7 As 140/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 32/2015- 48 - text 10 8A 32/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobce proti žalovanému I.D.C. Holding, a. s. se sídlem Bratislava, Drieňová 3, zastoupen advokátkou Mgr. Janou Turkovou, se sídlem Praha 2, Anny Letenské 34/7 Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a Za účasti: Kaufland Warenhandel GmbH & Co. KG, se sídlem Neckarsulm, Rötelstr. 35, Německo, zastoupen Mgr. Janou Šuranovou Traplovou, advokátkou v Praze 7, Přístavní 24, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16. 12. 2014, č. j. O-493400/D16333/2014/ÚPV T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá práva na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Žalobce se včas podanou žalobou dne 13. 2. 2015 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16. 12. 2014, č. j. O-493400/D16333/2014/ÚPV, kterým byly zamítnuty rozklady přihlašovatele společnosti Kaufland Warenhandel GmbH & Co. KG, jakož i namítající společnosti I.D.C. Holding, a.s. proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 10. 2. 2014 o zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky v grafickém provedení zn. sp. O-493400 ve znění „Choco Club“ pro část výrobků. 2. Přihlašovatel společnost Kaufland Warenhandel GmbH & Co. KG podal dne 7. 2. 2013 přihlášku napadené obrazové ochranné známky zn. sp. O-501679, která byla zveřejněna dne 20. 2. 2013 pro následující výrobky a služby zařazené do třídy 29: ořechy obalované v čokoládě a ořechy obalované v cukru; do třídy 30: jemné pečivo, cukrovinky, marcipánové výrobky, persipanové výrobky, čokoláda a čokoládové výrobky, čokoládové bloky, čokoládové tyčinky, čokoládové sladkosti, tabulky čokolády, čokoládové polevy, čokoládové sirupy, čokoládové cukrovinky, čokoládové hmoty a čokoláda na polevy, čokoládové ozdoby (jedlé), dietní čokoláda a čokoládové výrobky (ne pro lékařské účely), cukrárenské výrobky, pralinky, také s tekutou náplní, čokoládové lanýže, nugát a nugátové výrobky podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957. [OBRÁZEK] 3. Dne 5. 12. 2012 podala společnost I.D.C. Holding, a.s námitky proti zápisu napadené obrazové ochranné známky zn. sp. O-501679 podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů. Namítající uvedl, že je uživatelem označení ve znění „Club/CLUB“, dlouhodobě užívaného pro trvanlivé pečivo – máslové sušenky. Uvedený výrobek byl za svou kvalitu oceněn již v roce 1968, kdy byl jeho výrobcem právní předchůdce namítajícího – Pečivárně Sereď. V roce 1992 přešlo vlastnictví této společnosti na namítajícího, přičemž v současné době jsou výrobky namítajícího označovány mj. značkou „SEDITA“. Výrobek „CLUB máslové sušenky“ je nyní dovážen do České republiky ve značných objemech, což namítající doložil kopiemi faktur od června 2011 do ledna 2012, jakož i kopiemi propagačních letáků. 4. Úřad průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 10. 2. 2014 vyhověl částečně podaným námitkám podaným podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách a zamítnul přihlášku slovního grafického označení ve znění „Choco Club“ pro následující výrobky zařazené do 30: jemné pečivo podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb. U ostatních výrobků zařazených ve třídě 30 neshledal shodnost ani podobnost namítaných výrobků a napadenými výrobky. Přihlašované výrobky by bylo lze zařadit do kategorie cukrovinky, neboť jejich společným znakem je, že jsou vyrobeny z čokolády nebo je čokoláda alespoň jednou z jejich hlavních přísad. 5. Prvostupňové rozhodnutí napadl rozkladem nejprve dne 6. 3. 2014 přihlašovatel a posléze dne 11. 3. 2014 namítající. Oba rozklady byly zamítnuty žalobou napadeným rozhodnutím, v němž předseda Úřadu průmyslového vlastnictví mj. vyjádřil k rozhodnutím Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), (nyní EUIPO), jichž se dovolával namítající, že jejich závěry o podobnosti výrobků nárokovaných / zařazených ve třídě 30 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb nelze automaticky převzít, neboť se zde neporovnávají výhradně sušenky, nýbrž šířeji formulované kategorie výrobků. Je rovněž skutečností, že tato rozhodnutí se netýkají nezapsaných označení, nýbrž zapsaných ochranných známek, na což upozornil přihlašovatel. Jako hlavní argument považoval žalovaný skutečnost, že namítající prokázal užívání pouze pro máslové sušenky, což je poměrně úzká skupina výrobků. Z tohoto důvodu nelze rozsah ochrany nezapsaného označení vztahovat na tak široký okruh výrobků, jakými jsou cukrovinky či čokoládové výrobky. 