4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 215/2018- 51 - text [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: AGRO SALIX, s.r.o., IČO: 26217473 sídlem Hrubá Vrbka 270, 696 73 Hrubá Vrbka zastoupená advokátem Mgr. Jaroslavem Bártou sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 67/17, 110 00 Praha 1 za účasti osoby: M. K. místem podnikání H. H. zastoupená advokátem Mgr. Lubošem Godinou sídlem Hlavní třída 16A, 787 01 Šumperk o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2018, č. j. 42094/2018-MZE-11155, I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 10. 9. 2018, č. j. 42094/2018-MZE-11155, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 600 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Jaroslava Bárty, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2018, č. j. 42094/2018-MZE-11155 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný dle § 3g odst. 6 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl námitku žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Brno (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 6. 2018, č. j. SZIF/2018/0419812, sp. zn. 18/550/EPU/1/0033134 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Oznámením ze dne 8.6.2018 (dále také „prvostupňové rozhodnutí“) správní orgán I. stupně oznámil žalobkyni neprovedení aktualizace evidence půdy k dílům půdních bloků nacházejícím se ve čtverci 530-1200 a ve čtverci 540-1200 na pozemcích parc. č. X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X a X v k. ú. X a na pozemku parc. č. X v k. ú. X (dále jen „parcely“) ve vlastnictví různých jednotlivých vlastníků (M. P., A. F., J. P., J. P., J. G., R. V., K. M., M. U. a B. V.), jelikož jejich dosavadní uživatelka, paní M. K. (dále též jen „uživatelka“), prokázala fakturami pachtovného (nájemného) za roky 2014, 2015 a 2016 vznik a trvání ústně uzavřeného nájemního vztahu se společností Horňácká farma s.r.o., IČO: X, se sídlem X (dále jen „Horňácká farma“), jež měla být pachtýřem uvedených parcel. O ústně sjednaném nájmu mezi Horňáckou farmou a uživatelkou měla svědčit výpověď nájemní (pachtovní) smlouvy od Horňácké farmy daná uživatelce dne 15. 9. 2017, což mělo prokázat, že sama Horňácká farma ukončila ústně sjednaný nájemní (podnájemní) vztah ke dni 30. 9. 2018. 3. Správní orgán I. stupně v oznámení zhodnotil, že právní důvody předložené žalobkyní, tj. pachtovní smlouva uzavřená mezi panem I. V. jako propachtovatelem (nájemcem parcel) a žalobkyní jako pachtýřem (podnájemcem parcel) dne 21. 3. 2018 nemohla být za platnosti trvajícího ústně sjednaného nájmu Horňácké farmy s uživatelkou platně uzavřena. Správní orgán I. stupně konstatoval, že přestože bylo žalobkyni z obdobných řízení známo, že nemohou vedle sebe současně existovat dva nájemní vztahy, tyto nové (neplatné) nájmy i nadále uzavírala a zahajovala nová řízení. Správní orgán I. stupně označil jednání pana I. V., který uzavřel pachtovní smlouvu, za rozporné s podklady založenými ve správním spise, a to s důkazy doloženými uživatelkou (zejména s důkazem č. 7, v němž je na oddělení příjmu žádostí a LPIS Státního zemědělského intervenčního fondu v Hodoníně adresováno sdělení ze dne 16. 3. 2018 hospodařících subjektů v daném regionu, podepsané panem J. Č., J. T., F. Č., I. V. a M. P., jednatelem společnosti PRÁŠEK A SYN, s.r.o., a další sdělení pana I. V. ze dne 22. 3. 2017, v němž odkazuje na dohody uzavřené v roce 2016 a napadá aktivity Horňácké farmy způsobující nejistotu užívání jednotlivých dílů půdních bloků a uvádí, že z důvodu ekonomického obhospodařování byly dohody uzavírány do doby provedení pozemkových úprav v k. ú. X a k. ú. X). Správní orgán I. stupně změnu ohlášenou žalobkyní s odkazem na § 3g odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství neprovedl, neboť doloženými důkazy bylo prokázáno (jako v obdobných řízeních zahajovaných žalobkyní nebo Horňáckou farmou proti uživatelce), že ohlášená změna doposud nenastala. II. Napadené rozhodnutí (rozhodnutí žalovaného) 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel z námitek žalobkyně proti uvedenému oznámení. 