1 Afs 15/2012 — Nejvyšší správní soud

18 A 54/2020- 182 - text  26 18 A 54/2020- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyně: Karlovarská krajská nemocnice a.s., IČO: 26365804, sídlem Bezručova 1190/19, Karlovy Vary zastoupené Mgr. Jáchymem Petříkem, advokátem, sídlem Plzeňská 3350/18, Praha 5 proti žalovaným: 1. Centrum pro regionální rozvoj České republiky, IČO: 04095316 sídlem U nákladového nádraží 3144/4, Praha 3, 2. Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných spočívajícím v nevyplacení dotačních prostředků ve výši 6 000 052,08 Kč takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně žalobou podanou dne 8. 9. 2020 a upravenou dne 5. 10. 2020 brojí proti nezákonnému zásahu žalovaných, který spatřuje v tom, že žalovaní v rámci administrace projektu reg. č. CZ.06.3.05/0.0/0.0/16_044/0005207 označeného „Modernizace provozního informačního systému KKN“ (dále jen „Projekt“) realizovaného z operačního programu s názvem „Integrovaný regionální operační program“ (dále též „IROP“), neproplatili žalobkyni dotační prostředky ve výši 6 000 052,08 Kč. 2. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud určil, že „postup obou žalovaných vyjádřený v Odpovědi žalovaného č. 1 na Žádost o přehodnocení stanoviska ředitelky odboru IROP pro Jihočeský kraj, č.j. CENT 10602/2020, ze dne 8. 7. 2020, v jehož důsledku nebyla žalobci proplacena nevyčerpaná částka dotace ve výši 6.000.052,08 Kč, je nezákonným zásahem“. Současně navrhuje, aby soud žalovaným zakázal zadržovat nevyčerpanou částku dotace ve výši 6 000 052,08 Kč a přikázal jim uvedenou částku proplatit. II. Původní žaloba 3. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zrušení přípisu Centra pro regionální rozvoj České republiky (dále též „CRR“ či „žalovaný 1“) ze dne 8. 7. 2020, čj. CENT 10602/2020, označeného jako „Odpověď na Žádost o přehodnocení stanoviska ředitelky odboru IROP pro Jihočeský kraj“, který považovala za rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. v materiálním smyslu (dále též „Přípis CRR ze dne 8. 7. 2020“). 4. V podané žalobě uvedla, že Přípisem CRR ze dne 8. 7. 2020 bylo rozhodnuto o tom, že žalobkyni nebude proplacena nevyčerpaná částka dotace ve výši 6 000 052,08 Kč. 5. Ke splnění podmínky dle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobkyně odkázala na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 6 Afs 2/2016, s tím, že pokud se příjemce dotace řídí příslušnými pravidly pro poskytnutí dotace a využije právo podání „interního opravného prostředku“ (např. námitek) stanoveného v těchto pravidlech, nemůže tento postup sám o sobě způsobit zmeškání lhůty pro podání správní žaloby. Přitom zdůraznila, že dne 12. 6. 2020 odeslala CRR podání nazvané „Žádost o přehodnocení stanoviska ředitelky odboru IROP pro Jihočeský kraj“, a to v souladu s kapitolou 21 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, verze 1.13 – Námitky a stížnosti. Využila tedy interního opravného prostředku proti sdělení ředitelky odboru IROP Centra pro Regionální rozvoj pro Jihočeský kraj ze dne 29. 4. 2020, jež bylo odesláno žalobkyni e-mailem na e-mailové adresy xyz@kkn.cz a zyx@kkn.cz (dále jen „Sdělení ředitelky odboru IROP CRR“), tedy kontaktním osobám žalobkyně ve věci řešeného Projektu. Na základě výše uvedeného měla za to, že okamžikem, od kterého počala běžet lhůta k podání správní žaloby, je okamžik doručení napadeného rozhodnutí v materiálním smyslu dle § 65 odst. 1 s. ř. s., tedy Přípisu CRR ze dne 8. 7. 2020, kterým byl den 9. 7. 2020. 6. Žalobkyně trvala na tom, že Přípisem CRR ze dne 8. 7. 2020 byla zkrácena na svých právech, neboť rozhodnutí o nemožnosti vyčerpat částku dotace má negativní dopady do její právní sféry, závazně zasahuje do práv a povinností příjemce dotace, a naplňuje tak materiální stránku rozhodnutí dle § 65 s. ř. s. Za pasivně věcně legitimovaného přitom označila CRR s tím, že o nemožnosti vyčerpat částku dotace ve výši 6 000 052,08 Kč rozhodlo právě CRR, byť poskytovatelem dotace je Ministerstvo pro místní rozvoj (dále též „žalovaný 2“). 7. Žalobkyně v rámci popisu skutkového stavu věci a identifikace vytýkaných vad Přípisu CRR ze dne 8. 7. 2020 mj. popsala, že Projekt byl původně koncipován jako jedno-etapový s tím, že ke změně etapizace došlo na základě žádosti žalovaného 1 ze dne 20. 4. 