8 A 97/2018

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „předseda Úřadu“) ze dne 23. 4. 2018, čj. O-520500/D17036510/2017/ÚPV (dále též „napadené rozhodnutí I.“), kterým předseda Úřadu změnil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) ze dne 13. 3. 2017, čj. O-520500/D15061941/2015/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí I.“).

Prvostupňovým rozhodnutím I. Úřad zamítl námitky podané osobou zúčastněnou na řízení podle § 7 odst. 1 písm. a), písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“), proti zápisu zveřejněného slovního označení ve znění: „Poctivá citron cola od Poděbradky“ podaného žalobkyní pro následující výrobky zařazené do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (29) mléko, mléko v prášku, krystalizované, ochucené a šlehané mléko, mléčné výrobky, zejména mléčné dezerty, jogurtové nápoje, pěny, krémy a šlehačky, šlehačky a krémy na dezerty, sladká smetana a čerstvá šlehačka, máslo, přírodní nebo ochucené nápoje složené hlavně z mléka a (nebo) mléčných výrobků, mléčné nápoje obsahující ovoce (s vysokým obsahem mléka), kvašené přírodní či ochucené mléčné výrobky, přesnídávky, zejména mléčné přesnídávky, mimo zmrzliny, ledového mléka a mražených jogurtů, sýrové přesnídávky, sýry, sýrové pomazánky, zrající sýry, zrající sýry s plísní, nezralé čerstvé sýry a sýry naložené v solném láku, tvarohové sýry, čerstvé sýry v tekutém nebo pastovém stavu, jogurtové sýry, jogurty; (30) káva, čaj, kakao, čokoláda, kávové nápoje, kakaové nápoje, čokoládové nápoje, cukr, rýže, burizony, tapioka, mouka, dorty a koláče sladké či slané, pizzy, přírodní či ochucená a (nebo) plněná těsta, přípravky vyrobené z obilnin, snídaňové obilniny, hotová jídla obsahující převážně těsto, jídla vyrobená převážně z dortového těsta, chléb, suchary, sušenky sladké nebo kořeněné, oplatky, vafle, koláče, cukrářské výrobky, všechny uvedené výrobky buď jako přírodní a (nebo) obalované a (nebo) plněné a (nebo) ochucené, sladké nebo slané předkrmy obsahující chléb, sušenky nebo cukrářské těsto, cukrovinky, jedlé cukrové polevy, jedlé cukrové polevy vyrobené převážně z jogurtu, zmrzliny, ledu do potravin, mražených jogurtů (jedlé cukrové polevy), ochucený led, med, sůl, hořčice, ocet, omáčky (chuťové přísady), sladké omáčky, těstové omáčky, koření; (32) minerální vody, pramenité vody, stolní vody, limonády, piva, nealkoholické šumivé nápoje, šťávy ovocné (nealkoholické nápoje), sirupy na výrobu nápojů, sirupy pro limonády, minerální vody ochucené a jiné nealkoholické nápoje, přípravky na výrobu minerální vody, přírodní či perlivé vody (minerální nebo neminerální), zeleninové šťávy (nápoje), ovocné nebo zeleninové nápoje, sodovky, zázvorové limonády, šerbety, nápojové přípravky, nealkoholické ovocné nebo zeleninové výtažky v rámci této třídy, nealkoholické nápoje obsahující činidla pro mléčné kvašení.

Předseda úřadu změnil prvostupňové rozhodnutí I. tak, že ve výroku I. na základě námitek podaných osobou zúčastněnou na řízení podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. přihlášku slovní ochranné známky (dále také jako „napadené označení I.“) zamítl, a to pro následující výrobky zařazené do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (29) mléko, krystalizované, ochucené a šlehané mléko, jogurtové nápoje, přírodní nebo ochucené nápoje složené hlavně z mléka a (nebo) mléčných výrobků, mléčné nápoje obsahující ovoce (s vysokým obsahem mléka), kvašené přírodní či ochucené mléčné výrobky; (30) káva, čaj, kakao, čokoláda, kávové nápoje, kakaové nápoje, čokoládové nápoje, jedlé cukrové polevy vyrobené převážně z ledu do potravin, ochucený led; (32) minerální vody, pramenité vody, stolní vody, limonády, piva, nealkoholické šumivé nápoje, šťávy ovocné (nealkoholické nápoje), sirupy na výrobu nápojů, sirupy pro limonády, minerální vody ochucené a jiné nealkoholické nápoje, přípravky na výrobu minerální vody, přírodní či perlivé vody (minerální nebo neminerální), zeleninové šťávy (nápoje), ovocné nebo zeleninové nápoje, sodovky, zázvorové limonády, šerbety, nápojové přípravky, nealkoholické ovocné nebo zeleninové výtažky v rámci této třídy, nealkoholické nápoje obsahující činidla pro mléčné kvašení.

Žalobce se žalobou vedenou původně pod sp. zn. 8 A 98/2018 domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 23. 4. 2018, čj. O-520501/D17036513/2017/ÚPV (dále též „napadené rozhodnutí II.“), kterým předseda Úřadu změnil rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 3. 2017, čj. O-520501/D15061945/2015/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí II.“).

