1 As 17/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 18/2015- 94 - text 7 pokračování 10A 18/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce proti žalovanému za účasti osoby zúčastněné na řízení REMA Systém, a.s., IČ 64510263 sídlem Budějovická 64, Praha 4 zastoupen JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem sídlem Jungmannova 24, Praha 1 Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 ASEKOL a.s., IČ 27373231 sídlem Československého exilu 8, Praha 4 zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem sídlem Opletalova 55, Praha 1 o žalobě proti výroku II. rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 24. 11. 2014, č.j. 5296/M/14 78775/ENV/14, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výroku II. rozhodnutí ministra životního prostředí, jímž bylo v ostatních částech potvrzeno rozhodnutí ministerstva životního prostředí ze dne 22. 12. 2005, č. j. 5193/ENV/720/05 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobce je právnickou osobou, která provozuje kolektivní systém podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“). Ve smyslu § 37n odst. 3 zákona o odpadech podal dne 11. 10. 2005 návrh na zápis kolektivního systému a výrobců zapojených do jím provozovaného kolektivního systému do tzv. Seznamu výrobců elektrozařízení. Tato žádost obsahovala i návrh na zápis v rozsahu zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením pocházejícím z domácnosti ze skupin 3, 4 a 7. Jako provozovatel konkurenčního kolektivního systému podala dne 12. 10. 2005 společnost ASEKOL s.r.o. návrh na zápis kolektivního systému a výrobků zapojených do jí provozovaného kolektivního systému do Seznamu výrobců elektrozařízení. Rovněž tento návrh obsahoval návrh na zápis v rozsahu zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením pocházejícím z domácností ze skupin 3, 4 a 7. O těchto návrzích nevedl žalovaný správní orgán společné řízení, o návrzích rozhodoval samostatně. 4. Ministerstvo životního prostředí prvoinstančním rozhodnutím rozhodlo, že do Seznamu výrobců elektrozařízení se zapisuje ASEKOL s.r.o. jako provozovatel kolektivního systému a výrobci, uvedení v příloze č. 1, a to pro zajištění plnění povinností pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstraňování elektroodpadu a elektrozařízení; pro zajištění financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení ze skupin č. 3, 4, 7, 8; pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny 3, 4, 7; a pro zajištění financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadů ze skupin 3, 4, 7, 8, 10 (výrok pod bodem A1, A2). Dále bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu společnosti ASEKOL s.r.o. a výrobců elektrozařízení uvedených v příloze č. 2 rozhodnutí, a to pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními skupiny č. 8 (výrok pod bodem B1, B2). 5. Následně bylo v řízení několikrát rozhodováno ministrem životního prostředí, městským soudem v Praze i Nejvyšším správním soudem. 6. Ministr životního prostředí rozhodl znovu, po kasačním rozsudku městského soudu, o podaných rozkladech, včetně rozkladu žalobce, rozhodnutím ze dne 25. 5. 2011. Pod bodem I. bylo rozhodnuto tak, že se ruší část výroku A1 prvoinstančního rozhodnutí, kterou se provozovatel kolektivního systému společnost ASEKOL s.r.o. zapisuje do Seznamu výrobců elektrozařízení pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny 3. Současně byla zrušena část výroku A2 prvoinstančního rozhodnutí, kterou se výrobci, uvedení v příloze č. 1 rozhodnutí, zapisují do Seznamu výrobců elektrozařízení pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny 3 a v tomto rozsahu byla věc vrácena ministerstvu k novému projednání. Pod bodem II. napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto, že v ostatních částech se rozklady napadené prvoinstanční rozhodnutí potvrzuje. Proti výroku II. se žalobce bránil správní žalobou. 7. Městský soud v Praze žalobě vyhověl. Rozsudkem ze dne 29. 8. 