6 Afs 270/2015 — Nejvyšší správní soud

14 A 139/2021- 37 - text 11 pokračování 14A 139/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobkyně proti žalovanému Obec Bílá Lhota sídlem Bílá Lhota 1, Bílá Lhota zastoupená advokátem Mgr. Davidem Černým sídlem Horní náměstí 7, Olomouc Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2021, č. j. ENV/2021/51284, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný jako poskytovatel dotace uplatnil opatření podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „ZRP“), spočívající v nevyplacení části dotace ve výši 9 003 343,24 Kč. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně podala dne 26. 7. 2012 v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007-2013 (dále jen „program“) žádost o podporu projektu CZ.1.02/1.1.00/12.1536343 Kanalizace a ČOV Bílá Lhota (dále jen „projekt“). 4. Dne 22. 5. 2013 byl vydán registrační list akce č. IS SFZP 12132661 na maximální částku dotace 92 505 743 Kč, na který navazovalo rozhodnutí ministra č. 12132661-SFŽP o poskytnutí dotace v maximální výši 5 441 513 Kč. 5. Žalovaný vydal dne 10. 10. 2014 podle § 14 ZRP rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 115D112001255 (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“). Dne 20. 10. 2014 byla uzavřena smlouva č. 12132661 o poskytnutí podpory ze Státního fondu životního prostředí (dále jen „smlouva“ a „SFŽP“) v rámci programu. Rozhodnutí a smlouva přiznaly žalobkyni dotaci ve výši 92 091 373 Kč z prostředků Fondu soudržnosti EU a 5 417 139,58 Kč z prostředků SFŽP. 6. Projekt byl uskutečněn pomocí podlimitní veřejné zakázky v užším řízení na projekt a stavební práce „Kanalizace a ČOV Bílá Lhota“, ev. č. zakázky 486168 a 496887 (dále jen „veřejná zakázka“) podle § 28 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“). Zadávací řízení započalo 18. 4. 2014, smlouva s vítězným uchazečem byla uzavřena dne 28. 8. 2014. Žalobkyně byla povinna se při zadávání veřejné zakázky řídit Závaznými pokyny pro žadatele a příjemce dotace z OPŽP účinnými ke dni zahájení zadávacího řízení, tj. závaznými pokyny ze dne 18. 3. 2014 (dále jen „závazné pokyny“). 7. SFŽP při kontrole podkladů zadávacího řízení zjistil pochybení, která spočívala v porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek. Podle SFŽP se žalobkyně dopustila nerovného přístupu k uchazečům a netransparentního omezení jejich počtu v rozporu s § 6 ZVZ, protože požadovala písemné objasnění předložené informace či dokladů nebo předložení další informace či dokladů prokazujících splnění kvalifikace ve smyslu § 59 odst. 4 ZVZ pouze po některých zájemcích a některé zájemce v obdobné situaci vyloučila pro nesplnění kvalifikace bez dalšího podle § 60 odst. 1 ZVZ. Podle SFŽP porušila žalobkyně též § 111 odst. 1 a 3 ZVZ, když nerozhodla o tom, zda (ne)vyhovuje řádně a včas podaným námitkám čtyř zájemců a bezodkladně neinformovala zájemce o podaných námitkách a rozhodnutí o nich. 8. Dne 5. 11. 2014 byla žalobkyně prostřednictvím oznámení o udělení korekce výše podpory z operačního programu č. j. 185480/2014 (dále jen „oznámení korekce“) vyrozuměna o udělení korekce ve výši 10 % z částky dotace připadající na veřejnou zakázku. Žalobkyně podala dne 13. 11. 2014 námitku proti oznámení korekce. Žalovaný námitku vypořádal přípisem ze dne 15. 12. 2014, č. j. 5626/330/14, 81505/ENV/14 (dále jen „přípis“). Z tohoto důvodu se korekce neprojevila v rozhodnutí o poskytnutí dotace (vydané dne 10. 10. 2014) a ve smlouvě (uzavřená dne 20. 10. 2014). 9. Žalobkyně podala dne 15. 2. 2016 podnět k prohlášení nicotnosti oznámení korekce a přípisu. Ministr životního prostředí prohlásil dne 20. 5. 2016 předmětná rozhodnutí za nicotná a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný následně dne 7. 7. 2016 vydal opatření č. j. 2317/330/16, 43991/ENV/16, jímž podle § 14e ZRP rozhodl o nevyplacení částky 9 003 343,24 Kč na projekt. Žalobkyně podala dne 22. 7. 2016 proti tomuto rozhodnutí námitky, které ministr životního prostředí rozhodnutím ze dne 10. 10. 2016 č. j. 2537/330/16, 50508/ENV/16 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. 10. Žalobkyně rozhodnutí ministra napadla dne 5. 12. 