2018. Došlo tak k rozdělení Projektu na dvě etapy (důvodem mělo být zrychlení čerpání prostředků z Evropské unie). Projekt tedy dle žalobkyně obsahoval dvě žádosti o platbu (dále též „ŽoP“), které byly tvořeny na základě konzultací s projektovou manažerkou. Žalobkyně rovněž poukázala na celkem 8 podaných žádostí o změnu (dále též „ŽoZ“), přičemž za nejpodstatnější považovala poslední žádost s tím, že „tato žádost byla vrácena z toho důvodu, že není navázán finanční plán na etapy a muselo dojít k ponížení částky u faktury za dodávku obrazovek od společnosti Autocont a.s.“. Žalobkyně zdůraznila, že původně požadovala proplatit v první etapě částku ve výši 28 855 335,93 Kč, nicméně po instrukci ze strany žalovaného 1 byla nucena ponížit částku do výše 21 796 541 Kč s tím, že rozdíl mezi těmito částkami bude proplacen v rámci žádosti o platbu v druhé etapě. Následně v druhé etapě pak žalobkyně podala žádost o platbu ve výši 11 785 650,47 Kč, aniž by k této částce přičetla ještě rozdíl, který vznikl v důsledku ponížení požadované částky k proplacení v rámci žádosti o platbu za první etapu projektu. Dne 18. 2. 2020 pak žalobkyně obdržela depeši od žalovaného, ve které byla vyrozuměna o nesouladu v částkách společnosti SOFTWARUM s.r.o., a to napříč projekty i etapami tohoto Projektu. Žalobkyně přitom zdůraznila, že „součástí této výzvy k doplnění žádosti o platbu však není na žádném místě upozornění na nevyčerpanou částku z první etapy“. Poukázala na to, že po požadovaných úpravách byla proplacena žádost o platbu za druhou etapu pouze ve výši 11 785 650,47 Kč. 8. Žalobkyně v návaznosti na uvedené konstatovala, že Sdělením ředitelky odboru IROP CRR byla informována o tom, že nevyčerpanou částku dotace již nelze proplatit, jelikož po proplacení závěrečné žádosti o platbu dne 15. 4. 2020 je již projekt ve stavu PP41 Projekt finančně ukončen. V souladu s kapitolou 21 (Námitky a stížnosti) Obecných pravidel pro žadatele a příjemce IROP, vydání 1.13, platnost od 15. 10. 2019 (dále jen „Obecná pravidla“) pak využila interního opravného prostředku, a požádala CRR o přezkum Sdělení ředitelky odboru IROP CRR, přičemž Přípisem CRR ze dne 8. 7. 2020 byla informována o tom, že již není možné nevyčerpanou částku dotace jakkoliv proplatit. 9. Žalobkyně posléze poukazovala na vytýkané vady Přípisu CRR ze dne 8. 7. 2020, který v souladu s dříve uvedeným považovala za nezákonné rozhodnutí správního orgánu. III. Procesní postup soudu 10. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2020, čj. 18 A 54/2020 - 21, žalobkyni vyzval, aby podanou žalobu upravila na žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného podle § 82 a násl. s. ř. s. s tím, že označí žalovaného, tedy orgán, který podle žalobních tvrzení provedl zásah, specifikuje, v jakém konkrétním postupu či úkonu žalovaného takový nezákonný zásah spatřuje, a odpovídajícím způsobem upraví rovněž návrh výroku rozsudku. 11. Soud po předběžném prostudování věci dospěl z důvodů popsaných v předmětném usnesení, na jehož obsah na tomto místě pro větší stručnost odkazuje, k závěru, že žalobkyní napadený úkon, tedy Přípis CRR ze dne 8. 7. 2020, není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., proti němuž by žalobkyně mohla přípustně brojit žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Poukazoval na to, že se v posuzované věci nejednalo o případ, kdy by poskytovatel dotace příjemci dotačních prostředků opatřením nevyplatil dotační prostředky proto, že by se důvodně domníval, že příjemce v přímé souvislosti s ní porušil povinnosti stanovené právním předpisem nebo nedodržel účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta, nýbrž o případ, kdy žalovaný 1 jako zprostředkující subjekt (srov. dále) žalobkyni sdělil, že jí požadované dotační prostředky nelze proplatit proto, že již byl Projekt finančně ukončen, tj. že pro proplacení požadovaných finančních prostředků nejsou dány jiné podmínky. Proto dle soudu nebylo lze postupovat podle judikatorních závěrů vztahujících se k aplikaci § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“). Původně podanou žalobou napadený Přípis CRR ze dne 8. 7. 2020 pak soud považoval toliko za vyřízení v dotačních pravidlech předvídaného „interního“ prostředku obrany, nikoli rozhodnutí o opravném prostředku, s nímž právní úprava podle přesvědčení soudu pro daný okruh situací v souladu s dříve uvedeným nepočítá. Ve světle přiměřeného použití závěrů vyslovených v r