Prvostupňovým rozhodnutím II. Úřad zamítl námitky podané osobou zúčastněnou na řízení podle § 7 odst. 1 písm. a), písm. k) zákona č. 441/2003 Sb. proti zápisu zveřejněného barevného kombinovaného označení

Předseda úřadu změnil prvostupňové rozhodnutí II. tak, že ve výroku I. na základě námitek podaných osobou zúčastněnou na řízení podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. přihlášku barevné kombinované ochranné známky zamítl, a to pro následující výrobky: (29) mléko, krystalizované, ochucené a šlehané mléko, jogurtové nápoje, přírodní nebo ochucené nápoje složené hlavně z mléka a (nebo) mléčných výrobků, mléčné nápoje obsahující ovoce (s vysokým obsahem mléka), kvašené přírodní či ochucené mléčné výrobky; (30) káva, čaj, kakao, čokoláda, kávové nápoje, kakaové nápoje, čokoládové nápoje, jedlé cukrové polevy vyrobené převážně z ledu do potravin, ochucený led; (32) minerální vody, pramenité vody, stolní vody, limonády, piva, nealkoholické šumivé nápoje, šťávy ovocné (nealkoholické nápoje), sirupy na výrobu nápojů, sirupy pro limonády, minerální vody ochucené a jiné nealkoholické nápoje, přípravky na výrobu minerální vody, přírodní či perlivé vody (minerální nebo neminerální), zeleninové šťávy (nápoje), ovocné nebo zeleninové nápoje, sodovky, zázvorové limonády, šerbety, nápojové přípravky, nealkoholické ovocné nebo zeleninové výtažky v rámci této třídy, nealkoholické nápoje obsahující činidla pro mléčné kvašení.

Předseda senátu věc vedenou původně pod sp. zn. 8 A 98/2018 při jednání konaném dne 2. 9. 2020 spojil podle § 39 odst. 1 s. ř. s. ke společnému projednání s věcí předmětnou s tím, že nadále jsou obě věci vedeny pod sp. zn. 8 A 97/2018.

Předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí I. rekapituloval závěry vyslovené Úřadem v Prvostupňovém rozhodnutí. Současně shrnul obsah podaného rozkladu a podání žalobkyně v rámci řízení o rozkladu. Předseda Úřadu specifikoval skutečnosti zjištěné z rejstříku ochranných známek o namítaných ochranných známkách, a to o slovní ochranné známce č. 190838 CITRO-COLA zapsané dne 21. 5. 1996 s právem přednosti ode dne 8. 3. 1995 pro seznam výrobků zařazených do třídy (32), barevné kombinované ochranné známce č. 301817 v provedení

Předseda Úřadu se nejdříve zabýval přezkumem námitek podaných podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Předseda Úřadu se neztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, pokud vyloučil pravděpodobnost záměny napadeného označení s namítanými ochrannými známkami s odůvodněním, že s ohledem na popisný či výrazně evokativní charakter kolizních částí „CITRO – COLA“ („Citro cola“)/„citron cola“ sehrává důležitou roli v napadeném označení přítomnost úvodního slovního prvku „Poctivá“, jenž zaujímá významné dominující postavení, a přítomnost závěrečného dodatku „od Poděbradky“ (správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že přítomnost úvodního slovního prvku a závěrečného dodatku vylučují, aby byla spotřebitelská veřejnost uvedena v omyl, jde-li o původ výrobků označených srovnávanými označeními či případnou asociaci mezi nimi).

Je-li dána vizuální a fonetická podobnost porovnávaných označení (což konstatoval i správní orgán I. stupně a mezi účastníky řízení o tom spor není), pak je za podobné z těchto hledisek považovat označení jako celky. Předseda Úřadu na rozdíl od správního orgánu I. stupně ovšem ostatní prvky napadeného označení nepovažoval za schopné odlišit je od namítaných ochranných známek. Označení CITRO-COLA je potřeba přiznat určitý stupeň rozlišovací způsobilosti již jen proto, že je zapsanou ochrannou známkou, resp. je obsažena v namítaných a zapsaných kombinovaných ochranných známkách. Pokud správní orgán I. stupně označil kolizní slovní prvky CITRO-COLA za nedistinktivní, resp. výrazně slabé, co do jejich rozlišovací funkce, fakticky popřel jakoukoliv ochranu poskytovanou ochranné známce po jejím zápisu do rejstříku. Předseda Úřadu v tomto ohledu odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) c-196/11 P ve věci Formula One Licensing BV vs. OHIM.

I při hodnocení významového hlediska předseda Úřadu přihlédl k tomu, že namítaným ochranným známkám je s ohledem na judikaturu SDEU přiznat rozlišovací způsobilost. V daném případě existuje obsahová shoda mezi kolizními slovními prvky, uvedená slovní spojení přitom nelze označit za běžné pojmenování druhu nápoje. Porovnávané názvy nedisponují vysokou mírou originality, jde však o tary fantazijní s dostatečnou rozlišovací způsobilostí. Z hlediska sémantického jde o prvky shodné či vysoce podobné.

Při hodnocení celkového dojmu předseda Úřadu konstatoval, že namítaná slovní ochranná známka je plně obsažena v napadeném označení., namítané kombinované ochranné známky vyobrazují siluetu citronu, resp. jsou doplněny o informace běžně se vyskytující na etiketách. Slovní prvek „Poctivá“ u napadeného značení může svým významem u spotřebitelů navodit dojem, že nabízený nápoj je vyráběn z kvalitních surovin, eventuálně že nápoj je vyráběn řadu let. Tento slovní prvek má pochvalný charakter, a jako takový nemůže porovnávaná označení odlišit. Ani slovní prvek „od Poděbradky“ nezabrání vzájemné sémantické podobnosti porovnávaných označení – v tomto ohledu předseda Úřadu odkázal na závěry rozsudku SDEU C-120/04 ve věci THOMSON LIFE.

Předseda Úřadu uzavřel, že podobnost přihlašovaného označení byla shledána jak z hlediska vizuálního a fonetického, tak z hlediska sémantického. Spotřebitel tak bude kolidující označení považovat za celkově podobná. Spotřebitel sice zaznamená jejich odlišnosti, avšak pro celkovou orientaci na trhu upřednostní dominantní prvek CITRO – COLA“ („Citro cola“)/„citron cola“, přičemž ostatní prvky jen dekorativně či významově toto dominantní slovní spojení dokreslují.

