2 As 57/2009 — Nejvyšší správní soud

17 A 47/2020- 53 - text 7 17 A 47/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: SUNNA INTERNATIONAL COMPANY SE, IČO 24803740 se sídlem Sportovní 1266/19, Praha 10 zastoupený advokátem Mgr. Ing. Janem Skřipským se sídlem Panská 891/5, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 2. 2020, č. j. MHMP 173404/2020, ze dne 7. 2. 2020, č. j. MHMP 195979/2020, ze dne 1. 10. 2020, č. j. MHMP 1493786/2020, ze dne 1. 10. 2020, č. j. MHMP 1493887/2020, ze dne 7. 10. 2020, č. j. MHMP 1522291/2020, a ze dne 18. 11. 2020, č. j. MHMP 1705665/2020, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (dále společně jen „napadená rozhodnutí“), kterými byla zamítnuta jeho odvolání a byla potvrzena rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 ze dne 7. 3. 2019, č. j. P10-029369/2019, ze dne 3. 4. 2019, č. j. P10-040809/2019, ze dne 3. 9. 2019, č. j. P10-098206/2019, ze dne 21. 10. 2019, č. j. P10-116884/2019, ze dne 2. 12. 2019, č. j. P10-133603/2019, a ze dne 9. 3. 2020, č. j. P10-028545/2020 (dále společně jen „prvostupňová rozhodnutí“). Prvostupňovými rozhodnutími byly žalobci uloženy pořádkové pokuty ve výši 10 000 Kč, 10 000 Kč, 20 000 Kč, 25 000 Kč, 30 000 Kč a 35 000 Kč za závažné ztížení provedení kontrolní prohlídky za účelem zjištění stavu stavby – bytových jednotek č. 1266/19 a 1266/20 v domě č. p. 1266 v k. ú Vršovice (dále jen „předmětné stavby“), příp. opatření důkazů a dalších podkladů pro vydání správního rozhodnutí nebo opatření, a to tím, že neumožnil oprávněné úřední osobě dne 7. 3. 2019, 29. 3. 2019, 3. 9. 2019, 17. 10. 2019, 29. 11. 2019 a 3. 3. 2020 vstup do uvedené části stavby (tj. bytových jednotek v 7. nadzemním podlaží a mezonetu domu). 2. Soud úvodem konstatuje, že řízení o napadených rozhodnutích ze dne 1. 10. 2020, č. j. MHMP 1493786/2020, ze dne 1. 10. 2020, č. j. MHMP 1493887/2020, ze dne 7. 10. 2020, č. j. MHMP 1522291/2020, a ze dne 18. 11. 2020, č. j. MHMP 1705665/2020, bylo původně vedeno pod sp. zn. 8 A 129/2020, přičemž s ohledem na skutkovou souvislost všech rozhodnutí soud toto řízení spojil ke společnému projednání ke sp. zn. 17 A 47/2020, a to usnesením ze dne 10. 3. 2020, č. j. 17 A 47/2020-45. 3. V žalobě žalobce uvedl, že je vlastníkem předmětných staveb, které však neužívá, neboť jsou pronajaty. Zdůraznil, že není vlastníkem ani stavebníkem konstrukčních prvků, které mají být předmětem kontroly (terasy), není ani jejich uživatelem. Žalobce se proto domníval, že výzvy ke kontrolním prohlídkám měly směřovat též vůči společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“), když terasy jsou společným vlastnictvím, a nájemci, přičemž je prvostupňový orgán začal činit až po námitkách žalobce a později na ně rezignoval. 4. Žalobce popsal průběh kontrol, tedy že k první kontrolní prohlídce dne 7. 3. 2019 se žalobce nedostavil (výzva mu byla do datové schránky doručena fikcí), na další výzvu ke kontrolní prohlídce dne 29. 3. 2019 již žalobce reagoval s tím, že nájemce předmětných staveb s kontrolní prohlídkou nesouhlasí, přičemž na kontrolní prohlídku se dostavil zástupce žalobce. Spolu s oprávněnou úřední osobou se následně snažil zajistit přístup do předmětných staveb (zvoněním na zvonky), leč marně. Následně byla žalobci doručena výzva k doložení listin – kopie nájemní smlouvy, kopie výzvy zaslané nájemci ke zpřístupnění předmětných staveb a kopie podané žaloby na nájemce na zpřístupnění předmětných staveb. Ty žalobce prvostupňovému orgánu předložil, s výjimkou žaloby na nájemce na zpřístupnění předmětných staveb. Další výzvou byla stanovena kontrolní prohlídka na den 3. 9. 2019, opět se dostavil zástupce žalobce, za SVJ se nedostavil nikdo, stejně tak se nedostavil nájemce, ač v tomto případě byly oba subjekty vyzvány prvostupňovým orgánem (dle oprávněné úřední osoby se nájemci nepodařilo výzvu doručit), přístup do předmětných staveb se opět nepodařilo zajistit. Následující výzvou byla stanovena kontrolní prohlídka na den 17. 10. 2019, znovu se dostavil zástupce žalobce, znovu byli vyzváni SVJ a nájemce (tomu se nepodařilo výzvu doručit), s ohledem na aktivitu zástupce žalobce byl během prohlídky zajištěna zástupkyně SVJ. Ta uvedla, že ze společných prostor domu není možné zajistit přístup k předmětu kontroly. Spolu se zástupcem žalobce navrhli, že kontrolu je možné uskutečnit z lešení přistaveného v té době k budově ve dvoře. Tento návrh byl ovšem ignorován. 