5 Azs 306/2017 — Nejvyšší správní soud

3 A 173/2016- 31 - text 6 3A 173/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Blanky Fauré a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: D. D. V., nar. X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců – Ministerstvo vnitra sídlem Náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 9. 2016, č. j. MV-64003-4/SO-2016, t a k t o: I. Rozhodnutí žalované ze dne 1. 9. 2016 č. j. MV-64003-4/SO-2016 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku do rukou zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. O d ů v o d n ě n í: 1. Žalobce se žalobou ze dne 26. 9. 2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalované, blíže specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání, které podal proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále také „prvostupňový orgán“ či „ministerstvo“) ze dne 1. 4. 2016, č. j. OAM-12097-19/TP-2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) a jímž bylo zároveň uvedené prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území ČR dle ustanovení § 75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu“), pro nesplnění podmínky uvedené v ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu. 2. Žalobce namítá překročení pravomoci prvostupňového orgánu a porušení ústavních práv. Zpochybnil aplikaci ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu při zjišťování splnění podmínek žádosti o trvalý pobyt dle ustanovení § 75 odst. 1 písm. f) zákona. Napadené rozhodnutí má za nepřezkoumatelné v bodě, v němž správní orgán došel k závěru, že studuje-li žalobce ve Vietnamské socialistické republice, brání jeho studium sloučení rodiny, byť splňuje další zákonné podmínky pro udělení trvalého pobytu. Rozhodnutí žalované považuje za rozporuplné i s ohledem na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/83/ES, která neobsahuje ustanovení, které by umožňovalo smluvním státům bránit cizincům sloučení rodiny s odůvodněním, že chodí v domovské zemi do školy nebo do zaměstnání. Žalovaná klade na žalobce další podmínky, a to že soužití s rodičem musí být možné realizovat bezprostředně, popřípadě v přiměřené době, po vydání povolení k trvalému pobytu, aniž by k tomu měla jakoukoliv zákonnou oporu. 3. Žalobce navrhuje zrušení správního rozhodnutí a vrácení věci žalované k novému projednání a rozhodnutí. 4. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí a dále uvedla, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právní kvalifikací předchozích rozhodnutí správních orgánů, na něž odkázala. Podotkla, že žalobcem citovaná Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/83/ES stanoví pouze podmínky uplatnění práva na sloučení rodiny, nikoliv povinnost členských států udělovat povolení k trvalému pobytu. Upozornila na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2016, č. j. 52 A 106/2015-51, ve kterém soud došel k závěru, že z žádného ustanovení zákona sice neplyne, že by společné soužití muselo být realizováno nejpozději v den vydání rozhodnutí, nicméně z žádosti by mělo být zřejmé, že k realizaci společného soužití dojde v přiměřené době po vydání rozhodnutí, nikoliv až s odstupem několika let. 5. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních námitek, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal bez jednání s ohledem na výslovné sdělení žalobce, že je nepožaduje, a konkludentní souhlas žalované. 6. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 23. 6. 2015 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji žádost o vydání povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení s rodinným příslušníkem – otcem žalobce. Do žádosti uvedl, že je studentem bez pracovního zařazení. K žádosti, kromě fotokopie cestovního pasu, doložil doklad o účelu pobytu v ČR, doklad o zajištění ubytování, doklad o zajištění finančních prostředků, výpis z rejstříku trestů, lékařskou zprávu a záznam z pohovoru. Ke splnění podmínky nezaopatřenosti předložil prohlášení ředitelky střední odborné školy cestovního ruchu ze dne 20. 2. 2014 a na výzvu správního orgánu prohlášení téhož subjektu ze dne 14. 10. 2015, kterým bylo potvrzeno, že žalobce bude přijat od 1. 9. 