Předseda Úřadu pak shledal i podobnost porovnávaných výrobků a služeb, a to ve třídách (29), (30) a (32) mezinárodního třídění výrobků a služeb. Shledal proto naplnění dvou základních podmínek pro konstatování pravděpodobnosti záměny na straně spotřebitelské veřejnosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Námitky podané podle § 7 odst. 1 písm. k) uvedeného zákona předseda Úřadu zamítl jako neopodstatněné.

Obdobné závěry předseda úřadu učinil v napadeném rozhodnutí II. ve vztahu k přihlášce barevné kombinované ochranné známky

Předseda Úřadu se i ve vztahu k tomuto přihlašovanému označení nejdříve zabýval přezkumem námitek podaných podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Předseda Úřadu se neztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, pokud vyloučil pravděpodobnost záměny napadeného označení s výše uvedenými namítanými ochrannými známkami.

V první řadě předseda Úřadu porovnal z vizuálního a fonetického hlediska přihlašované označení zvlášť s první namítanou ochrannou známkou. I v tomto případě předseda Úřadu nepovažoval ostatní prvky napadeného označení za schopné odlišit je od namítaných ochranných známek. Slovní spojení CITRO-COLA je obsaženo v přihlašovaném označení a spotřebitel je jednoznačně identifikuje. Slovní prvek PODĚBRADKA a.s. je proveden bíle na světle šedém podkladu, a tudíž je obtížně rozeznatelný. Nelze předpokládat, že jej spotřebitel postřehne. Ve vztahu k namítaným kombinovaným označením žalovaný konstatoval, že přihlašované označení je tvořeno kombinací barev blízce připomínajících vyobrazení namítaných ochranných známek. Přihlašované označení neobsahuje žádné další prvky, které by zabránily podobnému vizuálnímu vjemu. K sémantickému odlišení nepřispějí ani obrazové a grafické prvky přihlašovaného označení. Zobrazení citronů odkazuje na slovní prvek „citron“, nepřináší tak žádnou originalitu a obsahově odpovídá vyobrazení citronu v namítaných kombinovaných ochranných známkách. Ostatní grafické prvky představují obecné geometrické tvary, které nelze označit za nositele originální myšlenky, dodávající dostatečný odlišný vjem proti namítaných kombinovaným známkám.

Při hodnocení významového hlediska předseda Úřadu přihlédl k tomu, že namítaným ochranným známkám je s ohledem na judikaturu SDEU přiznat rozlišovací způsobilost. V daném případě existuje obsahová shoda mezi kolizními slovními prvky, uvedená slovní spojení přitom nelze označit za běžné pojmenování druhu nápoje. Porovnávané názvy nedisponují vysokou mírou originality, jde však o tary fantazijní s dostatečnou rozlišovací způsobilostí. Z hlediska sémantického jde o prvky shodné či vysoce podobné. Přihlašované označení osahuje oproti namítaným ochranným známkám graficky výrazný slovní prvek „Poctivá“, který je pochvalného charakteru, a jako takový nemůže porovnávaná označení odlišit. Ani slovní prvek „PODĚBRADKA a.s.“ nezabrání vzájemné sémantické podobnosti porovnávaných označení – v tomto ohledu předseda Úřadu odkázal na závěry rozsudku SDEU C-120/04 ve věci THOMSON LIFE.

Předseda Úřadu pak i v tomto případě shledal podobnost porovnávaných výrobků a služeb, a to ve třídách (29), (30) a (32) mezinárodního třídění výrobků a služeb. Shledal proto naplnění dvou základních podmínek pro konstatování pravděpodobnosti záměny na straně spotřebitelské veřejnosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Námitky podané podle § 7 odst. 1 písm. k) uvedeného zákona předseda Úřadu zamítl jako neopodstatněné.

Žalobce v návaznosti na stručnou rekapitulaci dosavadního průběhu řízení předeslal, že popírá, že by „se při tvorbě napadeného označení inspiroval staršími přihláškami namítajícího a do koncepce zanesl jak slovní, tak grafické i obrazové prvky, které si dříve přihlásil k ochraně namítající“. Uvedl, že vytvořil bez jakékoli inspirace přihláškou osoby zúčastněné na řízení svůj vlastní logotyp tzv. firemního erbu s heraldickými prvky a obsahující rovněž znak obce (k jeho užití měl souhlas obce již od jara 2015) a toto označení užíval před datem přihlášky kombinované OZ vedené pod sp. zn. O-523185. Před podáním své přihlášky také požádal o další souhlas obce s užitím znaku obce na svém logotypu pro účely zápisu tohoto logotypu jako ochranné známky, a to pro vymezené třídy výrobků a služeb. Tento souhlas v písemné podobě obec udělila žalobci 22. 6. 2015.

Žalovaný uvádí, že se opírá o argumentaci rozkladové komise uvedenou v rozhodnutí II. instance (str. 19 – 27), kde se podrobně zabývá porovnáním napadeného označení a namítaných ochranných známek z hlediska vizuálního, fonetického i sémantického a seznamu přihlašovaných či chráněných výrobků. S ohledem na přihlašované výrobky u napadeného označení a výrobky chráněné staršími namítanými ochrannými známkami byli jako průměrní spotřebitelé určeni běžní koncoví spotřebitelé, tj. široká spotřebitelská veřejnost, s nízkou až střední mírou pozornosti při nákupu zboží.

