7 Afs 27/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Af 74/2014- 55 - text 15 pokračování 9Af 74/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: FINANCE BULLDOG s. r. o., se sídlem Pelhřimov, Svatovítské náměstí 126, IČ: 281 00 441, zastoupen JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem Český Krumlov, Rooseveltova 37, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 28, o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 4. 9. 2014, č. j.: 2014/34828/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. V části, v níž se žalobce domáhá zrušení výroku II. rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 4. 9. 2014, č. j.: 2014/34828/CNB/110, se žaloba odmítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Bankovní rada České národní banky (dále jen „Bankovní rada“) zamítla výrokem I. jeho rozklad proti rozhodnutí České národní banky (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „ČNB“) ze dne 20. 6. 2014, č. j.: 2014/8345/570. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 1 000 000 Kč v souladu s § 43b odst. 7 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením (dále jen „zákon o penzijním připojištění“) za spáchání správního deliktu dle § 43b odst. 4 téhož zákona. Žalobce svým jednáním porušil povinnost stanovenou v § 12 odst. 4 zákona o penzijním připojištění, tedy nepostupoval v souvislosti s uzavíráním, změnou nebo ukončením smlouvy kvalifikovaně, čestně a spravedlivě v nejlepším zájmu zájemce o uzavření smlouvy, neboť (i) dne 28. 11. 2010 zprostředkoval u AEGON Penzijního fondu, a. s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 26/322 uzavření smluv o penzijním připojištění pro ve výroku specifikované osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům (zastoupené opatrovníkem Ústavem sociální péče Lidmaň, příspěvkovou organizací), aniž zohlednil jejich specifickou situaci, která jim umožňovala získat invalidní penzi již po 36 měsících, a to s maximální výší státního příspěvku; (ii) při uzavírání smluv o penzijním připojištění (doručených penzijnímu fondu mezi 1. 3. 2012 a 11. 11. 2012) nepostupoval v nejlepším zájmu ve výroku specifikovaných osob, neboť je nedostatečně informoval o všech náležitostech penzijního připojištění a doporučoval investice, které pro tyto osoby nebyly výhodné, ale naopak zajišťovaly vysoké příjmy žalobci. Výrokem II. napadeného rozhodnutí žalovaná opravila výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že v části A výroku se slova „za jednání ad (i) až ad (i)“ nahrazují slovy „za jednání ad (i) až ad (ii)“. II. Obsah žaloby Žalobce napadené rozhodnutí považuje za nesprávné po právní i věcné stránce, neboť žalovaná vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu (neprovedla důkazy nezbytné pro podřazení skutkového průběhu pod legislativní rámec) a rovněž neodstranila vady řízení před správním orgánem I. stupně. Dle žalobce je podstatou sporu otázka, zda jednání žalobce naplnilo znaky skutkové podstaty deliktu, za jehož spáchání mu byla uložena pokuta. Žalobce obdržel oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední dne 26. 11. 2012. Podnět pro zahájení řízení podal AEGON Penzijní fond, v němž upozornil na praktiky žalobce jakožto zprostředkovatele penzijního připojištění. AEGON Penzijní fond uzavřel dne 15. 4. 2009 s žalobcem smlouvu o obchodním zastoupení, na jejímž základě se žalobce zavázal vyvíjet činnost směřující k uzavírání smluv o penzijním připojištění mezi AEGON Penzijním fondem a třetí osobu. Zároveň uzavřeli mandátní smlouvu, kde dohodli provizi, která je nyní z pohledu ČNB tak velká, že zastírá jakýkoliv smysl jednání žalobce s klientem. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 7 Afs 27/2008-46, podle něhož je „kategorie správních deliktů kategorií trestního práva v širším smyslu, tudíž se i pro správní delikty uplatní povinnost správního orgánu zkoumat naplnění formálních znaků správního deliktu, ale také zda jednání vykazuje daný stupeň společenské škodlivosti, tudíž materiální stránku správního deliktu“. V daném případě však správní orgán nezkoumal, kdo je objektem daného deliktu, jaká byla subjektivní stránka jednání žalobce, ani následky správního deliktu (objektivní stránku a objekt). Pouze obecně popsal žalobcovo jednání, aniž posoudil jeho celkové okolnosti. Žalobce dále cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 Afs 67/2012-48, který pojem „poskytování služby kvalifikovaně, čestně a spravedlivě, v nejlepším zájmu svých zákazníků“ označil za tzv. neurčitý právní pojem, při jehož interpretaci „se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu. Sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit. (…) Při soudním přezkumu použití a výkladu neurčitého právního pojmu je nutno respektovat uvážení správního orgánu, které je zaměřeno na vyhodnocení skutkového stavu a zejména zhodnocení, zda pod vymezený obecný pojem spadá“. Správní orgán I. stupně ani žalovaná však skutkovou podstatu daného správního deliktu nevymezily; správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí tvrdí, že předmětem posuzování je výhradně žalobcovo chování vůči zájemcům. Přitom právní vztah mezi žalobcem jako zprostředkovatelem připojištění a zájemci probíhal v právním rámci daném mandátní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a AEGON Penzijním fondem. Tento fond se zavázal za žalobcovu činnost vyplácet provizi podle stanovených provizních pravidel. Podstatou tzv. deliktního jednání, které je žalobci vytýkáno, je výše provize, kterou měl obdržet od AEGON Penzijního fondu, nikoliv jeho chování ke klientům, se kterými uzavřel zprostředkovaně smlouvu o penzijním připojištění. Dle žalované měl žalobce naplnit skutkovou podstatu správního deliktu dvěma okruhy svého jednání. Skutkově se jedná o dvě akce – soubory uzavřených smluv s klienty, které žalobce dále označuje jako 1. Akce Lidmaň a 2. Akce nestandardních smluv. K Akci Lidmaň žalobce uvádí, že v souladu s příslušnou mandátní smlouvou uzavřel mj. 51 smluv o penzijním připojištění s klienty Ústavu sociální péče Lidmaň. Jednalo se o osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům zastoupené opatrovníkem Ústavem sociální péče Lidmaň, příspěvkovou organizací (dále jen „opatrovník“). Ve 44 smlouvách byla sjednána výše měsíčního příspěvku v rozmezí 1 400 Kč až 4 400 Kč. Měsíční příspěvky byly předplaceny na období 12 nebo 36 měsíců. Na základě takto uzavřených smluv vznikl žalobci nárok na provizi ve výši 532 565 Kč. Po zjištění výše nároku na provizi AEGON Penzijní fond vyhodnotil uvedené smlouvy jako nestandardní a podal žalobu k soudu na určení neplatnosti uzavření 44 smluv o penzijním připojištění s výše uvedenými nadprůměrnými příspěvky. V mezidobí však již Okresní soud v Pelhřimově jakožto opatrovnický soud vyhověl návrhu opatrovníka na schválení uzavření daných smluv o penzijním připojištění. Opatrovnický soud ve svém rozsudku dospěl k závěru, že „výše uvedený právní úkon není v rozporu se zájmy opatrovance. Opatrovníkovi je třeba dát zapravdu v tom, že pro opatrovance je výhodné, aby do budoucna získal určitou finanční rezervu, a to jak s ohledem na jeho postižení a zdravotní stav, tak i s ohledem na vývoj sociální politiky státu. (…) Za tohoto skutkového stavu je tedy v zájmu opatrovance, aby se jeho finanční úspory naspořené na penzijním připojištění ještě dále zúročovaly a aby měl možnost získat po 36 měsících invalidní penzi“. Po tomto rozsudku vzal AEGON Penzijní fond svoji žalobu zpět a provizi žalobci vyplatil. Dne 20. 4. 2012 pak podal podnět ČNB k zahájení řízení. Žalobce v rozkladu vznesl námitku, že správní orgán I. stupně nerespektoval zásadu věci pravomocně rozhodnuté a sám si o věci učinil vlastní právní názor odlišný od závěru soudu, aniž přitom provedl nezbytné dokazování. Opatrovnický soud dospěl k závěru, že příslušný právní úkon byl ve prospěch klientů, ovšem správní orgán I. stupně s tímto závěrem polemizuje s ohledem na novelizaci zákona, která byla přijata rok poté. Na str. 9-13 provádí hypotetické výpočty podle novelizovaného zákona, který nebyl v době uzavření smluv platný, takové srovnání je však účelové a nezákonné. V bodě 58 pak tvrdí, že výběr penzijního připojištění není vhodným produktem, ovšem s tímto závěrem žalobce nesouhlasí. Správní orgán I. stupně žalobce rovněž trestá za to, že všichni klienti neměli uzavřené stejné smlouvy, ačkoliv žalobce opakovaně uváděl, že smlouvy byly uzavírány s ohledem na ekonomické možnosti jednotlivých klientů. Rovněž zdůrazňuje, že je pouze poradcem a konečné slovo stran spoření má samotný kl