9 A 251/2015

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 13. 10. 2015, čj. O-179461/D78230/2014/ÚPV , kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) ze dne 4. 11. 2014, čj. O-179461/233182/2002/ÚPV.

Prvostupňovým rozhodnutím Úřad s odkazem na § 22 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, zamítl přihlášku ochranné známky sp. zn. O-179461 ve znění „SPINNING“ s tím, že uvedené označení je ze zápisu do rejstříku ochranných známek vyloučeno podle § 4 písm. c) a d) zákona č. 441/2003 Sb.

Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 13. 10. 2015, předseda Úřadu rozklad žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl a naposledy uvedené rozhodnutí potvrdil.

Předseda Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal průběh zápisného řízení a rekapituloval závěry vyslovené Úřadem v prvostupňovém rozhodnutí. Současně shrnul obsah podaného rozkladu a dalších procesních podání žalobce.

Předseda Úřadu dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal, že přihláška slovní ochranné známky O-179461 ve znění „SPINNING“ byla podána dne 2. 5. 2002 s právem přednosti k témuž dni a zveřejněna byla dne 25. 8. 2010 pro v rozhodnutí specifikovaný seznam výrobků a služeb ve třídách 9, 25, 28, 41 a 42.

K namítaným procesním pochybením v souvislosti s umožněním jiným subjektům realizovat nahlížení do spisu a předkládat vlastní stanoviska k vyjádření žalobce žalovaný poukázal na vypořádání těchto námitek již ve vyřízení stížnosti podané žalobcem proti postupu Úřadu ve smyslu ustanovení § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), kde bylo žalobci podrobně vysvětleno, že umožnění nahlédnutí do spisu určitým subjektům bylo odůvodněno a doloženo doklady prokazujícími právní zájem. Žalovaný zdůraznil, že žalobcem akcentované ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. sice nepřiznává podatelům připomínek procesní práva účastníků řízení, ale umožňuje jim podat připomínky až do doby zápisu ochranné známky do rejstříku a připomínky tudíž mohou být opakovaně doplňovány. Přestože standardně není podle žalovaného, s ohledem na jejich procesní postavení, podatelům připomínek vyjádření přihlašovatele zasíláno, za situace, kdy prokáží právní zájem k nahlédnutí do tohoto vyjádření (do spisu), nemůže Úřad této žádosti podle předsedy Úřadu nevyhovět. Předseda Úřadu doplnil, že v průběhu více jak desetiletého správního řízení docházelo k situacím, kdy byla určitým subjektům zpřístupněna některá vyjádření žalobce, přičemž se tento v dané době takovému způsobu nijak nebránil a započal se ohrazovat až po převzetí právního zastoupení novým zástupcem. Vzhledem k tomu, že o zpřístupnění relevantních podkladů od žalobce požádaly pouze subjekty, které v průběhu řízení o rozkladu řádně osvědčily svůj právní zájem, bylo tím podle předsedy Úřadu uvedené zpřístupnění podkladů správním orgánem prvního stupně zhojeno, přičemž uvedená procesní nesrovnalost tak nemůže mít podle předsedy Úřadu vliv na výsledek tohoto řízení.

S tím pak podle předsedy Úřadu souvisí i další postup v případě, že se podatelé připomínek rozhodnou na vyjádření přihlašovatele reagovat svým dalším vyjádřením, resp. předložením dokladů. V takovém případě nelze uvedené vyjádření (doklady) podle předsedy Úřadu a priori odmítnout s tím, že podatelé připomínek neměli vůbec vyjádření přihlašovatele získat, ani zkoumat, zda by obsah v něm uvedený mohl být Úřadu zaslán např. jako doplnění připomínek později sám o sobě, bez ohledu na zpřístupnění uvedeného vyjádření přihlašovatele. Vyjádření subjektů, jež doložily právní zájem, tedy není podle předsedy Úřadu možné automaticky odmítat. Z procesního hlediska nadto musí být podle předsedy Úřadu jejich stanovisko opět postoupeno přihlašovateli, který se k němu může vyjádřit.

S poukazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 441/2003 Sb. a tam popsaný smysl zavedení institutu připomínek předseda Úřadu konstatoval, že od odborné veřejnosti lze očekávat i pomoc při zjišťování okolností, které mohou vést k zamítnutí přihlášky z absolutních důvodů. Jakkoli je běžné vyhledávání a obstarávání důkazů věcí zápisných úřadů, nelze z logiky věci důkazy předložené veřejností v rámci řízení o připomínkách (bez ohledu na to, zda prokázala právní zájem) obecně odmítat, neboť účelem institutu připomínek je zjištění materiální pravdy. Vzhledem k tomu, že veřejnoprávní část zápisného řízení slouží primárně k ochraně spotřebitele, je podle předsedy Úřadu třeba doklady předložené v tomto řízení posuzovat s ohledem na smysl řízení. Podle předsedy Úřadu tak nelze přistoupit na argument žalobce, který na jednu stranu požaduje, aby Úřad okomentoval všechna jeho vyjádření v tomto řízení (včetně proběhnuvšího soudního řízení) a v několika paralelních správních řízeních, jichž je účastníkem, a na druhou stranu odmítá, aby Úřad vzal v potaz doklady předložené podateli připomínek jako reakci na jeho tvrzení. Takovýto postup by byl podle předsedy Úřadu v přímém rozporu se zjištěním materiální pravdy.

Předseda Úřadu dále poukázal na to, že řízení probíhá již od roku 2002, přičemž od té doby tuto přihlášku napadla řada subjektů, z nichž část podala připomínky či námitky a část obojí. Tomuto stavu nyní odpovídá i objem dokumentů v řízení předložených všemi subjekty, který několikanásobně překračuje objem dokumentů dodávaných ve standardních typech zápisného i námitkového řízení. Požadavek žalobce, aby byl každý jednotlivý argument/důkaz v tomto řízení v rozhodnutí uveden, očíslován, popsán, zhodnocen z hlediska důvěryhodnosti a podrobně rozebrán z hlediska vypovídací hodnoty a důkazní síly oproti všem ostatním argumentům/důkazům, nemá podle předsedy Úřadu oporu ani ve správním řádu ani v judikatuře. V této souvislosti předseda Úřadu poukázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2478/2009, či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05 a tam uvedenou judikaturu), s tím, že realizace takovéhoto postupu by rovněž odporovala zásadě rychlosti a hospodárnosti správního řízení, nehledě na skutečnost, že pro závěry učiněné v tomto řízení není podle předsedy takový požadavek nezbytný.

Námitka žalobce, že Úřad nejprve dospěl k závěru o zdruhovění na základě dokladů podaných protistranou a až poté se věnoval popisu dokladů podaných žalobcem, které následně odmítl s odkazem na dříve uvedený závěr o zdruhovění, nemá podle předsedy Úřadu oporu ve spise. Předseda Úřadu uvedl, že popis dokladů podatelů připomínek i žalobce je uveden na str. 12 – 26 Prvostupňového rozhodnutí ještě před samotným odůvodněním, začínajícím závěrem o zdruhovění na str. 29 prvostupňového rozhodnutí. Jestliže Úřad zhodnotil důkazní materiál a seznal, že ke zdruhovění pojmu „SPINNING“ na území České republiky došlo, je podle předsedy Úřadu irelevantní, zda tento závěr uvede na počátku odůvodnění rozhodnutí, či na jeho konci, neboť v obou případech jej musí řádně zdůvodnit.

K námitce žalobce, že mu není jasné, zda byly vzaty v potaz jeho doklady nezahrnuté v číslovaném přehledu nebo doklady sice v seznamu uvedené, ale bez jakéhokoliv vyjádření, předseda Úřadu konstatoval, že na str. 12 prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že vzhledem k velkému množství dodaných dokladů nebudou všechny jednotlivě uváděny a že se Úřad vyjádří jen k těm důležitějším.

K tvrzení žalobce, že některé doklady ve spise chyběly, předseda Úřadu uvedl, že se jedná o doklady dodané žalobcem dne 17. 3. 2005 v rámci soudního řízení před Městským soudem v Praze ve věci sp. zn. 10 Ca 71/2005, které však nebyly postoupeny zpátky správnímu úřadu, neboť se nejedná o doklady předložené ve správním řízení. Pokud měl žalobce za to, že by tyto doklady měly být součástí správního spisu, měl je Úřadu podle předsedy Úřadu předložit, což se v daném případě v průběhu řízení o rozkladu stalo.