Žalobce konstatoval, že dne 30. 10. 2017 se stalo pravomocným rozhodnutí předsedy Úřadu, kterým žalovaný potvrdil své předchozí rozhodnutí o zamítnutí přihlášky osoby zúčastněné na řízení, vedené pod sp. zn. O-521523. Osoba zúčastněná na řízení tedy nadále nemohla ve svých námitkových tvrzeních a důkazech uvedených v podání z data 15. 1. 2016 argumentovat starší přihláškou slovní OZ „Náměšťské pivo“ a rovněž žalovaný musel vycházet při posuzování námitek jen z druhé namítané přihlášky vedené pod sp. zn. O-523185.

Pod prvním žalobním bodem žalobce namítal, že se předseda Úřadu v Napadeném rozhodnutí nevypořádal řádně se všemi tvrzeními a důkazy, které žalobce předložil ve svém vyjádření k námitkám z data 7. 3. 2016 a ve vyjádření k rozkladu ze dne 2. 3. 2018, ač k tomu byl podle žalobce povinen, pokud Prvostupňové rozhodnutí změnil.

Žalobce uvedl, že ve svých podáních mimo další argumenty tvrdil a doložil, že (i.) Napadenou ochrannou známku užíval před datem podání přihlášky v podobě nezapsaného označení, a to nejméně od data 11. 3. 2015, kdy obdržel písemný souhlas obce užívat obecní znak na potravinářských výrobcích vč. piva; (ii.) ač měl obecný souhlas obce z data 11. 3. 2015, požádal zvlášť o souhlas s užitím znaku obce u konkrétního logotypu (následné přihlášky OZ dne 23. 6. 2015) a tento mu byl udělen 22. 6. 2015; naopak osoba zúčastněná na řízení tento souhlas s užitím znaku obce neměla k datu podání ani k datu zveřejnění přihlášky a získala jej až v prosinci 2015 a doložila žalovanému až 22. 12. 2015; (iii.) osoba zúčastněná na řízení užívá Namítanou ochrannou známku v poněkud jiné podobě, než jak bylo přihlášeno, a to v podobě:

Žalobce měl za to, že pokud se předseda Úřadu rozhodl změnit Prvostupňové rozhodnutí, bylo jeho povinností se s těmito tvrzeními a důkazy, které žalobce rovněž uváděl na podporu svého závěru o nedůvodnosti námitek, vypořádat a řádně je zohlednit.

Žalobce uvedl, že nejen tvrdil, ale i dokládal, že dříve, než podal přihlášku Napadené ochranné známky, jejíž součástí je stejně jako u osoby zúčastněné na řízení znak obce, požádal o souhlas s užitím znaku obce dle § 34a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), kdy upozornil, že bez tohoto souhlasu znak obce třetí osobou užít nelze. Žalovaný se tak měl vypořádat třeba s tím – zvláště pokud považoval znak obce v Namítané ochranné známce za jeden z jejích hlavních vnímatelných prvků – že osoba zúčastněná na řízení neměla nejen k datu podání své přihlášky, ale ani k datu zveřejnění Napadené ochranné známky právo užívat znak obce, a při svých úvahách při porovnávání označení měl tento prvek (znak městyse) pominout či zohlednit jen ve prospěch žalobce.

Dle žalobce je podstatné rovněž to, že osoba zúčastněná na řízení užívá Namítanou ochrannou známku v poněkud jiné než přihlášené podobě. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného stran významu slovních a dekorativních prvků Namítané ochranné známky a poukazoval, že i zmenšená velikost fantazijního erbu v poměru slovního prvku pod erbem „Náměšťské pivo“ v přihlášce osoby zúčastněné na řízení umožňuje vnímat fantazijně pojatý štít erbu tvořící písmeno „J“, zelenou kartuši přetínající štít s vyobrazeným slovním prvkem „Jadrníček“, další (byť ve zmenšené podobě erbu hůře čitelné) slovní prvky „pivovar“, „Náměšť na Hané“, číslici „2014“, apod. Žalobce poznamenal, že osoba zúčastněná na řízení se v rámci běžného užívání Namítané ochranné známky (ať již se slovním prvkem „Náměšťské pivo“ nebo bez něj) prezentuje ovšem zvětšenou velikostí erbu oproti podobě v přihlášce, kdy v této velikosti erbu jsou zcela jasně patrné grafické prvky či prvky erbu a také dobře rozlišitelné. Žalobce k tomu poukazoval na důkazy předložené v řízení jím i osobou zúčastněnou na řízení.

Pod druhým žalobním bodem žalobce namítal, že předseda Úřadu nesprávně označil jako hlavní vnímatelné prvky posuzovaných označení slovní prvky „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“, jakož i znak městyse Náměšti na Hané a celkový známkový motiv obou označení, přičemž přiznal slovním prvkům „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ inherentní rozlišovací způsobilost, a to v rozporu se svým dřívějším rozhodnutím ve věci sp. zn. O-521523 a aniž by inherentní rozlišovací způsobilost byla u slovního prvku „Náměšťské pivo“ osobou zúčastněnou na řízení tvrzena a prokazována.

Žalobce se co do hodnocení uvedených slovních spojení ztotožnil se závěrem Prvostupňového rozhodnutí s tím, že tomuto závěru žalovaného odpovídají i důvody, pro které byla osobě zúčastněné řízení zamítnuta přihláška slovní ochranné známky „Náměšťské pivo“ pro třídu 32 (pivo). Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí žalovaného ve věci sp. zn. O-521523 a dále i na sdělení žalovaného v reakci na připomínky žalobce vůči přihlášce této slovní ochranné známky, s tím, že osoba zúčastněná na řízení tak v předmětném zápisném řízení neprokázala získání rozlišovací způsobilosti u slovní ochranné známky „Náměšťské pivo“, v námitkovém řízení takovýto argument ani nevznášela a neprokazovala, přesto žalovaný slovní prvky obou posuzovaných označení „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ označil jako výrazné a dominantní a slovnímu prvku přiznal i inherentní rozlišovací způsobilost. Žalovaný tak podle žalobce popřel svou předchozí rozhodovací praxi (žalobce v tomto směru specificky označil rozhodnutí žalovaného ve věci sp. zn. O-481516).

