1 As 4/2009 — Nejvyšší správní soud

10 A 44/2020- 30 - text 7 10A 44/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: I. K. zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 8/2020-190-TAXI/4 z 5. 2. 2020 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy 8/2020-190-TAXI/4 z 5. 2. 2020 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Václava Voříška. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „dopravní úřad“) č. j. MHMP 2161386/2019 z 21. 10. 2019, jímž byl žalobci zadržen průkaz řidiče taxislužby č. X do doby pravomocného rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby. 2. Průkaz řidiče taxislužby byl žalobci zadržen podle § 35h odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb„ o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. 6. 2020, (dále jen „zákon o silniční dopravě“), neboť pracovník dopravního úřadu pří kontrole provedené 16. 8. 2019 shledal podezření ze spáchání přestupku uvedeného v § 9 odst. 3 písm. a) tohoto zákona, spočívajícího v nezaznamenání skutečného průběhu přepravy: do taxametru byla uložena částka za přepravu 50 Kč, ačkoli ve skutečnosti žalobce účtoval cestujícím částku 100 Kč. II. Argumentace účastníků řízení II. 1. Žaloba 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítl, že jej žalovaný v rozporu s § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), nevyzval k odstranění vady odvolání spočívající v absenci odvolacích důvodů. Aplikace tohoto obecného pravidla na blanketní odvolání byla přitom již opakovaně judikována. 4. Žalovaný dále porušil povinnost upravenou v § 15 odst. 4 správního řádu, když žalobci nesdělil, které osoby se budou podílet na rozhodování o odvolání, ačkoli o to výslovně požádal. Žalobci tak fakticky nebylo umožněno namítnout podjatost oprávněné úřední osoby, což je o to závažnější, že tato osoba, JUDr. O. M., je vůči žalobci podjatá. To vyplývá jednak právě ze zatajení jejího jména, jednak ze sporu JUDr. M. se společností AAA radiotaxi s.r.o., žalobcovou zaměstnavatelkou. Konkrétně šlo o to, že jednatel této společnosti byl pozván na jednání pražských taxikářů na Ministerstvu dopravy konané 18. 1. 2017, ale JUDr. M. mu účast nakonec náhle odepřel, a žalobce se zúčastnil následného sporu na straně jednatele své zaměstnavatelky. 5. Nakonec žalobce namítl, že podmínky pro zadržení průkazu řidiče taxislužby nebyly splněny, neboť žalobci nebyl v předcházejících třech letech uložen správní trest za přestupek spočívající v nezaznamenání skutečného průběhu přepravy, jak vyžaduje § 9 odst. 3 písm. a) bod 4 zákona o silniční dopravě. Výrok prvostupňového rozhodnutí, podle nějž se zadržuje průkaz řidiče taxislužby „do doby pravomocného rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby,“ je kromě toho neurčitý, jelikož bylo třeba označit alespoň správní orgán, jehož rozhodnutí vymezuje konec doby zadržení řidičského průkazu, případně konkretizovat datum zadržení. II. 2. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou. Žalobce podle jeho názoru na svých procesních právech zkrácen nebyl. K odstranění nedostatků svého blanketního podání byl vyzván přípisem z 21. 11. 2019, a jelikož v reakci na něj pouze doplnil plnou moc, žalovaný odvolání projednal a v rámci toho přezkoumal prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu. Žalovaný zdůraznil, že předmětem řízení nebylo spáchání konkrétního přestupku, nicméně pouze kontrola splnění zákonných podmínek pro zadržení průkazu oprávnění. S ohledem na to by ani případné doplnění důvodů odvolání nemělo na posouzení věci vliv. 7. Důvodnou neshledal žalovaný ani námitku, že žalobce nebyl poučen o oprávněné úřední osobě. Informace o tom, že ve věci bude rozhodovat JUDr. O. M., byla zaslána 21. 1. 2020 žalobcovu tehdejšímu zástupci, P. K., a i ze samotné žaloby je zřejmé, že tato informace byla žalobci známa. 