1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 184/2018- 109 - text 12 9A 184/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Purum s.r.o., IČO 62414402 sídlem Národní 961/25, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Pelikánem sídlem Máchova 838/18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí ČR, IČO 00164801 sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2018, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a prvostupňové rozhodnutí 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Liberec (dále jen „ČIŽP“), ze dne 7. 3. 2018, č. j. X, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 450 000 Kč dle § 37 odst. 6 písm. b) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o integrované prevenci“). 2. ČIŽP uložila žalobkyni pokutu za správní delikt podle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci, kterého se měla dopustit tím, že jakožto provozovatelka zařízení „Skládka S-OO, Osečná“, umístěného na pozemcích p. č. 552, 543, 587 v k. ú. Druzcov, obec Osečná, jej provozovala v rozporu s integrovaným povolením vydaným Krajským úřadem Libereckého kraje č. j. X ze dne 16. října 2007 ve znění změny č. j. X ze dne 15. srpna 2008 a č. j. X ze dne 18. listopadu 2009, č. j. X ze dne 28. července 2010, č. j. X ze dne 28. května 2013, č. j. X ze dne 30. července 2013 a č. j. X ze dne 9. září 2013, č. j. X ze dne 12. prosince 2014, č. j. X ze dne 23. dubna 2015 (dále jen „integrované povolení“), a to konkrétně v rozporu s podmínkou: 3.1.1.1 bod a) integrovaného povolení, tj. podmínky, že zařízení bude provozováno v souladu se schváleným provozním řádem (dále také jen „PŘ“): 3. Dle prvostupňového rozhodnutí žalobkyně měla porušit body C.4.4 a C 5.2. Provozního řádu. 4. Bod C 4. 4. PŘ, v němž je předepsaný způsob vrstvení odpadu a krycích vrstev, měla žalobkyně porušit tak, že ukládání a hutnění odpadů neprobíhalo v době kontroly v souladu s tímto bodem PŘ, tj. odpady nebyly postupně přednostně naváženy, nebyly vytvářeny jednotlivé terasy. Odpady byly ukládány z horní části sektoru B1, takže tvořily příkrou hranu, kterou již nebude možné překrývat ani hutnit. Zajištění protierozní sítí z PE, jak předepisuje PŘ, bylo v době kontroly zajištěno pouze částečně. Z fotodokumentace pořízené v době kontroly bylo zjištěno, že zajištěn byl pouze svah prorostlý vegetací vlevo (fotografie č. 16, 18), navezené odpady vpravo v sektoru B-1 směrem k sektoru A-2 zajištěny protierozní sítí nebyly (fotografie č. 9, 17, 19, 20). Dle PŘ by však měl být zajištěn celý svah. 5. Bod C 5. 2. PŘ, v němž je uvedeno, že provozovatel skládky je povinen zajistit, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do ovzduší, a je zde zakázáno provádět práce, které by mohly vést k uvolnění azbestu, měla žalobkyně porušit tím, že tuto povinnost v době kontroly nezajistila. Při kontrole byly zjištěny i volně ložené odpady s obsahem azbestu. V místě uložení odpadů obsahujících azbest bylo zaznamenáno, zřejmě po úpravě povrchu místa bagrem, rozhrnutí odpadů a nezajištění těchto odpadů okamžitým překryvem (otevřená nepřekrytá hrana). 6. ČIŽP v rozhodnutí o pokutě vyšla ze zjištění vyplývajících z předem oznámené integrované kontroly ČIŽP dne 25. 9. 2017 u žalobkyně ve věci plnění povinností stanovených integrovaným povolením a dalších povinností stanovených žalobkyni v oblasti životního prostředí (mimo jiné zákona o odpadech) na zařízení k odstraňování odpadů „Skládka-SOO, Osečná“. ČIŽP ve svém rozhodnutí vyhodnotila, že žalobkyně provozovala zařízení v rozporu se schváleným Provozním řádem. 7. K bodu C. 4. 4 PŘ ČIŽP konstatovala, že třebaže v době kontroly nebyly zjištěny žádné úlety, ani eroze svahu, při silném větru mohla žalobkyně těžko uhlídat případné úlety (igelity, polystyrén, papíry aj.) do okolí. Dle ČIŽP žalobkyně porušila PŘ, neboť zajistila svah pouze částečně a ukládání a hutnění odpadů neprobíhalo v době kontroly v souladu s bodem C. 4.4 PŘ. 8. K bodu C. 5. 