1 Azs 99/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 140/2020- 55 - text 19 10 A 140/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: PowerHUB z.ú. se sídlem nám. Kinských 741/6, Praha 5 zastoupeného JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D, advokátem sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy z 29. 10. 2020, č. j. MSMT – 29738/2020 – 3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Městský soud v Praze žalobci vrací soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Tato částka bude žalobci vrácena k rukám jeho advokáta JUDr. Mgr. Filipa Rigela, Ph.D, z účtu městského soudu ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce jako žadatel (pod dřívějším názvem E-ACCELERATOR z.ú.) podal dne 23. 1. 2020 k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy žádost o zápis do seznamu výzkumných organizací. Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 5. 2020, č. j. MSMT-4978/2020-7 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žádost zamítl. Žalovaný je názoru, že žalobce neprokázal naplnění definičních znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí podle čl. 2 bod 83 nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem. V důsledku toho žalovaný vyslovil, že žalobce neprokázal naplnění podmínek pro zápis do seznamu výzkumných organizací dle § 33a zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o podpoře výzkumu“). 2. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím z „října 2020“, č. j. MSMT-29738/2020-3 (doručeným žalobci dne 29. 10. 2020), zamítl rozklad a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 3. Ministr v napadeném rozhodnutí shrnul odvolací námitky. Ty postupně vypořádal. Je toho názoru, že prvostupňové rozhodnutí odpovídá § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „správní řád“), je podrobné a reaguje v něm na návrhy a tvrzení účastníka řízení. Důvod vedoucí k zamítnutí žádosti o zápis byl dostatečně rozebrán. V odůvodnění se vychází z materiálů získaných z veřejně dostupných zdrojů i předložených účastníkem řízení. 4. Ministr shrnul poté relevantní právní úpravu - § 33a odst. 1, 2 a 8 zákona o podpoře výzkumu, čl. 2 bod 83, 84, 85 a 86 nařízení Komise (EU) č. 651/2014. Ministr se ztotožnil se závěrem prvostupňového orgánu, že za „hlavní cíl" je nutno označit takovou činnost, pro kterou byl žadatel o zápis do seznamu zřízen a kterou vykonává systematicky. 5. Uvedl, že nepostačuje však pouze záměr takové činností vykonávat. Poukázal na § 33a odst. 3 písm. g) a h) zákona o podpoře výzkumu, podle kterých se do seznamu zapisují údaje svědčící o naplnění definičních znaků výzkumné organizace a další skutečnosti k zapsané výzkumné organizaci, zejména údaje o předmětu činnosti, který definuje výzkumné kapacity. Konstatoval, že transfer znalostí coby proces, jehož prostřednictvím třetí strany získávají přístup ke znalostem, dovednostem, technologiím či duševnímu vlastnictví, mohou provádět výzkumné organizace samostatně či jménem jiných subjektů pro výzkum a šíření znalostí, příp. dodávkou služeb poptávaných v otevřeném zadávacím řízení jinými subjekty pro výzkum a šíření znalostí. Podle čl. 2.1.1, bod 19 písm. b) sdělení Komise se v souvislosti s transferem znalostí stanovuje požadavek na nehospodářský charakter činností prováděných výzkumnou organizací. 6. Ministr dále uvedl, že řízení o zápisu se zahajuje na základě žádosti žadatele. Naplnění definičních znaků výzkumné organizace, včetně údajů zapisovaných do seznamu, prokazuje sám žadatel. Účastník řízení nepředložil důkazy, že je jeho hlavním cílem veřejné šíření výsledků nezávislého výzkumu nebo vývoje transferem znalostí ve smyslu primární činnosti „organizace pro výzkum a šíření znalostí". Pokud se týče tvrzení o rozporu napadeného rozhodnutí se základními principy právního řádu České republiky a správního řádu, ministr nemá žádné poznatky, že by ministerstvo bylo ve své rozhodovací činnosti nekonzistentní a že by do seznamu výzkumných organizací zapisovalo subjekty, které nesplnily a řádně nedoložily naplnění definičních znaků. Zdůraznil, že žalobce předmětné tvrzení nikterak blíže neupřesnil. 