2016 do prvního ročníku denního studia této školy poté, co prokáže znalost českého jazyka, splní podmínky přijímacího řízení a předloží potvrzení o trvalém pobytu. Dále předložil potvrzení ze dne 2. 12. 2015 ředitele vietnamské společnosti S. M. o tom, že je účastníkem kurzu servírování pití a jídla (ročník 2015/2016), potvrzení účasti na kurzu českého jazyka v Hanoji od 5. 10. 2015 do 10. 12. 2015 a potvrzení ze dne 28. 1. 2016 společnosti FCE s.r.o. o zařazení do tříměsíčního jazykového kurzu s datem zahájení od 1. 3. 2016. Správní orgán požádal o výslech žalobce prostřednictvím Velvyslanectví ČR v Hanoji, který proběhl dne 5. 2. 2016. Žalobce při něm potvrdil, že žádá o trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny s otcem. Uvedl, že odmaturoval ve školním roce 2013/2014 a nyní je studentem odborné školy v oboru kuchař, jedná se o denní studium. Studium bude ukončeno v prosinci roku 2016. Žalobce prohlásil, že hodlá v České republice studovat a žít se svým otcem, který ho bude plně finančně zajišťovat. S otcem je nyní v telefonickém kontaktu a viděl se s ním naposledy v období od prosince 2014 do února 2015. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu prvostupňový orgán vydal rozhodnutí, jímž zamítl žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu dle ustanovení § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu pro nesplnění podmínky uvedené v ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se podává, že prvostupňový orgán po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce je synem pana D. V. Ch., narozeného X, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, který má v ČR realizovaný trvalý pobyt od 13. 5. 2015 za účelem „povolení po pěti letech dne nepřetržitého pobytu“. Nezaopatřenost žalobce byla potvrzena doklady o denním studiu střední odborné školy, nicméně doložený tříměsíční jazykový kurz ministerstvo nepovažovalo za pokračování aktuálního studia oboru kuchař ve Vietnamu a současně tento kurz nemělo za soustavnou přípravu na budoucí povolání ve smyslu ustanovení § 12 až §15 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Prvostupňový orgán v rozhodnutí uvedl, že v současné době žalobce, vzhledem ke studiu ve Vietnamu, nemůže plnit účel pobytu. Pro případ jeho předčasného ukončení za účelem příjezdu do České republiky však žalobce nemůže nastoupit na deklarovanou střední školu, neboť nesplňuje všechny podmínky uvedené v potvrzení, konkrétně nemá znalost českého jazyka. Vzhledem k tomu by na žalobce nebylo možno hledět jako na nezaopatřenou osobu. Prvostupňový orgán dospěl k závěru, že žalobce nemůže naplnit účel pobytu ve formě trvalého společného soužití na území, a to až do prosince roku 2016, pokud by splnil tuto podmínku, nesplnil by podmínku nezaopatřenosti, proto jeho žádost zamítnul. 8. Žalovaná odvolání žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila, když se ztotožnila s výkladem splnění podmínek dle ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu a uvedla, že z citovaného ustanovení vyplývají 3 podmínky, které musí být splněny kumulativně: 1) žádost musí podat nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě, 2) cizinec, jehož dítě o povolení k trvalému pobytu na území žádá, musí na území pobývat na základě povolení k trvalému pobytu, 3) důvodem žádosti dítěte je společné soužití těchto cizinců. Dovodila, že první dvě podmínky byly bezesporu splněny s tím, že odvolatel podmínku nezaopatřenosti splňuje studiem na střední škole a v tomto prvostupňové rozhodnutí korigovala s odkazem na ustanovení § 20 odst. 2 písm. d) zákona č. 561/2009 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Nicméně uvedla, že nesplňuje třetí podmínku společného soužití s nositelem povolení k trvalému pobytu. 9. Podle ustanovení § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu, v rozhodném znění, ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže v řízení nejsou potvrzeny důvody uvedené v žádosti o povolení k trvalému pobytu podle § 66 nebo nejsou splněny podmínky podle § 67 nebo § 68 téhož zákona. 10. Podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu, v rozhodném znění, povolení k trvalému pobytu se bez podmínky předchozího nepřetrži