9 As 222/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 174/2013- 45 - text [OBRÁZEK]Číslo jednací: 10A 174/2013 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: MPM – QUALITY v.o.s., sídlem Příborská 1473, Frýdek-Místek, zast. JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, sídlem Poštovská 8, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2013, č. j. 20532- 2/2013-900000-304.3, t a k t o : I . Usnesení Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 11. 3. 2013, č. j. 46145/2013- 510000-12, a rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 14. 6. 2013, č. j. 20532- 2/2013-900000-304.3, j s o u n i c o t n á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč k rukám JUDr. Milana Kyjovského, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11.3.2013, č. j. 46145/2013-510000-12. Tímto usnesením bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem řízení ve věci 17 kusů hodinek zadržených dne 15.3.2012 v rámci kontroly provedené celní správou u společnosti ELTON hodinářská, a. s. Žalobce uvádí, že k uvedené kontrole došlo na základě jeho podnětu, jímž upozornil, že v prodejně společnosti ELTON hodinářská, a.s. dochází k porušování jeho ochranné známky „PRIM“. Žalobce má za to, že byl účastníkem shora uvedeného řízení dle ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu, neboť rozhodnutím v něm vydaným může být přímo dotčen pokračování 2 10A 174/2013 na svých právech a povinnostech. Za účastníka měl být žalobce považován až do okamžiku, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o tom, že účastníkem není; do té doby mu tedy měly být zasílány listiny ze spisu a mělo mu být umožněno k věci se vyjádřit. Dotčení svých práv v řízení vedeném proti společnosti ELTON hodinářská, a.s. žalobce spatřuje ve skutečnosti, že se řízení týkalo porušení jeho ochranné známky. Tuto skutečnost však žalovaný ve svém postupu nezohlednil; dle názoru žalobce též nebyly provedeny všechny důkazy a řízení bylo zatíženo procesními pochybeními. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se s žalobními námitkami neztotožňuje. Má za to, že žalobce účastníkem řízení nebyl, což podrobně rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, kde odkázal na relevantní správně právní judikaturu. Většina odvolacích námitek žalobce nesměřovala proti obsahu usnesení správního orgánu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, že žalobce není účastníkem řízení, ale proti postupu ve věci samé. Žalovaný ve svém rozhodnutí upozornil, že námitky týkající se obsahu řízení proti společnosti ELTON hodinářská, a.s. se míjely s předmětem řízení o odvolání, a tedy nemohly být věcně vypořádány. Pokud žalobce tvrdí, že s ním mělo být jednáno jako s účastníkem až do nabytí právní moci usnesení o tom, že není účastníkem, poukazuje žalovaný na skutečnost, že žalobci byla v červenci roku 2012 zaslána část správního spisu, kterou požadoval. Fakticky tedy ke zkrácení jeho práv nemohlo dojít. O tom, že žalobce účastníkem řízení není, bylo rozhodnuto až po jeho skončení, a tedy žalobce v průběhu řízení nemohl být nijak dotčen. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Protokolem o kontrole ze dne 15.3.2012, č.j. 8202-4/2011-176100-033, zadržel správní orgán I. stupně společnosti ELTON hodinářská, a.s. podle ustanovení § 29a odst. 1 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví (dále jen „zákona č. 191/1999 Sb.“) 17 kusů hodinek, u nichž bylo dáno podezření, že porušují ochrannou známku vlastněnou žalobcem. Rozhodnutím ze dne 16.3.2012, č. j. 8202-6/2012-176100-033, správní orgán I. stupně uložil společnosti ELTON hodinářská, a.s. povinnost se zadrženým zbožím nijak nenakládat. Autoremedurou však správní orgán I. stupně toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne 17.4.2012 , č. j. 8202-11/2012-176100-021. Současně bylo rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 17.4.2012, č. j. 8202-10/2012-176100-021, zrušeno zadržení výše uvedeného zboží. Dne 27.7.2012 žalobce podal odvolání proti autoremedurnímu rozhodnutí ze dne 17.4.2 