2. PŘ ČIŽP konstatovala, že žalobkyně jako provozovatelka skládky byla povinna zajistit, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do ovzduší, a bylo jí zakázáno provádět práce, které by mohly vést k uvolnění azbestu. Po převzetí a uložení odpadu s obsahem azbestu na skládku již dle ČIŽP nelze s tímto odpadem jakkoli manipulovat. Tuto povinnost žalobkyně dle ČIŽP nezajistila. Odpad s obsahem azbestu nebyl zajištěn proti úniku částic azbestu do ovzduší, neboť nebyl po uložení na skládku okamžitě zakryt. ČIŽP ve svém rozhodnutí uvedla, že vše je patrné z fotodokumentace pořízené v den kontroly. 9. Při stanovení výše pokuty ČIŽP vycházela z ust. § 38 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dále k celospolečenskému hledisku, a to zejména k závažnosti přestupku v souvislosti s ochranou životního prostředí, k délce trvání správního deliktu. Posuzovala zejména závažnost jednání, jímž žalobkyně, nezajistila, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do ovzduší a prováděla práce, které mohly vést k uvolnění azbestu. Dle ČIŽP tak žalobkyně významně zvýšila riziko případného poškození životního prostředí a zdraví lidí. ČIŽP zohlednila délku doby úniku částic azbestu do ovzduší, a to minimálně v den kontroly od sedmé hodiny ranní až do odpoledních hodin. V neposlední řadě zohlednila skutečnost, že žalobkyně spáchala přestupek opakovaně (při kontrole provedené pracovníky ČIŽP ve dnech 6. – 7. 9. 2016 bylo taktéž zjištěno, že žalobkyně neprovozovala zařízení k odstraňování odpadů v souladu se schváleným PŘ – rozhodnutí ze dne 25. 7. 2017, č. j. ČIŽP/51/2017/155). 10. O odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o pokutě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 11. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami s tím, že tyto námitky žalobkyně uplatnila již ve vyjádření k zahájenému správnímu řízení. 12. Žalovaný nejprve posuzoval námitky k porušení bodu C. 4.4 .PŘ. Nepřisvědčil odvolací námitce, že žalobkyně ukládá odpad v sektoru B1 dle PŘ zařízení. Dle PŘ zařízení měly být odpady naváženy na otevřenou hranu jižního svahu skládky, za využití maximálního hutnícího efektu kompaktoru do výšky požadované figury dle projektové dokumentace v souvislosti s rekultivanou I. etapou skládky, a to za dodržení podmínek dle bodu C 4.4. Provozní řád však neřeší komunikaci mezi sektory A2 a B1. Žalovaný vycházel z toho, že žalobkyně nezpochybnila absenci protierozní sítě, pouze měla za to, že zajištění svahu nebylo nutné, když I. Etapa skládky není zrekultivována v části jižního svahu, ač rekultivována být měla. Konstatoval, že v případě, že není možné plnit podmínky stanovené PŘ zařízení, musí žalobkyně tuto skutečnost řešit formou žádosti o změnu PŘ zařízení s příslušným orgánem, zde Krajským úřadem Libereckého kraje. 13. K porušení bodu C. 5. 2. PŘ. Žalovaný poukázal na to, že odpady obsahující azbestová vlákna nebo prach lze ukládat pouze na skládky k tomu určené. Odpady musí být upraveny, zabaleny, případně po uložení na skládku okamžitě zakryty. Provozovatelka skládky (tj. žalobkyně) je povinna zajistit, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do ovzduší. V místě, kde jsou odpady s obsahem azbestu, je zakázáno provádět práce, které by mohly vést k uvolnění vláken azbestu. Žalovaný pojednal o objektivní odpovědnosti žalobkyně s tím, že již ČIŽP se vypořádala s námitkami žalobkyně, že stav nepřekryté hrany sektoru s odpadem s obsahem azbestu vznikl z důvodu poruchy bagru, když bagr prováděl zakrytí ranního návozu odpadu a při této manipulaci došlo k nepředvídanému pohybu ramene rypadla a odkrytí již dříve zakryté hrany sektoru a týž den byla hrana sektoru zabezpečena. 14. Na základě uvedeného považoval vytýkaná porušení PŘ za prokázaná. 15. Žalovaný se ztotožnil i s odůvodněním výše pokuty. Uvedl, že ČIŽP se vypořádala se všemi námitkami žalobkyně, které mohly mít vliv na výši sankce. Zdůraznil, že únik azbestových částic z volně ložených odpadů je poměrně závažné porušení zákona, a k tomu dodal, že stanovení výše pokuty považuje za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně podniká v oblasti nakládání s odpady již mnoho let, a tudíž se u ní předpokládá dostatečná znalost právních norem při nakládání s odpady. Žalobkyně svým konáním ohrozila zdraví lidí a mohlo dojít k úniku nebezpečných látek, tedy k ohrožení složek životního prostředí. Pokutu žalobkyni ve výši 450 000 Kč pokládá žalovaný za úměrnou sankcím ukládaným za skutkově obdobné případy s tím, že plní rovněž výcho