Pokud pak žalobce Úřadu vytýká, že se prvostupňové rozhodnutí na vícero místech odvolává na blíže nespecifikované doklady („množství různých článků z období let 2000-2011“, „předložené doklady“ či že je citováno z dokladu bez uvedení zdroje), předseda Úřadu odkázal na str. 12 prvostupňové rozhodnutí, kde je uvedeno, že s ohledem na množství těchto dokladů považoval Úřad za nutné se k nim vyjádřit po jejich soustředění do ucelených celků. Žalobce se nadto podle předsedy Úřadu k dokladům předloženým podateli připomínek podrobně vyjadřoval, a proto nepovažoval předseda Úřadu za věrohodné, že by mu nebylo zřejmé, na jaké doklady se Úřad odvolával, jakkoliv jsou uvedeny obecně nebo je v několika případech citováno bez odkazu na zdroj. Všechny citace jsou podle předsedy Úřadu převzaty z dokladů, jež jsou součástí spisu (kromě dokladů provedených vlastním šetřením Úřadu zmíněných dále), a proto dohledatelné.

Předseda Úřadu dále uvedl, že podstatou hmotněprávního posouzení bylo, zda je slovní označení „SPINNING“ tvořeno údajem, který se užívá pro druh sportovních služeb a výrobků s tím souvisejících, a tudíž je výrazem obvyklým v běžném jazyce, a pokud ano, tak k jakému časovému údaji se tato skutečnost prokázala a zda stále trvá, či zda byla aktivitou žalobce v posledních letech změněna v jeho prospěch.

Podle předsedy Úřadu má sice žalobce za to, že se Úřad neřídil stanoviskem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 10 Ca 71/2005 a nepostavil na jisto, zda bylo slovní označení „SPINNING“ na území České republiky druhové již v době podání přihlášky, zároveň ovšem na jiném místě uvádí, že vzhledem k tomu, že se rozlišovací způsobilost posuzuje až do zápisu, měla by se dokladům datovaným před rokem 2011 přiznat nižší váha. Předseda Úřadu v tomto směru konstatoval, že zákon č. 441/2003 Sb. dává v ustanovení § 5 přihlašovateli možnost prokazovat rozlišovací způsobilost až do zápisu, což Městský soud v Praze nijak nereflektoval, když rozsudek postavil na závěru, že je nutno postavit na jisto, zda bylo uvedené označení užíváno jako druhové již před podáním přihlášky. Úřad se však podle předsedy Úřadu i přes tuto skutečnost zkoumání doby před podáním přihlášky věnoval, když na str. 29 prvostupňového rozhodnutí uvedl, že výraz „spinning“ se započal šířit na území ČR přinejmenším od roku 2000, odmítl tvrzení žalobce, že většina odkazů na toto označení v uvedené době svědčí jemu, jako nepřesvědčivé, a uvedl, že i kdyby tomu tak zpočátku skutečně bylo, není to s ohledem na další masivní šíření uvedeného označení podstatné. Předseda Úřadu doplnil, že na tomto závěru nevidí nic nelogického, přičemž sám žalobce v rozkladu připouštěl, že se rozlišovací způsobilost může v čase měnit.

K námitce, že nebylo postaveno na jisto, zda takovéto užívání neparazitovalo na pověsti označení žalobce chráněného v té době již v jiných zemích, včetně ochranné známky Společenství, což by bylo v rozporu s čl. 10bis Pařížské unijní úmluvy, týkajícím se práva na ochranu proti nekalé soutěži, předseda Úřadu uvedl, že podle čl. 10bis Pařížské unijní úmluvy jsou unijní země (mezi něž patří i Česká republika a Spojené státy americké) povinny zajistit příslušníkům unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži. To ovšem podle předsedy Úřadu neznamená, že je ji povinen zajišťovat Úřad ve veřejnoprávním řízení. V návaznosti na závěry akcentující soukromoprávní charakter ochrany proti nekalé soutěži předseda Úřadu uvedl, že tuto ochranu žalobce v České republice inicioval až v posledních několika letech, přičemž je mu nutno přičíst k tíži, že tuto situaci z počátku podcenil. Jakkoli se pak uvedená ochrana proti nekalé soutěži v určité míře promítla i do zákona č. 441/2003 Sb., není podle předsedy Úřadu v kompetenci Úřadu, aby v zápisném řízení hodnotil každé užití slova „spinning“ obsažené v dokladech dodaných různými subjekty a datovaných od roku 1996 do roku 2015, a zkoumal úmysl konkrétního uživatele. Takové hodnocení by podle předsedy Úřadu znamenalo odklon od veřejnoprávní roviny zápisného řízení, tj. od toho, jak bude přihlašované označení působit na spotřebitele, k rovině soukromoprávní týkající se otázky nedobré víry v rámci námitkového řízení. Úřad by měl tedy podle předsedy Úřadu v zápisném řízení v rámci věcného průzkumu podle ustanovení § 22 zákona č. 441/2003 Sb. pouze zkoumat, zda je toto slovo uváděno a vnímáno jako označení (ochranná známka) pocházející od konkrétního subjektu, nebo jako obecný název pro konkrétní sportovní aktivitu a výrobky/služby s ní související.

Právě uvedené však podle předsedy Úřadu neznamená, že se Úřad nebude v obecné rovině zabývat zkoumáním dokladů popisujících danou situaci. Úřad dospěl v tomto směru k závěru, že z předložených dokladů nelze jednoznačně vyvodit, zda počáteční šíření označení „spinning“ bylo způsobeno odvozením od programu žalobce, jiných soutěžitelů nebo dovozem stacionárních kol různých značek různých výrobců. Zhodnotil i situaci, která nastala v České republice v následujících zhruba 10 letech po podání přihlášky, když uvedl, že v době podání přihlášky a poté byl přístup žalobce k vymáhání práv víceméně laxní, s tím, že žalobce uděloval (nejprve na nezapsané označení a poté na ochrannou známku Společenství) licence velkému množství subjektů, přičemž samotní držitelé licencí užívali toto slovo v druhovém významu, a konečně že velký počet subjektů, kterým byla zaslána výzva k ukončení porušování práv žalobce v posledních letech, napovídá, že ani odborná spotřebitelská veřejnost nevnímá slovo „spinning“ jako obchodní značku. Z těchto skutečností pak Úřad vyvodil, že uvedené označení se stalo a bylo k datu rozhodnutí stále druhovým a výrazem z běžné slovní zásoby.

Předseda Úřadu uvedl, že proto přezkoumával, zda má uvedený závěr oporu v důkazním materiálu, avšak již nehodnotil, zda se jedná o parazitování třetích osob na ochranných známkách přihlašovatele ve znění „SPINNING“ zapsaných jinými správními úřady v různých zemích, neboť, jak bylo výše uvedeno, k tomuto postupu není ze zákona povinen v rámci věcného průzkumu.

Předseda Úřadu dále poznamenal, že v době před podáním přihlášky ochranné známky až do dne 1. 5. 2004, kdy začala platit v ČR slovní ochranná známka Společenství č. 175117 ve znění „SPINNING“, bylo toto označení na území České republiky tzv. právně volné. Jelikož se známkové právo řídí principem teritoriality, skutečnost, že bylo označení shodného znění registrováno pro přihlašovatele v USA již v roce 1992, na tomto faktu podle předsedy Úřadu ničeho nemění. V České republice si přihlášku slovní ochranné známky „SPINNING“ přihlašovatel podal až za 10 let v roce 2002 a zhruba dalších 10 let podle předsedy Úřadu trvalo, než začal jím tvrzená práva systematicky a účinně vymáhat. Žalobci nic nebránilo využít známkoprávní ochrany již od počátku. Stejně tak mu nic nebrání prokazovat v řízeních k tomu určených tvrzení stran ochrany prostřednictvím institutu všeobecně známé (tj. nezapsané) známky. Předmětné řízení je však Úřadu jiného charakteru, neboť ani případné uznání statutu všeobecně známé známky ve znění „SPINNING“ v ČR do roku 2004 by na skutečnosti, že pro zápis označení je nutno prokázat rozlišovací způsobilost do doby zápisu, ničeho neměnila.

