10 As 24/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 214/2017- 43 - text 10 10 A 214/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Seco Industries, s.r.o. sídlem Podnikatelská 552, Praha 9 zastoupena Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1142/65, Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2017, č. j. MZP/2017/550/574, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2017, č. j. MZP/2017/550/574, a rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 16. 6. 2017, č. j. ČIŽP/45/OOH/SR01/1704183.006/17/KXY/358, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám Mgr. Ing. Antonína Továrka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně provozuje zařízení Slévárna železných kovů o výrobní kapacitě větší než 20 t denně, pro jehož provoz jí integrovaným povolením bylo povoleno společně shromažďovat některé kategorie odpadů, které se jinak musí oddělovat. V projednávané věci je relevantní, že byl žalobkyni dán souhlas ke společnému shromažďování dvou kategorií odpadů podle přílohy vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů, (příloha vyhlášky je dále označována jako „Katalog odpadů“, zatímco vyhláška je dále označována jako „vyhláška č. 93/2016 Sb.“), konkrétně 15 01 06 Směsné obaly a 20 03 01 Směsný komunální odpad. 2. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 6. 2017, č. j. ČIŽP/45/OOH/SR01/1704183.006/17/KXY/358, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 30 000 Kč za správní delikt podle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečistění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o integrované prevenci“), tedy za provoz zařízení v rozporu s integrovaným povolením. Tohoto deliktu se měla žalobkyně dopustit tím, že ve dnech 21. a 22. 2. 2017 v rozporu s částí integrovaného povolení, jíž jí byl dán souhlas ke společnému shromažďování některých odpadů, v cca 20 nádobách označených jako Směsné obaly, směsný odpad z výrobních procesů shromažďovala i další druhy odpadů, zejména využitelné odpadní obaly charakteru papír, plast, kov, kompozit, odpadní papír a smetky, které nebyly předmětem souhlasu k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování. Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto žalobkynino odvolání proti uvedenému rozhodnutí o uložení pokuty a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 3. Žalobkyně svou obranu ve správním řízení i v žalobě založila na tvrzení, že sporné odpady nebyly jinak využitelné, a bylo tedy namístě je shromažďovat v rámci kategorie 20 03 01 Směsný komunální odpad v souladu s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 93/2016 Sb. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že podle § 16 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o odpadech“) je původce odpadů povinen zařazovat odpady podle druhů a kategorií stanovených v § 5 a 6 zákona o odpadech a také povinnost zajistit přednostní využití odpadů dle hierarchie uvedené v § 9a téhož zákona. Pokud se ve sporných nádobách nacházel komunální odpad, byla žalobkyně povinna z něj nejprve vytřídit nebezpečné a využitelné složky, a zbytek zařadit pod katalogové číslo 20 03 01 Směsný komunální dopad. 5. Dle žalovaného ze shromážděných podkladů vyplynulo, že se ve sporných kontejnerech nacházely odpady podobné komunálnímu odpadu. S žalobkyní však nebylo možno souhlasit, že komunální odpad může obsahovat cokoliv. Zjištěné odpadní obaly, zejména PET lahve a další plastové obaly od nápojů a další plasty, plechovky od nápojů a papírové obaly jsou jednoznačně tříditelné složky komunálního odpadu, na které se nevztahuje souhlas s netříděním. K jejich vytřídění není třeba žádných mimořádných technologických ani finančních nákladů, pouze je třeba řádně nastavit systém třídění. Tyto složky komunálního odpadu se běžně třídí i v obcích. 