2 Afs 53/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 70/2019- 112 - text 23 pokračování 10A 70/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Rasier Operations B.V. sídlem Mr. Treublaan 7, Amsterdam, Nizozemské království zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D. sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. MHMP 350253/2019, sp. zn. S-MHMP 2131738/2018, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. MHMP 350253/2019, sp. zn. S-MHMP 2131738/2018 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč k rukám JUDr. Jiřího Kindla, M.Jur., Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1, odboru živnostenského (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 12. 2018, č. j. UMPC1 290638/2018, sp. zn. S UMCP1 090821/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 47 odst. 5 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), určil, že žalobkyní nebyly splněny podmínky pro vznik živnostenského oprávnění pro živnost s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to z toho důvodu, že žalobkyně neodstranila ve stanovené lhůtě závady ohlášení živnosti spočívající v tom, že při ohlášení nebyly uvedeny označení a adresa umístění odštěpného závodu podle § 45 odst. 3 písm. c) živnostenského zákona a v rozporu s § 46 odst. 2 písm. g) živnostenského zákona nebyl doložen doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, v nichž je území České republiky umístěn odštěpný závod. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v úvodu napadeného rozhodnutí shrnul obsah prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že v odůvodnění prvostupňovém rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že nebyly splněny podmínky pro vznik živnostenského oprávnění žalobkyně. Předmětem posouzení bylo výhradně to, zda žalobkyně jakožto ohlašovatel splnila podmínky pro vznik živnostenského oprávnění stanovené v § 45 a § 46 živnostenského zákona, a ne posouzení, zda má žalobkyně povinnost živnost ohlásit. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že není oprávněn posuzovat vztahy mezi ustanoveními živnostenského zákona, podle kterých bylo v řízení rozhodováno, a odbornou literaturou, judikaturou nebo evropským právem, jak argumentovala žalobkyně, a uzavřel, že obsah a náležitosti ohlášení živnosti žalobkyně nesplňovaly podmínky stanovené v § 45 a § 46 živnostenského zákona, neboť nebyl doložen vyplněný formulář s uvedením označení a adresy umístění odštěpného závodu v České republice podle § 45 odst. 3 písm. c) živnostenského zákona a doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, v nichž je na území České republiky umístěn odštěpný závod zahraniční právnické osoby podle § 46 odst. 2 písm. g) živnostenského zákona. 4. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že pokud hodlá zahraniční právnická osoba podnikat podle živnostenského zákona, což je i případ žalobkyně, musí živnost ohlásit, přičemž je povinna v ohlášení živnosti uvést údaje dle § 45 živnostenského zákona a k ohlášení připojit doklady dle § 46 živnostenského zákona. V případě, že ohlášení živnosti splňuje náležitosti podle citovaných ustanovení živnostenského zákona, živnostenský úřad v souladu s § 10 odst. 4 živnostenského zákona potvrdí zahraničním právnickým osobám splnění podmínek pro provozování živnosti vydáním výpisu z živnostenského rejstříku, avšak podle § 10 odst. 5 živnostenského zákona vzniká těmto osobám živnostenské oprávnění až dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku. 5. Správní orgán I. stupně v této souvislosti konstatoval, že povinnost zápisu do tuzemského obchodního rejstříku žalobkyně, které je zahraniční právnickou osobou se sídlem v jiném členském státě Evropské unie sice nemá, ale je přesto povinna splnit požadavky pro ohlášení živnosti vyplývající z § 45 odst. 3 písm. c) a § 46 odst. 2 písm. g) živnostenského zákona s tím, že se jedná o údaje, které se povinně zapisují do obchodního rejstříku podle § 50 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“). Správní orgán I. stupně také odkázal na § 69 a § 70 zákona o veřejných rejstřících, určující listiny, týkající se této osoby, které se ukládají do sbírky listin. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že výklad § 31 odst. 2 živnostenského zákona, jímž argumentovala žalobkyně, nelze slučovat s náležitostmi ohlášení živnosti a nelze toto ustanovení chápat tak, že živnostenský zákon výslovně počítá se situací, kdy podnikatel nemá odštěpný závod zřízený na území České republiky. Jelikož žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik živnostenského oprávnění stanovené v § 45 a § 46 živnostenského zákona, neboť ani na výzvu správního orgánu I. stupně neodstranila vady podaného ohlášení živnosti, neměl správní orgán I. stupně jinou možnost, než rozhodnout tak, že žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik živnostenského oprávnění. 6. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí shrnul obsah odvolání žalobkyně, přičemž uvedl, že žalobkyně považuje prvostupňové rozhodnutí za nezákonné, věcně nesprávné a nepřezkoumatelné z těchto důvodů. Žalobkyně je oprávněna k získání živnostenského oprávnění, aniž by byla povinna zřídit odštěpný závod v České republice a aniž by musela být zapsána do českého obchodního rejstříku, neboť tyto povinnosti nedopadají na zahraniční právnické osoby, mající sídlo v některém z členských států Evropské unie. Správní orgán I. stupně v řízení nesprávně neaplikoval právo Evropské unie a postupoval i v rozporu s ústavním pořádkem. Prvostupňové rozhodnutí je zatíženo procesními vadami, neboť správní orgán I. stupně při svém rozhodování nerespektoval závazný právní názor nadřízeného správního orgánu. Prvostupňové rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné, protože se nevypořádává s řadou argumentů žalobkyně uvedených v jejích vyjádřeních, které v řízení před vydáním prvostupňového rozhodnutí učinila. 7. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí konstatoval, že předmětem vedeného řízení je výhradně posouzení toho, zda žalobkyně splnila podmínky pro vznik živnostenského oprávnění stanovené v § 45 a § 46 živnostenského zákona. Pokud správní orgán I. stupně shledal, že ohlášení živnosti žalobkyně ani po výzvě k odstranění jeho nedostatků, postupoval správně v souladu s § 47 odst. 5 živnostenského zákona. Problematika ohlášení živnosti a postup jeho projednání pro účely vzniku živnostenského oprávnění, jsou stanoveny v živnostenském zákoně jednoznačným způsobem a činnost živnostenského úřadu je výkonem státní správy. Proto je živnostenský úřad povinen danou právní úpravu respektovat a postupovat v souladu s ní. Živnostenský úřad také není oprávněn určit, že na ohlašovatele, resp. jím podané ohlášení, se aplikovaná ustanovení živnostenského zákona nevztahují, nebo že z nich lze učinit výjimku. Žalovaný proto při svém rozhodování postupoval dle živnostenského zákona, konkrétně části čtvrté, hlavy I kde je stanoven způsob ohlašování živnosti a náležitosti ohlášení. 8. K námitce žalobkyně, že nemá povinnost zřídit odštěpný závod v České republice a ani povinnost být zapsána do českého obchodního rejstříku, žalovaný uvedl, že se shoduje s názorem správního orgánu I. stupně, že pokud hodlá zahraniční právnická osoba na území České republiky podnikat v režimu živnostenského zákona, tedy za podmínek stanovených v § 2 živnostenského zákona, je za současného znění živnostenského zákona nezbytné, aby v ohlášení živnosti uvedla adresu svého odštěpného závodu na území České republiky, a tudíž zde zřídila odštěpný závod a prokázala právní důvod k užívání adresy, na níž je tento závod umístěn, neboť stávající znění živnostenského zákona vznik živnostenského oprávnění váže na zápis zahraniční osoby, respektive jejího odštěpného závodu, do českého obchodního rejstříku. Dále žalovaný odkázal ve shodě se správním orgánem I. stupně na § 10 odst. 4 a 5 živnostenského zákona, § 50, § 69 a § 70 zákona o veřejných rejstřících, a dále na § 42 písm. c) zákona o veřejných rejstřících, podle kterého se do obchodního rejstříku zapisují, kromě osob uvedených pod písm. a) a b), také další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu tento nebo jiný zákon. K tomu žalovaný konstatoval, že s ohledem na výše uvedené je povinnost zápisu do obchodního rejstříku