Projednávaný případ je klasickým případem problematiky názvů nových sportovních disciplín, které vždy pochází od určitého zdroje, který ji pojmenuje a uvedený název použije jako první. Ať již se však tento název skládá ze slov popisných, evokativních či zcela fantazijních (pokud je tato disciplína úspěšná), začne se uvedený název mezi veřejností hromadně šířit, a odtud je jen krůček k tomu, aby se stal označením druhu sportu. Pokud pak původce nového sportu a autor jeho názvu nebude od počátku účinně vystupovat na obranu svých práv, existuje podle předsedy Úřadu velká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že se tak dříve či později stane, a to bez ohledu na to, zda byl název okamžitě registrován jako ochranná známka. K poukazu žalobce na známkoprávně chráněné slovo „ZUMBA“ předseda Úřadu konstatoval, že uvedené označení není předmětem tohoto řízení, a poznamenal, „nechť si sám přihlašovatel odpoví na otázku, jaká část české laické a odborné veřejnosti ví, že slovo „ZUMBA“ je zapsáno jako ochranná známka, a jaká část jej chápe pouze jako druh sportu, jako např. aerobik, tenis, florbal.

Předseda Úřadu vychází z následující časové osy. Prvním obdobím je úsek do podání přihlášky v roce 2002, další částí je doba do roku 2004, kdy na území ČR začala platit slovní ochranná známka Společenství č. 175117, která je nyní ve druhém stupni zrušovacího řízení u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen „EUIPO“), a poslední období bude od zveřejnění přihlášky v roce 2010 až do současnosti, tj. do roku 2015. Předseda Úřadu uvedl, že skutečnost, že bylo označení téhož znění registrováno u EUIPO, neznamená, že by je měl Úřad rovněž zapsat jako ochrannou známku, neboť přihlášky ochranných známek jsou přezkoumávány z absolutních důvodů jen ve vztahu ke stávajícím členským státům Evropské unie. Jelikož Česká republika nebyla ke dni podání přihlášky ochranné známky Společenství členem EU, nebylo podle předsedy Úřadu ve vztahu k českým spotřebitelům hodnoceno, zda uvedené označení je vnímáno jako označení druhové atd.

Předseda Úřadu dále k vlastnímu obsahu slova „spinning“, resp. jeho překladu z anglického jazyka uvedl, že má řadu významů ať už podstatného jména (předení, spřádání, otáčení, víření, protáčení, prokluzování, lov, rybaření, chytání na udici) či přídavného jména (spřádací, rotační). Tuto skutečnost ani významy uvedené v různých slovnících, ať již českých či cizojazyčných, žalobce podle předsedy Úřadu nezpochybňuje. Z uvedeného je podle předsedy Úřadu evidentní, že toto slovo bylo, je a bude užíváno i ve významech, které nemají se sportem obecně či sportem ve smyslu „šlapání na kole“ nic společného. Zároveň však slovo „spinning“ může být užíváno i v tomto smyslu, tj. ve významu otáčení (rotování) určitého (i stacionárního) kola při šlapání. Tvrzení, že název „spinning“ vzešel od žalobce a nikdy předtím nebyl označením cyklistické aktivity, předseda Úřadu nepřisvědčil. Uvedl, že z veřejně přístupných dokladů dodaných podateli připomínek je patrné, že existence stacionárních kol, na nichž se provozuje aktivita šlapání, se datuje do konce 19. století, přičemž v první polovině 20. století vznikají první kola pro využití ve fitness, přičemž poukázal na příklady s tím, že řadu patentů vlastní i žalobce, který se inovaci stacionárního kola také věnoval, což předseda Úřadu nezpochybňoval.

Z patentových spisů však podle předsedy Úřadu vyplývá, že pojmem „spinning“ se mínilo „roztáčení pedálů nohama“ jako popis pouhé činnosti, přičemž význam se patrně postupně vyvinul až do druhotného smyslu, tj. metody cvičení. V tomto ohledu poukázal na US patenty č. 6287239 B1 z roku 2000, US patent č. 6287239 z roku 2001 či US patent č. 0077221 z roku 2002. Doplnil, že užívání slova v uvedeném smyslu však není pouhou záležitostí patentového práva. Rovněž z anglických slovníků a zahraničních publikací předložených podateli připomínek podle předsedy Úřadu vyplývá, že toto slovo bylo běžnou součástí anglické slovní zásoby daleko dříve, než žalobce podal první přihlášku svého patentu na stacionární kolo a ochranné známky na uvedené cvičení v USA. Z výše uvedených dokladů vyplývá, že slovo „spinning“ je v anglofonních zemích slovo obvyklé v běžném jazyce (ať už v jakémkoliv významu).

Předseda Úřadu dále nezpochybňoval, že žalobce začal uvedené slovo jako první systematicky marketingově používat v USA pro jeho program nazvaný „Spinning Program“ na specificky upraveném stacionárním kole, které bylo v prvních několika letech dodávané americkou společností Schwinn pod názvem „Schwinner“. Doplnil, že pokud si však žalobce vybral za název svého sportovního programu a výrobků a služeb s tím souvisejících slovo z anglické běžné slovní zásoby, které v jednom svém významu znamená „způsob otáčení/rotování“ určitého kola, potom se vystavil dvojímu riziku, jednak riziku zamítnutí registrace takovéhoto názvu jako ochranné známky, a jednak riziku obtížnějšího vymáhání práv plynoucích z takového označení.

Rovněž s ohledem na odlišné kulturní a jazykové významy zde samozřejmě může existovat rozdíl mezi vnímáním slova „spinning“ rodilými mluvčími a českými spotřebiteli. K námitce, že slovo „spinning“ a jeho kořen „spin“ nepatří do základní zásoby českého spotřebitele a k poukazu na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2014, čj. 9 A 175/2010 - 177, předseda Úřadu uvedl, že závěry jakéhokoliv soudu týkající se jiného anglického slova nelze aplikovat na předmětný případ, a polemika žalobce ohledně četnosti výskytu obou slov je bez důkazů pouhou spekulací, přičemž poukázal na závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 12. 3. 2015, čj. 10 As 100/2014 - 120. Bez ohledu na uvedené však předseda Úřadu souhlasil se žalobcem, že průměrný český spotřebitel nebude vědět, co znamená slovo „spin“, neboť toto slovo opravdu nepatří k základní slovní zásobě.

Podle předsedy Úřadu je třeba v tomto řízení zodpovědět, zda se díky všeobecnému zájmu o určitý cvičební program (různě modifikovaný) v České republice toto slovo nestalo synonymem pro druh nového sportu, nebo zda se žalobci, jak tvrdí, podařilo, aby česká veřejnost toto slovo vnímala jako originální program cvičení pocházející pouze od žalobce, který se cvičí na speciálně upravených kolech. Vzhledem k tomu, že přihlašovatel velmi podrobně napadá hodnocení jednotlivých dokladů orgánem prvého stupně řízení, předseda Úřadu odkázal na jejich výčet a číslování uvedené v prvostupňovém rozhodnutí na str. 12-26.

Předseda Úřadu na str. 28 – 29 napadeného rozhodnutí hodnotil doklady týkající se let 1995 – 1999, přičemž uzavřel, že ani v jednom článku nebylo uvedeno, že se jedná o speciální způsob cvičení konkrétního subjektu, který je v zahraniční známkoprávně chráněn, s tím, že všechny články informovaly veřejnost obecně o novém druhu sportu, pročež nemohl dát za pravdu žalobci, že by před rokem 2000 nebylo označení „spinning“ v České republice užíváno jako obecný výraz pro pohybovou aktivitu, jakkoliv nebyla frekvence takovéhoto užití významná.

Na str. 29 – 33 napadeného rozhodnutí dále předseda Úřadu hodnotil doklady týkající se období let 2000 – 2001, přičemž v návaznosti na jednotlivé dílčí závěry uzavřel, že ve výše popsaném období byl výraz „spinning“ užíván převážně jako druhové označení nového typu sportu. V návaznosti na závěry vyslovené na str. 33 – 34 Napadeného rozhodnutí k období 2002 – 2004 pak předseda Úřadu rovněž uzavřel, že ani v tomto období žalobce neprokázal, že by veřejnost vnímala přihlašované označení jako jeho ochrannou známku.

