1 As 57/2021 — Nejvyšší správní soud

8 A 49/2018- 96 - text 7 8 A 49/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: proti žalovanému: R. R. bytem X zastoupena JUDr. Pavlem Vespalcem, advokátem, se sídlem Plzeň, Na Jíkalce 13 Ministerstvo zemědělství se sídlem Praha 1, Těšnov 17 o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 23. 9. 2016, č. j. 51574/2016-MZE-12151, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra zemědělství (dále jen „žalovaný“), kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství (dále jen „ministerstvo“) ze dne 10. 5. 2016, č. j. 20987/2016-MZE-15111. Tímto rozhodnutím ministerstvo rozhodlo o žádosti žalobkyně o určení charakteru vodovodního potrubí vedoucího k nemovitosti žalobkyně ze dne 20. 3. 2012 podle § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, (dále jen zákon č. 274/2001 Sb.“) tak, že vodovodní potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně, které je tvořeno: 1) samostatným potrubím v dimenzi 5/4, které začíná vodoměrem umístěným, jak žalobkyně uvádí, ve sklepě jejího domu č. p. X, pozemek st. parc. č. X k. ú. X a pokračuje samostatným potrubím po pozemku parc. č. X (vlastník žalobkyně), parc. č. X (vlastník SILO TRANS s.r.o.) a parc. č. X (vlastník (LB IMMO, s.r.o.), k. ú. X, až k šachtě s domovním uzávěrem před objektem společnosti Panter Color a.s. (objekt umístěn na pozemku parc. č. X – vlastník K. M,), k. ú. X a 2) samostatným potrubím (areálovým rozvodem vody), které začíná v šachtě s domovním uzávěrem, před objektem společnosti Panter Color a.s. na pozemku parc. č. X (vlastník LB IMMO, s.r.o.), k. ú. X a pokračuje na pozemkové parcele parc. č. X směrem k vodovodnímu řadu – vodovodu pro veřejnou potřebu, kde se na něj v tomto pozemku na část DN 100 L (v úrovni pozemkové parcely parc. č. X (vlastník CEPLECHA s.r.o.) a pozemku parc. č. X (vlastník Karpem a.s.), k. ú. X, napojuje vše zakresleno v jednoduchém situačním nákresu, který tvoří přílohu rozhodnutí a je jeho nedílnou součástí, nebylo podle dosavadních právních předpisů veřejným vodovodem a není vodovodem pro veřejnou potřebu podle zákona č. 274/2001 Sb. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný ztotožnil se závěry prvostupňového rozhodnutí. 3. V prvostupňovém rozhodnutí ministerstvo dospělo k závěru, že vodovodní potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně část 2) je podle § 3 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. vodovodní přípojka, tedy samostatné potrubí (areálový rozvod vody), které začíná v šachtě před objektem společnosti Panter Color a.s. a pokračuje až k odbočení z vodovodního řadu – vodovodu pro veřejnou potřebu. Vodovodní potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně část 1) má dle § 2 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb. charakter vnitřního vodovodu, neboť se jedná o rozvod vody po pozemku a stavbě a navazuje na konec vodovodní přípojky a jedná se o potrubí od vodoměru v domě č. p. 73 do šachty před objektem společnosti Panter Color a.s. 4. Dále ministerstvo s odkazem na § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. konstatovalo, že vodovody a kanalizacemi jsou všechny vodovody a kanalizace, které byly podle dříve platných právních předpisů považovány za veřejné vodovody a kanalizace a které současně splňují požadavky § 1 zákona č. 274/2001 Sb. Předchozím právním předpisem byl zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), (dále jen „zákon č. 138/1973 Sb.“) a vyhláška č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích (dále jen „prováděcí vyhláška.“). Zákon č. 138/1973 Sb. v § 30 odst. 1 stanovil, že veřejné vodovody jsou určeny k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou a ke krytí potřeby vody pro národní hospodářství. Pojem hromadné zásobování vodou nebyl v zákoně č. 138/1973 Sb. blíže určen. V § 1 odst. 1 prováděcí vyhlášky bylo stanoveno, že veřejný vodovod je soubor objektů a zařízení k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou a ke krytí potřeby vody pro národní hospodářství. V § 1 odst. 3 prováděcí vyhlášky byl stanoven taxativní výčet toho, co se za veřejný vodovod nebo jeho součást nepovažovalo. Konkrétně podle § 1 odst. 3 písm. a) prováděcí vyhlášky se za veřejný vodovod nebo jeho součást nepovažovaly vodovody k samostatnému zásobování vodou jednotlivých závodů, objektů a zařízení a pro účely požární ochrany. Na základě shora uvedeného mělo ministerstvo za to, že § 30 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb. ve spojení s § 1 odst. 3 prováděcí vyhlášky je možno chápat jako vymezení pojmu veřejných vodovodů. Jejich veřejný charakter je podle výše uvedených ustanovení dán faktem, že slouží veřejnosti. 