7. Shledal, že aktivity účastníka řízení představují podle žalovaného toliko podporu ostatním subjektům provádějícím transfer znalostí a nelze na ně pohlížet jakožto na činnost nehospodářskou, jmenovitě Powermeeting či vzdělávání v metodách transferu jsou nabízeny jako služba na trhu. Jsou-li činnosti vykonávané účastníkem řízení zároveň zapsány v živnostenském rejstříku, jedná se o službu nabízenou na trhu, tzn. o hospodářskou činnost. 8. Ministr dále uvedl, že výkaz zisků a ztrát ve své správní praxi při rozhodování o žádostech o zápis do seznamu výzkumných organizací pokládá za průkazný dokument pouze tehdy, pokud se coby hlavní činnost provádějí výhradně nehospodářské činnosti ve smyslu sdělení Komise. Podotkl, že žalobce při hlavní činnosti prováděl hospodářskou činnost, a tudíž se výkaz zisků a ztrát, byť společně s jeho interním účetním předpisem, jevil nedostačujícím pro naplnění druhého definičního znaku „organizace pro výzkum a šíření znalostí“. Je názoru, že členění činností na hlavní a hospodářské ve smyslu vyhlášky č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u nichž hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, nemusí odpovídat členění na činnosti nehospodářské a hospodářské dle nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem. 9. Celkově ministr shrnul, že žalobce neprokázal šíření výsledků výzkumu nebo vývoje transferem znalostí ani splnění druhého definičního znaku „organizace pro výzkum a šíření znalostí“. III. Žaloba 10. Žalobce proti rozhodnutí ministra podal žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). 11. Žalobce vůči tomuto rozhodnutí namítl jak formální tak i věcné (právní) vady. Poukázal na to, že napadené rozhodnutí neobsahuje v rozporu s § 69 odst. 1 správního řádu datum vyhotovení. Dále namítl, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné. Podle žalobce odůvodnění obsahuje toliko odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými. Takové odůvodnění je neúplné, a podle žalobce i nepřezkoumatelné, pokud podstatná a závažná část důvodů zmíněná v řízení, chybí v odůvodnění konečného rozhodnutí. Podle žalobce rozhodnutí o rozkladu jen opisuje a nekriticky přejímá odůvodnění rozhodnutí prvostupňového. Žalobce poukázal na to, že rozklad vymezuje rozdíl mezi požadavky na prostý zápis výzkumné organizace do seznamu a požadavky, které taková organizace musí splnit, pokud žádá o institucionální podporu. Na tuto námitku, jakož i námitky jiné žalobou napadené rozhodnutí v konkrétnostech nikterak nereaguje a jen rekapituluje závěry prvostupňového rozhodnutí, které však bylo napadeno. 12. Jako stěžejní námitku žalobce namítl nesprávné posouzení transferu znalostí. 13. Uvedl, že do seznamu výzkumných organizací se zapisují organizace, které požádaly o zápis do seznamu a prokázaly naplnění definičních znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí stanovených předpisy Evropské unie včetně prokázání zapisovaných údajů. Tyto definiční znaky stanoví čl. 2 bod 83 Nařízení 651/2014. Z tohoto ustanovení vyplývá, že výzkumná organizace musí splňovat tři podmínky (v žalobě citoval tyto tři podmínky vyplývající z Nařízení). 14. Podle žalovaného nesplňuje žalobce dvě z těchto podmínek /v žalobě označené pod písmeny a) a b)/. Žalovaný současně nepopírá, že žalobce šíří výsledky výzkumu a vývoje prostřednictvím transferu technologií a znalostí. Pozice žalovaného ovšem vychází z toho, že nejde o primární činnost žalobce. Žalovaný hodnotil zakladatelské dokumenty (zakládací listiny) z 2. 3. 2017 a 31. 12. 2019. V obou případech šlo o dokumenty, které operují s tím, že hlavním posláním žalobce je výzkumná a vzdělávací činnost, a to zejména se zaměřením na transfer znalostí a technologií. Mezitím však byla vydána a do sbírky listin obchodního rejstříku založena nová zakladatelská listina – z 1. 7. 2020 (došla 27. 7. 2020, založena 3. 9. 2020, viz www.justice.cz). Právě tuto zakladatelskou listinu měl správní orgán hodnotit v řízení o rozkladu. 15. Za hlavní činnosti dle čl. III odst. 4 zakládací listiny z 1. 7. 2020 se považuje základní výzkum, průmyslový výzkum, experimentální vývoj a veřejné šíření výsledků výzkumných činností