Dle žalobce šel žalovaný ve své úvaze o přiznání výrazného (dominantního) prvku slovnímu spojení „Náměšťské pivo“ i proti metodice dané Společným prohlášení o společné praxi týkající se rozlišovací způsobilosti - kombinované ochranné známky obsahující popisné/nedistinktivní slovní prvky. Podle žalobce dosáhla osoba zúčastněná na řízení zápisu Namítané ochranné známky jednak tím, že dodatečně doložila užívání znaku obce, ale zejména tím, že součástí označení je vedle popisného, nedistinktivního slovního prvku „Náměšťské pivo“ obrazový prvek (heraldický štít s dalšími prvky, které spolu dohromady tvoří „firemní“ erb), jenž sám má dle žalobce dostatečnou rozlišovací způsobilost a je v označení jasně identifikovatelný.

K problematice přiznání výrazného (dominantního) prvku slovnímu spojení „Náměšťské pivo“ žalobce dále poukázal na to, že žalovaný v podstatě umožnil osobě zúčastněné na řízení monopolizovat si označení „Náměšťské pivo“/“Náměšťský pivovar“, a tak vlastně znemožnil užívat uvedené slovní prvky jiným osobám.

Pod třetím žalobním bodem žalobce namítal, že předseda Úřadu nesprávně hodnotil znak obce jako jeden z hlavních vnímatelných prvků obou označení. Uvedl, že pokud žalovaný ke slovním prvkům „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“/„Náměšťské pivo“ doplnil, že znak obce si spojí průměrný spotřebitel (tedy i občan z jiného místa než Náměšť na Hané) právě s touto obcí, tento závěr nemůže obstát, resp. je pouhou spekulací. Občané městysu budou podle žalobce jistě schopni bez problémů rozlišit více výrobců piva v obci, i pokud by všichni tito výrobci užívali nějakým způsobem znak obce a označovali své pivo jako „náměšťské“ a jeho prodejnu/výrobnu jako pivovar/pivnici. Naopak lidem mimo obec znak městyse nejspíše k žádné přesné identifikaci místa původu piva a jeho výroby nepomůže – buď znak obce mohou zaměnit např. se znakem Náměště nad Oslavou, nebo (což je možná pravděpodobnější) vůbec tento obecní znak nebudou vnímat jako znak obce, ale spíše jej budou považovat buď za nějaké historické erbovní znamení (šlechtické, měšťanské) nebo za erbovní prvek bez bližší identifikace, co tento prvek značí nebo s čím je spojován. Dle žalobce znak obce u třetích osob, které jej užívají se souhlasem obce dle § 34a odst. 3 zákona o obcích ani nemůže být dominantním známkovým prvkem, ale naopak prvkem s minimální (pokud vůbec nějakou) rozlišovací způsobilostí, neboť obec při splnění zákonných podmínek může užívání tohoto znaku udělit neurčitému počtu fyzických či právnických osob, a to i s místem pobytu/sídla mimo obec, obecní znak mohou mít souhlas užívat i cizozemci (zahraniční právní subjekty) a tento tedy žádnou rozlišovací způsobilost z hlediska identifikace výrobků/služeb (či jejich původce) mít ani nemůže. Právě proto se podle žalobce spotřebitel musí sousedit na další prvky - zde erbovní prvky. Samostatnou kapitolou je pak podle žalobce otázka, zda vůbec může žalovaný přihlížet ke znaku obce u Namítané ochranné známky za situace, kdy osoba zúčastněná na řízení souhlas s užitím znaku neměla a získala jej až po datu zveřejnění přihlášky žalobce.

Námitkami vznesenými pod čtvrtým žalobním bodem poukazoval žalobce na to, že předseda Úřadu nesprávně porovnal a vyhodnotil erbovní motivy obou porovnávaných označení. Žalobce uvedl, že s ohledem na rostoucí oblibu takového postupu využil na svém logotypu heraldické prvky, tedy vytvořil si svůj firemní erb, přičemž má za to, že právě logotyp v podobě erbu na prvý pohled upoutá a zaujme třetí osoby. Žalobce byl přesvědčen, že zvolil takovou podobu erbu, která je odlišná a jasně odlišitelná od fantazijního erbu osoby zúčastněné na řízení.

Žalobce uvedl, že jeho „firemní“ erb tvoří (i.) štít s vnitřním černým polem, kdy se žalobce inspiroval španělským (nebo též novogotickým) štítem, (ii.) v horní části štítu (kde se dle heraldických pravidel může umisťovat přilba) zobrazil žalobce výstupek, ovšem na místo umístění přilby do této části štítu umístil černobílý znak obce, (iii.) štít žalobce je opatřen na okrajích trojím čárovým lemováním, (iv.) slovní prvek „NÁMĚŠŤSKÝ PIVOVAR“ vyvedený bílou barvou s tučným zvýrazněním písma je umístěn do středu štítu, (v.) dva obilné klasy jsou umístěny v levé a pravé dolní části štítu a (vi.) tři chmelové šišky v dolní části štítu a spojují obilné klasy po stranách.

Naopak na erbu osoby zúčastněné na řízení je podle žalobce jasně patrná řada prvků odlišujících jej od erbu žalobce, celá podoba erbu je zcela jiná a běžným okem seznatelná a odlišitelná od erbu žalobce. Erb osoby zúčastněné na řízení dle žalobce tvoří (i.) fantazijní základní tvar štítu, který je sice vzdáleně tvarově podobný španělskému štítu, ovšem spíše jde o fantazijní tvar neinspirovaný základními heraldickými tvary štítu, ale o „štít“ připomínající pivní sklenici na stopce (pokud k tomuto tvaru připojíme onu stopku, je dojem takovéto pivní sklenice úplný), (ii.) štít je opatřen lemováním zelenou barvou, (iii.) fantazijní štít není jednolitý, ale z levé strany vykrojený, tak, aby tvořil písmeno „ J“, odkazující buď na příjmení zúčastněné osoby či obchodní označení jejího pivovaru „Jadrníček“, (iv.) štít je v horní části dělen obloukovou linkou, nad níž je umístěno slovo „pivovar“ a pod ní číslice „2014“, (v.) štít je dále rozdělen kartuší zelené barvy, která z levé strany přesahuje štít v jeho vykrojené části, z pravé strany štít přetíná, (vi.) barevný znak obce v dolní části erbu, (vii.) slova „Náměšť na Hané“ pod znakem obce, (viii.) barevné provedení celého fantazijního erbu s využitím zejména žlutohnědé a zelené barvy.

Dle žalobce se průměrný spotřebitel sice může zaměřit na dle žalovaného dokonce „vedoucí známkový motiv porovnávaných označení spočívající v označení piva, resp. pivovaru z Náměšti na Hané“, ovšem toto jeho „zaměření“ mu není schopno poskytnout žádný konkrétní rozlišovací či identifikační údaj, vyjma toho, že jde o pivo/pivovar z Náměště (bez přesné identifikace, o jakou obec jde). Jasný rozlišovací a identifikační údaj naopak spotřebiteli poskytují právě ty prvky, které žalovaný ve svém rozhodnutí potlačuje nebo je vadně interpretuje - např. různé tvary štítu, výrazné vykrojení do písmene „J“ štítu, zelená kartuše s nápisem „JADRNÍČEK“, chmelové šišky a obilné klasy u přihlašovaného označení, apod.

Námitkou vznesenou pod pátým žalobním bodem pak žalobce namítal, že s ohledem na pochybení zmíněná v rámci námitek vznesených pod druhým, třetím a čtvrtým žalobním bodem předseda Úřadu nesprávně vyhodnotil problematiku pravděpodobnosti záměny mezi Napadenou ochrannou známkou a Namítanou ochrannou známkou.

Žalobce v této souvislosti poukázal na metodické pokyny EUIPO ve věci námitkových řízení s tím, že pokud v jím označených 5 případech byla označení posouzena jako vizuálně odlišná, navzdory skutečnosti, že obsahovaly shodná slova a/nebo písmena a/nebo obrazové prvky, protože shodná písmena byla výrazně stylizovaná či jinak umístěná a/nebo obsahovaly ještě další obrazové prvky, tím spíše měl žalovaný posoudit jako odlišné (a to nejen vizuálně) Napadenou a Namítanou ochrannou známku. Žalobce v této souvislosti rovněž odkázal na tři rozhodnutí správních soudů.

Žalobce konečně namítl (šestý žalobní bod), že předseda Úřadu rovněž v rámci posuzování umožnil těžit osobě zúčastněné na řízení z toho, že souhlas obce s užíváním znaku obce jako prvku kombinované ochranné známky získala až v prosinci 2015, a tento fakt nezohlednil, ač byl žalobcem v námitkovém řízení namítán.

Žalobce rozvedl, že požádal před datem 15. 6. 2015 obec o řádný písemný souhlas s užitím znaku obce na svém logotypu (přihlašovaném označení), kdy doložil nejen podobu logotypu, ale také, pro jaké třídy výrobků a služeb bude logotyp registrován. Teprve poté, co obdržel dne 22. 6. 2015 souhlas v písemné podobě, podal dne 23. 6. 2015 přihlášku obrazové ochranné známky, v níž je použit znak obce. Naopak osoba zúčastněná na řízení podala svou přihlášku vedenou pod sp. zn. O-523185, aniž by písemný souhlas dle § 34a odst. 3 zákona o obcích měla.

Žalobce měl za to, že žalovaný je povinen nepřiznat, resp. zcela pominout znak obce jako součást Namítané ochranné známky a při porovnávání obou označení postupovat tak, jako by se znak obce u této známky vůbec nevyskytoval. Protože absence písemného souhlasu s užitím znaků vymezených v § 4 písm. i) a j) zákona č. 441/2003 Sb. k datu podání přihlášky nepředstavuje takovou překážku, která by sama o sobě posouvala datum priority (do data zajištění souhlasu), měl by žalovaný podle žalobce v případě střetu dvou označení, z nichž (i.) prvé (pozdější) získalo písemný souhlas s užitím znaku obce od počátku, resp. byl součástí známkového spisu k datu zveřejnění přihlášky, a (ii.) druhé (starší) označení (Namítaná ochranná známka) písemný souhlas s užitím znaku obce nemělo (nebyl součástí známkového spisu) ani k datu zveřejnění prvého označení, v rámci posuzování shodnosti/podobnosti a zaměnitelnosti obou označení vůbec nepřihlížet (pominout) ke znaku obce u druhého (staršího) označení a obě označení posuzovat tak, že u prvého označení se tento prvek vyskytuje a u druhého nikoli, a to i tehdy, pokud dodatečně druhé označení po datu zveřejnění přihlášky prvého označení souhlas obce s užitím znaku získá. V tomto konkrétním případě nadto obec podle žalobce vícekrát zvýhodnila osobu zúčastněnou na řízení na úkor žalobce, jak je patrno ze sdělení Ministerstva vnitra a zprávy Veřejné ochránkyně práv.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 17. 7. 2019 odmítl jako nedůvodné námitky vznesené pod prvním žalobním bodem. Uvedl, že rozsah přezkumu v rámci řízení o rozkladu je vymezen obsahem rozkladu a obsahem vyjádření k tomuto rozkladu a nejsou tedy přezkoumávány ty závěry, které nebyly v rámci rozkladu či v rámci vyjádření se druhé strany k rozkladu rozporovány. K argumentu, že osoba zúčastněná na řízení užívá svou Namítanou ochrannou známku v poněkud jiné podobě, než jak byla přihlášena, žalovaný odkázal na závěry na str. 20 Napadeného rozhodnutí s tím, že se v rámci námitek podaných podle příslušného ustanovení posuzují pouze rejstříkové údaje. Z toho důvodu nelze přihlížet k tomu, jak je označení užíváno ve skutečnosti.

K námitkám vzneseným pod druhým, třetím a čtvrtým žalobním bodem žalovaný konstatoval, že prvky „Náměšťské pivo“, znak obce a erbovní motiv zaujímají v Namítané ochranné známce roli dominantního či významného prvku. Stejné obrazové prvky a podobný slovní prvek (s podobným významem jako slovní prvek Namítané ochranné známky) učinil podle žalovaného žalobce předmětem Napadené ochranné známky, kde představuje dominantní a určující prvek předmětného označení, který upoutá pozornost spotřebitele a který plní roli značky piva. Vizuálně a významově podobné slovní prvky obou porovnávaných označení představují podle žalovaného dominantní nápis a jsou umístěny na vizuálně exponovaném místě uprostřed označení/etikety. Ostatní prvky porovnávaných označení budou s ohledem na své umístění, velikost a významový obsah vnímány pouze jako doplňující. Průměrný spotřebitel nadto podle žalovaného zpravidla přikládá větší význam slovům než obrazovým prvkům a nesoustředí se na drobné obrazové prvky a grafickou úpravu. Průměrný spotřebitel obvykle podle žalovaného vnímá označení jako celek a nepřistupuje k analýze jeho jednotlivých detailů. Průměrný spotřebitel si navíc obvykle objednává pivo podle značky, názvu pivovaru či sídla výroby piva, tedy objedná si „Plzeň“, „Krušovice“, „Svijany“ „Samsona“, „Kozla“, „Náměšťské“. Podle žalovaného tedy nelze předpokládat, že by se spotřebitel při výběru piva jakožto nápoje běžné spotřeby běžně soustředil na jeho značku s takovou intenzitou, jako je tomu například u léků nebo u luxusních výrobků. Zpravidla si značku piva vybere na základě zběžného pohledu v obchodě nebo slovní objednávky v restauraci, kdy často nemá možnost přímého srovnání porovnávaných značek výrobků a je tak odkázán na nedokonalý obraz ve své paměti.

Žalovaný zdůraznil, že neznemožňuje užívat jiným osobám ve známkových motivech slovní prvky „Náměšťský pivovar/Náměšťské pivo“, vyžaduje pouze, aby se další osoby při potenciálním užívání těchto slovních prvků dostatečně odlišily a nehrozila tak pravděpodobnost záměny označení u průměrného spotřebitele. Podobnost slovních prvků v tomto konkrétním případě byla podle žalovaného zvýšena nejen shodností přihlašovaných výrobků, ale i užitím některých stejných obrazových prvků, které mohou vyvolávat dojem existence známkové řady, která je propojena obsažením shodných obrazových prvků.

K námitkám vzneseným pod pátým žalobním bodem žalovaný považoval za zcela irelevantní argument ohledně metodických pokynů EUIPO, jež nejsou dle žalovaného určeny pro posuzování českých přihlášek ochranných známek, jsou založeny na zcela jiné právní bázi a nejsou pro český úřad nijak závazné.

K námitkám soustředěným pod šestým žalobním bodem pak žalovaný podotknul, že rozsah přezkumu v rámci řízení o rozkladu je vymezen obsahem rozkladu a obsahem vyjádření k tomuto rozkladu, žalobce však tento argument v rámci svého vyjádření k rozkladu podle žalovaného neuvedl. V rámci řízení o námitkách vznesených podle předmětného ustanovení se přitom podle žalovaného porovnávají označení tak, jak jsou přihlášena, tj. se všemi obsaženými prvky. S výjimkou prvků, na které je uplatněn „disclaimer“, se tedy berou v úvahy všechny prvky, jež tvoří porovnávané označení. Žalovaný připomněl, že v době řízení o rozkladu již osoba zúčastněná na řízení souhlas obce s užitím znaku obce měla a tudíž případná vada byla zhojena; žalovaný přitom musel vycházet ze stavu v době svého rozhodování.

Žalobce v replice ze dne 13. 8. 2019 konstatoval, že argumentace žalovaného jde jednak proti jeho vlastní rozhodovací praxi v případě posuzování zápisné způsobilosti slovního označení „Náměšťské pivo“, dále přiznává dominantní prvek znaku obce (který se souhlasem obce může užívat každý, i subjekt mimo sídlo/bydliště obce), pomíjí či relativizuje dle žalobce dominantní a zcela odlišné prvky Namítané a Napadené ochranné známky (např. fantazijní slovní prvek „Jadrníček“, grafické provedení štítu erbu, zelenou kartuši), ale v podstatě popírá i základní funkci ochranné známky, a to tvrzením, že „nelze předpokládat, že by se spotřebitel při výběru piva jakožto nápoje běžné spotřeby běžně soustředil na jeho značku s takovou intenzitou, jako je tomu například u léků nebo u luxusních výrobků“. Žalobce se domníval, že určující je pro spotřebitele právě značka piva (v případě osoby zúčastněné na řízení je to fantazijní označení „Jadrníček“), která mu pomáhá určit konkrétní pivo z určitého pivovaru, neboť místo výroby piva často spotřebiteli žádnou rozlišující informaci neposkytne (např. pokud je v jedné obci více výrobců piva, pokud je více obcí se stejným či podobným názvem, apod.).

Pokud žalovaný ve svých příkladech uvádí i označení jako „Samson“, „Kozel“, pak se dle žalobce nejedná o označení odkazující na místo výroby, ale právě o fantazijní označení, které např. spotřebiteli sděluje, že v případě objednání piva „Samson“ (pivovar z Českých Budějovic) neobdrží pivo Budvar (taktéž vyráběné v Českých Budějovicích a tedy „Budějovické“), ale tuto značku. Žalobce připustil, že spotřebitel u pivovarů s několikasetletou tradicí, zvláště pokud jsou umístěny v malé obci (Krušovice, Svijany) podle názvu obce rozpozná konkrétní pivo (zvláště pokud tyto pivovary využívají název obce ve svých obchodních označeních), to ovšem není tento případ.

Žalovaný podle žalobce pomíjí, že v ČR jsou nejméně tři obce, které mají ve svém názvu označení „Náměšť“, přičemž pivo (či jiné produkty) z těchto obcí může být obecně nazýváno jako „náměšťské“; označení však spotřebiteli neposkytne žádnou konkrétní informaci o místu původu výrobku.

Žalobce dále namítal, že žalovaný v rozporu se závěry plynoucími z jím odkazovaného rozhodnutí pominul při porovnávání předmětných označení některé prvky (dle žalobce naprosto způsobilé odlišit obě označení), a to třeba jen proto, že se mu jevily málo distinktivní či byly v menším grafickém ztvárnění.

Žalobce rovněž připojil pět obrázků, z nichž je jasně seznatelný inspirační zdroj osoby zúčastněné na řízení při tvorbě označení právě s odkazem na ono „J” a fantazijní slovní prvek „Jadrníček”.

Žalobce nesouhlasil ani se závěrem žalovaného stran metodiky EUIPO a poukazoval v tomto směru na několik rozhodnutí správních soudů s tím, že pokud se žalovaný s těmito argumenty žalobce nevypořádal, zatížil již tím své rozhodnutí vadou, pro kterou toto rozhodnutí nemůže obstát.

Žalobce rovněž setrval na své argumentaci v rámci prvního a šestého žalobního bodu s tím, že žalovaný (zvláště pokud považoval znak obce za jeden z dominantních prvků obou označení) se měl zabývat otázkou, kdy (k jakému datu) získali osoba zúčastněná na řízení a žalobce právo umístit znak obce do svého označení. Dle žalobce nemohl žalovaný rezignovat na tuto problematiku (zvláště v případě střetu dvou označení) s poukazem na to, že dodatečně po několika měsících od podání přihlášky osoba zúčastněná na řízení právo užít znak obce získala a porovnávat tento prvek se shodným prvkem v přihlašovaném označení žalobce.

Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasili (souhlas žalovaného byl v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. presumován). Soud přitom nenařídil jednání ani k provedení žalobcem navrhovaných důkazních prostředků, neboť se dílem jednalo o důkazní prostředky založené ve správním spisu, z něhož soud při svém rozhodování vycházel, dílem pak jejich provedení nepovažoval pro posouzení důvodnosti žalobcem vznesených žalobních bodů z dále rozvedených důvodů za relevantní.

Podstatou sporu mezi účastníky je posouzení právní otázky naplnění důvodu relativní zápisné nezpůsobilosti Napadené ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném v době podání námitek, resp. podle § 7 odst. 1 písm. b) tohoto zákona ve znění účinném v době rozhodování předsedy Úřadu, tj. pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti.

Městský soud v Praze úvodem připomíná, že podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2018 platilo, že „přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou“.

Shodné pravidlo je s účinností od 1. 1. 2019 obsaženo v § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb.

Podle článku II odst. 3 zákona č. 286/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 286/2018 Sb.“), platí, že byly-li do 31. 12. 2018 podány námitky proti zápisu ochranné známky do rejstříku, posuzují se podle zákona č. 441/2003 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2019.

Podle článku II. odst. 9 zákona č. 286/2018 Sb. účinky procesních úkonů učiněných ve všech řízeních, která nebyla skončena k 1. 1. 2019, zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019.

Se zřetelem k tomu, že se ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2018 a ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019 nijak neodlišují, nemá novelizace provedená před vydáním Napadeného rozhodnutí zákonem č. 286/2018 Sb. na posouzení věci žádný vliv.

Soud konstatuje, že uvedené ustanovení představuje transpozici úpravy obsažené v právu Evropské unie (původně směrnice č. 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, posléze směrnice č. 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, resp. aktuálně účinná směrnice č. 2015/2436/EU, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách). Současně nelze přehlédnout, že ochrana národních ochranných známek v členských státech Evropské unie existuje souběžně s ochranou známek EU na úrovni Evropské unie, jež je aktuálně upravena nařízením č. 2017/1001, o ochranné známce Evropské unie.

Správní soudy přitom ve své rozhodovací praxi přísně vycházejí z eurokonformního výkladu relevantních hmotněprávních pojmů známkového práva a reflektují účel vymezený v harmonizačních směrnicích, přičemž v nich stanovená pravidla vykládají v souladu s rozhodovací praxí SDEU. Výklad vnitrostátního známkového práva tak ovlivňují judikatorní závěry SDEU interpretující obsahově podobné či shodné instituty upravené v právních předpisech známkového práva EU. Nejinak je tomu i v otázce neurčitých právních pojmů, s nimiž pracuje § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2019 (p