2014, č. j. 11 A 130/2011-78, zrušil výrok II. tohoto rozhodnutí ministra životního prostředí. Městský soud uvedl, že již z předchozích soudních rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že o všech žádostech provozovatelů kolektivních systémů o zápis do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními pro určitou skupinu elektrozařízení mělo být vedeno společné řízení. Přitom z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by správní orgán společné řízení vedl. Soudem již dříve vytýkané závažné vady řízení tak nebyly správním orgánem odstraněny. Výrok II. rozhodnutí ministra nerespektuje právní názor o nutnosti vedení společného řízení o všech návrzích na zápis kolektivních systémů do Seznamu. 8. Městský soud dále uvedl, že opodstatněnost lze přiznat i námitkám žalobce, ve kterých poukazuje na porušení ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu. V daném případě je zřejmé, že prvoinstanční rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2005 obsahovalo několik výroků, a to výroky pod bodem A1, A2, B1,B2. Z ustanovení § 82 odst. 1 správního řádu vyplývá, že odvoláním lze napadnout mimo jiné i jednotlivý výrok rozhodnutí. V takovýchto případech, pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí, za splnění dalších podmínek, nabývá zbytek výrokové části právní moci. Z ustanovení § 82 ani z jiného ustanovení správního řádu nevyplývá, že by právní moci mohla nabýt jen část výroku. 9. Ministr životního prostředí touto žalobou napadeným rozhodnutím o rozkladu žalobce nově rozhodl tak, že se ruší část výroku A1 prvoinstančního rozhodnutí, kterou se provozovatel kolektivního systému společnost ASEKOL s.r.o. zapisuje do Seznamu výrobců elektrozařízení pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny 4 a 7. Současně byla zrušena část výroku A2 prvoinstančního rozhodnutí, kterou se výrobci, uvedení v příloze č. 1 rozhodnutí, zapisují do Seznamu výrobců elektrozařízení pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny 4 a 7 a v tomto rozsahu byla věc vrácena ministerstvu k novému projednání. Pod bodem II. napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že v ostatních částech se rozklady napadené prvoinstanční rozhodnutí potvrzuje. Proti výroku II. se žalobce brání nyní projednávanou správní žalobou. II. Argumentace účastníků 10. Žalobce v žalobě namítá, že ministr nerespektoval závazný právní názor městského soudu. Ministr opět odmítl respektovat názor, že o všech návrzích na zápis do Seznamu mělo být vedeno společné řízení. Rozhodnutí ministerstva měl tedy zrušit jako celek, a nikoliv pouze části výroku A1 a A2. Žalobce dále namítá, že mu ministrem nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí před tím, než vydal napadené rozhodnutí. 11. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil, že jiné výroky prvoinstančního rozhodnutí se netýkají rozhodování o zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením. Tyto výroky jsou tedy oddělitelné a není ani žádný důvod k jejich zrušení. 12. Osoba zúčastněná na řízení také navrhla žalobu zamítnout. Zdůraznila, že je z podstaty věci vyloučeno, aby žalobce byl jakkoliv dotčen na svých právech těmi částmi výroku prvoinstančního rozhodnutí, které se netýkají financování nakládání s historickými elektrozařízeními z domácností. Ve vztahu k těmto částem výroků žalobci vůbec nepříslušelo postavení účastníka správního řízení. Pro zajištění těchto jiných elektroodpadových povinností byl žalobce do Seznamu zapsán. III. Posouzení žaloby 13. Městský soud projednal věc bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem k výzvě soudu nevyslovili nesouhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního). 14. Městský soud na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). 15. Při posuzování námitky nerespektování závazného právního názoru městského soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 29. 8. 2014, č. j. 11 A 130/2011-78, městský soud především vyšel z toho, že v žalobě, o které tehdy městský soud rozhodoval, žalobce namítal pochybení ministerstva při rozhodování o zápisu do seznamu pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením. V žalobě se výslovně domáhal toho, že ministr měl zrušit prvoinstanční rozhodnutí i co se týče zajiště