8 As 10/2006 — Nejvyšší správní soud

17 A 68/2020- 28 - text 7 17 A 68/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: ██████████, IČ ████████ se sídlem ████████████████████████ zastoupený obecným zmocněncem: ████████████████ bytem ████████████████████████████ Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2020, č. j. ČOI 71242/20/O100/1000/Sy/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy (dále jen „inspektorát“) ze dne 30. 11. 2018, č.j. ČOI 109531/18/1000 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalobce se měl dopustit správního deliktu jako podnikající fyzická osoba tím, že v prodejním stánku umístěném v Holešovické tržnici, ████████████████████████████, distribuoval nabídkou k prodeji 13 druhů zábavní pyrotechniky kategorie F3, celkem 38 kusů jednotlivě rozepsaných v úředním záznamu ze dne 31. 12. 2016, č.j. KRPA-521017-1/ČJ-2016-001116 (dále jen „úřední záznam o pyrotechnice“), v rozporu s § 29 odst. 1 zákona č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pyrotechnice“), čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 64 odst. 1 písm. q) zákona o pyrotechnice, za což byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost zaplatit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), ve spojení s § 79 odst. 5 správního řádu. 2. Ve věci byl inspektorátem nejprve vydán příkaz ze dne 2. 8. 2017, č.j. ČOI 97929/17/1000, sp.zn. 19254/17/1000 (dále jen „příkaz“), podle kterého byla zábavní pyrotechnika nabízena k prodeji ve zcela nevyhovujících podmínkách, bez jakéhokoli opatření, kterým mělo být zabráněno případnému vznícení pyrotechniky, které by mohlo mít vážné následky s ohledem na zařazení pyrotechniky do kategorie F3. Nadto žalobce při příchodu hlídky Policie ČR místo prodeje opustil a pyrotechniku ponechal zcela bez dozoru, což inspektorát vyhodnotil jako výrazně přitěžující okolnost. Skutečnost, že žalobce spáchal správní delikt poprvé, byla vyhodnocena jako polehčující. 3. Proti příkazu podal žalobce blanketní odpor, který následným podáním doplnil. V odporu žalobce namítal, že z důkazních prostředků nelze jednoznačně dojít k závěru, že právě žalobce byl pachatelem správního deliktu. 4. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí inspektorát zopakoval argumentaci uvedenou v příkazu. S námitkami obsaženými v odporu se vypořádal tak, že odkázal na dva kamerové záznamy z místa tržnice, na kterých měl být zachycen žalobce, jak řídí osobní vozidlo Mazda Premacy CP, registrační značky X, jehož vlastníkem byl žalobce. Dále byla zaznamenána manipulace žalobce s pyrotechnikou, kdy ji vykládal z osobního vozidla na prodejní místo, u kterého následně pyrotechniku nabízel k prodeji. Žalobce byl ztotožněn na základě těchto záznamů společně s výpovědí pracovníka ostrahy, pana █████████████, který hlídce Policie ČR potvrdil totožnost žalobce s tím, že se jednalo o stálého provozovatele stánku a vlastníka uvedeného osobního vozidla. Nadto byl žalobce opakovaně kontrolován jako řidič uvedeného osobního vozidla. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém tvrdil, že se inspektorát nevypořádal s jeho námitkami a návrhy na doplnění dokazování. Opětovně tvrdil, že podle kamerových záznamů nelze určit osobu, která byla pachatelem. 6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že z kamerového záznamu byla Policií ČR ztotožněna osoba žalobce. K návrhu na výslech svědků žalovaný zopakoval názor inspektorátu s tím, že by se jednalo o nadbytečné důkazy, když osoba pachatele byla ztotožněna hlídkou Policie ČR. II. Obsah žaloby 7. Žalobce v podané žalobě namítal, že samotný skutek nebyl vůbec prokázán a procesní postup správních orgánů byl nezákonný. Napadené rozhodnutí mělo být zatíženo vadou nesprávného právního posouzení a nepřezkoumatelností. 