V následujícím období 2004 – 2015 podle předsedy Úřadu začal žalobce pozvolna práva ke své ochranné známce Společenství…uplatňovat, a to nejprve ve vztahu k porušovatelům v oblasti fitness, tj. konkurentům“, což však podle předsedy Úřadu „nezabránilo v šíření tohoto slova mezi laickou veřejností. To vyústilo v umístění výrazu „spinning“ do slovníku neologismů. Předseda Úřadu odkázal proto v této věci na napadené rozhodnutí a na dokumenty v něm uvedené včetně Media monitoringu z let 2000-2010 zaměřený na slova „spinner“ a „spinning““.

Dále předseda Úřadu na str. 34 – 37 poukázal na dvě zprávy (průzkumy, analýzy) vypracované v roce 2011 týkající se pojmu „spinning“ a na posudek K. H., který si žalobce k první z nich nechal zpracovat.

Posléze uvedl, že rozvoj internetu včetně vzniku sociálních sítí urychlil rozšíření užívání výrazu „spinning“, které kromě médií začali šířit samotní uživatelé internetu. Přestože není v silách žalobce postihovat všechna taková soukromá užití, je jejich četnost podle předsedy Úřadu indikátorem zdruhovění daného slova, což se týká i článků v médiích.

Předseda Úřadu dále uvedl, že pakliže žalobce argumentuje, že prvostupňové rozhodnutí vychází z nesprávné premisy, že pokud není vedle označení „SPINNING“ přímo uvedena skutečnost, že se jedná o fitness program konkrétního poskytovatele, jedná se o užití svědčící zdruhovění, potom musí takovou skutečnost doložit. Doplnil, že pokud bude označení „spinning“ uvedeno vedle aerobiku a jiných druhů cvičení, spotřebitel nemá možnost rozeznat, že určité označení cvičení je známkoprávně chráněné a jiné nikoliv. Tvrzení žalobce, že vysvětlení podstaty tréninkového programu prezentovaného jako sportovní aktivita s popisem vlastností v médiích není na závadu vnímání tohoto označení jako obchodní značky, by bylo podle předsedy Úřadu pravdivé pouze za předpokladu, že kromě takovéhoto popisu by zároveň figuroval i odkaz na tuto obchodní značku/označení žalobce, k čemuž však ve většině článků v médiích nedošlo.

Předseda Úřadu se dále neztotožnil s námitkou, že je zaměňována známost a úspěšnost originálního tréninkového programu s jeho zdruhověním a že v tomto případě lze hovořit o vlastní kategorii cvičení pocházejícího od konkrétního subjektu. Uvedl, že každý druh sportu byl někdy někým vymyšlen a pojmenován, ať již názvem více či méně popisným (aerobic), fantazijním (zorbing) či odvozeným od jména zakladatele (pilates). I označení cvičení, které bylo odvozeno od jména jeho autora, (tj. nepopisné či neevokativní), může být podle předsedy Úřadu vnímáno jako označení druhové, což dokumentuje i případ ochranné známky č. 237791 ve znění „Pilates“, která byla prohlášena za neplatnou s odůvodněním, že se jedná o druh cvičení, a to přesto, že její název plně tvořilo jméno zakladatele metody tohoto cvičení, kterým byl Joseph Pilates. Aby veřejnost vnímala určitý název jako obchodní značku a nikoliv pouhý druh cvičení, je nutno ji podle předsedy Úřadu od počátku v tomto smyslu informovat. Pokud tedy žalobce argumentuje, že označení „spinning“ je vlastní kategorií, u níž spotřebitelé vědí, že pochází od určitého subjektu, musí toto tvrzení podle předsedy Úřadu prokázat. Česká veřejnost nebyla od počátku informována tak, aby to žalobci zajistilo takovou známost, kterou by plně podpořil svůj argument o vlastní kategorii cvičení pocházejícího od konkrétního subjektu.

Předseda Úřadu doplnil, že v médiích se většinou zejména v počátečním období neobjevovala informace, že se jedná o chráněné označení, ať už zapsané v zahraničí (USA) či platné i na našem území (ochranná známka Společenství č. 175117). Jakkoli není povinností, ale právem vlastníka užívat označení ®, platí, že se vlastník sám vystavuje nebezpečí, že na takové označení nebudou spotřebitelé nahlížet jako na ochrannou známku. Uvedl, že ne všechna použití malého počátečního písmene „s“ ve slově „spinning“ indikují druhové označení, ale čím častěji se takovéto označení v médiích objeví, tím pravděpodobněji jej veřejnost bude jako takové vnímat. Úřad vzal tato „obecně známá a platná známkoprávní fakta“ v úvahu a v žádném případě po žalobci podle předsedy Úřadu nevyžadoval předložení dokladů, které by šly nad rámec zákonných kritérií.

Předseda Úřadu dále poukázal na to, že od roku 2010 změnil žalobce strategii a začal čím dál aktivněji podnikat kroky k rozšíření vnímání označení „SPINNING“ jako obchodního označení, jak jsou dle něho podrobně uvedeny v prvostupňovém rozhodnutí. Tuto skutečnost přitom vzal Úřad za prokázanou. K argumentaci žalobce, že by měla být dokladům datovaným před rokem 2011 přiznána relativně nižší váha, předseda Úřadu uvedl, že podle ustanovení § 5 zákona o ochranných známkách může být označení uvedené v § 4 písm. b) až d) zapsáno, pakliže přihlašovatel prokáže, že pro něj získalo před zápisem rozlišovací způsobilost.

Předseda Úřadu považoval závěry Úřadu uvedené na str. 59 – 62 prvostupňového rozhodnutí, podle nichž mělo mnohaleté, kontinuální a intenzivní šíření označení „spinning“ v druhovém významu za následek, že se již během prvních několika let vžilo v ČR jako běžný termín v oblasti sportu, přičemž změna v chování spotřebitelů spočívající v tom, že uvedený termín budou považovat za obchodní značku přihlašovatele, je velmi obtížná, vyžadující dlouhou dobu, pokud je vůbec reálná, za řádně odůvodněný, v souladu s obsahem spisu i s logikou věci týkající se problematiky názvů nových sportů a jejich tendence stát se druhovými výrazy. Odmítl přitom námitku žalobce poukazující na velký počet oficiálních spinning center, která podle něj měla/mají zásadní význam při ovlivňování veřejnosti s tím, že uvedená centra by mohla ovlivňovat pouze osoby je navštěvující a jen za předpokladu, že by na každé hodině informovala veřejnost o historii a původu názvu a o jeho ochraně. Fakt, že je ochranná známka uvedena na vstupu do místnosti či na stacionárním kole, není pro uvedený závěr dostatečný. Průměrný spotřebitel těmto skutečnostem nemusí věnovat pozornost, neboť jeho prioritou je sportovní aktivita, nikoli pátrání po ochranné známce. Pokud nadto žalobce licencuje užívání tohoto označení příliš velkému množství subjektů, vystavuje se nebezpečí, že si spotřebitelé přestanou toto označení spojovat výlučně s žalobcem a budou si ho naopak spojovat s držitelem licence. Pokud mají stacionární kola pro provoz spinningu nakoupeny různé subjekty (od jednotlivců, malých posiloven až po velká sportovní centra) a současně existují subjekty, které slovo „spinning“ užívají pro jejich program na stacionárních kolech jiných dodavatelů, nelze přisvědčit tvrzení, že se označení „spinning“ stalo odkazem na konkrétní obchodní původ.

Předseda Úřadu v tomto směru doplnil, že i v případě, že by si všichni spotřebitelé na území ČR, kteří se alespoň jednou dostali do styku s oficiálním „Spinning programem“ v oficiálním centru s řádnou licencí, byli vědomi, kdo je jeho původce/přihlašovatel, stále bude podle předsedy Úřadu existovat naprostá většina osob, která se nikdy do oficiálního centra nedostala. To ovšem neznamená, že by tyto osoby vůbec nevěděly, že se jedná o určitý druh cvičení, pouze je nebudou přiřazovat ke konkrétnímu subjektu.