5. Dále ministerstvo konstatovalo, že vodovodní potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně část 1) a 2) byla svým původním posláním určena jako vnitřní vodovod areálu bývalých Západočeských keramických závodů v Horní Bříze, a proto se nemohlo podle dřívějších právních předpisů jednat o veřejný vodovod. O výše uvedeném dle ministerstva svědčí plán doložený žalobkyní s názvem „Západočeské keramické závody s.p. X, Vodovodní síť – pitná voda ze dne 12. 12. 1972“, ve kterém je zakresleno vodovodní potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně část 1) a 2) společně s ostatními rozvody vody v závodu Šamotka. Z mapy je dále patrné, že areál měl vlastní podnikovou úpravu vody, vlastní nadzemní vodojemy a vlastní studny s pitnou vodou. Tuto úvahu podporuje dále stanovisko Městského úřadu v Nýřanech, který dopisem ze dne 19. 1. 2011 a ze dne 9. 9. 2011 sdělil, že v jeho archivu není uložena žádná dokumentace, která by se týkala stavby vodovodu v areálu bývalých keramických závodů v Horní Bříze, a dále že se může jednat o vnitroareálový vodovod, který vystavěla „Keramika X“ pro svoji potřebu. 6. Výše uvedené dle ministerstva dokládá i příloha podání Městského úřadu Nýřany ze dne 24. 8. 2015. Tato příloha nazvaná X – vodovod, Přehledná situace – část Šamotka, datum VI/1979 popisuje situaci v části závodu Šamotka. Z popisu legendy vyplývá, že vodovodní potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně je označeno ---V---V--- jako vodovod ZKZ (Západočeské keramické závody). V legendě označený žlutou barvou ------- veřejný vodovod není v okolí domu č. p. 73 vůbec zobrazen, a pod tento charakter a označení nespadá žádné vodovodní potrubí zakreslené v předložené situaci. Výše uvedené dle ministerstva potvrzuje závěr, že se jednalo o vnitřní vodovod bývalého národního podniku Keramické závody X 7. S ohledem na výše uvedené mělo ministerstvo za to, že vodovodní potrubí vedoucí k nemovitosti žalobkyně část 1) a část 2) nebylo podle dosavadních právních předpisů veřejným vodovodem. Za této situace mělo ministerstvo za nadbytečné zkoumat i druhou podmínku § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb., tj. že se jedná o vodovody a kanalizace podle § 1 tohoto zákona, neboť obě podmínky musely být splněny současně. Ostatně ze schémat předložených společností Vodárna Plzeň a.s. dne 4. 8. 2015 a Městského úřadu X dne 29. 7. 2015 vyplývá, že ani v současné době není vlastníkem a příslušným úřadem evidován vodovod pro veřejnou potřebu vedoucí přímo k nemovitosti žalobkyně, tak jak to předpokládá § 5 zákona č. 274/2001 Sb. II. Obsah žaloby 8. V podané žalobě žalobkyně tvrdila, že vodovodní potrubí vedoucí k její nemovitosti je veřejným vodovodem. Tuto skutečnost žalobkyně dovozovala z „Kupní smlouvy o dodávce vody z veřejného vodovodu“ ze dne 4. 11. 1998. Dále uvedla, že z dosavadního chování dodavatele vody usuzuje, že tento má eminentní zájem postavit žalobkyni do role vlastníka potrubí, o kterém žalobkyně neví, kudy přesně vede, jelikož technická dokumentace se zachovala spíše výjimečně. Potrubí je v takovýchto případech desítky let staré, tudíž v havarijním stavu, nejspíš stavu neodpovídajícím novým technickým normám a bylo by přinejmenším absurdní, aby nyní za údržbu nebo dokonce výměnu žalobkyně platila, a to na víc na cizích pozemcích, bez zřízení věcného břemene a mnohdy znemožněného přístupu. Náklady na výměnu přípojky mohou být pro žalobkyni likvidační a v mnoha případech bez věcného břemene i zcela nerealizovatelné. 9. Tvrdila, že právnímu názoru žalobkyně svědčí i usnesení Okresního soudu Plzeň – sever sp. zn. 8 C 361/2016 ze dne 5. 1. 2018, podle kterého právní charakter potrubí vedení vody, které se na vyjmenovaných pozemcích napojuje na vodovod pro veřejnou potřebu podle zákona č. 274/2001 Sb., má převážně charakter veřejnoprávní. 10. Závěrem upozornila, že je ohrožena ve svých právech, když jí hrozí, na základě postoje dodavatele, vypovězení dodávek vody, když je žalovaným tvrzeno, že nejde o veřejný vodovod. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 11. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 12. Tvrzení žalobkyně, podle kterého z odůvodnění usnesení Okresního soudu Plzeň – sever ze d