8. Žalovaný uvedl, že průkaz řidiče taxislužby byl žalobci zadržen podle § 35h odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě, jelikož byl žalobce podezřelý ze spáchání přestupku uvedeného v § 9 odst. 3 písm. a) tohoto zákona. Jako nedůvodné odmítl také výhrady proti údajné neurčitosti výroku prvostupňového rozhodnutí, který přesně odpovídá dikci zákona. III. Posouzení věci 9. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal je na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, při čemž nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 10. Soud rozhodl bez nařízení jednání, jelikož byly splněny podmínky § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). 11. Z logiky žalobních bodů se soud nejprve zabýval tím, zda vůbec byly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí a zda je výrok prvostupňového rozhodnutí dostatečně určitý. 12. Podle § 35h odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě je osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru oprávněna zadržet průkaz řidiče taxislužby, pokud je řidič taxislužby podezřelý ze spáchání přestupku uvedeného v § 9 odst. 3 písm. a). Podle odstavce 3 téhož ustanovení dopravní úřad bezodkladně po doručení potvrzení a zadrženého průkazu zahájí řízení, v němž lze rozhodnout o zadržení průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby, nejde-li o zadržení z důvodu podle odstavce 1 písm. a). 13. Podle § 9 odst. 3 písm. a) zákona o silniční dopravě se za nespolehlivého pro účely tohoto zákona považuje mimo jiné ten, komu byl v posledních 3 letech uložen správní trest za přestupek spáchaný při výkonu práce řidiče taxislužby spočívající v nezaznamenání skutečného průběhu přepravy (bod 4). 14. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pro rozhodnutí o zadržení průkazu řidiče taxislužby není třeba, aby byl řidiči v předchozích třech letech uložen trest za jakýkoli přestupek, nýbrž postačí, že je podezřelý z kteréhokoli přestupku uvedeného v § 9 odst. 3 písm. a), mezi které spadá také nezaznamenání skutečného průběhu přepravy. Skutečnost, že žalobce je ze spáchání takového přestupu podezřelý, vyplývá spolehlivě z prvostupňového rozhodnutí i ze správního spisu (zejména ze záznamu z kontrolní jízdy datovaného 16. 8. 2019 a z potvrzení o zadržení průkazu řidiče taxislužby datovaného 17. 8. 2019), a ani žalobce ji v žalobě nezpochybnil. Prvostupňové rozhodnutí tedy bylo vydáno v souladu se zákonem. 15. Neurčitost výroku prvostupňového rozhodnutí je podle žalobcova názoru způsobena tím, že v něm není označen správní orgán, jehož rozhodnutí vymezuje konec doby zadržení řidičského průkazu, ani datum tohoto zadržení. 16. Žalobcem požadované okolnosti ve výroku rozhodnutí dopravního úřadu skutečně výslovně uvedeny nejsou, nicméně nemá to za následek jeho neurčitost. V obsáhlé výrokové části je totiž podrobně vymez přestupek, z jehož spáchání je žalobce podezřelý – datem a místem jeho spáchání, konkrétními okolnostmi žalobcova jednání i jeho právní kvalifikací –, a následně se v něm uvádí, že žalobcův průkaz se zadržuje do doby pravomocného rozhodnutí o odnětí oprávnění řidiče taxislužby. Z výroku je tak zcela jednoznačně zřejmé, do skončení kterého řízení byl žalobcův průkaz zadržen, a tento výrok netrpí žádnými nejasnosti. Další podrobnosti jsou pak uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Ostatně ani žalobce neuvedl žádné konkrétní pochybnosti, které podle jeho názoru v důsledku tvrzené neurčitosti vyvstaly. Výrok rozhodnutí proto podle názoru soudu dostál požadavkům vyplývajícím z § 68 odst. 2 správního řádu a z citovaných ustanovení zákona o silniční dopravě. 17. Důvodným soud naopak shledal žalobní bod upozorňující na pochybení žalovaného při odstraňování nedostatků odvolání. 18. Podle § 37 odst. 2 správního řádu musí být z podání patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí. Další náležitosti odvolání specifikuje § 82 odst. 2 správního řádu, a jsou jimi „údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován ro