6. Žalovaný se rovněž vypořádal s námitkou týkající se rozhodnutí předsedy ˇúřadu průmyslového vlastnictví ve věci přihlášky slovní ochranné známky ve znění „KOKO“ zn. sp. O-447537. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16. 12. 2014, č. j. O-493400/D16333/2014/ÚPV. 8. Žalobce namítal, že postup žalovaného v posuzování podobnosti výrobků byl v rozporu s jeho dosavadní praxí, jakož i rozhodovací praxí OHIM, a ohrožuje princip předvídatelnosti rozhodování. 9. Žalobce namítal, že mezi „jemným pečivem“ a „cukrovinkami“ a pro běžného spotřebitele je obtížné zařadit položky, jako jsou sušenky, čajové pečivo, cukroví, vánoční cukroví apod. do kategorie cukrovinek či do kategorie jemného pečiva. 10. Žalobce se dovolával Metodických pokynů OHIM týkajících se průzkumu prováděného OHIM, jakož i konkrétních rozhodnutí OHIM. 11. Žalobce namítal, že OHIM opakovaně a dlouhodobě uznává sušenky (biscuits) za shodné nebo podobné s cukrovinkami (confectionery), jakož i podobné s čokoládou, čokoládovými výrobky (chocolate, chocolate products), a že Úřad nemůže z úřední moci kategorii výrobků přihlašovatele rozdělit. 12. Žalobce připomínal rozsudek formulovaný Soudního dvora Evropské unie, (dále jen „SDEU“), ve věci C-39/97 Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwyn-Mayer Inc., jakož i rozsudek Tribunálu ve věci T-133/05 Gérard Meric v. OHIM (PAMPIM’S BABYPROP). 13. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 13. 4. 2015 navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Především uvedl, že v napadeném rozhodnutí netvrdil, že by se shodnost a podobnost výrobků a služeb u nezapsaného označení posuzovala na základě jiných kritérií než u zapsaných ochranných známek. V inkriminované věci bylo třeba vzít v úvahu skutečnost, že ochrana může být přiznána staršímu nezapsanému označení pouze ve vztahu k výrobkům, pro které bylo prokázáno řádné užívání tohoto označení, což v daném případě představuje pouze úzce vymezenou skupinu výrobků – máslových sušenek. Ve vztahu k nárokovaným výrobkům, jakými jsou cukrovinky a různé druhy převážně čokoládových cukrovinek, nelze rozsah ochrany namítaného označení s ohledem na uvedené rozdíly mezi porovnávanými výrobky vztáhnout na celou tuto oblast výrobků. 14. Žalobce v replice ze dne 30. 4. 2015 uvedl, že podle § 2 vyhlášky Ministerstva podohospodárstva a rozvoja viedeka SR č. 24/2014 Z.z. je trvanlivým pečivem pekařský výrobek (tj. potravina vyráběná tepelnou úpravou různě tvarovaného těsta z mlýnských obilných výrobků, vody a jiných složek dle receptury), jehož aktivita vody je menší nebo rovná se hodnotě 0,65. To je spolu s konzistencí, křehkostí a trvanlivostí jedním ze základních odlišujících znaků trvanlivého pečiva od ostatních pekařských a cukrářských výrobků. Žalobce trvá na tom, že výrobek sušenky, resp. máslové sušenky je sladký zákusek, který je zaměnitelný s jinými sladkostmi, tj. i s cukrovinkami. 15. Osoba zúčastněná ve svém vyjádření ze dne 5. 6. 2015 uvedla, že nelze od průměrného spotřebitele předpokládat, že bude při výběru tak běžného okruhu zboží jako jsou potraviny, natož pečivo, blíže analyzovat rozdíly mezi jednotlivými druhy do té míry, aby zkoumal aktivitu vody v daném výrobku, stanovenou vyhláškou. Navíc text vyhlášky je třeba považovat za irelevantní, neboť se dotýká specifikace trvanlivého pečiva dle legislativy Slovenské republiky, nikoliv tedy legislativy České republiky. Nelze souhlasit s žalobcem, že spotřebitel bude považovat máslové sušenky za sladký zákusek, neboť jak sám žalobce uvádí, bude je dle jejich povahy řadit k pečivu. 16. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce dne 30. 4. 2015 výslovně s takovým postupem souhlasil, a žalovaný se k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního nevyjádřil. III. Posouzení žaloby 17. Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 7