2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

10 A 135/2019- 31 - text 6 10A 135/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: planetlink k.s., IČO: 261 87 833 sídlem Na Ořechovce 184/16, 162 00 Praha 6 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110, 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MHMP 1131744/2019 z 13. 6. 2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil rozhodnutí živnostenského odboru Úřadu městské části Prahy 6 (dále „úřad městské části“) č. j. MCP6 105623/2019 z 14. 3. 2019, jímž byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta 5 000 Kč za tyto přestupky: 1) Podle § 62 odst. 1 písm. e) bodu 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále „živnostenský zákon“), jejž se dopustila tím, že v rozporu s § 17 odst. 3 téhož zákona neoznámila předem ukončení provozování živnosti v provozovně na adrese 17. listopadu 216, 530 02 Pardubice – Zelené Předměstí, pro předmět podnikání „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“, k němuž došlo k 31. 7. 2016. 2) Podle § 62 odst. 1 písm. t) živnostenského zákona, jejž se dopustila tím, že v rozporu s § 31 odst. 16 téhož zákona při ukončení uvedené činnosti ve jmenované provozovně nejpozději k 31. 7. 2016 neoznámila živnostenskému úřadu adresu místa, kde lze vypořádat případné závazky. 2. Žalovaný naznal, že žalobkyně popsaným jednáním způsobila, že v živnostenském rejstříku nebyly zapsány údaje, které třetí osoby (zákazníci, podnikatelé i správní orgány) oprávněně očekávají, a mimo jiné tak znemožnila spotřebitelům případný aktuální kontakt pro vypořádání závazků. K jediné odvolací námitce – upozorňující na místní nepříslušnost obou správních orgánů – žalovaný uvedl, že místní příslušnost se určuje podle § 62 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“). Jelikož u distančních deliktů nelze určit místo, kde byly spáchání (odstavec 1), a místní příslušnost nelze určit ani podle žalobkynina sídla, výkonu činnosti nebo majetku (odstavec 3), odvíjela se od toho, v obvodu kterého správního orgánu vyšel přestupek najevo (odstavec 4). Tím místem byl obvod úřadu městské části u přestupku 2) a obvod Magistrátu města Pardubic u přestupku 1). Místně příslušné tak byly oba správní orgány, tedy i úřad městské části, proto správní řízení žádnou vadou netrpí. II. Argumentace účastníků řízení 3. Žalobkyně v žalobě namítla, že správním orgánem místně příslušným k projednání věci v prvním stupni byl Magistrát města Pardubic, jehož pracovnice přestupek 1) také zjistily. Žalobkyně uvedla, že pro určení místní příslušnosti je třeba užít zákon o přestupcích, a názor žalovaného, že ji nelze určit na základě místa spáchání přestupku, označila za nezákonný. 4. Kromě toho žalobkyně podotkla, že měla v inkriminované době odštěpný závod v Pardubicích, jenž následně přesunul své sídlo do Černé u Bohdanče. Tato skutečnost spolu se sídlem komanditní společnosti je veřejně známý a přístupný údaj, nemohlo tedy dojít k neinformovanosti klientů. Porušení povinnosti živnostenského zákona bylo ryze formálním pochybením, jež nemohlo mít na klienty žádného negativního dopadu. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba obsahuje jediný žalobní bod, tvrzení o místní nepříslušnosti správních orgánů, s nímž se již dostatečně vypořádal v napadeném rozhodnutí. Tuto svou argumentaci následně bez větších úprav zopakoval. III. Posouzení věci 6. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal je na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a nezjistil při tom žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 7. Při jednání konaném 2. 12. 2021 účastníci zopakovali argumenty uvedené v dosavadních procesních podáních a setrvali na svých návrzích. 8. Jádro sporu mezi účastníky řízení spočívá v určení, který správní orgán byl místně příslušný k projednání žalobkyniných přestupků. 9. Živnostenský zákon v § 71 odst. 2 větě druhé stanoví, že v řízení o přestupcích se místní příslušnost živnostenského úřadu, jenž je k jejich projednání věcně příslušný, určuje podle zákona o přestupcích. 