2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

17 A 6/2019- 34 - text 8 17 A 6/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobkyně: T. T. M. státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky místem pobytu X zastoupená advokátem Mgr. Ing. Janem Lerchem sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2019, č. j. MV-122520-4/SO-2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh předcházejícího řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 8. 2019, č. j. OAM-35975-38/DP-2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí”). Tímto rozhodnutím byla dle § 37 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu jiné závažné překážky pobytu – dle závěrů správních orgánů žalobkyně nepodniká v souladu se zákonem. 2. Z obsahu správního spisu k tomu vyplývá, že dne 27. 10. 2015 podala žalobkyně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44a zákona o pobytu cizinců za účelem podnikání – OSVČ. Správní orgán I. stupně zjistil, že žalobkyně za tímto účelem pobývá na území České republiky již od 24. 1. 2007. Její žádost však nejprve rozhodnutím ze dne 7. 12. 2017, č. j. OAM-35975-21/DP-2015 zamítl pro nedoložení dokladu prokazujícího úhrnný měsíční příjem žalobkyně, nepřihlédl přitom k příjmům jejího manžela, neboť ty plynou z činnosti, na něž manžel nemá živnostenské oprávnění. Žalovaná toto rozhodnutí k odvolání žalobkyně zrušila (rozhodnutí ze dne 5. 9. 2018, č. j. MV13397-6/SO-2018), neboť se správní orgán I. stupně dostatečně nezabýval nelegálností příjmů manžela žalobkyně. Žalovaná uvedla, že je jí z jiného řízení známo, že manželé měli společně podnikat v hostinské činnosti, k čemuž žalobkyně nedisponovala náležitým živnostenským oprávněním. Žalovaná tak správnímu orgánu I. stupně uložila, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda v jejím případě není dána závažná překážka pobytu. 3. Správní orgán I. stupně posléze za přítomnosti tlumočnice provedl dne 16. 1. 2019 výslech žalobkyně. Žalobkyně vypovídala ohledně svých cest do Vietnamu, aktivit na území České republiky, pokud jde o zapojení do společnosti, a blíže se vyjádřila ke svému podnikání s tím, že jde o kadeřnickou činnost. S ohledem na tuto skutečnost správní orgán žádost prvostupňovým rozhodnutím opětovně zamítl. Poukázal na to, že dle výpisu z živnostenského rejstříku je předmětem podnikání žalobkyně „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Žalobkyně však podniká v předmětu podnikání „Holičství, kadeřnictví“, kdy se jedná o živnost řemeslnou ve smyslu § 20 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „živnostenský zákon“). V takovém případě je nutné prokázat odbornou způsobilost pro danou řemeslnou živnost. Žalobkyně tak provozovala živnost, kterou nebyla oprávněna vykonávat. Správní orgán I. stupně se dále zabýval dopady jeho rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, přičemž neshledal, že by došlo k nepřiměřenému zásahu. II. Napadené rozhodnutí 4. V nyní napadeném rozhodnutí žalovaná nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení a obsah odvolacích námitek. K námitce, že z obsahu výslechu žalobkyně byly vyvozeny skutkové závěry, které z něj nevyplývají, žalovaná zdůraznila, že závěry správního orgánu I. stupně vycházely z žalobkyní učiněného popisu její podnikatelské činnosti v oboru řemeslné činnosti kadeřnictví vykonávané v kadeřnictví X v tržnici Sapa v Praze. Z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalobkyně získala dne 23. 5. 2007 živnostenské oprávnění na volnou živnost (viz výše) a dne 2. 12. 2009 pak zahájila podnikání v oboru činnosti Velkoobchod a maloobchod. Po celou dobu neměla vydáno žádné oprávnění pro výkon řemeslné živnosti Holičství, kadeřnictví. Sama žalobkyně označila činnost za kadeřnictví, uvedla, že lidem stříhá a umývá vlasy a že ke své činnosti potřebuje nůžky, které má zakoupené. V rámci další části výslechu již sice hovořila jen o umývání vlasů, nicméně i tak uvedla, že si účtuje od zákazníků peníze – vykonává tak podnikatelskou činnost za účelem zisku, přičemž umývání vlasů patří mezi základní charakteristické činnosti kadeřnice. Žalovaná také zdůraznila, že popis činnosti jasně odpovídal i nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností (dále jen „nařízení č. 278/2008“), jak toto vymezuje náplň řemeslné činnosti holičství, kadeřnictví. 