6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

10 A 156/2014- 40 - text 6 pokračování 10A 156/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: J. G., sídlem B., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.7.2014 č.j. 1172/580/14, 51057/ENV, sp.zn. 000378/A-10, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ostrava (dále jen „správní orgán I. stupně“), jímž mu byla uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč. Žalobce se měl dopustit správních deliktů tím, že registračnímu úřadu nenahlásil nabytí vlastnického práva k exempláři křížence raroha velkého a raroha loveckého a že jej využíval pro obchodní zisk při výkonu podnikatelské činnosti. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. K prvému deliktu žalobce uvádí, že opomenul nahlásit dravce registračnímu úřadu, neboť nechová jiného křížence, přitom čisté druhy registraci nepodléhají. Za takové pochybení však žalovaný ukládá pokuty do výše 2.000,- Kč. K druhému deliktu žalobce namítá, že výcvik dravce k biologické ochraně letiště je dlouhodobá činnost, která spočívá také v návyku na provoz letiště. Není tak možné využít každého dravce, je nutné zajistit bezpečnost provozu letiště, aby se samotný dravec nestal prvkem ohrožujícím letecký provoz. Předmětný dravec byl v počáteční fázi výcviku, kdy byl umístěn na biologické stanici letiště a zvykal si na provoz. Žalobce tak nevyužíval dravce při výkonu podnikatelské činnosti, dravec nebyl vypuštěn do volného letu a nebyl používán k zabezpečení provozu letiště. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobci byla v souladu s absorpční zásadou uložena pokuta za více činný souběh správních deliktů podle sankčního ustanovení dopadajícího na správní delikt, který je přísněji postižitelný, tedy za správní delikt dle § 34d odst. 3 písm. e) zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o obchodování s ohroženými druhy“ nebo „zákon“). Dále žalovaný uvedl, že v průběhu kontroly žalobce nezpochybňoval, že dravec byl využíván k biologické ochraně letiště, takto namítl teprve v odvolání. Zároveň má žalovaný za to, že výcvik živočicha za účelem následného komerčního využití je jeho neoddělitelnou součástí. V replice ze dne 22.12.2014 žalobce uvedl, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť je držitelem platné výjimky ze zákazu použití dravce ke komerčním účelům. V době kontroly bylo na pracovišti umístěno několik dravců, za komerčně použité byli označeni jenom dva, což nebylo nijak vysvětleno. Žalovaný nepřihlédl k čestnému prohlášení zaměstnanců letiště o tom, že dravec nebyl používán k ochraně letiště, aniž by uvedl důvody, proč daná prohlášení považoval za účelová a nedůvěryhodná. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 5. 5. 2014, č j. ČIŽP/49/OOP/SR01/1203624.033/14/VIN, byla žalobci uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč za spáchání správního deliktu podle § 34d odst. 2 písm. j) zákona o obchodování s ohroženými druhy, kterého se dopustil nesplněním povinnosti vyplývající z § 23a odst. 5 zákona, když do 30 dnů nenahlásil vlastnictví exempláře křížence raroha velkého a raroha loveckého; a za spáchání deliktu podle § 34d odst. 3 písm. e) zákona za využíváním daného exempláře dne 14.3.2012 na letišti Mošnov pro obchodní zisk při výkonu své podnikatelské činnosti v rozporu s čl. 8 Nařízení Rady (ES) č. 338/97, neboť potvrzení o výjimce ze zákazů obchodních činností s předmětným exemplářem neopravňovalo žalobce k obchodní činnosti s tímto exemplářem. Odvolání žalobce oproti rozhodnutí o uložení pokuty bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 28.7.2014 č.j. 1172/580/14, 51057/ENV, sp.zn. 000378/A-10. Na konkrétní námitky, zejména tvrzení žalobce o neprokázání užití dravce k ochraně letiště, reagoval žalovaný tvrzením, že samotný žalobce v průběhu kontroly uvedl, že předmětného dravce využívá komerčně pro účely biologické ochrany letiště, zároveň již umístění dravce ve voliéře v areálu letiště nasvědčuje jeho komerčnímu využití. Dle žalovaného je výcvik živočicha za účelem jeho následného komerčního využití jeho neoddělitelnou součástí. Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jednání výslovně, žalovaný fikcí nevyjádřením nesouhlasu, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalobní řízení ve správním soudnictví je založeno na zásadách koncentrace a dispozice. To především znamená, že soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) uplatněných v zákonem stanovené lhůtě, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Podle § 71 odst. 2, věty druhé a třetí, s.ř.s. žalobce může v žalobě formulované žalobní body kdykoli za řízení omezit, tzn. určitý žalobní bod vypustit nebo zúžit námitky v něm uvedené; rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Rozsah soudního přezkumu je tak dán obsahem žaloby. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 31.7.2014, lhůta k podání žaloby nebo k rozšíření žalobních bodů podle § 72 s.ř.s. tak uplynula dne 30.9.2014, rozšíření žalobních bodů po 30.9.2014 je tudíž nepřípustné. Soud proto nemohl přihlédnout k novým žalobním bodům uvedených v podání žalobce ze dne 22.12.2014. V tomto podání žalobce uvedl, že je držitelem platné výjimky ze zákazu použití dravce ke komerčním účelům; dále namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v neuvedení důvodu označení pouze dvou exemplářů z více zde přítomných dravců ke komerčnímu využití a neuvedení důvodu, proč žalovaný nepřihlédl k čestnému prohlášení zaměstnanců letiště. Soud v rámci včas uplatněných žalobních bodů posoudil žalobu následovně. Podle § 34d odst. 2 písm. j) zákona o obchodování s ohroženými druhy se „právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako vlastník nebo dlouhodobý držitel exempláře jej ve lhůtě nepřihlásí k registraci podle § 23, nenahlásí změny týkající se exempláře nebo změny na exempláři podle § 23a, nezajistí, aby exemplář byl vždy doprovázen svým registračním listem, popřípadě dalšími doklady stanovenými v § 23 odst. 2, nebo neoznačí exemplář podle § 23c.“ Podle § 34d odst. 3 písm. e) zákona o obchodování s ohroženými druhy „se právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že nakupuje, vybízí k prodeji, nabývá pro obchodní účely, veřejně vystavuje pro obchodní účely, zprostředkuje prodej, využívá pro obchodní zisk a prodej, prodává, drží za účelem prodeje, nabízí k prodeji anebo přepravuje za účelem prodeje exemplář v rozporu s nařízeními v oblasti obchodování s ohroženými druhy nebo tímto zákonem.“ I když žalobci byla uložena pokuta za dva správní delikty, v souladu se zásadou absorpce byl žalobci uložen peněžitý trest pouze za delikt přísněji postižitelný, tedy za delikt dle § 34d odst. 3 písm. e) zákona o obchodování s ohroženými druhy. Souběh dvou deliktů tak nevedl k „souběhu“ trestů za tyto delikty. Jelikož český právní řád neuplatňuje při ukládání trestů kumulační zásadu, dle které by se sečetly tresty za jednotlivé dílčí delikty, a žalobce netvrdil rozpor uloženého trestu s praxí žalovaného ohledně trestání deliktů dle § 34d odst. 3 písm. e) zákona o obchodování s ohroženými druhy, lze mít za to, že žalobní bod o praxi žalovaného ohledně výše ukládaného trestu za delikt podle § 34d odst. 3 písm. e) zákona se míjí s důvody rozhodnutí. Obecně lze konstatovat, že v případě ukládání trestu při souběhu deliktů nelze účinně namítat správní praxi ukládání trestů za jeden z deliktů, nejde-li o zjevný exces. Žalobce ve včas uplatněném žalobním bodě namítá, že dravce nevyužíval při výkonu podnikatelské činnosti, dravec nebyl vypuštěn do volného letu a nebyl používán k zabezpečení provozu letiště, byl v počáteční fázi výcviku. Správní orgány závěr o využití dravce k podnikání dovodily z tvrzení žalobce v průběhu kontroly, žalovaný dále své zjištění opřel o skutečnost, že dravec byl umístěn ve voliéře a o právní závěr, že výcvik živočicha za účelem jeho komerčního využití považu