10. Podle § 62 zákona o přestupcích k řízení je místně příslušný správní orgán, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán (odstavec 1). Nelze-li místní příslušnost správního orgánu určit podle odstavce 1 a podezřelý z přestupku je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, která má na území České republiky své sídlo, nebo zde vykonává svoji činnost, nebo zde má svůj nemovitý majetek, je k řízení místně příslušný správní orgán, v jehož správním obvodu podezřelý z přestupku má nebo naposledy měl sídlo, vykonává nebo vykonával svoji činnost, nebo má nebo měl svůj nemovitý majetek (odstavec 3). Nelze-li místní příslušnost správního orgánu určit podle předchozích odstavců nebo je-li místně příslušných více správních orgánů, provede řízení správní orgán, v jehož správním obvodu vyšel přestupek nejdříve najevo (odstavec 4). 11. U tak zvaných distančních deliktů, tedy deliktů spáchaných na dálku, mezi něž se řadí oba žalobkyniny přestupky, se právní nauka i praxe obecně shodují na tom, že místem jejich spáchání je jak místo, kde se pachatel dopustil jednání naplňujícího objektivní stránku deliktu, tak místo, kde nastal nebo měl nastat následek tohoto jednání. V tomto ohledu lze analogicky aplikovat judikaturu trestních soudů k obdobně koncipovanému § 18 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád [srov. Bohadlo, D. – Brož, J. – Kadečka, S. et al. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Komentář. Wolters Kluwer (ČR), Praha 2018, komentář k § 62]. 12. Nicméně projednávaná věc je specifická tím, že oba přestupky mají omisivní povahy, což znamená, že k jejich spáchání došlo žalobkyniným nekonáním. Právní nauka i praxe rozlišuje omisivní delikty nepravé, jež lze spáchat konáním i nekonáním, a omisivní delikty pravé, u nichž je nekonání znakem skutkové podstaty deliktu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 40/2012 z 9. 8. 2012). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyložil, že zatímco u nepravého omisivního deliktu je místem spáchání deliktu místo, kde došlo nebo mělo dojít ke škodlivému následku, a uvedl příklad sídla příslušného finančního úřadu při zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (ať už daňové přiznání bylo podáno chybně nebo vůbec), tak u pravého omisivního deliktu může být místem spáchání navíc také místo, kde se v době spáchání deliktu nacházel pachatel. 13. Oba žalobkyniny přestupky byly svou povahou pravé omisivní delikty, jelikož nekonání bylo přímo znakem skutkových podstat: podnikatel se může dopustit přestupku podle § 62 odst. 1 písm. e) bodu 2 živnostenského zákona výhradně tím, že neoznámí předem zahájení nebo ukončení provozování živnosti v provozovně, a přestupku podle § 62 odst. 1 písm. t) téhož zákona výhradně tím, že neoznámí při ukončení činnosti v provozovně živnostenskému úřadu adresu místa, kde lze vypořádat případné závazky. 14. Místo spáchání obou přestupků lze tedy principiálně určit jednak na základě místa, kde se žalobkyně v době jejich spáchání nacházela. Za takové místo se považuje u fyzické osoby místo jejího pobytu (na příklad usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Td 48/2017 z 1. 11. 2017), u právnické osoby pak analogicky místo jejího sídla. Druhou možností je určit místo spáchání přestupků podle místa, kde došlo nebo mělo dojít ke škodlivému následku; tím by bylo v souladu s citovanou judikaturou sídlo příslušného živnostenského úřadu. Živnostenský zákon ovšem v § 71 odst. 1 stanoví, že „[p]odání podle tohoto zákona lze učinit u kteréhokoliv obecního živnostenského úřadu. K postupu podle tohoto zákona je příslušný obecní živnostenský úřad, kterému bylo podání doručeno jako prvnímu.“ Jelikož na základě tohoto ustanovení by byly místně příslušné k projednání přestupků všechny živnostenské úřady v České republice, je třeba použít jako rozhodné kritérium pro určení místa spáchání přestupků žalobkynino sídlo v době jejich spáchání. 15. Oba přestupky byly spáchány okamžikem, kdy žalobkyně nesplnila svou zákonnou oznamovací povinnost. K tomu došlo v obou případech nejpozději 31. 7. 2016, kdy žalobkyně ukončila výkon živnosti v provozovně na adrese 17. listopadu 216, Pardubice, neboť k tomuto dni skončila nájemní smlouva k daným prostorám. Správní orgány vyšly z toho, že žalobkyně v této době sídlila na adrese zapsané jako jej