5. V námitkách žalobkyně namítla, že v pachtovní smlouvě uzavřené mezi vlastníky parcel a panem I. V. je stvrzena neexistence jakéhokoli nájemního či pachtovního vztahu. Žalobkyně namítla, že prvostupňové rozhodnutí uvádí, že uživatelka platila pachtovné Horňácké farmě v letech 2014 až 2016, ale nyní je rok 2018. Žalobkyně dále namítla, že nerozumí, proč je v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí argumentováno ústní nájemní smlouvou mezi Horňáckou farmou a uživatelkou, když parcely v předmětném půdním bloku v minulosti užívala společnost LIPINA-AGRO s.r.o., která parcely na uživatelku převáděla. Žalobkyně dále namítla, že sdělení více hospodařících subjektů v daném regionu ze dne 16. 3. 2018, o němž je v prvostupňovém rozhodnutí zmínka, odmítl pan I. V. podepsat. 6. Žalovaný konstatoval, že ze spisového materiálu vyplynulo, že uživatelka prokázala fakturami a doklady o jejich úhradě to, že je bylo možné přiřadit k parcelám, kdy jejich výměra odpovídala výměře uvedené na fakturách za užívání parcel vystavovaných Horňáckou farmou a zároveň jim odpovídajícím peněžním úhradám přijímaným na jejich základě Horňáckou farmou. Ke správnosti právního závěru o průkazné přiřaditelnosti dokladů k doložení ústně uzavřeného právního vztahu žalovaný upozornil na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č. j. 9 A 175/2013 - 34. Rovněž výpověď z nájemních a pachtovních smluv podaná Horňáckou farmou uživatelce dne 15. 9. 2017 vypovídala, že si Horňácká farma byla vědoma užívacího vztahu k parcelám ze strany uživatelky a hodlala výpovědí užívací vztah ukončit, čili do uplynutí výpovědní doby nebylo možné na uživatelku hledět jinak než jako na oprávněnou k užívání parcel a jiná právní situace nastane až uplynutím běhu výpovědní doby. 7. Žalovaný odmítl, že by dohoda mezi Horňáckou farmou a uživatelkou nezakládala právní důvod užívání parcel, neboť právě na podkladě dohody vznikl nájemní vztah k parcelám, jenž Horňácká farma nejméně tři roky respektovala, když uživatelce za užívání parcel účtovala nájemné. Žalovaný konstatoval, že jednotlivé výpisy z evidence půdy a v nich obsažené díly půdních bloků obsahují konkrétní pozemky dle parcelních čísel, mimo jiné i parcely řešené v tomto řízení, kdy byla prokázána jejich přiřaditelnost k účtovanému nájemnému za užívanou půdu. Předmětné parcely jsou přitom nejen výslovně zahrnuty ve fakturách a dokladech o jejich úhradě, ale jsou též výslovně zahrnuty ve výpovědi ze dne 15. 9. 2017. 8. Žalovaný konstatoval, že výpověď Horňácké farmy ze dne 15. 9. 2017 existenci právního vztahu s uživatelkou potvrdila, neboť připustila vůli pro případ existence právního vztahu s uživatelkou takový pachtovní, podpachtovní, nájemní nebo podnájemní vztah ukončit. Subjektivní úvahy a důvody na straně Horňácké farmy nemohly mít žádný právní význam pro posouzení, zda šlo, či nešlo o platně učiněnou výpověď z nájmu. 9. Žalovaný uzavřel, že za tohoto zjištěného stavu nemohlo jít o nic jiného, než o ústně uzavřený nájemní vztah na dobu neurčitou, který je možno vypovědět ve 12 měsíční výpovědní lhůtě, přičemž výpovědní lhůta v důsledku podání výpovědi ze dne 15. 9. 2017 do dne vydání napadeného rozhodnutí neuplynula. Ústně uzavřený nájemní vztah do dne vydání napadeného rozhodnutí (10. 9. 2018) tedy trval a na jeho základě uživatelka v okamžiku podání ohlášení změny žalobkyní stále disponovala právním důvodem užívání. Užívací vztah uživatelky v důsledku podané výpovědi skončí dne 30. 9. 2018. 10. K žalobkyní uplatněným námitkám proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný uvedl, že skutečnost, kdy v pachtovní smlouvě uzavřené mezi panem I. V. a žalobkyní je uvedeno, že jiný nájemní či pachtovní vztah neexistuje, nelze považovat za důkaz neexistence takového vztahu. K námitce, že uživatelka sice platila pachtovné Horňácké farmě v letech 2014 až 2016, ale nyní je rok 2018, žalovaný uvedl, že placení pachtovného uživatelkou na základě vystavovaných faktur Horňáckou farmou za uvedené roky je ve spise průkazně doloženo a samotné nezaplacení pachtovného za určité období neznamená ukončení pachtovního vztahu, neboť pachtovní vztah lze ukončit jen způsoby stanovenými zákonem nebo smlouvou, kdy k takovému ukončení dojde v daném případě až uplynutím výpovědní doby v důsledku podané výpovědi ze dne 15. 9. 2017. K námitce, že parcely na uživatelku nepřeváděla Horňácká f