K námitkám, v nichž žalobce Úřadu vytýkal, že závěr o druhovosti postavil mj. na argumentu o zařazení hesla „spinning“ do různých slovníků, aniž by reflektoval skutečnost, že jejich vydavatelé akceptovali, že v novém vydání bude toto heslo buď staženo, nebo u něj bude uveden odkaz na ochrannou známku, předseda Úřadu uvedl, že skutečnost, že je určité heslo uvedeno ve slovnících, je poměrně výrazným indikátorem toho, jak jej vnímá veřejnost, neboť slovníky používají různé zdroje. Předseda Úřadu doplnil, že žalobce mohl teoreticky vydavatele slovníků oslovit teprve ve chvíli, kdy měl důkaz o vymahatelném nároku, tj. důkaz o platnosti komunitární ochranné známky č. 175117 ve znění „SPINNING“ na území České republiky, tj. nejprve od května 2004. Důkazy o oslovení uvedených nakladatelů však pocházejí až z pozdější doby, kdy se slovníky dostaly do oběhu. Vydavatelé tedy toliko vyhověli požadavku, na který měl žalobce zákonný nárok. Předseda Úřadu poukázal na probíhající řízení o návrhu na zrušení uvedené ochranné známky Společenství. Rovněž uvedl, že není možno akceptovat argument žalobce, že by se k uvedeným heslům nemělo za daného stavu přihlížet vůbec, s tím, že nelze pominout všechny osoby, které se s pojmem „spinning“ jako druhem sportu ve slovnících seznámily a stále seznamují.

Předseda Úřadu dále na str. 41 uvedl závěry k vyjádření RNDr. K. O. z Ústavu pro jazyk český AV ČR s tím, že pokud RNDr. K. O. v roce 2012 dovozuje, že slovo „spinning“ je slovem obvyklým v běžném jazyce, které do něj začalo pronikat v 90. letech minulého století, Předseda Úřadu nemá důvod s tímto názorem polemizovat, neboť tento názor je konzistentní s jeho vlastními závěry.

K námitce žalobce brojící proti závěru Úřadu, že výraz „spinning“ je užíván v obchodních firmách a doménových jménech třetích subjektů, poukazující na to, že jde o autorizovaná centra žalobce, připustil pochybení Úřadu, které však podle jeho přesvědčení na celkovém náhledu ničeho nemění. Doplnil, že „z existence různých subjektů s odlišnými názvy obsahujícími slovo „spinning“ se nedá vyvodit, že se jedná o licencovaná centra přihlašovatele. Přihlašovatel si sám udělováním velkého množství souhlasů s užíváním svých známek rozlišovací způsobilost označení „SPINNING“ rozmělňuje. Jiná situace by nastala, pokud by existovala shoda v názvu center, jejich uspořádání, barevného ladění atd., pokud by se jednalo o sportovní zařízení typu franšízy, kde by široká veřejnost věděla, že v takových zařízeních se po celém světě cvičí určitý program jménem „SPINNING0“.

K námitce, kterou žalobce brojil proti tomu, že mu Úřad přičítá vysoký počet varovných dopisů k tíži, předseda Úřadu souhlasil se závěrem vysloveným na str. 59 prvostupňového rozhodnutí, podle něhož skutečnost, že žalobce během několika posledních let předcházejících vydání rozhodnutí zaslal okolo 150 varovných dopisů zejména podnikatelským subjektům působícím v oblasti fitness, sama o sobě vede spíše k názoru, že ani odborná spotřebitelská veřejnost nevnímá označení „spinning“ jako obchodní značku, potažmo ochrannou známku žalobce. Doplnil, že orgán prvého stupně řízení ve větě použil sousloví „sama o sobě“, což je indikací toho, že závěr ohledně zdruhovění nebyl opřen pouze o počty varovných dopisů. Uvedl, že nijak nezpochybňuje obecné právo vlastníka ochranné známky požadovat od třetích subjektů zdržení se neoprávněného jednání, nelze však dle něho souhlasit s tím, že vysoký počet porušovatelů svědčí pouze o oblíbenosti tréninkového programu, a to vzhledem k tomu, že předmětné řízení se týká toho, zda má uvedené slovo charakter označení druhu výrobků/služeb, které je volně k užívání veřejností, či nikoliv. Skutečnost, že většina subjektů po zaslání výzvy od svého počínání upustila, tak nemusí být podle předsedy Úřadu indikací toho, že by najednou začaly označení vnímat jinak, ale toho, že po tomto upozornění začaly respektovat přihlašovatelovo právo k ochranné známce Společenství č. 175117.

Pokud jde o nesouhlas žalobce s požadavkem Úřadu stran předložení dokladů jednoznačně svědčících o změně spotřebitelského chování (sociologický průzkum), předseda Úřadu zdůraznil, že Úřad v žádném případě nevznesl požadavek na předložení dokladů určitého charakteru, pouze na str. 61 prvostupňového rozhodnutí konstatoval, že nelze bez dalších relevantních důkazů dovodit, zda přihlašované označení získalo užíváním na trhu rozlišovací způsobilost, a jmenoval příkladmo sociologický průzkum jako jeden z typů relevantních důkazů. Podle předsedy byl však s ohledem na danou skutkovou situaci požadavek Úřadu na předložení velkého množství relevantních dokladů, které by prokázaly změnu spotřebitelského vnímání přihlašovaného označení, oprávněný.

Poukazoval-li žalobce na to, že v prvostupňovém rozhodnutí chybí úvaha o tom, jaký procentuální podíl subjektů na našem území užívá pojem „spinning“ se souhlasem/bez souhlasu žalobce, což vypovídá o tom, jak je tento termín vnímán veřejností, předseda Úřadu uvedl, že není přesvědčen o tom, že by takovýto podíl vypovídal o přesném stavu, jakým je označení „spinning“ vnímáno veřejností. K takovému závěru se dle jeho přesvědčení jeví jako vhodnější sociologický průzkum, který by byl daleko přesnějším reprezentantem vnímání veřejnosti. Z pouhého podílu na trhu nelze jednoznačně postavit na jisto, zda spotřebitelé přisuzují označení „spinning“ pouze žalobci, nebo těmto dalším subjektům. Žalobce nadto nemůže vyžadovat po Úřadu, aby si na své náklady (resp. náklady daňových poplatníků) najal společnost, která by uvedené podíly na trhu zmapovala. Doplnil, že Úřad ve spolupráci s třetími subjekty (podateli připomínek) poukázal na okolnosti, proč má za to, že zápis tohoto označení nevyhovuje veřejnoprávním požadavkům zákona o ochranných známkách. Na přihlašovateli bylo, aby na své náklady uvedené vyvrátil, neboť je to on, kdo žádá o zápis uvedeného označení.

K námitkám žalobce ohledně vlastního šetření Úřadu na webových stránkách předseda Úřadu přisvědčil žalobci, že výstupy z takového šetření mají být součástí spisu. Žalobci však v důsledku uvedeného pochybení nevznikla újma. Úřad vyhledával podklady pro rozhodnutí nestranně, teprve po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že nesvědčí ve prospěch žalobce.

Předseda Úřadu odmítl i námitku žalobce, že se Úřad nevypořádal s argumentem, že spotřebitelé mají tendenci zneužívat ochranné známky označující inovativní výrobek/službu jako synonyma druhového jména, přičemž jsou si však vědomi, že se jedná o obchodní značku (kofola, google, zumba, becherovka). Odpověď na tento argument je na str. 62 prvostupňového rozhodnutí. Doplnil, že bez ohledu na to, zda je program žalobce a k němu upravené stacionární kolo inovativní, či nikoliv, jde skutečnost, že si žalobce dobrovolně zvolil běžné anglické slovo „spinning“ popisující určitou činnost (rotování, otáčení atd.) k označování činnosti využívající toto otáčení v systému kola, nutně k jeho tíži, a to nezávisle na tvrzené tendenci spotřebitelů.