5. Posléze dne 29. 11. 2019 a 3. 3. 2020 proběhly ještě dva další pokusy o kontrolní prohlídku, u obou se dostavil zástupce žalobce, přes výzvu (u kontroly dne 29. 11. 2019) se nedostavil nájemce, SVJ již nebylo vyzýváno vůbec. 6. Žalobce prvostupňovému orgánu předložil nájemní smlouvu a výzvy ke zpřístupnění předmětných staveb, které anonymizoval, což mu následně bylo vyčteno ve druhém napadeném rozhodnutí (ze dne 7. 2. 2020, č. j. MHMP 195979/2020) s tím, že listiny jsou irelevantní. K další výzvě prvostupňového orgánu žalobce označil nájemce jménem a adresou. V dalších rozhodnutích pak správní orgány žalobci vyčítaly, že nepředložil žalobu proti nájemci na zpřístupnění předmětných staveb, která by dle jejich názoru dokládala vynaložení veškerého úsilí ke zpřístupnění předmětných staveb. Žalobce ovšem nesouhlasil s tím, že má podat žalobu na nájemce, který plní veškeré povinnosti z nájemní smlouvy a je ochoten do předmětných staveb vpustit žalobce, nikoli však prvostupňový orgán. 7. Žalobce ve správním řízení opakovaně navrhoval, aby prvostupňový orgán zkusil nájemce kontaktovat jiným způsobem a aby využil jiné možnosti, jak kontrolu zajistit, tedy buď postupem přímo proti nájemci, nebo jakýmkoli jiným postupem v souladu se zákonem. Dle žalobce prvostupňový orgán též pominul optimální postup – využití lešení. Oprávněná úřední osoba pouze zástupci žalobce sdělila, že hodlá pokračovat v organizování kontrolních prohlídek a ukládání pořádkových pokut. Žalobce tento postup označil za zneužití moci, šikanu, porušení zásad nestrannosti, ochrany veřejného zájmu, individuálního posouzení věci a rychlosti a hospodárnosti řízení, a rovněž za neschopnost vykonávat veřejnou moc, kterou prvostupňový orgán přenáší na žalobce. 8. Žalobce prvostupňový orgán řádně informoval, že předmětné stavby jsou pronajaty a nájemce nedal se zpřístupněním souhlas, byť ho k tomu žalobce vyzýval (telefonicky i písemně). Bez tohoto souhlasu a součinnosti nájemce nemůže žalobce předmětné stavby zpřístupnit, aniž by tím porušil zákonem a ústavou chráněná práva nájemce. Žalobce (s výjimkou první kontrolní prohlídky) učinil vše, co bylo v jeho silách, také zajistil účast SVJ a navrhoval řešení. Měl za to, že pokud by svým jednáním porušil právní předpisy práva soukromého a práva třetích osob, nemůže mu takovou povinnost správní orgán ukládat a sankcionovat její nesplnění. Naopak prvostupňový orgán byl pasivní, přičemž dle žalobce bylo na prvostupňovém orgánu, aby zajistil výkon veřejné moci i v dané situaci, když to příslušné právní předpisy nepochybně umožňují. Prvostupňový orgán si dále u SVJ mohl ověřit, že po dobu, kdy je žalobce vlastníkem předmětných staveb, nebyly prováděny žádné stavební úpravy ve vnějších konstrukčních prvcích budovy. 9. Žalobce byl tudíž přesvědčen, že neporušil § 154 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), tím, že neumožnil kontrolní prohlídku, když činil vše pro její provedení. Dodal, že soud by měl správním orgánům „napovědět“, jak mají správně postupovat. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Připomněl úpravu § 132 odst. 1, § 154 odst. 1 písm. c), § 172 odst. 1 a § 173 odst. 1 stavebního zákona, z nichž vyplývá povinnost vlastníka zajistit přístup do kontrolované stavby, zprostit se může toliko povinnosti účasti na kontrolní prohlídce (jsou-li dány vážné důvody, srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1556/11). Je výhradně záležitostí vlastníka, jakým způsobem zajistí přístup, potažmo umožní vykonat kontrolní prohlídku. Nájemce (uživatele) tato povinnost nestíhá. 11. Žalovaný poukázal na § 1 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nějž je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného. Vlastník stavby se tedy nemůže zprostit své povinnosti ke zpřístupnění stavby ani v případě, kdy nájemce neposkytuje příslušnou součinnost – jde o jejich soukromoprávní vztah. 12. Požadavek na umožnění vstupu do předmětných staveb nebyl nepřiměřený, prvostupňový orgán zde s ohledem na důvodné podezření na nepovolenou změnu stavby hodlal konkrétně ověřit rozsah této stavební změny, tedy zjistit skutečný stav stavby na místě samém. Údajn