8. Žalobce namítal, že inspektorát ani žalovaný se dostatečně nevypořádali s návrhy žalobce na doplnění dokazování a dále s jeho námitkami. Dále zopakoval námitky, které uvedl již v podaném odporu a odvolání, tedy že: 1) pro nízkou kvalitu kamerového záznamu nebylo možné označit konkrétní osobu pachatele, přičemž ani šetřením Policie ČR nebylo prokázáno, že skutek spáchal právě žalobce; 2) pouhé telefonické oznámení kolemjdoucího bez dokazování bylo použito jako důkaz nezákonně; 3) z kamerového záznamu nebyla čitelná registrační značka osobního vozidla, přičemž i pokud by byla čitelná, nelze přisoudit spáchání skutku vlastníkovi vozidla; 4) vzhledem k množství prodejců na tržnici nemůže pracovník ostrahy vědět, kdo, co a na kterém stánku momentálně prodává; 5) kamerový záznam byl pořízen v noci a není z něj možné poznat konkrétní osoby; 6) informace získaná z dřívějších kontrol řidiče předmětného osobního vozidla nezakládá možnost jeho ztotožnění jako řidiče vozidla na kamerovém záznamu. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 9. K námitce žalobce žalovaný uvedl, že protiprávní jednání bylo žalobci jednoznačně prokázáno a postup inspektorátu i žalovaného byl v souladu s právními předpisy. 10. Telefonické oznámení nemůže být považováno za nezákonné, jak tvrdil žalobce, neboť se jednalo o pouhý podnět k šetření. Žalovaný zopakoval, že si Policie ČR vyžádala kamerový záznam, jehož posouzení je obsaženo v úředním záznamu ze dne 31. 1. 2017, na základě kterého byl žalobce identifikován jako osoba prodávající pyrotechniku na stánku v Holešovické tržnici. Dále byl žalobce identifikován na základě informačního systému místního oddělení Policie ČR, jelikož byl dříve kontrolován jako řidič předmětného osobního vozidla. 11. Na základě uvedeného žalovaný trval na závěrech napadeného rozhodnutí, že žalobce správní delikt spáchal a uloženou pokutu považuje za přiměřenou závažnosti protiprávního jednání a zároveň nikoli za likvidační. IV. Replika žalobce 12. V podané replice žalobce pouze zopakoval své dřívější argumenty. V. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 14. Soud rozhodl bez jednání, neboť se žalobce ani žalovaný k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nevyjádřili. 15. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: - Podle § 29 odst. 1 zákona o pyrotechnice může hospodářský subjekt nebo osoba s odbornou způsobilostí skladovat mimo sklad nebo příruční sklad nebo prodávat a skladovat mimo prodejní místnost pouze pyrotechnické výrobky kategorie F1. - Podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o pyrotechnice se pyrotechnické výrobky zařazují do těchto kategorií: zábavní pyrotechnika do kategorie F1, F2, F3 nebo F4. - Podle přílohy 1 odst. 1 písm. c) zákona o pyrotechnice se zábavní pyrotechnika dělí na kategorii F3, do níž patří zábavní pyrotechnika, která představuje středně velké nebezpečí, je určena pro venkovní použití na otevřených prostranstvích a jejíž úroveň hluku nepoškozuje lidské zdraví. - Podle § 64 odst. 1 písm. q) zákona o pyrotechnice se podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že skladuje nebo prodává pyrotechnické výrobky v rozporu s § 29. - Podle § 64 odst. 8 písm. c) zákona o pyrotechnice se za správní delikt uloží pokuta do 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), e), g), h), k), l), o), p) nebo q), podle odstavce 2 písm. b), i), j), k), l), m), n), o) nebo p), podle odstavce 3 písm. e), f), g), h), j) nebo k), podle odstavce 4 písm. b) nebo c) nebo podle odstavce 5 písm. a), d) nebo f). 16. Soud neshledal žalobu důvodnou. 17. Předně se soud zabýval otázkou, zda se správní orgány dostatečně vypořádaly s návrhy žalobce na doplnění dokazování. Žalobce navrhoval výslechy oznamovatele, pana █████████████ a pracovníka ostrahy, a to s případnou konfrontací. Inspektorát i žalovaný shodně uvedli, že výslech oznamovatele by byl nadbytečný, neboť jeho telefonát sloužil pouze jako podnět k dalšímu šetření. Výslech pracovníka ostrahy, pana █████████████ (nejedná se tedy o dvě osoby, jak sugeroval žalobce), nebyl proveden s odkazem na postačující úřední záznam ze dne 31. 12. 2016, č.j. KRPA-521017-3/PŘ-2016-001120 (dále jen „úřední záznam o