6. Skupina 15 01 06 Směsné obaly dle žalovaného zahrnuje obaly složené z různých materiálů, jejichž další zpracování je náročné, a proto jsou odstraňovány jako součást komunálního odpadu. Pod tuto skupinu však nelze podřadit směs jiných obalů. Takový výklad by znamenal rezignaci na třídění odpadních obalů. III. Žaloba 7. Žalobkyně v žalobě zejména uvedla, že její jednání nenaplnilo znaky správního deliktu, který jí byl kladen za vinu, respektive že všechny znaky správního deliktu nebyly správními orgány prokázány. Upozornila, že po celou dobu správního řízení uplatňovala obranu spočívající v tom, že zjištěné složky shromažďovaného odpadu nebyly dále využitelné, a bylo tedy namístě je v souladu s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 93/2016 Sb. shromažďovat v rámci kategorie Směsný komunální odpad, kterou žalobkyně dle integrovaného povolení směla shromažďovat společně s kategorií 15 01 06 Směsné obaly. Tutéž argumentaci uplatnila i v odvolání, přičemž k prokázání svých tvrzení navrhla i důkaz odborným vyjádřením. Správní orgány se však touto její argumentací nezabývaly, a tím svá rozhodnutí zatížily nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů. Nadto jsou jejich rozhodnutí založena na skutkovém stavu, který nemá oporu ve spisech. 8. Dále žalobkyně tvrdila, že i kdyby jí byl správní delikt prokázán, postrádal by znak společenské škodlivosti. Z tohoto důvodu tedy také neměla být žalobkyně shledána vinnou, respektive mělo být upuštěno od jejího potrestání. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Zejména zrekapituloval odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že dle jeho názoru byla žalobkyně povinna z odpadu podobného komunálnímu odpadu vytřídit složky, jako je papír, sklo, plasty a podobně, stejně jako původci komunálního odpadu, kterým tuto povinnost stanoví § 17 zákona o odpadech. Dále žalovaný uvedl, že jednáním žalobkyně byla naplněna nejen formální, ale i materiální stránka deliktu spočívající ve společenské škodlivosti. Žalovaný také uvedl, že rozhodný skutkový stav byl zjištěn dostatečně a rozhodnutí obou stupňů jsou přezkoumatelná. 10. Na vyjádření žalovaného žalobkyně reagovala replikou, v níž zrekapitulovala svou argumentaci uvedenou již v žalobě. Zejména se ohradila proti tvrzení žalovaného, že neměla nastaven dostatečný systém třídění odpadů; z kontroly, na jejímž základě jí byla uložena pokuta, dle žalobkyně naopak vyplynulo, že systém třídění nastaven má. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 s. ř. s.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.). 12. Žaloba je důvodná. 13. Jelikož soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost a nedostatečně zjištěný skutkový stav, rozhodl bez nařízení ústního jednání. 14. Žalobkyně byla sankcionována za správní delikt podle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci, tedy za to, že své zařízení provozovala v rozporu s podmínkami integrovaného povolení. Konkrétně se měla dopustit porušení části integrovaného povolení, jíž jí byl podle § 16 odst. 2 zákona o odpadech udělen souhlas k tomu, aby určité skupiny odpadů shromažďovala společně, a tedy je neoddělovala a netřídila. Pro nyní projednávanou věc je podstatná skupina odpadů č. 1 dle bodu 3.1. integrovaného povolení (viz str. 17 až 19 protokolu o kontrole správního orgánu I. stupně ze dne 22. 2. 2017, č. j. ČIŽP/45/IPP/1702013.002/17/KIJ). V této skupině byla žalobkyně oprávněna společně shromažďovat mimo jiné odpady kategorií 15 01 06 Směsné obaly a „20 03 01 Komunální odpady jinak blíže neurčené“ podle Katalogu odpadů. 15. Nejprve je třeba vyjasnit, jaká právní úprava se na žalobkyni vztahuje. Žalovaný totiž jak v napadeném rozhodnutí, tak ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně je povinna odpad třídit stejně, jako se třídí komunální odpad v obcích. Tak tomu ale není. Žalobkyně není původkyní komunálního odpadu, který produkují pouze nepodnikající fyzické osoby podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech, nýbrž odpadu podobného komunálnímu odpadu, jímž se podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech rozumí „veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů“. 16. Podle § 17 odst. 3 zákona o odpadech musí obec zajistit místa pro oddělené soustřeďování složek komunálního odpadu, minimálně nebezpečných odpadů, p