6 Ads 22/2016 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 3/2020- 37 - text  7 4 Ad 3/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: M. C., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátkou JUDr. Anitou Pešulovou sídlem Nuselská 499/132, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2019, č. j.: MPSV-2019/240594-911 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Anitě Pešulové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2 600 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2019, č. j. MPSV-2019/240594-911, jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) ze dne 3. 7. 2019, č. j. 12103/2019/AAI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebyla žalobci s ohledem na ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/2006 Sb.“) přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné, jeho nárok spadá pod ust. § 2 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., neboť zaplacení závazku u společnosti O2 žalobci bránilo v zaplacení základních životních potřeb, bez jeho zaplacení by se dostal do dluhové pasti, poskytnutá částka by byla vynaložena účelně, neboť žalobce neměl možnost situaci řešit vlastními silami. Popíral, že by nevyčerpal všechny možnosti k řešení nenadálé situace, se společností O2 několikrát komunikoval, ta mu však pomoc odmítla poskytnout, stejně tak žalobci nepomohl ani Český telekomunikační úřad, kterému se žalobce snažil situaci vysvětlit. Tvrdil, že společnost mu účtovala za služby, jež nevyužíval, žalobce si odhlásil telefonní linku, když se stěhoval, v novém podnájmu pak nebyla telefonní linka nainstalovaná, s těmito tvrzeními se správní orgány nevypořádaly, i když to žalobce ve správním řízení uvedl. Žalobci nebyla nabídnuta bezplatná právní pomoc, ani sociální poradenství, pokud by se tak stalo, žalobce by to jistě využil. Úřad práce vybočil z mezí správního uvážení, nebylo dostatečně posouzeno, že šlo o nezbytný jednorázový výdaj, a to s ohledem na sociální situaci žalobce. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena úřadu práce k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, napadené rozhodnutí nepovažoval za nezákonné. Měl za to, že pro posouzení nároku na dávku není oprávněnost naúčtované částky rozhodující, takové hodnocení ani žalovanému nepřísluší a není schopen to objektivně posoudit. V případě výdajů za telefon nešlo o nezbytný výdaj k zajištění základních životních potřeb, kterými jsou např. jídlo, ošacení a léky. Z námitky žalobce dále není zřejmé, v čem mělo spočívat překročení mezí správního uvážení, tímto překročením nemůže být, zda dávku přizná či nikoli, protože by to popíralo podstatu správního uvážení. Správní orgány obou stupňů jednoznačně odůvodnily, proč nepovažují výdaje za telefon za nezbytný jednorázový výdaj. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 5. Žalobce podal dne 10. 6. 2019 žádost o mimořádnou okamžitou pomoc, a to z titulu nezbytného jednorázového výdaje v nepříznivé finanční a sociální situaci, uvedl, že mu byla společností O2 předepsána úhrada za telefonní linku ve výši 3 513 Kč a vzhledem ke svým současným finančním poměrům potřebuje tuto částku uhradit s pomocí státu. 6. Dne 25. 6. 2019 byla žalobci doručena výzva, aby se v případě zájmu do pěti dnů dostavil k seznámení s podklady rozhodnutí a případně se k nim vyjádřil. 7. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 3. 7. 2019 úřad práce žalobci nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje. Zjistil, že žalobce je příjemcem příspěvku na bydlení, příspěvku na živobytí, a doplatku na bydlení, dále pak pobíral starobní důchod, rozhodným obdobím byl měsíc červen 2019. Konstatoval, že žalobci nelze tuto dávku poskytnout na úhradu závazku vůči telefonnímu poskytovateli služeb, neboť požadovaná dávka je subsidiární a žalobce měl situaci přednostně řešit jinými prostředky (komunikací se společností O2, splátkovým kalendářem, bezplatnou právní pomocí či sociálním pracovníkem). Dávky hmotné pomoci jsou určeny k řešení situací, které žadatel nemá možnost řešit vlastními silami a vyčerpal již jiné možnosti k jejich řešení. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 22. 7. 2019 blanketní odvolání s tím, že bližší zdůvodnění brzy doloží. 8. Dne 12. 8. 2019 proběhlo s žalobcem ústní jednání u úřadu práce, během něj byl žalobce mj. upozorněn, že dosud nedoplnil své blanketní odvolání, následně byl vyzván, aby odvolání doplnil do dne 19. 8. 2019, což až do vydání napadeného rozhodnutí neučinil. 9. V napadeném rozhodnutí žalovaný v postupu úřadu práce neshledal pochybení, měl za to, že telefonní služby nepředstavují nezbytný jednorázový výdaj, poukázal na ust. § 1 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., dle kterého jsou dávky pomoci v hmotné nouzi určeny k zajištění základních životních podmínek. Zjistil, že žalobce pobírá příspěvek na živobytí a starobní důchod. Uvedl, že mimořádná okamžitá pomoc je dávka závislá na správním uvážení, souhlasil s úřadem práce, že se o nezbytný výdaj ve smyslu ust. § 2 odst. 5 písm. a) daného zákona nejedná, žalobce tak ani nelze považovat za osobu v hmotné nouzi dle tohoto ustanovení, a tudíž mu nárok na mimořádnou okamžitou pomoc nevznikl. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., jelikož žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním věci bez jednání. 12. Podle ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. 13. Podle ust. § 36 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb. nárok na mimořádnou okamžitou pomoc má a) osoba uvedená v § 2 odst. 3, b) osoba uvedená v § 2 odst. 4 a 5, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi, c) osoba uvedená v § 2 odst. 6, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi. 14. Mimořádná okamžitá pomoc ve smyslu ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. je jednorázovou dávkou pro osoby, které se nacházejí ve výjimečné situaci vyžadující bezprostřední pomoc. Musí se jednat o osobu, která nemá dostatečné finanční prostředky ani majetek, aby mohla nepříznivou situaci řešit vlastními silami. Zároveň je tato dávka koncipována jako subsidiární a její poskytnutí tak přichází v úvahu jen tehdy, pokud prostředky k úhradě nezbytných nákladů nelze získat jinak. Jde o dávku fakultativní, jejíž poskytnutí je závislé na správním uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi, nárok na tuto dávku vzniká až samotným rozhodnutím o jejím přiznání. Nejedná se o dávku, která by byla určena k úhradě nákladů na bydlení, k tomu jsou primárně určeny jiné dávky, a to příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. 15. K povaze dávky mimořádné okamžité pomoci dle ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. se opakovaně vyslovoval rovněž Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“), který zdůrazňoval její subsidiární povahu a určení pro řešení situací způsobených nahodilými okolnostmi. V rozsudku ze dne 14. 6. 2018, č.j. 6 Ads 254/2017 – 24, NSS uvedl: „Dávky mimořádné okamžité pomoci jsou součástí státní sociální sítě, která má potřebným garantovat určitou minimální, nikoli průměrnou životní úroveň poskytnutím pomoci, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek (§ 1 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi).“ V rozsudku ze dne