5 Afs 60/2017 — Nejvyšší správní soud

9 Af 44/2018- 96 - text 24 9Af 44/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: AGEL a.s., IČO 00534111 sídlem Jungmannova 28/17, 110 00 Praha 1 zastoupena GT Tax a.s. (dříve BDO Tax s.r.o.), IČO 26420473 sídlem Pujmanové 1753/10a, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČO 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 60200 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j. 42023/18/5300-21442-809464 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl a potvrdil rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále „prvostupňový správce daně“), č. j. 99191/17/4232-22794-805723, ze dne 6. 6. 2017, kterým byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období prosinec roku 2013 ve výši 260 400 Kč a současně uložena povinnost uhradit penále ve výši 52 080 Kč. 2. Prvostupňovým rozhodnutím nebyl uznán nárok žalobkyně uplatněný jí jako zastupujícím členem Skupiny dle zákona o DPH na odpočet daně na základě daňových dokladů č. 131018 a č. 131020 přijatých od společnosti RENOSPORT za reklamní a propagační služby, a to z důvodu účasti na daňovém podvodu. Se žalobkyní bylo vedeno daňové řízení jako se zastupujícím členem Skupiny, který zastupoval člena Skupiny s původním názvem MARTEK MEDICAL (později Perfekt Distribution a.s.), tj. společnosti, která přijala plnění, od něhož žalobkyně v podaném daňovém tvrzení odvozovala nárok na odpočet daně. Společnost MARTEK MEDICAL je dále také označována jako „Společnost“. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí na základě právního a skutkového stavu věci zabýval odvolacími námitkami žalobkyně. Žalobkyně v podaném odvolání oponovala tomu, že by došlo k podvodu, především namítala, že nebyla identifikována chybějící daň, argumentovala tím, že unesla důkazní břemeno pro vznik nároku na odpočet daně, a proto bylo na správci daně, aby prokázal jím tvrzené fiktivní vstupy u dodavatelů žalobkyně, tj. že šlo o podvod, a že žalobkyně o podvodu věděla či vědět mohla. Rozporovala jednotlivé objektivní okolnosti uvedené ve zprávě o daňové kontrole a závěr správce daně o nadhodnocených cenách reklamy, což zpochybňovala předloženým znaleckým posudkem. Rovněž namítala, že jednala s péčí řádného hospodáře. 4. Žalovaný vyšel ze zjištění vyplývajících z daňové kontroly provedené správcem daně u žalobkyně za zdaňovací období leden až prosinec 2013 v rozsahu přijatých plnění za reklamní služby společnosti Perfect Distribution a.s. (původní název MARKET MEDICAL), dále také jen „Společnost“. 5. V daňovém řízení bylo sporu o tom, zda žalobkyně uplatnila jí vykázané nároky na odpočet daně z posuzovaných plnění od dodavatele RENOSPORT oprávněně, respektive zda transakce týkající se reklamních služeb byly zasaženy podvodem a zda o tomto podvodu l věděla nebo alespoň vědět mohla. 6. Žalovaný z provedeného dokazování vyhodnotil, že reklamní služby měly reálný základ a žalobkyně splnila formální i hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na odpočet daně. 7. Následně však také posuzoval, zda nebyly transakce, jejichž předmětem byly reklamní služby, zasaženy podvodem na DPH a zda Společnost o tomto podvodu věděla či vědět mohla. Žalovaný ve svém rozhodnutí předestřel právní základ případu a znaky prokazující účast na daňovém podvodu tak, jak je vyložila judikatura Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora Evropské unie, tj. posuzoval 1) existenci podvodného řetězce subjektů a chybějící daň, 2) v rámci vědomostního testu existenci objektivních okolností svědčících o vědomosti Společnosti o podvodném jednání a 3) zda byla Společností přijata rozumná opatření, která po ní mohla být s ohledem na konkrétní okolnosti případu vyžadována, aby se tak vyvarovala účasti na daňovém podvodu, a zda jednala v dobré víře. 8. Při aplikaci právního základu na skutkový stav žalovaný také vyšel z povahy předmětu činnosti žalobkyně (dodávky zdravotnického materiálu) a z povahy předmětných přijatých plnění od společnosti RENOSPORT (reklamní a propagační služby pro sportovní kluby, asociace, svazy, pořadatele akcí apod.….) 9. Při posuzování existence daňového podvodu v řetězci dodavatelů žalovaný konstatoval, že obchodovaná komodita představovala typickou komoditu, která je zneužívána k páchání daňových podvodů, jelikož jejíž realizace je prokazatelná často z veřejně přístupných zdrojů, avšak pro správce daně hůře sledovatelná a v řetězci vztahů ne zcela spolehlivě rozkrývatelná. Proces takových obchodních vztahů je pak doprovázen výrazným nadhodnocením ceny v řetězci. 10. K jednotlivým společnostem v dodavatelsko-odběratelském řetězci žalovaný uvedl podrobnosti ohledně jejich struktury, jednatelů, činností, obratu včetně časových a věcných okolností…), z nichž dovodil následující. Společnost RENOSPORT, přímý dodavatel žalobkyně, naplnila znaky typické pro společnosti zapojené do řetězových podvodů na DPH, zejména s ohledem na změnu jednatelů, nekontaktnost a z ní plynoucí nemožnost ověřit údaje vykazované v daňových přiznáních k DPH. Společnost KESILETE, dodavatel společnosti RENOSPORT, naplnila znaky typické pro společnosti zapojené do řetězových podvodů na DPH, zejména s ohledem na její krátkou „životnost“ a to, že reklamní služby pouze přefakturovala, přičemž v okamžiku, kdy byla zaregistrována k DPH a zajišťovala reklamu pro žalobkyni, začala ihned vykazovat vysoké obraty. Společnost DENAWYS, označená žalovaným jako „nejspíše přímý dodavatel společnosti RENOSPORT“, naplnila znaky typické pro společnosti zapojené do řetězových podvodů na DPH zejména s ohledem na nevěrohodnou svědeckou výpověď bývalého jednatele a absenci webových stránek. Společnost VERA, dodavatel společnosti KESILETE, byla nekontaktní. Společnost JM, dodavatel společnosti KESILETE, u přeprodeje reklamy zjevně nadhodnotila cenu, avšak byla kontaktní a bylo u ní možné ověřit údaje vykazované v přiznáních k DPH. Žalovaný jí proto nepřisoudil negativní atributy, byť přestala podávat přiznání k DPH. Společnost Inventis, dodavatel společnosti KESILETE, žalovaný označil jako běžně fungující sportovní agenturu, neboť jí Moravskoslezský kraj přidělil dotace. Společnost NIO, dodavatel společnosti KESIETE, žalovaný označil jako běžně fungující reklamní agenturou se zaměřením na sportovní marketing, mj. protože disponovala webovými stránkami s kontakty a referencemi. 11. Žalovaný shrnul, že kontaktními společnostmi byly pouze společnosti JM, NIO a Inventis, ostatní společnosti byly pro správce daně nekontaktní. Společnosti KESILETE, DENAWYS, VERA a RENOSPORT plnily v daných řetězcích pozici tzv. missing traders a právě u nich žalovaný spatřoval chybějící daň. Žádná ze společností typu missing trader zapojená do řetězců neměla v čase provádění daňové kontroly potřebné zázemí pro vykonávání deklarované reklamní činnosti. Nebyly zjištěny provozovny ani sklady, zaměstnanci či jiné materiálně-technické vybavení. Zlikvidovaná společnost KESILETE neměla v čase likvidace ani takový majetek, aby pokryl náklady s likvidací spojené. Společnosti, které žalovaný označil jako články missing trader, přestaly vykonávat činnost, a osoby, na které byly přepsány, se ve většině případů žalovanému jevily jako tzv. bílí koně. 12. Dle žalovaného bylo možné vysledovat výrazný nárůst obratu v čase realizace reklamních služeb pro Společnost, který byl následován okamžitým a trvalým propadem, jakmile tato spolupráce skončila. Nejvíce patrné to bylo dle žalovaného u společností RENOSPORT, KESILETE a VERA. Takto výrazný dočasný růst obratu následovaný útlumem a dřívějším či pozdějším koncem činnosti svědčil dle žalovaného o zcela nestandardním charakteru podnikání jednotlivých společností a byl nepřímým důkazem podvodného řetězce. 13. Většina reklamních služeb byla navíc dle žalovaného finalizována už na úrovni prvotních poskytovatelů reklamy. Následující společnosti už jen reklamní služby přefakturovaly v nezměněném stavu. Mezi prvotními zhotoviteli reklamy a společnostmi tvořícími druhé články řetězců byly uzavřeny smlouvy o reklamních službách, ve kterých byl specifikován rozsah a cena těchto služeb. Tytéž reklamní služby byly mezi společnostmi tvořícími následné články obchodních řetězců přeprodány na základě uzavřených smluv, ve kterých byl specifikován naprosto totožný rozsah reklamních služeb, ale za výrazně navýšenou cenu, přičemž přeprodejci k plnění nepřidali žádnou hodnotu. Z výše uvedeného žalovaný dovodil podvodný charakter předmětných řetězců. 14. Žalovaný dále poukázal na nesta