5 As 22/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 68/2016- 45 - text 14 3A 68/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Univerzita Jana Amose Komenského Praha s.r.o., IČO 46358978 sídlem Roháčova 1148/63, Praha 3 zastoupená advokátem Mgr. Františkem Korbelem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 7, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministryně žalovaného ze dne 18. 2. 2016, č. j. MSMT-45828/2015-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala žalobou zrušení rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministryně“ nebo „rozkladový orgán“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále také jen „ministerstvo“ nebo „žalovaný“) ze dne 6. 10. 2015, č. j. MSMT-14627/2015-3, o neudělení akreditace navazujícímu magisterskému studijnímu programu „Economic Policy and Public Administration“ se studijním oborem „European Economic and Public Administration studies“ se standardní dobou studia 2 roky formou studia prezenční pro uskutečňování v anglickém jazyce. 2. Žalobkyně v podané žalobě nejprve uvedla, že dne 13. 1. 2015 podala žádost o udělení akreditace navazujícímu magisterskému studijnímu programu „Economic Policy and Public Administration“ se studijním oborem „European Economic and Public Administration Studies“ se standardní dobou studia 2 roky formou studia prezenční pro uskutečňování v anglickém jazyce (dále jen „studijní program“). Dne 30. 4. 2015 vydala Akreditační komise ČR (dále jen „Akreditační komise“) k této žádosti nesouhlasné stanovisko, které odůvodnila tím, že na vysoké škole není realizován žádný externí výzkumný projekt související se studijním oborem. Následně žalobkyně zaslala žalovanému vyjádření, v němž uvedla, že v současnosti realizuje dva související projekty („Liberální společnost, nebo národní společenství? Sociální politika v Protektorátu Čechy a Morava, 1939-1945“ a „Česká šlechta v proměnách 20. století“). Dne 6. 10. 2015 vydal žalovaný prvostupňové rozhodnutí, kterým žádost o akreditaci studijního programu zamítl. Následně ministryně zamítla rozklad žalobkyně a rozhodnutí žalovaného potvrdila. 3. Žalobkyně má za to, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho veřejných subjektivních práv, napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné. 4. V prvním žalobním bodu namítá žalobkyně nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Uvádí, že zamítavé rozhodnutí je založeno na negativním závazném stanovisku Akreditační komise, které však nesplňuje náležitosti správního rozhodnutí, neboť neobsahuje jakékoli uvedení důvodů, pro které předložené externí výzkumné projekty žalobkyně nesouvisí se studijním programem. Žalobkyně je toho názoru, že Akreditační komise měla povinnost se vypořádat s doloženými externími výzkumnými projekty a zdůvodnit, proč a v jakých konkrétních ohledech se zaměřením studijního programu nesouvisí. Za této situace měl žalovaný stanovisko Akreditační komisi vrátit k novému jednání. Navíc rozhodnutí nebylo vydáno v zákonné lhůtě. 5. V rozhodnutí o rozkladu se ministryně s námitkami žalobkyně nevypořádala, neboť se odmítla zabývat věcnou podstatou rozhodnutí žalovaného ohledně nesprávnosti závazného stanoviska Akreditační komise. Ministryně se řádně nezabývala argumentací žalobkyně, že výzkumné projekty splňují požadavky žalovaného i Akreditační komise na odborný vztah ke studijnímu programu. 6. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením ministryně, že navrhované důkazy a nové skutečnosti, které se týkají dvou výzkumných projektů nelze považovat za skutečnosti, které nemohl účastník bez své viny uplatnit dříve. Konkrétní výtky ve vztahu k údajné nedostatečnosti dvou uvedených externích výzkumných projektů se žalobkyně přitom dozvěděla až z prvostupňového rozhodnutí. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně upozorňuje, že v zákoně o vysokých školách ani ve Standardech Akreditační komise není začleněn požadavek na přesah externího výzkumného projektu do současnosti, který je uveden v napadeném rozhodnutí. Dle žalobkyně ani údajný požadavek na externí výzkumný projekt nemá oporu v zákoně o vysokých školách. Odpírání akreditace z důvodu nezákonných požadavků je proto v rozporu s ústavní zásadou, že nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Postup žalovaného i ministryně je rovněž v rozporu se zásadou legality, podle níž má žalovaný postupovat v souladu s právními předpisy. Žalobkyně zdůrazňuje, že standardy Akreditační komise nemohou ukládat subjektům povinnosti nad rámec zákona. 8. Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, že se žalovaný nemůže odchýlit od nesouhlasného stanoviska Akreditační komise. Pokud totiž ministerstvo zjistí, že skutečnosti uvedené v odůvodnění nevydání souhlasného stanoviska Akreditační komise neodpovídají skutečnosti nebo zákonu, může vyzvat Akreditační komisi k novému jednání a odstranění nedostatků v odůvodnění. K tomu však v dané věci nedošlo. 9. Žalobkyně trvá rovněž na tom, že návrh uvedený v rozkladu byl správný. Žalobkyně se domáhala udělení akreditace, a proto bylo povinností ministryně zajistit nápravu stanoviska Akreditační komise a následně změnit rozhodnutí žalovaného a žádosti vyhovět. Žalobkyně se domnívá, že postup žalovaného i ministryně vzbuzuje podezření, že bylo postupováno v rozporu se zákazem libovůle. 10. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného se zakládají na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Ministryně se bez věcného přezkumu ztotožnila se závěrem žalovaného, resp. Akreditační komisí, že externí výzkumné projekty nesouvisí se studijním programem, opomněla tedy, že žalobkyně ve svém vyjádření předložila argumenty potvrzující opak. 11. Externímu výzkumnému projektu „Česká šlechta v proměnách 20. století“ žalovaný vytýká, že je zaměřen výhradně do období 2. světové války a těsně po ní, k čemuž dospěl po prověření údajů zveřejněných v Informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Žalobkyně však upozorňuje, že tento rozsahově omezený popis má sloužit pouze pro rychlou orientaci o základním obsahu a cílech projektů, neobsahuje však vyčerpávající informace a nemůže být proto vzat jako základ pro vydání správního rozhodnutí o neudělení akreditace. Přitom z projektové žádosti je patrné, že projekt se zabývá situací středoevropských aristokratických rodů i po roce 1948. Navíc spory o majetek a nucený odchod aristokratických rodin měly dopady na vzájemné vztahy Československa a dalších evropských zemí a některé restituční spory probíhají dodnes. Žalobkyně tedy trvá na tom, že doložila, že uvedený výzkumný projekt má bezprostřední vztah k současnému stavu sociálních a ekonomických vztahů ve střední Evropě a zkoumaná tématika je z pohledu studijního programu vysoce aktuální. 12. Obdobně žalobkyně nesouhlasí ani s výtkami vůči druhému výzkumnému projektu s názvem „Liberální společnost, nebo národní společenství? Sociální politika v Protektorátu Čechy a Morava 1939/1945“. Podle žalobkyně není pochyb o tom, že tento projekt má vztah k vyučovaným předmětům „Vznik, vývoj a současná podoba sociálního státu“, „Dějiny ekonomických a sociálních teorií“, „Dějiny a současnost evropské integrace“ a „Proměny a současnost evropské identity“. Žalobkyně odmítá výtku, že projekt je příliš historický, protože všechny uvedené předměty obsahují nezanedbatelnou část věnovanou dlouhodobým vývojovým tendencím, což bez historického výzkumu nelze realizovat. 13. Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a k obsahu žaloby uvedl následující. 14. K námitkám nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti, žalovaný uvedl, že se v rozhodnutí vypořádal dostatečně s veškerými námitkami uplatněnými žalobkyní v rámci prvostupňového řízení. Forma a koncepce stanoviska Akreditační komise není upravena Statutem Akreditační komise. Z obsahu zápisu č. 02-15 ze zasedání Akreditační komise ve dnech 13. - 15. 4. 2015 je však zřejmé, o jaké žádosti bylo rozhodováno a z jakého důvodu bylo vydáno nesouhlasné stanovisko. 15. Žalobkyně seznala dostatečně důvody Akreditační komise, neboť dodatečně uvedl dva výzkumné projekty. Ve vyjádření k podkladům nepředložil žádný nový projekt či skutečnost, které by žalovaného vedly k vyzvání Akreditační komise k novému jednání podle § 79 odst. 8 zákona o vysokých školách. Žalovaný ani ministryně nezjistili žádná pochybení ve vyhodnocení výzkumné činnosti. 16. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že namísto postupu podle § 79 odst. 8 zákona o vysokých školách došlo k věcnému přezkumu argumentace. Pro posouzení, odpovídá-li stanovisko skutečnosti nebo nikoli, bylo nezbytné zkoumat věcnou argumentaci a s ní souvi