9 Ads 83/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 6/2021- 83 - text 9 3A 6/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Lucky Money a. s., IČ: 272 05 746 sídlem K výtopně 1224, 156 00 Praha 5, zast. advokátem Mgr. Radkem Buršíkem, sídlemHvězdova 1734/2c, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1, zast. advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem, sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2020 č. j. MPO 324355/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení usnesení Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „žalovaný“ nebo „poskytovatel dotace“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zastavil podle § 14j odst. 4 písm. b zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“ ) řízení o žádosti žalobkyně o dotaci v celkové výši 4.112.122,91 Kč. 2. Úvodem žaloby konstatovala žalobkyně, že žádost o dotaci podala v návaznosti na výzvu vyhlášenou žalovaným k programu podpory podnikatelů postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2 „COVID - Nájemné“ (dále jen „Výzva"). 3. Řízení o poskytnutí dotace zastavil žalovaný s odůvodněním, že žalobkyně neodpovídá okruhu oprávněných žadatelů o dotaci, neboť nesplnila podmínku čl. 4.1 d) Výzvy, podle které nesmí být žalobkyně jako nájemce a pronajímatel ve vztahu osoby ovládající a ovládané dle ust. § 74 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), osobami jednajícími ve shodě dle ust. § 78 téhož zákona, ve vztahu, kdy jeden z nich vůči druhému uplatňuje podstatný vliv dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“). 4. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. 5. Žalobkyně namítá, že dotace jí nebyla přiznána na základě diskriminační podmínky, která je v rozporu s právními předpisy, a tedy nezákonná a v demokratickém právním státě zcela nepřípustná. Z tohoto důvodu žalobkyně napadá i článek 4.1 d) Výzvy. 6. Žalobkyně je podnikatelem poskytujícím služby sázkových her v kasinu, loterie a jiné podobné hry podle ustanovení zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Žalobkyně má několik provozoven v podnájmu od své mateřské společnosti Rebuy Stars Office a.s. (dále jen „RSO“), které v souladu s protikrizovými opatřeními uzavřela. RSO má předmětné prostory v nájmu od třetích stran, které nejsou se žalobkyní ani s RSO nijak spřízněny. S ohledem na uvedené nedochází k interní kompenzaci nákladů spojených s úhradou (pod)nájemného. 7. Žalobkyně již v rámci řízení vysvětlila, že v rámci skupiny nemůže dojít k interní kompenzaci nákladů spojených s úhradou (pod)nájemného a že takto vypsaná výzva není v souladu s evropskými principy poskytování veřejné podpory. Společným prohlášením žalobkyně, RSO a pronajímatelů příslušných provozoven bylo rovněž doloženo, že RSO vyjednala slevu z nájmu s tou podmínkou, že tato bude dále poskytnuta žalobkyni a že RSO uhradila příslušné nájemné. 8. Podle žalobkyně nepřiznání dotace dle výzvy, potažmo i samotná podmínka v článku 4.1 d) výzvy představuje neodůvodnitelnou nerovnost v zacházení se subjekty v obdobném postavení ze strany státu. Žalobkyně nemá možnost kompenzovat náklady na (pod)nájem v rámci spřízněných osob oproti jinému žadateli, který poskytuje služby v prostorách pronajatých od nespřízněné osoby a kterému byla dotace přiznána. Žalobkyně je tedy ve znevýhodněném postavení, které je v právním státě nepřípustné. Nebyl dodržen princip rovného zacházení a zákaz diskriminace. Žalovaný při distribuci veřejné podpory nemůže paušálně předpokládat možnosti některých příjemců a svévolně některé žadatele z možnosti obdržet tuto podporu vyloučit a narušovat tak rovnost příležitostí některých z žadatelů. 9. Závěrem žalobkyně uvádí, že článek 4.1 d) Výzvy je způsobilý narušit hospodářskou soutěž, a je v rozporu s principy dotační politiky Evropské unie, konkrétně článkem 107 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého jsou s vnitřním trhem mj. neslučitelné podpory, které mohou narušit či narušují hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky. 10. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 11. Úvodem žalovaný konstatoval, že sama žalobkyně ve shodě se žalovaným uznává, že nesplnila jednu z podmínek Výzvy, a sice podmínku dle čl. 4.1 písm. d), dle kterého nesmí být žalobkyně jakožto nájemce a pronajímatel spřízněnou osobou. 12. K námitce žalobkyně, která podmínku dle čl. 4.1 písm. d) Výzvy považuje za diskriminační a způsobilou narušit hospodářskou soutěž, konkrétně má být v rozporu s čl. 107 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „SFEU"), žalovaný uvádí, že je v kompetenci vlády, resp. resortního ministra a jeho ministerstva, aby rozhodli, zda a jakým konkrétním způsobem budou podnikům omezeným v důsledku celosvětové pandemie poskytovat podporu a stanovit podmínky získání nároku, včetně určení okruhu oprávněných žadatelů. Žalovaný dále připomíná čl. 8.9 Výzvy, podle kterého není na poskytnutí dotace právní nárok. Pro úplnost žalovaný uvádí, že žalobkyně, jakožto kasino, do 14. 4. 2021 čerpala od žalovaného na veřejné podpoře celkem 24.671.676,58 Kč a nelze tedy říci, že by žalobkyně jakožto osoba byla žalovaným diskriminována. Žalovaný připouští, že požadavek na nespřízněnost osob pronajímatele a nájemce byl z pozdějších výzev odstraněn, nikoliv však proto, že by ho žalovaný považoval za diskriminační. S ohledem na délku trvání pandemie došlo k politickému přehodnocení situace a bylo rozhodnuto o změkčení podmínek za účelem poskytnutí likvidity maloobchodním subjektům, jejichž kondice se s trvajícím lockdownem setrvale zhoršovala. 13. Požadavek žalobkyně, aby byli žadatelé posuzováni vždy zcela individuálně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, není možný, neboť žalovaný je vázán pravidly Výzvy a z tohoto důvodu není oprávněn udílet výjimky. Naopak udělení výjimky z pravidel Výzvy by právě bylo vůči ostatním subjektům na trhu nespravedlivé, neboť by se jednalo o veřejnou podporu poskytnutou v rozporu s Výzvou, která byla řádně notifikována EU. Právě tento postup by tak potenciálně mohl narušit či ohrozit hospodářskou soutěž. Tedy tím, že žalovaný správní orgán přistupuje ke všem žadatelům stejně bez rozdílu dle řádně schválených a notifikovaných pravidel, se nemůže dopustit diskriminačního jednání ani ohrozit hospodářskou soutěž. 14. Žalovaný dále zásadně odmítá, že by pravidla Výzvy mohla být v rozporu s principy dotační politiky EU, zejména s čl. 107 SFEU. Všechna jednotlivá pravidla, základní principy a závěrem též celý text Výzvy byly průběžně konzultovány se zástupci Evropské komise. Evropská komise se s textem Výzvy důkladně seznámila a následně ji dopisem Margrethe Vestagerové, místopředsedkyně Evropské komise, ministru zahraničí ČR Tomáši Petříčkovi ze dne 2. 6. 2020 notifikovala, přičemž v závěru v bodu 4. výslovně konstatovala, že nemá žádných námitek a Výzva je zcela kompatibilní s vnitřním trhem EU a v souladu s čl. 107 SFEU. S ohledem na skutečnost, že sama Evropská komise nemá pochybnosti o souladu s vnitřním trhem a dotační politikou EU, je tato námitka žalobkyně zcela lichou. 15. Žalovaný uzavírá, že postupoval zcela v souladu s Výzvou, proto nemohl žádosti žalobkyně vyhovět. Výzva, včetně čl. 4. 1 písm. d), je v celém rozsahu zákonná a neodporuje obecně závazným předpisům, právním principům, ani veřejnému pořádku, tudíž ani samotná existence podmínky v čl. 4. 1 písm. d) Výzvy nemůže zasahovat do subjektivních veřejných práv žalobkyně. 16. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a shledal, že námitky žalobkyně nejsou důvodné. 17. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobkyně v soudem stanovené lhůtě dvou týdnů nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřila a žalovaný s takovým projednáním věci výslovně souhlasil (§ 51 s.ř.s.). 18. Mezi účastníky není sporné, že předmětné řízení o dotaci žalovaný zastavil z důvodu, že žalobkyně nesplnila podmínku dle čl. 4.1 písm. d) Výzvy, dle kterého nesmí být žalobkyně jakožto nájemce a pronajímatel spřízněnou osobou. Tuto skutečnost žalobkyně nijak nezpochybňuje. Podanou žalobou brojí přímo proti podmínce dle čl. 4.1 písm. d) Výzvy, o níž tvrdí, že je diskriminační, vytváří nerovnost v zacházení se subjekty v obdobném postavení. 19. Městský