K výtce žalobce ohledně v podstatě shodného odůvodnění týkajícího se nedostatku rozlišovací způsobilosti ve vztahu ke každé třídě nárokových výrobků a služeb předseda Úřadu uvedl, že každá třída výrobků a služeb (9, 25, 28, 41 a 42 mezinárodního třídění) byla zkoumána samostatně, a to poměrně podrobně, neboť odůvodnění uvedených pěti tříd bylo shrnuto na čtyřech stránkách prvostupňového rozhodnutí. U každé třídy bylo podle něho uvedeno, o jaké výrobky či služby se jedná, rozebrán okruh průměrných spotřebitelů a uveden závěr o tom, že jde o výrobky a služby související s konkrétní sportovní aktivitou (spinningem), takže spotřebitel nebude schopen rozeznat, z jakého obchodního zdroje pocházejí. Pokud by se potom uvedené výrobky a služby pod označením „SPINNING“ měly týkat jiné aktivity, byly Úřadem zhodnoceny jako klamavé. Předseda Úřadu se s tímto odůvodněním ztotožnil. Všechny výrobky a služby jsou shodného charakteru, tj. bezprostředně souvisí se sportovní aktivitou. Skutečnost, že si veřejnost pod slovem „SPINNING“ jako první vybaví druh cvičení, případně stacionární kolo, ještě automaticky neznamená, že pro ostatní přihlašované výrobky a služby je možno toto slovo registrovat. Je standardním známkoprávním jevem, že si přihlašovatel nárokuje více druhů výrobků a služeb. Předseda Úřadu po přezkumu všech nárokovaných položek uvedl, že se u každé položky jedná o seznam výrobků a služeb majících souvislost se sportovním programem.

K námitce, že např. oblečení si nesportující veřejnost s žalobcem nespojí, předseda Úřadu uvedl, že žalobce má v tomto směru pravdu, ale vyvozuje z ní nesprávné závěry. Uvedl, že zejména nesportující veřejnost si pod pojmem „spinning“ představí označení druhu sportu, právě bez odkazu na provozovatele konkrétního programu.

Brojil-li žalobce proti závěru Úřadu, že dalším důvodem zdruhovění je skutečnost, že se termín „spinning“ běžně užívá v českém seznamu výrobků a služeb ochranných známek různých vlastníků působících v oblasti fitness (třídy 25, 28 a 41) ve smyslu sportovní aktivity nebo potřeb pro tuto aktivitu, s tím, že si je tohoto stavu vědom a že s ním dlouhodobě nesouhlasí, předseda Úřadu potvrdil, že v souladu s čl. 2 Niceské dohody by skutečnost, že se v seznamech určitých ochranných známek vyskytuje pojem „spinning“ a jeho variace, automaticky neměla znamenat jeho zdruhovění/rozmělnění. Fakt, že termín „spinning“ začali užívat někteří přihlašovatelé v seznamu jimi nárokovaných výrobků/služeb, nelze podle předsedy Úřadu přičítat žalovanému k tíži. Doplnil, že vzhledem k tomu, že tento termín není užíván jako druhový výraz v oficiálním Niceském třídění, a tudíž není možno jej z tohoto třídění automaticky přebírat, jeho přítomnost v nárokovaných seznamech je pouze odrazem stavu vnímání tohoto výrazu v české společnosti, jak správně zhodnotil orgán prvého stupně řízení.

K námitce, že Úřad nevysvětlil, na základě jakých dokladů, jež neměl dříve k dispozici, změnil své původní stanovisko o zápisuschopnosti označení, které v roce 2010 zveřejnil, předseda Úřadu uvedl, že Úřad není vázán zveřejněním přihlašovaného označení ve Věstníku a tato skutečnost automaticky neznamená, že bude přihlašované označení zapsáno do rejstříku ochranných známek, jak již bylo judikováno (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 7 A 10/2000). Ze spisového materiálu je evidentní, že ke změně původního názoru Úřadu došlo po zveřejnění přihlášky na základě dalšího relevantního důkazního materiálu, který byl předložen podateli připomínek a který neměl Úřad před zveřejněním přihlášky ve Věstníku k dispozici.

K námitce, že by měl Úřad zohlednit zápis dalších ochranných známek žalobce obsahujících slovo „SPINNING“ platných v České republice, předseda Úřadu uvedl, že tzv. známková řada má určitý vliv v řízení týkajícím se relativních důvodů zápisné způsobilosti, tj. v případech, kdy známkovou řadu vlastní namítající či navrhovatel. Uvedená okolnost představuje relevantní faktor pro posouzení existence nebezpečí záměny, v tomto případě se však jedná o zápisné řízení týkající se veřejnoprávních důvodů zápisné nezpůsobilosti, kde se takováto skutečnost nezohledňuje, neboť nevyplývá ani ze zákona, ani z rozhodovací praxe Úřadu

Předsedovi Úřadu není zřejmé, z čeho žalobce usuzuje, že došlo k porušení zásady předvídatelnosti. Uvedl, že registrace ochranné známky Společenství, která probíhá u EUIPO, není pro Úřad závazná, neboť se řídí autonomními předpisy EUIPO. Žádné z označení registrované v ČR pro žalobce není podle předsedy Úřadu v čistě slovním provedení, tudíž se nejedná o shodný nebo podobný případ, na který by bylo možné použít předchozí závěry správního orgánu.

K námitce, že Úřad přiznal slovu „SPINNING“ alespoň minimální rozlišovací způsobilost, když v paralelních řízeních vyhověl námitkám žalobce založeným na ochranné známce Společenství č. 175117 shodného znění, předseda Úřadu uvedl, že v rámci správního řízení Úřad rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek nezkoumá. Zápis takového označení je však věcí odlišnou, neboť Úřad provádí vlastní průzkum zápisné způsobilosti. Skutečnost, že na území ČR platí slovní ochranná známka Společenství stejného znění, která byla zapsána před vstupem ČR do Evropské unie, nijak nezavazuje Úřad, aby postupoval shodně. To se týká i okolnosti, že tato známka byla podkladem pro úspěch žalobce v některých paralelních sporech.

Ohrazoval-li se žalobce proti tomu, že v prvostupňovém rozhodnutí byly zmíněny skutečnosti týkající se třetích osob jakožto přihlašovatelů či vlastníků ochranných známek s prvkem „spinning“ včetně převodů těchto práv na žalobce, předseda Úřadu se nedomníval, že by uvedené skutečnosti byly zmiňovány účelově. Měl za to, že Úřad považoval za vhodné tyto informace zmínit pro dokreslení situace, v jaké je předmětné označení „spinning“ vnímáno a užíváno na našem území.

Předseda Úřadu dále k případnému požadavku žalobce na nařízení ústního jednání a výslechu svědků – T. K., který stál u počátku rozvoje programu, jednoho z prvních instruktorů tohoto programu, B. D., který si jako první přihlásil ochrannou známku č. 258726, bývalé právní zástupkyně přihlašovatele JUDr. L. Š. a Ing. O. T., jednatele společnosti TRAX BRNO s.r.o., která původně dodávala kola SCHWINN, konstatoval, že jelikož předmětem tohoto řízení je zhodnocení toho, jak vnímá slovo „spinning“ česká veřejnost, odvolací orgán není tohoto názoru, že by svědci profesionálně spojení s přihlašovatelem, hovořící o době před podáním přihlášky, byli s to vyvrátit názor o druhovosti označení „spinning“ široce sdílený českou veřejností. Na výše uvedeném závěru o druhovosti a popisnosti slova „spinning“ nemůže podle předsedy Úřadu nic změnit ani odkaz žalobce na další doklady předložené v jiných správních řízeních před Úřadem, neboť objem relevantních předložených dokladů v tomto řízení je zdaleka největší a slouží tak jako stěžejní kauza ve všech ostatních řízeních přihlašovatelem jmenovaných. Toto se rovněž týká dokladů předložených v soudním řízení, které byly do spisu zařazeny až s rozkladem. Ani námitka, že nejstarší doložené číslo informačního bulletinu přihlašovatele SPINNING NEWS je z roku 2003, a nikoliv z roku 2004, jak bylo uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí, nemůže podle předsedy Úřadu změnit jeho závěr o zdruhovění předmětného označení.

