2 As 31/2005 — Nejvyšší správní soud

6 A 118/2016- 31 - text 6 6 A 118/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Aleny Pavlíčkové ve věci žalobkyně: M. L. T. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem Ž. 850/29a, Ú. zastoupená advokátem Mgr. Vratislavem Polkou se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 31. 5. 2016, č. j. MV-43871-5/VS-2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy, ze dne 17. 2. 2016, č. j. VS-1140/835.3.2/2-2015 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně nebylo vyhověno žádosti zákonného zástupce žalobkyně o udělení státního občanství České republiky žalobkyni, a to dle § 28 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. o.“). 2. V žalobě uvedla, že žalovaný nezaujal přezkoumatelné stanovisko k jejím námitkám uvedeným v rozkladu a nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Předně se jednalo o námitku překročení mezí správního uvážení, k níž žalovaný konstatoval, že při rozhodování dle § 28 z. s. o. není užíváno správního uvážení, neboť při splnění podmínek je občanství uděleno. S tím žalobce nesouhlasí, jelikož správní orgán posuzuje jako klíčovou otázku, zda k prohlášení o určení otcovství nedošlo, v čemž spatřuje správní uvážení. K udělování státního občanství poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2006, č. j. 2 As 31/2005-78, a k zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 2 Ans 1/2005. Správní uvážení se mělo projevit při posuzování podmínky, zda určení otcovství nemělo pouze účelový charakter, v daném případě za účelem získání povolení k pobytu pro žalobkyni a její matku. Závěry žalovaného i správního orgánu I. stupně jsou nepřezkoumatelné, nerespektují zjištěný stav věci, provedené důkazy ani znění zákona. Správní orgány měly posuzovat, zda otec žalobkyně a) žije s žalobkyní ve společné domácnosti, nebo je s ní v pravidelném kontaktu, b) podílí se na její výchově a c) plní vyživovací povinnost vůči ní. Namísto toho za základ svých rozhodnutí vzaly pouze skutečnost, že otec žalobkyně s ní nesdílí společnou domácnost. To ostatně otec žalobkyně nikdy nepopíral, avšak nelze to brát za dostačující pro závěr o účelovosti prohlášení o otcovství. Naopak otec žalobkyni navštěvuje, vyživuje a spolu s matkou se rovněž podílí na její výchově, tedy projevuje o ní a její matku zájem, což správní orgány nezohlednily, byť to svědčí proti účelovosti postupu otce žalobkyně. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které uvádí důvody, proč nedošlo k věrohodnému prokázání splnění podmínek pro udělení státního občanství České republiky podle § 28 z. s. o. Na rozkladové námitky žalobkyně bylo rovněž adekvátně reagováno, odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy splňuje zákonné požadavky. Ohledně správního uvážení uvedl, že v daném případě je aplikace správního uvážení prakticky vyloučena, když při splnění zákonných podmínek je na udělení českého státního občanství právní nárok. Nesouhlasí ani s tvrzením žalobkyně, že základem pro zamítavé rozhodnutí byla pouze skutečnost, že otec žalobkyně s ní nesdílí společnou domácnost, neboť v rámci posouzení věci byly hodnoceny všechny zákonné podmínky, a rovněž je z daných rozhodnutí zřejmé, jaké závěry byly, a to ke všem zákonným podmínkám, přijaty v návaznosti na skutková zjištění včetně rozporných tvrzení otce a matky žalobkyně. Stejně tak nebyly opomenuty provedené důkazy a zjištěné skutečnosti. Za absurdní označil námitku, že otázka pobytové adresy žalobkyně a její matky je k posouzení žádosti zcela bez významu, jelikož bez tohoto (správného) údaje nelze ověřit sdílení společné domácnosti. Podotknul, že není pravdou, že by otec žalobkyně sám upozornil správní orgán I. stupně na v pořadí již druhou nesprávně uvedenou adresu pobytu žalobkyně, když správnou adresu uvedl až k výzvě správního orgánu I. stupně. Rozhodnutí správního orgánu 4. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně uvádí, že k žádosti žalobkyně o udělení státního občanství České republiky bylo v souladu s § 28 odst. 6 z. s. o. vyžádáno stanovisko obecního úřadu z místa pobytu dítěte a jeho rodičů, Policie České republiky a orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Bylo zjištěno, že žalobkyně a její matka se nenachází na adrese uvedené v dotazníku k žádosti (Č. V., H.). Na této adrese bydlí sestra otce žalobkyně, která kategoricky odmítla, že by zde bydlela žalobkyně a současně jí nebylo ani známo, že její bratr má další dítě. Otec žalobkyně následně upřesnil svou pražskou adresu pobytu, kde žije se svou manželkou a sdělil, že žalobkyně se svou matkou žije v Ú., kde ji navštěvuje o víkendu jednou za 14 dní, dle zaměstnání i během týdne, a hradí výživné ve výši 2 000 Kč, dále dle potřeby. Dalším šetření bylo zjištěno, že s matkou žalobkyně je od roku 2012 vedeno řízení o správním vyhoštění. V jeho rámci matka a otec žalobkyně v březnu 2015 uvedli, že spolu nežijí a nikdy nežili ve společné domácnosti, otec za žalobkyní dojíždí jednou až dvakrát měsíčně, neb je zaměstnán v P. Návštěvy omezil poté, co matka žalobkyně zjistila, že je ženatý. V bytě přespal vždy maximálně jednu noc. Na výchově žalobkyně se podílí dle svých možností, žalobkyně je zatím malá. Do Ú. jezdí i za dalšími známými. V budoucnu by se chtěl přestěhovat do Ú., aby byl žalobkyni a její matce blíže. Příslušný odbor cizinecké policie dodal, že občanství žalobkyně by mohlo mít zásadní vliv na rozhodování ve věci pobytu její matky. Poté byli rodiče žalobkyně předvolání za účelem prověření relevantních skutečností, přičemž v zásadě zopakovali svá předchozí tvrzení, tj. návštěvy jednou za 14 dnů (nepravidelně i během týdne), otec matce přispívá 2 000 Kč měsíčně, na výchově žalobkyně se podílí při návštěvách. Dále byla provedena kontrola na adrese matky, uvedené v dotazníku k žádosti, v Ú., kde však matka žalobkyně nikdy nepobývala (ani dle informačního systému cizinců). O tom byl informován otec žalobkyně, který následně sdělil, že na této adrese skutečně nikdy nebydlela a označil jinou adresu v Ú., kterou jako kontaktní uvedl při předchozím ústním jednání. 5. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalobkyně (ani její rodiče) nikdy nežili na původně hlášených adresách a nežijí ve společné domácnosti (žalobkyně žije s matkou v Ú., její otce žije s manželkou v P.). Kontakt otce se žalobkyní je nepravidelný, podíl na její výchově neprůkazný a společná domácnost do budoucna není v plánu. Péče a výživa otce o žalobkyni nebyly soudně upraveny, faktické plnění vyživovací povinnosti nebylo prokázáno. Správní orgán I. stupně proto konstatoval tvrzení a jednání rodičů žalobkyně za netransparentní z hlediska rozporných sdělení před zainteresovanými orgány, a též z hlediska dodržování právních předpisů, kdy byly jak žalovaná, tak její matka hlášeny na adresách, kde se nikdy nezdržovaly. S ohledem na probíhající řízení o správním vyhoštění matky žalobkyně se tudíž jeví určení otcovství jako účelové. Přihlédnuto bylo též k faktu, že sestra otce žalobkyně neměla více než rok po jejím narození povědomí o její existenci. Závěrem je žalobkyně informována o možnosti nabýt státní občanství České republiky podle § 7 odst. 2 z. s. o., tj. genetickou zkouškou formou znaleckého posudku. 6. V napadeném rozhodnutí žalovaný k námitce, že správní orgán I. stupně neuvedl ustanovení určující příslušnost Ministerstva vnitra k rozhodnutí a ustanovení, na jehož základě byla žádost zamítnuta, uvedl, že obé vyplývá z § 28 z. s. o., na nějž bylo výslovně odkazováno. Žalobkyní citovanou judikaturu nepovažuje za přiléhavou, neboť se týká jiného (klasického) řízení o udělení státního občanství České republiky. Ani argument o překročení mezí správního uvážení není na místě, jelikož dle § 28 z. s. o. je při splnění zákonných podmínek právní nárok na získání státního občanství. Správní uvážení tedy nelze užít a konstatování nesplnění zákonných podmínek – účelovost určení otcovství – není správním uvážením. K námitce, že otec žalobkyně informoval správní orgán I. stupně o správné adrese pobytu žalobkyně a její matky, pročež nemělo být dovozováno, že původně chybně označená adresa svědčí o účelovosti určení otcovství, žalovaný uvedl, že místní šetření proběhlo i na této správné adrese, nicméně to neomlouvá předcházející uvedení fiktivních adres pobytu žalobkyně i její matky. Shodně se správním org