetně žalobce) v podobě zvýšených mzdových nákladů. Jako nové právo zaměstnanců se mj. zavádí příplatek „za každou celou hodinu přerušení práce nezapočítávané do pracovní doby“, s nímž je spojena povinnost zaměstnavatelů jej dle Dodatku hradit atd. Jelikož se o splnění zákonných podmínek pro rozšíření závaznosti Dodatku podle žalovaného nevede správní řízení a nevydává žádné správní rozhodnutí, které by vyhlášení předmětného sdělení předcházelo, nezbývá žalobci než se bránit žalobou podle § 82 s.ř.s. O nezákonném zásahu se žalobce dozvěděl dne 23. 5. 2016, kdy se s předmětným sdělením seznámil. V další části žaloby žalobce podrobně vylíčil, z jakých důvodů považuje právní úpravu obsaženou v § 7 a § 7a zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o kolektivním vyjednávání“) za rozpornou s ústavním pořádkem České republiky. Lze shrnout, že dle názoru žalobce tato úprava nezajišťuje legitimitu a reprezentativnost na obou stranách kolektivní smlouvy vyššího stupně, a není splněn ani požadavek výjimečnosti zásahu do ústavně chráněného práva na ochranu vlastnictví. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že předmětné sdělení, resp. rozšíření závaznosti Dodatku není zásahem správního orgánu ve smyslu § 82 s.ř.s., nýbrž že žalovaný učinil i jakési rozhodnutí o vyhlášení závaznosti Dodatku ve Sbírce zákonů, byť ministryně práce a sociálních věcí existenci takového rozhodnutí ve svém rozhodnutí ze dne 4. 4. 2016 č. j. 2016/13330-52/51 popírá, anebo k závěru, že předmětné sdělení je samo o sobě rozhodnutím, žalobce uvedl, že žaloba směřuje proti takovému případnému rozhodnutí žalovaného o vyhlášení závaznosti Dodatku předmětným sdělením ve Sbírce zákonů, případně proti rozhodnutí o splnění zákonných podmínek pro vyhlášení rozšíření závaznosti Dodatku ve Sbírce zákonů, neboť tato rozhodnutí by byla nezákonná a zatížená vadami předcházejícího řízení. Hlavním důvodem, proč by rozhodnutí žalovaného a předmětné sdělení bylo nezákonné, je rozpor právní úpravy obsažené v zákoně o kolektivním vyjednávání s ústavním pořádkem a v důsledku toho jeho neústavnost. Vadou rozhodnutí i předmětného sdělení a důvodem jejich nezákonnosti by byla i skutečnost, že jim nepředcházelo řádné, resp. vlastně žádné správní řízení. Pokud by rozhodnutí žalovaného mělo existovat anebo předmětné sdělení mělo být rozhodnutím, bylo by povinností žalovaného žalobce o zahájení řízení informovat a dát mu možnost uplatnit v řízení svá práva. Žalobce je nicméně přesvědčen, že se v tomto případě jedná o případ nezákonného zásahu podle § 82 s.ř.s. a že žádné rozhodnutí žalovaného není, resp. že předmětné sdělení není rozhodnutím. V návaznosti na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud 1. rozsudkem určil, že zásah provedený předmětným sdělením, resp. rozšířením závaznosti Dodatku učiněným pokračování 9A 130/2016 3 prostřednictvím předmětného sdělení, je nezákonný, 2. zakázal žalovanému, aby v porušování žalobcových práv pokračoval, 3. přikázal žalovanému, aby obnovil stav před zásahem, 4. dojde-li soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného existuje, aby toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti žaloby, a dospěl k závěru, že žalobu je nutno odmítnout pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v nedostatku pravomoci správního soudu k rozhodování v dané věci. V posuzované věci soud vyšel z následně uvedené právní úpravy: Podle § 7 odst. 1 zákona o kolektivním vyjednávání smluvní strany kolektivní smlouvy vyššího stupně mohou společně navrhnout, aby bylo ve Sbírce zákonů vyhlášeno sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, že kolektivní smlouva vyššího stupně je závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódem Odvětvové klasifikace ekonomických činností (dále jen "odvětví"). Podle § 7 odst. 2 zákona o kolektivním vyjednávání sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí podle odstavce 1 se vyhlásí ve Sbírce zákonů, pokud je kolektivní smlouva vyššího stupně uzavřena a) organizací zaměstnavatelů, kteří v odvětví, v němž se navrhuje rozšířit závaznost kolektivní smlouvy vyššího stupně, zaměstnávají největší počet zaměstnanců, nebo b) příslušným vyšším odborovým orgánem, který v odvětví, v němž se navrhuje rozšířit závaznost kolektivní smlouvy vyššího stupně, jedná za největší počet zaměstnanců. Podle § 7 odst. 9 zákona o kolektivním vyjednávání jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 2 a návrh obsahuje náležitosti stanovené v odstavci 4, zašle Ministerstvo práce a sociálních věcí bez zbytečného odkladu, nejdříve však po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 8, sdělení uvedené v odstavci 1 k vyhlášení do Sbírky zákonů. Ve sdělení uvede též místo, kde se lze seznámit s obsahem kolektivní smlouvy vyššího stupně, jejíž závaznost se rozšiřuje na další zaměstnavatele. Ministerstvo práce a sociálních věcí zároveň zašle kolektivní smlouvu vyššího stupně v elektronické podobě Úřadu práce České republiky - krajským pobočkám a pobočce pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) a zveřejní ji způsobem umožňujícím dálkový přístup. Krajská pobočka Úřadu práce umožňuje každému, kdo o to požádá, nahlédnout do kolektivní smlouvy vyššího stupně, jejíž závaznost byla rozšířena na další zaměstnavatele. Podle § 2 s.ř.s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochran