9 Afs 69/2017 — Nejvyšší správní soud

8 Af 16/2015- 139 - text 15 8 Af 16/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce zastoupen Mirko Möllen se sídlem Barthstrasse 16, Mnichov insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft se sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, SRN JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 proti žalovanému Specializovaný finanční úřad se sídlem Nábřeží kpt. Jaroše 1000/7, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2015, č. j. 6983/15/4000-50715-204971, č. j. 7011/15/4000-50715-204971, č. j. 7018/15/4000-50715-204971, č. j. 7028/15/4000-50715-204971, č. j. 7041/15/4000-50715-204971, č. j. 7081/15/4000-50715-204971, č. j. 7099/15/4000-50715-204971, č. j. 7110/15/4000-50715-204971, č. j. 7119/15/4000-50715-204971, č. j. 7263/15/4000-50715-204971, č. j. 7280/15/4000-50715-204971, č. j. 7286/15/4000-50715-204971, č. j. 7299/15/4000-50715-204971, č. j. 7321/15/4000-50715-204971, č. j. 7326/15/4000-50715-204971, č. j. 6147/15/4000-50715-050201, č. j. 8258/15/4000-50715-050201, a ze dne 14. 1. 2015, č. j. 9186/15/4000-50715-050201, č. j. 9187/15/4000-50715-050201, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Společnost VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft (dále „daňový subjekt“) podnikala na území České republiky prostřednictvím své organizační složky zapsané v obchodním rejstříku (nově označované v souladu s § 503 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako odštěpný závod). S daňovým subjektem bylo zahájeno insolvenční řízení v Německu a na žalobce jakožto insolvenčního správce přešlo právo spravovat majetek patřící do majetkové podstaty daňového subjektu. 2. Specializovaný finanční úřad (dále také jako „správce daně“) vydal v průběhu září 2014 desítky exekučních příkazů za účelem vymožení nedoplatku na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Proti některým v žalobě specifikovaným exekučním příkazům se daňový subjekt bránil prostřednictvím námitek, o nichž bylo správcem daně dne 13. 1. 2015 zamítavě rozhodnuto. Proti těmto zamítavým rozhodnutím pak z velké části brojí podaná žaloba. Mimo to žaloba napadá také zákonnost rozhodnutí o námitkách, kterými správce daně zamítnul námitky proti souvisejícím: a) rozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty pro doplnění žádosti o posečkání daně; b) dražební vyhlášce na prodej movitých věcí daňového subjektu; c) pověření k výkonu prodeje v dražbě; d) oznámení o výsledku dražby movitých věcí. Žaloba celkově napadá 19 rozhodnutí o námitkách. II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce se podanou žalobou ze dne 15. 3. 2015 dožaduje, aby Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadená rozhodnutí prohlásil za nicotná nebo eventuálně nezákonná, a to včetně souvisejících exekučních příkazů. 4. Žaloba obsahuje několik okruhů námitek, které městský níže stručně shrnuje. 5. První okruh námitek směřuje proti tomu, s kým bylo jednáno. Žalobce tvrdí s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, že stejně jako je tomu u spotřebních daní, je i u DPH jejím plátcem právnická osoba. Odštěpný závod zahraniční právnické osoby není osobou povinnou k DPH, tedy daňovým subjektem. Aby závod či jiná jednotka disponovaly právní osobností, musí jim hmotné daňové právo takové postavení přiznat, což má pak dopad do procesního daňového práva. Poukazuje poté na jednotlivá ustanovení daňového řádu a hmotněprávních daňových zákonů, z nichž dovozuje, že organizační složka/odštěpný závod mohou mít subjektivitu pouze v případě, že tak výslovně stanoví příslušný hmotněprávní daňový předpis. Zákon o DPH tak však nečiní. Pokud organizační složka takové postavení nemá, nemůže se v dané oblasti týkat ani její činnosti, proto jí nemůže být ani doručováno, a to ani jejím prostřednictvím zahraniční právnické osobě. Pokud by přesto mělo být doručováno prostřednictvím non-subjektu, jako příjemce musí být označena příslušná (zahraniční) právnická nebo fyzická osoba. Pokud je v rozhodnutí jako příjemce a daňový subjekt označena zahraniční právnická osoba a její organizační složka, musí být postaveno na jisto, koho správce daně za daňový subjekt skutečně považoval. 6. V žalobě jsou uvedeny důkazy, kterými žalobce prokazuje, že finanční orgány (včetně správce daně) ve skutečnosti nikdy nepovažovaly za daňový subjekt zahraniční právnickou osobu. Za daňový subjekt vždy považovaly jen organizační složku a pouze s ní jednaly jako s daňovým subjektem. Žalobce tvrdí, že dříve příslušný správce daně, Finanční úřad Praha-západ, provedl v roce 2004 registraci odštěpného závodu jako daňového subjektu pro účely DPH, což nebylo právně možné. Pozdější rozhodnutí o registraci z roku 2012, na které poukazuje žalovaný, výslovně uvádí, že registrace k DPH zůstává zachována. Je tak stále zachována registrace k DPH na odštěpný závod jako daňový subjekt. V pozdějším rozhodnutí o registraci je navíc sice formálně označen jako daňový subjekt VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, ovšem daňové identifikační číslo (dále jen „DIČ“) patří opět odštěpnému závodu. Proto také orgány finanční správy vždy jednaly výlučně s odštěpným závodem. V registru plátců DPH je nesprávně uvedena jako plátce přímo německá společnost, ačkoliv registrace byla vydána na organizační složku. Pokud byla podána žádost o registraci eventuálně i vadná, bylo povinností příslušného správce daně vyzvat žadatele k odstranění vad podání. 7. Žalobce uvádí příklady některých napadených rozhodnutí, na nichž správce daně jako příjemce rozhodnutí označil odštěpný závod zahraniční osoby, a nikoliv zahraniční osobu samotnou (rozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty ze dne 15. 9. 2014, č. j. 194670/14/4000-27901-050279, nebo oznámení o výsledku dražby movitých věcí ze dne 1. 12. 2014, č. j. 250587/14/4000-50715-107540). V případě dražební vyhlášky ze dne 20. 10. 2014, č. j. 212952/14/4000-27901-107540, pak dle něj není zřejmé komu je adresována, doručena podle § 196 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Dražební vyhláška byla totiž doručena do datové schránky právního zástupce, který měl ovšem u správce daně založenou plnou moc v souvislosti s odštěpným závodem (organizační složkou), který ve věcech DPH nemůže vystupovat jako plátcova pokladna, a tedy nemůže vykonávat práva a povinnosti daňového subjektu. 8. Žalobce je dále názoru, že i rozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty a oznámení o výsledku dražby movitých věcí (označení odštěpného závodu jako příjemce), jakož i způsob doručení dražební vyhlášky a pověření k výkonu prodeje dražbě ze dne 10. 11. 2014, č. j. 236586/14/4000-27901-107540, jsou důkazem zmatečnosti v postupu žalovaného a jeho účelové argumentaci o tom, koho za daňový subjekt skutečně považuje. 9. Tím došlo k porušení zásad zákonnosti a šetření práv a právem chráněných zájmů, spolupráce a poučovací povinnosti (§ 5 a § 6 odst. 2 a 3 daňového řádu), jakož i ústavní zásady upravující výkon státní moci dle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. 10. Žalobce dále zpochybňuje příslušnost žalovaného coby správce daně. Žalobce je toho názoru, že žalovaný nebyl věcně ani místně příslušný k provedení daných úkonů při placení daní – k vydání exekučních příkazů, k provedení dražby (nadto nezákonné) a dalším úkonům v rámci exekučního řízení. Příslušným má naopak být Finanční úřad pro hlavní město Prahu podle § 12 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky. 11. Žaloba také namítá, že z rozhodnutí nevyplývá, že byla podepsána oprávněnou úřední osobou. Žalovaná rozhodnutí nesou podpis (včetně elektronického podpisu) Ing. XX, ředitelky odboru správy platebních povinností (není ani připojena doložka, že by toto označená osoba činila v zastoupení). Klíčové jsou v tomto případě čl. 113 odst. 1 a 2 písm. e) organizačního řádu Finanční správy ČR. Z žalovaných rozhodnutí dle žalobce nijak neplyne, že Ing. XX byla ředitelem žalovaného pověřena k rozhodování v daňovém řízení, které náleží do jeho působnosti. Navíc čl. 115 organizačního řádu ani s takovouto náplní ředitele odboru nepočítá. Rovněž tak není jakkoli prokázáno, že došlo k naplnění podmínek pro zastupování, jak stanoví organizační řád. V případě žalovaných rozhodnutí se s vysokou mírou pravděpodobnosti jedná o rozhodnutí nezákonná či dokonce nicotná. 12. Žalobce také předkládá námitky směřující ke konkrétním napadeným rozhodnutím. Městský soud nepovažuje za účelné v této části rozsudku uvádět každou tuto dílčí námitku, když by je níže v rámci posouzení žaloby nutně opakoval. Městský soud v tomto ohledu proto odkazuje níže, a to včetně vyjádření žalovaného k těmto dílčím námitkám. 13. Žalovaný na žalobu reagoval vyjádřením ze dne 26. 5. 2015. 14. Ve vztahu k prvnímu okruhu námitek žalovaný uvedl, že příjemcem žalobou napadených rozhodnutí je podle něj bezpochyby právě zahrani