012, č. j. 8202-11/2012-176100-021, jímž byly zrušeny zákazy týkající se zadrženého zboží. Správní orgán odvolání předložil nadřízenému orgánu, Generálnímu ředitelství cel, které rozhodnutím ze dne 21.6.2013, č.j. 20532-4/2013-900000-304.3, odvolání žalobce zamítlo pro nepřípustnost. Dále správní orgán I. st. dne 11.3.2013 vydal usnesení č. j. 46145/2013-510000-12, jímž rozhodl, že žalobce není účastníkem řízení o zboží zadrženém dne 15.3.2012 společnosti ELTON hodinářská, a.s. Své rozhodnutí opřel o závěr, že řízení o zadrženém zboží, jež nepatřilo žalobci, se nikterak dotýká jeho práv a povinností, a tedy není účastníkem ve smyslu § 27 správního řádu. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 14.6.2013, č. j. 20532-2/2013-900000-304.3, přičemž bylo změněno návětí výroku prvostupňového usnesení, avšak po obsahové stránce bylo usnesení potvrzeno. Též žalovaný dospěl k závěru, že žalobcova práva nebyla v řízení nikterak dotčena, a proto jej nebylo možné považovat za účastníka řízení, a to ani dle § 27 odst. 2 správního řádu. Přitom pokračování 3 10A 174/2013 žalovaný odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se řešené otázky. Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s., neboť vyslovil, že napadené rozhodnutí žalovaného je nicotné. Zásada dispoziční, která řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ovládá, je dle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. prolomena v případě, že je napadené rozhodnutí nicotné. Tehdy soud i bez návrhu vysloví nicotnost rozsudkem. Právě o takovou situaci se jedná v nyní projednávané věci. Usnesení správního orgánu I. stupně o tom, že žalobce není účastníkem řízení, bylo vydáno dle ustanovení § 28 odst. 1 věty druhé a třetí správního řádu, kde se uvádí následující: „O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Postup podle předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci.“ Správní orgán I. stupně však o tom, že žalobce není účastníkem řízení, rozhodl až po jeho skončení. Předmětem původního řízení bylo zboží, které bylo při kontrole dne 15. 3. 2012 zadrženo společnosti ELTON hodinářská, a.s. Zadržení tohoto zboží však bylo zrušeno rozhodnutím ze dne 17. 4. 2012, čímž řízení o zadrženém zboží v souladu s § 29a odst. 4 zákona č. 191/1999 Sb., skončilo. Soud se proto musel nejprve zabývat otázkou, zda byl správní orgán I. stupně oprávněn rozhodnout o tom, že žalobce není účastníkem již skončeného správního řízení. Ustálená judikatura správních soudů na tuto otázku poskytuje jednoznačně negativní odpověď. Smysl a účel výše citovaného ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu byl podrobně popsán v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014-147, č. 3288/2015 Sb. NSS. Zde Nejvyšší správní soud vyložil, že jakmile je v prvostupňovém řízení vydáno rozhodnutí ve věci samé, byť nepravomocné, bylo toto řízení skončeno. Pokud správní orgán poté zjistí, že opomenul některého z účastníků skončeného řízení, nemůže již tuto vadu zhojit usnesením, že tento subjekt je účastníkem. Účelem usnesení o účastenství podle § 28 odst. 1 správního řádu je rozhodnout o sporném účastníkovi ještě předtím, než je řízení skončeno. Po vydání rozhodnutí ve věci se již může opomenutý účastník domáhat svých práv jinými způsoby, zejména pak podáním odvolání proti takovému rozhodnutí; v rámci řízení o odvolání je pak primárně řešena otázka účastenství žalobce v řízení (srov. zejm. body 27-33 citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Je tedy zřejmé, že usnesení správního orgánu I. stupně o tom, že žalobce není účastníkem řízení, je nicotné, neboť v době jeho vydání zcela chyběla základní podmínka pro vydání takového usnesení, jelikož řízení před správním orgánem I.st. již neprobíhalo. Správní orgány tak rozhodly o procesním postavení žalobce a s tím souvisejících právech a povinnostech, jejichž uplatnění právní řád a priori vylučuje. Nicotnost rozhodnutí je upravena v ustanovení § 77 správního řádu; jedná se o absolutní nedostatek věcné příslušnosti správního orgánu, který rozhodnutí vydal