Předseda Úřadu v návaznosti na uvedené uzavřel, že se žalobci nepodařilo vyvrátit [zřejmě myšleno prokázat – pozn. soudu], že by označení „spinning“ vnímala česká veřejnost jako označení pocházející od konkrétního subjektu a odkazující na žalobce. V době, kdy toto označení nebylo v ČR chráněno a teprve vznikala první oficiální centra, podle předsedy Úřadu samozřejmě existovaly osoby, které věděly, že uvedené označení je registrované v USA, což předseda Úřadu nepopírá. Řada dalších fitness subjektů nicméně jednala podle předsedy Úřadu pod dojmem, že se jedná o druh sportu a že jeho užívání tu není regulováno. Nevědomost ohledně práv k tomuto označení byla podle předsedy Úřadu největší u nejširší skupiny relevantních spotřebitelů, tj. veřejnosti, která se o novém druhu sportu dozvídala z médií. Ke zdruhovění tohoto označení pak podle předsedy Úřadu došlo jednak z důvodů počáteční nečinnosti či laxního přístupu žalobce (který v médiích nezajistil řádnou propagaci), a posléze naopak z důvodu činnosti, tj. udělování licencí velkému počtu subjektů a nezajištění kontroly nad správným užívání označení. Masivní užívání předmětného označení se podle předsedy Úřadu promítlo do všech oblastí lidské činnosti a stalo se tak výrazem běžně užívaným pro určitý druh sportovní aktivity. Od roku 2004 je toto slovo rovněž podle předsedy Úřadu uváděno jako druh sportu v jím označených slovnících, a to nejenom českých, ale rovněž i v anglických. Kromě toho se toto slovo uvádělo podle předsedy Úřadu v obchodním a živnostenském rejstříku a bylo užíváno v obchodech se sportovním náčiním či na internetu jako označení druhu sportovní aktivity. Z dokladů předložených žalobcem podle předsedy Úřadu vyplývá, že jeho aktivity, k nimž dochází v posledních několika letech, neprokázaly změnu spotřebitelského chování v tom směru, že by zakládaly nárok žalobce na monopol slovního označení „SPINNING“ jako ochranné známky pro jakékoliv přihlašované výrobky/služby.

Žalobce v podané žalobě obecně namítal, že napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem č. 441/2003 Sb. a správním řádem. Žalovaný podle žalobce zejména nesprávně zhodnotil důkazy předložené do správního řízení o přihlášce a pochybil při výkladu důvodů pro odmítnutí zápisu ochranné známky, zejména výkladu pojmu rozlišovací způsobilost. Žalovaný dále porušil procesní pravidla v řízení, zejm. přihlížel k dokladům a vyjádřením předloženým v reakci na tvrzení a doklady žalobce osobami nemajícími postavení účastníků řízení a nezákonně umožnil těmto osobám nadstandardní výkon procesních práv.

Žalobce předem vlastních žalobních bodů uvedl, že důkazy předloženými během správního řízení bylo prokázáno, že žalobce vyvinul a celosvětově uvedl na trh originální tréninkový program skupinové jízdy na stacionárním kole pod obchodní značkou SPINNING, který se už od devadesátých let 20. století stal velmi úspěšný a získal rozsáhlou oblibu mezi veřejností. Označení SPINNING přitom podle žalobce vykazuje z hlediska relevantní české veřejnosti inherentní rozlišovací způsobilost a zásadně je tedy způsobilé zápisu do rejstříku ochranných známek. V tomto není podle žalobce s ohledem na vyjádření žalovaného na str. 27 Napadeného rozhodnutí sporu.

Žalovaný se podle žalobce při hodnocení důkazů předložených do správního řízení neřídil pro něj závazným stanoviskem Městského soudu v Praze uvedeným v rozhodnutí ze dne 23. 2. 2006, čj. 10 Ca 71/2005 - 55, podle kterého by závěr, že označení SPINNING není způsobilé zápisu jako ochranná známka, musel být podložen jednoznačnými důkazy prokazujícími, že navrhované označení SPINNING na území ČR zdruhovělo. Takovéto důkazy však během řízení podle žalobce předloženy nebyly. Naopak, z dokladů, které žalobce během správního řízení předložil, podle jeho přesvědčení vyplývá, že žalobce a autorizovaná centra na základě licence dlouhodobě a intenzivně užívají v České republice označení SPINNING jakožto svou obchodní značku. V důsledku toho veřejnost, resp. její významná část vnímá označení SPINNING pro přihlašované výrobky a služby jako obchodní značku konkrétního subjektu, tedy označení rozlišující komerční původ výrobků a služeb. V tomto směru žalobce poukazoval na závěry vyslovené v rozsudku SDEU ze dne 4. 5. 1999 ve věci C-108/97, Chiemsee.

Žalobce v obecné rovině uvedl, že se žalovaný dopustil řady pochybení, které žalobce popsal v žalobě v celkem 25 žalobních bodech. Doplnil, že tato pochybení, pokud ne každé samostatně, tak ve svém celku, jsou takové povahy a závažnosti, že ovlivnily výsledek správního řízení.

Žalobce především v části IV. podané žaloby namítal, že žalovaný opomenul některé jím předložené důkazy. Doplnil, že na str. 3 rozkladu namítal, že z prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, jak se Úřad vypořádal s některými konkrétními námitkami žalobce k dokladům podatelů připomínek (konkrétně se Úřad dle žalobce v prvostupňovém rozhodnutí nevyjádřil k námitkám žalobce k marketingovému průzkumu FOCUS z ledna 2011 nebo k námitkám žalobce k monitoringu médií vyhotovenému společností Newton Information Technology z března 2007), zda Úřad vzal v potaz a jak hodnotil doklady předložené žalobcem, které nejsou uvedené v číslovaném seznamu dokladů v prvostupňovém rozhodnutí (konkrétně doklady připojené k odpovědi žalobce z 26. 5. 2003 na výsledek věcného průzkumu, doklady připojené k rozkladu podanému žalobcem 30. 4. 2004, doklady přiložené k doplnění rozkladu ze dne 25. 1. 2005, doklady přiložené k správní žalobě žalobce ze dne 17. 3. 2005 proti původnímu rozhodnutí předsedy Úřadu a doklady přiložené k vyjádření žalobce z 18. 7. 2007 k připomínkám k přihlášce) a jak Úřad hodnotil doklady předložené žalobcem uvedené v číslovaném seznamu dokladů, ke kterým se však dále v odůvodnění rozhodnutí nikde nevyjadřuje (například marketingový fokus SPINNING z března 2005 společnosti Sun Drive Communications, který není v dalším textu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vůbec zmíněn, soubor výtisků z téměř 90 webových stránek konkurentů žalobce, kteří pro své výrobky a služby užívají obecných pojmů jako indoor cycling, předložených spolu s vyjádřením žalobce z 17. 4. 2014 k výsledku věcného průzkumu).

Žalobce namítal, že na uvedenou námitku žalobce předseda Úřadu na str. 20 napadeného rozhodnutí reagoval tak, že na str. 12 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že vzhledem k velkému množství dodaných dokladů nebudou všechny jednotlivě uváděny a že se orgán prvého stupně vyjádří jen k těm důležitějším“. Žalobce považoval tento postup žalovaného za nezákonný. Zdůraznil, že nepožadoval ani nepožaduje, „aby byl každý jednotlivý argument/důkaz v tomto řízení uveden, očíslován, popsán, zhodnocen z hlediska důvěryhodnosti a podrobně rozebrán z hlediska vypovídací hodnoty a důkazní síly oproti všem ostatním argumentům/důkazům, jak předseda Úřadu mylně uvedl na str. 19 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že však považuje za vnitřně rozporný a nezákonný postup žalovaného, který na jedné straně zamítl přihlášku s tím, že žalobce neprokázal rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení, a na druhé straně zároveň uváděl, že objem dokumentů v řízení je takový, že Úřad není schopný všechny důkazy předložené žalobcem v rozhodnutí (ani) uvést.

Žalobce namítal, že žalovaný nejenže se nevyjadřuje ke každému jednotlivému dokumentu, ale opomíjí celé skupiny důkazů předložených žalobcem, aniž by uvedl, proč důkazy, resp. jejich skupiny, které nejsou v rozhodnutích uvedeny nebo nejsou komentovány, považuje za méně důležité.

