8 Afs 51/2007 — Nejvyšší správní soud

5 Af 5/2014- 52 - text 13 pokračování 5Af 5/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobkyně: HELVET GROUP a. s., IČO 27663361, se sídlem Vodičkova 791/45, Praha 1, zastoupen Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL.M., advokátkou, se sídlem Za Poříčskou bránou 375/22, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 4. 12. 2013, č. j. MF-98283/2013/34-RK, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Základ sporu Ministr financí zamítl rozhodnutím ze dne 4. 12. 2013, č. j. MF-98283/2013/34-RK, rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2013, č. j. MF-85282/2012/34. Žalovaný tímto rozhodnutím I. stupně zrušil 7 rozhodnutí vydaných v letech 2010 a 2011 (dále jen „loterijní povolení“), kterými povolil dle 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „loterijní zákon“), provozování loterie nebo jiné podobné hry (dále jen „hazardní hra“) na adrese Petra Křivky 252/1a, Brno – Nový Lískovec. Žalovaný předně poukázal na skutečnost, že dne 31. 12. 2011 nabyla účinnosti obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 18/2011, o regulaci provozu loterií a jiných podobných her (dále též „loterijní vyhláška“). Z přílohy loterijní vyhlášky vyplývalo, že hazardní hry bylo zakázáno provozovat na celém území městské části Brno – Nový Lískovec. Žalovaný přistoupil ke zrušení loterijních povolení ale z toho důvodu, že hazardní hry byly provozovány na předmětné adrese v rozporu s § 17 odst. 11 loterijního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2011, ve vzdálenosti 78 m od školského zařízení – Základní školy, se sídlem Kamínky 368/5, Brno. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce ve svých čestných prohlášeních klamně uvedl, že provoz hazardních her na uvedené adrese není v rozporu s § 17 odst. 11 loterijního zákona. Uvedené skutečnosti proto zakládaly podmínky pro postup dle § 43 odst. 1 loterijního zákona. Ministr se ztotožnil se závěry žalovaného, přičemž považoval za správnou aplikaci § 17 odst. 1 loterijního zákona rovněž na interaktivní videoloterní terminály s ohledem na jejich podobnost s výherními hracími přístroji. Žalovaný aplikoval dále i § 4 odst. 2 loterijního zákona. Jelikož celý loterijní zákon je založen na ochraně osob mladších 18 let před hazardními hrami, sousedství provozovny se školským zařízením bylo třeba interpretovat jako rozpor s veřejným zájmem a veřejným pořádkem. Ohledně ochrany legitimního očekávání pak ministr odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 29/10. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Žalobou podanou dne 10. 2. 2014 napadá žalobce nadepsané rozhodnutí ministra. Žalobce především napadá skutečnost, že žalovaný zrušil loterijní povolení na základě § 17 odst. 11 ve spojení s § 43 odst. 1 loterijního zákona. Podle žalobce nebylo možné tento postup použít pro rozpor s právními předpisy účinnými v době vydání rozhodnutí I. stupně. Při povolování hazardních her dle § 50 odst. 3 loterijního zákona musí žalovaný stanovit všechny podmínky provozu hazardní hry v loterijním povolení. Přiměřené nebo obdobné užití jiných částí loterijního zákona z § 50 odst. 3 nevyplývá, pročež není ani možné. Jelikož loterijní povolení neobsahovala podmínku o zákazu provozu hazardní hry v okruhu 100 m od chráněných budov ani odkaz na subsidiární užití loterijního zákona, nebylo možné, aby žalovaný zrušil loterijní povolení pro blízkost chráněné budovy nebo pro rozpor s § 17 odst. 11 loterijního zákona. Jedinou výjimku představuje loterijní povolení žalovaného ze dne 27. 4. 2011, č. j. 34/35296/2011, ale i v tomto případě vykazoval postup žalovaného takové nedostatky, že možnost aplikace § 17 odst. 11 loterijního zákona neposkytovala žalovanému dostatečné oprávnění k vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že ačkoli žalovaný zahájil řízení z podnětu statutárního města Brna s ohledem na vydání loterijní vyhlášky, odůvodnil rozhodnutí I. stupně výhradně aplikací § 17 odst. 11 loterijního zákona. Žalovaný vyložil neurčitý právní pojem sousedství, který obsahuje dané ustanovení, jako okruh 100 m vzdušnou čarou od chráněné budovy. Ačkoli žalovaný tvrdil, že pojem sousedství je nutné vykládat s ohledem na posouzení konkrétních okolností, v tomto případě posoudil pojem zcela mechanicky bez jejich zohlednění. Žalovaný měl vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2008, č. j. 9 Afs 79/2008-101. Mezi provozovnou a budovou školy se nachází čtyřproudá silnice, která nebyla při měření zohledněna. Žalovaný měřil vzdušnou vzdálenost, ale pochůzková vzdálenost činí více jak 100 m. Provozovna se navíc nachází v 1. patře komerčně využívané stavby, což tvoří další překážku. A základní škola také slouží zejména severní části městské části Nový Lískovec, pročež cesty žáků nevedenou kolem objektu, v němž se provozovna nachází. Žalovaný proto nedostatečně zkoumal, zda se provozovna nachází v sousedství chráněné budovy. Přitom v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07, zcela svévolně vyložil neurčitý právní pojem k tíži žalobce. Žalobce dále zpochybňuje postup žalovaného dle § 43 odst. 1 loterijního zákona. Jelikož provozovna i chráněná budova jsou na svém místě již od samého počátku, měla být blízkost žalovaným prověřena již při vydání loterijních povolení. Vzájemná pozice proto nemůže být novou skutečností najevo vyšlou. Žalovaný měl zkoumat při udělování loterijních povolení pravdivost jednotlivých podkladů. Jelikož tak neučinil, žalobce v dobré víře nabyl právo provozovat hazardní hry v provozovně. Žalovaný zrušením loterijních povolení napravuje jen své předchozí pochybení a porušil zásadu ochrany nabytých práv vyjádřenou v § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobce se také domnívá, že § 43 odst. 1 loterijního zákona je zvláštním ustanovením k ustanovením správního řádu o přezkumném řízení, pročež je nutné aplikovat i pravidla týkající se lhůt pro zahájení přezkumného řízení. Jelikož uplynula obecná lhůta pro zahájení přezkumného řízení, řízení nemělo být vůbec zahájeno. Žalobce z výše uvedených důvodů navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí obou stupňů a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Ve vyjádření ze dne 26. 3. 2014 žalovaný uvádí, že přistoupil ke zrušení loterijních povolení z důvodu nastalé a dodatečně najevo vyšlé okolnosti ve smyslu § 43 odst. 1 loterijního zákona, tedy kvůli jejich rozporu s § 17 odst. 11 loterijního zákona a pro uvedení klamného údaje v rámci správního řízení. Ke zrušení loterijních povolení nedošlo pro rozpor s loterijní vyhláškou, protože v době rozhodnutí I. stupně byl platný a účinný čl. II bod 4 zákona č. 300/2011 Sb. Žalovaný dále popisuje vývoj loterijních vyhlášek statutárního města Brna, z něhož dovozuje, že město na uvedené adrese potvrdilo svůj regulační úmysl. Ke zrušení loterijních povolení by tak bezesporu došlo po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/13, i pro rozpor s loterijní vyhláškou. Žalovaný rovněž uvádí, že jedním z nejdůležitějších principů loterijního zákona je zajištění ochrany osob mladších 18 let před negativními dopady provozování hazardních her. Provozem hazardních her v blízkosti základní školy by byl uvedený princip narušen. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2011, č. j. 5 Afs 26/2011-81, slouží loterijní zákon i k zajištění prevence. Žalovaný považuje za absurdní argumentaci žalobce, že žáci docházejí do školy pouze z jedné strany. Žalovaný dále odkazuje v detailech na vydaná rozhodnutí a osvětluje vývoj právní úpravy § 17 odst. 11 loterijního zákona. Žalovaný dospěl ke změně povolovací praxe a přes § 4 odst. 2 loterijního zákona začal aplikovat institut chráněných budov dle § 17 odst. 11 téhož zákona. Žalovaný přistoupil ke zrušení loterijních povolení v souladu s § 43 odst. 1 loterijního zákona, ačkoli provozování hazardních her by bylo v rozporu i s obecně závaznými vyhláškami statutárního města Brna čl. 18/2011 a č. 1/2014. Žalovaný také doplňuje, že řízení dle § 43 odst. 1 loterijního zákona je zvláštní řízení, na které nelze aplikovat z důvodu speciality ustanovení o přezkumném řízení. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. V replice ze dne 15. 4. 2014 žalobce uvádí, že existence obecně závazných vyhlášek není v nyní posuzovaném případě relevantní, protože žalovaný nezrušil loterijní povolení na jejich základě. Žalobce dále znovu opakuje, že § 43 odst. 1 loterijního zákona nelze použít, protože hazardní hry byly v posuzovaném případě povoleny dle § 50 odst. 3 téhož zákona, který vyžaduje specifikování všech podmínek v loterijním povolení. Dále žalobce opět poukazuje na svévolnou praxi žalovaného ohledně výkladu a aplikace pojmu sousedstv