2016 správní žalobou, které Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2020, č. j. 8 A 213/2016-61 vyhověl; zrušil jak rozhodnutí ministra o námitkách, tak rozhodnutí žalovaného o nevyplacení části dotace a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud konstatoval, že napadené rozhodnutí o krácení dotace bylo nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění, protože žalovaný nevysvětlil, proč měli být uchazeči č. 11 a 12 také vyzváni k doložení technické kvalifikace. Kromě toho soud označil krácení dotace pro nevypořádání námitky uchazeče ve výši 10 % za nepřiměřené a dodal, že snížení o 5 % připadá v úvahu, ale žalovaný jej bude muset náležitě odůvodnit, pokud k němu přistoupí. 11. Napadené rozhodnutí představuje nové posouzení věci podle závazného právního názoru vyjádřeného v rozsudku Městského soudu ze dne 20. 4. 2020, č. j. 8 A 213/2016-61. 12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předně odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2017, č. j. 6 Afs 270/2015-48, z něhož dovodil svou pravomoc rozhodnout s konečnou platností o nevyplacení dotace nebo její části při následném financování. 13. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně porušila povinnost rovného zacházení s uchazeči o veřejnou zakázku podle § 6 ZVZ tím, že v případě žádostí č. 2 a 3 požádala uchazeče o doložení splnění kvalifikačního požadavku (provozování kanalizace a čistírny odpadních vod s kapacitou převyšující 600 EO) podle § 59 odst. 4 ZVZ, zatímco u žádostí č. 11 a 12 takto nepostupovala a uchazeče přímo vyloučila, byť se v obou případech jednalo o nedoložení technické kvalifikace podmiňující setrvání v zadávacím řízení. Zadávací řízení bylo v důsledku tohoto pochybení hůře kontrolovatelné a vzbuzovalo pochybnosti o pravých důvodech postupu žalobkyně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010-159). 14. Žalovaný uvedl, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) rozhodl dne 9. 9. 2014, č. j. ÚOHS-S528/2014/VZ-19008/2014/513/IHI (dále jen „rozhodnutí ÚOHS“, není součástí správního spisu, soud jej získal z databáze Beck-online), o tom, že žalobkyně porušila § 111 odst. 1 ZVZ, neboť nepřezkoumala námitky podané uchazečem HOCHTIEF a.s. v plném rozsahu a do 10 dnů od obdržení námitek neodeslala tomuto uchazeči písemné a odůvodněné rozhodnutí o námitkách. Žalovaný s ohledem na právní moc rozhodnutí ÚOHS o správním deliktu uzavřel, že žalobkyně porušila také § 111 odst. 1 a 3 ZVZ. 15. Žalovaný upozornil, že žalobkyně byla na povinnost dodržovat zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace upozorněna v části B, bodu 3 písm. a) podmínek poskytnutí dotace, které jsou součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace. Korekce za pochybení jsou upraveny v příloze č. 3 rozhodnutí o poskytnutí dotace a odpovídají závažnosti pochybení ve vztahu k dosažení cíle dotace ve smyslu § 14e odst. 1 ZRP ve znění účinném v době zadávání předmětné veřejné zakázky, tj. ve znění do 19. 2. 2015. Cílem dotace není pouze uskutečnění projektu, ale také užití prostředků v souladu s evropskou a vnitrostátní legislativou tak, aby byl podpořen evropský hospodářský prostor a volná soutěž o nabídky v něm. 16. Žalovaný podřadil porušení § 6 ZVZ pod bod 26. Netransparentní omezení počtu zájemců dle části B přílohy č. 3 rozhodnutí o poskytnutí dotace, jenž stanovuje korekci v rozsahu 25 % z částky dotace připadající na danou veřejnou zakázku. Žalovaný uvedl, že šlo o podlimitní zakázku a porušení povinnosti při jejím zadávání hodnotil jako méně závažné s ohledem na dodržení úrovně hospodářské soutěže v části zadávacího řízení, která pochybení předcházela, a kvůli neprokázání, že pochybení mělo odrazující účinek na případné uchazeče nebo vedlo k zadání zakázky jinému uchazeči, než kterému měla být zakázka zadána. Žalovaný proto snížil korekci na 10 %. Žalovaný neupustil od uložení korekce podle části A – Obecná ustanovení, bodu č. 4 přílohy č. 3 rozhodnutí o poskytnutí dotace, protože porušení transparentnosti, jakožto jedné z hlavních zásad při zadávání veřejných zakázek, došlo k narušení účelu dotace. 17. Porušení § 111 ZVZ žalovaný podřadil pod bod 27. Další porušení ZVZ, případně závazných požadavků poskytovatele dotace dle přílohy č. 3 rozhodnutí o poskytnutí dotace, za které náleží korekce ve výši 25 %. Žalovaný zohlednil závazný právní názor městského soudu, který označil předmětné pochybení za m