— Nejvyšší správní soud

11 A 189/2018- 69 - text 7 11 A 189/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: 105.cz s. r. o., IČ 29075475 sídlem Klatovy - Beňovy 5, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.1.2018, č.j. MZP/2018/520/39 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou původně podanou ke Krajskému soudu Plzně domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň ze dne 29. 11. 2017, č. j. ČIŽP/43/2017/2691, jímž byl uznán vinným tím, že provozoval vodní dílo v rozporu s § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“), ve znění pozdějších předpisů, čímž spáchal přestupek podle § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 10.000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce v petitu žaloby navrhoval, aby rozhodnutí ČIŽP/43/2017/1966 ZN/ČIŽP/43/60005/2017 bylo zrušeno a aby mu byly uhrazeny náklady řízení. 2. Podanou žalobou brojil žalobce i proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj o přerušení řízení č. j. X ze dne 6. 8. 2010 (správně ze dne 1. 9. 2010). 3. Žaloba byla zaevidována u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 50/2018. 4. Žalobce na výzvu Krajského soudu v Plzni doručil soudu rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň ze dne 29.11.2017, č.j. ČIŽP/43/2017/2691 (ZN/ČIŽP/43/60005/2017), i rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 29.1.2018, č.j. MZPH/2018/520/39, kterým bylo dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno uvedené rozhodnutí ČIŽP ze dne 29. 11. 2017. 5. Krajský soud v Plzni se nejprve s odkazem na ustanovení § 69 s. ř. s. zabýval otázkou pasivní legitimace. Podle tohoto ustanovení je žalovaný v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Z tohoto důvodu, a proto, že v posledním stupni rozhodly jiné správní orgány, než jak je uvedl v žalobě žalobce, krajský soud označil žalované v souladu s § 69 s. ř. s. tak, že nadále žalovaným bude Ministerstvo životního prostředí a Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Plzni. 6. Usnesením ze dne 29. 5. 2018, č. j. 30 A 50/2018-33, byl přezkum rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 29. 1. 2018, č. j. MZP/2018/520/39 vyloučen k samostatnému projednání a následně usnesením ze dne 29. 6. 2018, č. j. 30 A 135/2018-45 Krajský v Plzni tuto žalobu postoupil k vyřízení Městskému soudu v Praze. 7. I přes určitou zmatečnost a nepřesnosti uvedené v žalobě je patrné, že se žalobce ve vztahu k žalovanému Ministerstvu životního prostředí domáhá zrušení rozhodnutí o pokutě, kterým byl uznán vinným, že provozoval vodní dílo v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Za přestupek podle § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona mu podle § 125d odst. 7 písm. d) vodního zákona byla uložena pokuta ve výši 10.000 Kč. Soud proto neshledal důvod pro vyhotovení výzvy k odstranění pochybností, a to i přes to, že žalobce v petitu žaloby uvedl číslo jednací rozhodnutí, které již bylo zrušeno. Jednalo o příkaz ze dne 31. 10. 2017, kterým byl následkem podání odporu ze strany žalobce zrušen, a v řízení bylo následně pokračováno k vydání rozhodnutí ze dne 29. 11. 2017, ČIŽP/43/2017/2691, které bylo právě jako prvostupňové rozhodnutí v odvolacím řízení přezkoumáváno napadeným rozhodnutím. Proto se Městský soud v Praze zabýval důvodností podané žaloby a v ní uvedenými námitkami. 8. Žalobce v podané žalobě citoval obsah prvoinstančního rozhodnutí České inspekce životního prostředí i napadené rozhodnutí o odvolání, se kterými vyjádřil nesouhlas a zdůraznil, že vodní dílo X je podle výpisu z katastru nemovitostí ve vlastnictví X a věcná práva a povinnosti jsou vázána k osobě tohoto vlastníka nemovitosti. Žalobce namítá, že údaje zapsané ve veřejné listině neodpovídají skutečnému právnímu osudu nemovitosti a zdůraznil, že společnost 105.cz s. r. o. k uvedenému přestupku nemá žádný právní vztah. 9. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout a k odpovědnosti žalobce odkázal na odůvodnění obou napadených rozhodnutí. Podstatné, dle žalovaného je, že žalobce užívá malou vodní elektrárnu k výrobě elektrické energie, a je vlastníkem provozní technologie (věcí movitých), nikoli nemovitých objektů. Žalobci svědčí bez ohledu na vlastnictví souvisejících nemovitostí a ve vztahu k malé vodní elektrárně právo hospodaření, přičemž dle ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb. je nezbytné tedy na žalobce nahlížet jako na subjekt, kterému svědčí povinnosti vlastníka vodního díla. 10. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že dne 21. 9. 2017 provedla ČIŽP vodohospodářskou kontrolu vodního díla – malé vodní elektrárny X, zapsané v listu vlastnictví X a X, k. ú. X, vodní tok X, ř. km. X. Uvedené vodní dílo je provozováno na základě rozhodnutí Okresního úřadu Klatovy ze dne 28. 6. 1999, č. j. ŽP 1657/99, o povolení trvalého užívání stavby malé vodní elektrárny a o schválení jejího manipulačního řádu. Z protokolu o kontrole je patrné, že kontrolou bylo zjištěno, že nebyly dodrženy podmínky a povinnosti, za kterých bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu. Bylo zjištěno, že platnost předloženého manipulačního řádu byla stanovena do 30. 6. 2004. Od té doby je MVE provozována bez platného manipulačního řádu, a to právě v rozporu s rozhodnutím Okresního úřadu Klatovy. Uvedené je v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona, za což se předpokládá v následném přestupkovém řízení uložit pokutu dle ustanovení § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona. 11. Dne 31. 10. 2017 vydala ČIŽP dne 31. 10. 2017 příkaz č. j. ČIŽP/43/2017/1966, kterým žalobci za vytýkané protiprávní jednání uložila pokutu 10.000 Kč. Proti tomuto příkazu podal žalobce ve stanovené lhůtě odpor, kterým byl již vydaný příkaz zrušen. Dne 29. 11. 2017 ČIŽP vydala rozhodnutí č. j. ČIŽP/43/2017/2691, kterým rozhodla o tom, že společnost žalobce 105.cz s. r. o. je vinna tím, že provozoval vodní dílo v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Konkrétně, že v období od 1. 1. 2015 do 21. 9. 2017 provozoval vodní dílo X, zapsané v l. v. X, X, k. ú. X, na toku X, ř. km X v rozporu s podmínkami a povinnostmi, za nichž bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu, to je zejména v rozporu s podmínkou č. 1 rozhodnutí OkÚ Klatovy, RŘP ze dne 28. 6. 1999, č. j. ŽP 1657/99, která stanovila, že „vodohospodářské dílo bude užíváno v souladu s povinnostmi obsaženými v rozhodnutí OkÚ Klatovy, RŽP zn.: 996/97-231-2b ze dne 15. 7. 1997 a udržováno tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku ani vodohospodářský a jiných chráněných zájmů. Při manipulaci s vodou bude dodržován schválený manipulační řád tohoto vodohospodářského díla Platný a vodoprávním úřadem schválený manipulační řád však nebyl v rámci kontroly předložen. Předložen byl pouze manipulační řád platný do 30. 6. 2004, to jest v době kontroly již neplatný. Výše uvedené je v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Obviněný tak spáchal přestupek podle ustanovení § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona, za který mu byla dle § 125d odst. 7 písm. d) vodního zákona uložena pokuta ve výši 10.000 Kč. ČIŽP zdůraznila, že pojem vlastníka vodního díla uvedeného ve vodním zákoně je širší než v občanském právu a zahrnuje nejen vlastníka, ale i osobu, které svědčí právo hospodaření, nebo za určitých okolností i právo nájemce, pachtýře či jiného uživatele vodního díla (viz ustanovení § 126 odst. 1 vodního zákona). Vlastnictví vodního díla (movitých věcí i nemovitých) není v tomto případě rozhodující. Podstatné je, že obviněný nakládal s vodami v daném období, což ani on sám nerozporuje, a proto je za povinnosti vztahující se k danému nakládání s vodami odpovědný. 12. O podaném odvolání, ve kterém žalobce znovu zdůraznil, že ke skutkovému stavu a přestupku uváděnému v rozhodnutí nemá žádný vztah, rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, kterým podané odvolání zamítl a napadené rozhodnutí ČIŽP potvrdil. K jediné vznesené námitce, že žalobce není vlastníkem předmětného vodního díla, zdůraznil žalovaný, že přestože jako vlastník předmětné nemovitosti – vodního díla je v katastru nemovitostí zapsán pan X (jenž údajně zemřel před více než 6 lety), ČIŽP při posuzování věci aplikovala právně ustanovení § 126 odst. 1, neboť je to žalobce, kdo v rámci své pod