V části VI. žaloby žalobce namítal, že žalovaný porušil zásadu nestrannosti. Žalobce mj. namítal, Přestože Úřad všechny doklady v rozhodnutí neuváděl a vyjádřil se dle svých slov jen k těm důležitějším, což předseda Úřadu aproboval, Úřad z vlastní iniciativy vyhledával na podporu svého závěru důkazy o rozšíření zneužívání žalobcovy ochranné známky SPINNING. Předseda Úřadu přitom podle žalobce uznal, že ve spise chybějící výstupy z vlastních šetřeních provedených Úřadem jako například doklady prokazující obsah webových stránek www.fitham.cz, www.insportline.cz nebo www.fitness.cz, na které Úřad odkazuje na straně 60 Prvostupňového rozhodnutí, jsou pochybením.

Žalobce dále nesouhlasil se závěrem předsedy Úřadu, že Úřad vyhledával doklady nestranně, a teprve po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že nesvědčí v prospěch žalobce. Pokud Úřad prováděl hledání v internetovém vyhledavači pro označení SPINNING (v různých souslovích), nebo procházel internetové stránky konkurenčních výrobců, nutně musel podle žalobce narazit v první řadě na velké množství užití označení SPINNING jakožto označení původu. Žalobce přitom v této souvislosti na str. 6 žaloby popsal relevantní obsah uvedených internetových stránek s tím, že předseda Úřadu se k odpovídající námitce vznesené v rozkladu nevyjádřil. Doplnil přitom, že k výzvě žalobce byly osobami nabízejícími výrobky na uvedených stránkách provedeny úpravy webové prezentace.

V části XXIII. podané žaloby žalobce namítal, že žalovaný rovněž pochybil tím, že se neřídil závazným názorem vyjádřeným v rozsudku Městského soudu v Praze čj. 10 Ca 71/2005 - 55. V této souvislosti mj. namítal, že podle tohoto rozhodnutí musí odpověď na stěžejní otázku, zda navrhované označení „SPINNING" na území ČR zdruhovělo, vyznít zcela jednoznačně a kladná odpověď musí dle soudu být podložena jednoznačnými důkazy prokazujícím zdruhovění. Žalobce doplnil, že dle soudu musí být v dané věci postaveno najisto, zda již v době před podáním přihlášky bylo užíváno navrhované označení SPINNING obecně, druhově (pro druh sportu), aniž by parazitovalo na známosti obchodní značky žalobce, a naopak musí být zhodnoceno, zda žalobce prokázal příznačnost tohoto označení pro svůj specifický typ cvičení (a to i prostřednictvím licenčních smluv) a zda „zdruhovění“ je či není prakticky parazitismem na jeho známé ochranné známce. Žalobce přitom poukázal na závěry vyslovené na str. 22 napadeného rozhodnutí odkazující na § 5 zákona č. 441/2003 Sb. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně směšuje ustanovení § 4 a ustanovení § 5 zákona. Relevantním datem, ke kterému se zkoumá existence důvodů pro odmítnutí ochrany, uvedených v ust. § 4 zákona, je podle žalobce datum podání přihlášky ochranné známky. V tomto směru poukázal i na závěry judikatury SDEU k absolutním důvodům odmítnutí přihlášky komunitární ochranné známky, z níž dle něho vyplývá, že existence důvodu se posuzuje k datu podání přihlášky, s tím, že znění zákona č. 441/2003 Sb., směrnice i nařízení ohledně důvodů odmítnutí ochrany jsou totožná. Žalobce doplnil, že ustavení § 5 zákona se týká zvláštního případu, a sice získání rozlišovací způsobilosti označení v důsledku užívání přihlašovatelem, přičemž ve prospěch přihlašovatele stanoví, že označení, na které se vztahuje některý z důvodů uvedených v § 4 písm. b) až písm. d), se zapíše, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním rozlišovací způsobilost. Namítl, že rozlišovací způsobilost tedy musí Úřad zkoumat zaprvé k datu podání přihlášky. Pokud nejsou důvody pro odmítnutí ochrany přihlášky k tomuto datu naplněny, označení musí zapsat. Pouze pokud důvody pro odmítnutí ochrany přihlášky uvedené v ust. § 4 písm. b) až d), resp. některý z nich k datu podání přihlášky naplněny jsou, pak Úřad podle žalobce zkoumá, zda označení nabylo rozlišovací způsobilost do data zápisu v důsledku doloženého užívání označení přihlašovatelem. Uvedený závěr pak podle žalobce odpovídá i znění článku 3 odst. 3 směrnice 2008/95/ES.

Z výše uvedeného tedy podle žalobce vyplývá, že žalovaný pochybil, když neučinil jasný závěr o rozlišovací způsobilosti přihlášky k datu jejího podání. I v tomto ohledu je tedy napadené rozhodnutí nesprávné, neboť nerespektovalo závazný závěr Městského soudu v Praze.

V části XXIV. podané žaloby pak žalobce brojil proti tomu, že žalovaný umožnil nahlížet do spisu a reagovat na podání žalobce podatelům připomínek v průběhu řízení o přihlášce. Žalobce namítal, že neobstojí argumentace uvedená předsedou Úřadu na str. 17 až 19 napadeného rozhodnutí, že subjekty, kterým bylo umožněno nahlédnutí do spisu, v průběhu řízení o rozkladu řádně osvědčily svůj právní zájem a že vyjádření subjektů, které doložily svůj právní zájem, není možné automaticky odmítat, přičemž v řízení má být sledován cíl „zjištění materiální pravdy“ a doklady předložené podateli připomínek jsou zdrojem informací pro toto zjištění. Žalobce uvedl, že nezpochybňuje, že kdokoli je oprávněn podat připomínky k přihlášce ochranné známky ve smyslu ust. § 24 zákona č. 441/2003 Sb. s tím, že toto oprávnění navazuje na zveřejnění přihlášky (ust. § 23), které umožňuje veřejnosti se s přihláškou ochranné známky seznámit. Podle žalobce je však třeba rozlišovat mezi (nesporným) oprávněním komentovat informace, které jsou ve veřejné doméně (tj. zveřejněná přihláška ochranné známky), na jedné straně a na druhé straně nahlížením do neveřejného spisu a vyjadřování se k jeho součástem, které ust. § 24 zákona podle jeho přesvědčení nezaručuje.

Žalobce s odkazem na § 38 odst. 2 správního řádu namítal, že ani jeden z podatelů připomínek, kteří zažádali během řízení o rozkladu o nahlédnutí do spisu, právní zájem nebo jiný vážný důvod neprokázal. Žalobce měl za to, že povolením nahlížení do spisu bylo zasaženo do jeho práv a oprávněných zájmů.

Ve vztahu ke společnosti Aerospinning Master Franchising s.r.o. žalobce namítl, že nároky, které žalobce žalobou ve věci sp. zn. 2 Cm 103/2010 proti této společnosti uplatňuje, nejsou odvozeny od práv z přihlášky ochranné známky č. O-179461, a proto výsledek předmětného správního řízení v žádném případě nikterak neovlivní (ani nemůže ovlivnit) řízení ve věci sp. zn. 2 Cm 103/2010. Proto nebyl podle žalobce dán právní zájem této osoby nebo jiný vážný důvod k nahlížení do spisu v předmětném správním řízení zn. sp. O-179461.

Výše uvedené se dle žalobce týká také probíhajícího řízení před EUIPO o zrušení komunitární ochranné známky SPINNING č. 175117, neboť tento orgán není v uvedeném řízení nijak vázán, ani ovlivněn průběhem ani výsledkem správního řízení v této věci.

Společnost Aerospinning Master Franchising s.r.o. pak podle žalobce ani řádně neosvětlila, v čem konkrétně její právní zájem spočívá.

Žalobce dále uvedl, že ani řízení ve věci sp. zn. 2 Nc 1081/2014, na které poukázalo Sdružení spinning4health.cz o.s. v žádosti o nahlédnutí do spisu, přímo nesouvisí s projednávanou přihláškou ochranné známky O-179461, neboť je návrh na vydání předběžného opatření založen na porušování práv k jiným zapsaným ochran