8 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

8 A 61/2013- 35 - text 9 pokračování 8A 61/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: J. P., bytem P., zast. JUDr. Martinem Sochorem, advokátem, se sídlem Praha 7, Veletržní 926/10, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor plavby, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2013, č.j.: 11/2013-230-VPL/4, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2013, č.j. 11/2013-230-VPL/14, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní plavební správy – pobočky Praha (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 12. 2012, č.j. 7517/PH/12, jímž byla zamítnuta jednak žádost žalobce o prodloužení platnosti lodního osvědčení plavidla evidenčního označení 104 772, typu otevřený motorový člun SPATZ s přívěsným motorem VOLVO PENTA 450, v.č. 4000013, jednak žádost žalobce o udělení výjimky z pododstavce 3.01.1. a přílohy č. 2 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách. Žalobce v žalobě namítl, že správní orgán prvního stupně postupoval v rozporu s § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, neboť nebyl oprávněn v řízení o prodloužení platnosti lodního osvědčení přezkoumávat, zda plavidlo ohrožuje životní prostředí. Správní orgán prvního stupně byl podle názoru žalobce povinen schválit technickou způsobilost plavidla, jelikož toto plavidlo podle žalobce splňovalo technické požadavky na bezpečnost provozu, na bezpečnost posádky a na bezpečnost přepravovaných osob a věcí. Požadavek na ochranu životního prostředí nebyl obsažen v § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 114/1995 Sb., a proto podle žalobce došlo k porušení zásady dle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), jelikož správní orgán prvního stupně přesto požadavek na ochranu životního prostředí v rámci řízení o žádosti žalobce o prodloužení platnosti lodního osvědčení posuzoval. Žalobce podotkl, že stáří motoru není technickým požadavkem na bezpečnost, což dle žalobce ve svém rozhodnutí připustil i správní orgán prvního stupně, nýbrž je jakýmsi kritériem ochrany životního prostředí a podmínkou provozní způsobilosti. Podle žalobce závěr o tom, že motor je morálně zastaralý a je u něj pouze z tohoto důvodu vysoká pravděpodobnost, že může dojít k ohrožení tohoto zájmu státu na ochraně životního prostředí, neměl oporu v konkrétním zjištění, nýbrž byl závěrem pouze hypotetickým a spekulativním. Jestliže pododstavec 3.01.1. přílohy 2 vyhlášky č. 223/1995 Sb. připouštěl provoz motorů vyrobených před rokem 1950 či po roce 1950, pak dle žalobce nelze neudělení výjimky u motoru z roku 1975 odůvodnit jeho údajnou morální zastaralostí; pokud tedy nebyl prohlídkou zjištěn žádný technický problém motoru, což přímo vyplývá z protokolu o technické prohlídce plavidla, pak neexistoval žádný legitimní důvod výjimku žalobci neudělit s pouhým odkazem na stáří přívěsného motoru, a to ani za situace, kdyby žalobce připustil, že správní orgán prvního stupně jakékoli zákonné zmocnění k posuzování souladu motoru s pravidly ochrany životního prostředí vůbec má. Žalobce rovněž argumentoval, že odepření prodloužení platnosti lodního osvědčení má ten následek, že žalobce nemůže svůj lodní motor používat k plavbě, což má přímý vliv do majetkové sféry žalobce a znamená to porušení čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalobce rovněž zpochybnil zákonnost vyhlášky č. 223/1995 Sb., když tato byla podle jeho názoru vydána nad rámec zákonného zmocnění dle § 52 ve spojení s § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 114/1995 Sb., a to tak, že žalovaný při vydání této vyhlášky do požadavků na technickou způsobilost plavidel zahrnul i stáří pohonného zařízení, které však nelze bez dalšího za technické kritérium považovat. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na své rozhodnutí, jakož i na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Uvedl, že smyslem § 9 odst. 2 písm. c) zákona č. 114/1995 Sb. je chránit životní prostředí tím, že nebudou na vodních cestách provozována taková plavidla, která mohou ohrožovat životní prostředí např. nevhodným lodním motorem. Podle žalovaného stačí pouhé ohrožení životního prostředí, aby provozovatel plavidla jednal v rozporu se zákonem. Plavební úřad zkoumá všechny zákonem stanovené podmínky udělení technické způsobilosti, proto není možné, aby si sám plavební úřad svévolně vybíral, jakou podmínku upřednostní a jakou upozadí. Vyhláška č. 223/1995 Sb. je vydána na základě zmocnění v § 9 odst. 1 v návaznosti na § 52 zákona č. 114/1995 Sb. Závěrem uvedl, že nedošlo k zásahu do vlastnických práv žalobce; žalobce pouze nemůže vykonávat činnost (používat lodní motor), protože lodní motor nesplňuje podmínky provozu na vodních cestách. Rovněž upozornil na to, že postupoval v souladu s veřejným zájmem na ochraně životního prostředí, přičemž odkázal na čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny. Navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce dne 31. 10. 2012 doručil správnímu orgánu prvního stupně svoji žádost ze dne 25. 10. 2012 o prodloužení platnosti lodního osvědčení malého plavidla evidenčního označení 104772 a o provedení technické prohlídky vozidla. Z kopie lodního osvědčení ze dne 14. 2. 2008 přiloženého k žádosti vyplývá, že se jedná o plavidlo s evidenčním označením 104772, s vlastním strojním pohonem, výrobce SPATZ, rok stavby 1966, konstrukce a materiál trupu plavidla dřevo, s přívěsným zážehovým lodním motorem značky VOLVO PENTA, výrobní číslo 4000013, rok výroby 1975, celkový výkon 33,10 kW. Jako vlastník plavidla je v lodním osvědčení uveden žalobce, přičemž datum ukončení platnosti lodního osvědčení nastalo dne 28. 4. 2008. Z protokolu o technické prohlídce vozidla ze dne 9. 12. 2012 vyplývá, že toto plavidlo bylo ve všech posuzovaných parametrech shledáno způsobilým či způsobilým s omezením, s výjimkou pohonné jednotky, kde bylo shledáno nezpůsobilým; v některých parametrech pak plavidlo nebylo hodnoceno. V seznamu zjištěných závad je uvedeno stáří přívěsného motoru (s požadavkem odstranění do technické prohlídky), vadný lak na některých částech trupu a chybějící zádové vazáky (s požadavkem odstranění do vyplutí). Plavidlo bylo shledáno nezpůsobilým k plavbě na vnitrozemských vodních cestách. S výsledkem technické prohlídky byl seznámen žalobce, který podepsal protokol o technické prohlídce. Dne 29. 11. 2012 správní orgán prvního stupně svým přípisem zn. 7401/PH/12 vyzval žalobce dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, k případnému seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření k nim. Podle protokolu správního orgánu prvního stupně ze dne 6. 12. 2012 se žalobce spolu se svým právním zástupcem téhož dne dostavil do sídla správního orgánu prvního stupně, nahlédl do spisového materiálu a uvedl své připomínky k němu; dále žalobce požádal v souladu s pododstavcem 1.01.3. přílohy 2 vyhlášky č. 223/1995 Sb. o udělení výjimky z pododstavce 3.01.1. věty první vyhlášky č. 223/1995 Sb. ve vztahu ke stáří motoru. Správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí ze dne 12. 12. 2012 (nesprávně označené datem 12. 11. 2012), č.j. 7517/PH/12, kterým žádosti žalobce zamítl. Správní orgán prvního stupně zrekapituloval rozhodnou právní úpravu a uvedl, že požadavek na stáří lodního motoru není technickým požadavkem na bezpečnost podle zákona, ale podmínkou provozní způsobilosti zohledňující zákonný požadavek na ochranu životního prostředí. Správní orgán prvního stupně podotkl, že míru ohrožení životního prostředí je nutné posuzovat nejen z hlediska technického stavu motoru, ale také z hlediska jeho konstrukce; přívěsný motor typu VOLVO PENTA 440 je jednoznačně morálně zastaralý a je vysoká pravděpodobnost, že může dojít k ohrožení zájmu státu na ochraně životního prostředí. Správní orgán prvního stupně odkázal na § 2 odst. 4 správního řádu a uvedl, že mu nejsou známy žádné skutečnosti, které by skutkově odlišovaly tento případ od jiných obdobných případů; povolením výjimky by vznikl ničím neodůvodněný rozdíl při posuzování provozní způsobilosti plavidel. Správní orgán prvního stupně dodal, že pokud žalobce odstraní uvedené závady, je oprávněn znovu požádat o provedení technické prohlídky plavidla a prodloužení platnosti lodních dokladů. Žalobce rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napadl odvoláním, kde především argumentoval zněním § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 114/1995 Sb. s tím, že správní orgán prvního stupně nebyl oprávněn přezkoumávat, zda plavidlo ohrožuje životní prostředí, nýbrž pouze to, zda splňuje technické požadavky na bezpečnost. Závěr o morální zastaralosti motoru podle žal