5. Jelikož podle ustálené judikatury spadá neplnění účelu povoleného pobytu pod pojem závažné překážky pobytu cizince na území, lze dovodit, že i dlouhodobé neoprávněné podnikání žalobkyně v rozporu se živnostenským zákonem je závažnou překážkou jejího pobytu na území dle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně zde nemůže dovozovat dobrou víru, neboť v živnostenském listě neměla zapsaný obor kadeřnice. Z protiprávního jednání nemůže vzniknout její legitimní očekávání. K tomu ve vztahu k námitce porušení § 2 odst. 4 správního řádu žalovaná uvedla, že takové porušení nemůže založit pouhá skutečnost, že ve svých předchozích žádostech o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu byla úspěšná – ze spisového materiálu je zřejmé, že k prověřování plnění účelu pobytu bylo přistoupeno na podkladě podezření, jež nastalo v souběžném správním řízení, že žalobkyně podniká se svým manželem v hostinské činnosti. 6. Žalovaná se dále v napadeném rozhodnutí vyjádřila k námitce zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, zdůraznila, že ta není do české společnosti dostatečně integrována, udržuje kulturní vazby k zemi původu a s manželem mohou realizovat svůj rodinný život právě v zemi původu. Podle žalované tak rozhodnutí nebude mít nepřiměřené dopady do jejího soukromého a rodinného života. III. Obsah žaloby 7. Žalobkyně ve své žalobě nejprve v bodě I. vznesla návrh na přiznání odkladného účinku, ve vztahu k němuž argumentovala zásahem do jejího soukromého a rodinného života (návrh žalobkyně byl zamítnut usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 12. 2019, č. j. 17 A 6/2019 - 18). V rámci vlastních žalobních bodů (část II. žaloby) pak pod prvním žalobním bodem namítala, že skutková zjištění správních orgánů nevyplývají z provedených důkazů. Své závěry opřely o jediný důkaz v podobě výslechu žalobkyně, nicméně z vyjádření, že pracuje jako kadeřnice, nelze nutně dovozovat, že vykonává činnosti odpovídající obsahové náplni řemeslné činnosti Holičství, kadeřnictví. V kadeřnictví se provádí řada pomocných činností, které nemají povahu činnosti vyhrazených, přičemž v běžně řeči může být jako kadeřnice označena každá osoba, která v kadeřnictví působí. Žalobkyně navíc nemůže postihnout všechny nuance českého jazyka, a to ani v případě tlumočení. 8. Za druhý žalobní bod lze označit námitku, podle kterého tímto způsobem podniká již od roku 2007, přesto jí byla v minulosti doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu opakovaně prodloužena. Postup správního orgánu I. stupně tak vykazuje znaky libovůle a porušuje její legitimní očekávání, neboť žalobkyně legitimně očekávala, že její podnikání nemůže být použito jako záminka k odepření povolení k pobytu. Tím také došlo k porušení § 2 odst. 4 správního řádu. K právnímu základu těchto námitek se dle žalobkyně žalovaná nijak nevyjádřila a její rozhodnutí je proto též nepřezkoumatelné. 9. Žalobkyně tak navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalované 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nejprve k prvnímu žalobnímu bodu odkázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2018, č. j. 30 A 36/2017 - 46, ve kterém měl soud přisvědčit tomu, že správní orgány jsou oprávněny činit si z pohledu povoleného účelu pobytu úsudek o zapojení cizince do výdělečné činnosti s tím, že mohou vycházet i ze samotné výpovědi cizince. Sama žalobkyně přitom označila svou činnost za kadeřnictví. 11. K druhému žalobnímu bodu pak žalovaná uvedla, že každé správní řízení je samostatné, přičemž skutečnost, že při posuzování předchozích žádostí nebyl zjišťován přesný charakter podnikatelské činnosti žalobkyně, nemůže jít k tíži správního orgánu I. stupně. Ten při posuzování předmětné žádosti získal informace, které vyvolaly pochyby