9 Azs 49/2018 — Nejvyšší správní soud

5 A 93/2019- 68 - text 8 5 A 93/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudkyň JUDr. Evy Pechové a Mgr. Martiny Weissové a ve věci žalobce proti žalovanému D. K. I. zastoupený advokátem JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D. sídlem Na Perštýně 362/2, Praha 1 Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. PPR-12839-33/ČJ-2017-990115, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného specifikované v záhlaví tohoto rozhodnutí, jímž žalovaný nevyhověl žádosti žalobce na likvidaci jeho osobních údajů zpracovávaných v Schengenském informačním systému. 2. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí konstatoval, že žalobce podal dne 11. 3. 2019 žádost o výmaz svých osobních údajů zpracovávaných v Schengenském informačním systému dle čl. 41 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), čl. 58 odst. 5 rozhodnutí Rady 2007/533/SV o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), a § 84 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky ve znění rozhodném (dále jen „zákon o policii“). 3. Připomněl, že se jedná o opakovanou žádost žalobce, jíž je zřejmě reagováno na vyjádření Ministerstva vnitra pod č. j. MV-138282-4/OBP-2018, týkající se „odvolání“ žalobce ze dne 31. 10. 2018, podaného proti sdělení žalovaného ze dne 10. 10. 2018, č. j. PPR-12839-24/ČJ-2017-990115, jímž byla taktéž zamítnuta žádost žalobce na výmaz osobních údajů ze Schengenského informačního systému II. Žalovaný vysvětlil, že záznam souvisí s tím, že je žalobce veden pod č. j. X jako osoba hledaná dle § 111 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky ve znění rozhodném (dále jen „zákon o policii“), a to ve věci vyhlášeného pátrání po podezřelé osobě dle § 76 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění rozhodném, (dále jen „trestní řád“), kdy souhlas s jeho zadržením vydalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 (dále jen „OSZ“) pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění rozhodném (dále jen „trestní zákoník“), vedeného před Obvodním ředitelstvím policie Praha II pod č. j. X. Žalovaný konstatoval, že na žádost žalobce znovu ověřil oprávněnost vložení záznamu o jeho osobě do Schengenského informačního systému II. Konstatoval, že záznam byl do Schengenského informačního systému II. vložen dle čl. 34 rozhodnutí Rady 2007/533/SV o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace. Žalovaný shledal vložení záznamu na základě požadavku OSZ souladným s § 76 odst. 1 trestního řádu a § 38 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních ve znění rozhodném (dále jen „ZMJS“). Byl přesvědčen, že policejním orgánem byly splněny veškeré požadavky kladené na sporný záznam, a proto měl zařazení záznamu o vyhlášeném pátrání po žalobci do Schengenského informačního systému II za oprávněné. 4. Dále žalovaný vysvětlil, že Schengenský informační systém II je zásadním kompenzačním nástrojem za zrušení policejních kontrol na vnitřních hranicích a v současnosti hlavním nástrojem pro zajištění vnitřní bezpečnosti Evropské unie; jedná se o společný pátrací systém, do kterého přispívají a povinně jej využívají všechny bezpečnostní sbory členských států a orgány činné v trestním řízení na stejné úrovni. K aplikaci ustanovení čl. 34 rozhodnutí Rady EU 2007/533/SV o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace uvedl, že rozhodnutí Rady 2007/533/SV o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace není přímo aplikovatelným právním aktem Evropské unie, tudíž obsah jeho článků nemusí plně odpovídat příslušné národní právní terminologii. Zásadně je daný článek využíván v rámci probíhajícího trestního řízení na žádost příslušného justičního orgánu a vychází se ze znění ustanovení § 38 ZMJS, jenž má sice odlišnou formulační skladbu, ale stejný smysl opatření, jímž je mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech za účelem provést pátrání po místě pobytu osoby, aby jí bylo možno např. doručit písemnost v trestním řízení v cizím státě. Žalovaný uzavřel, že záznam byl do Schengenského informačního systému vložen v souladu s právním řádem a připomněl, že ke stejnému závěru dospěl i zástupce veřejné ochránkyně práv v podání ze dne 7. 3. 2018, č. j. KVOP-9958/2018, sp. zn. 5672/2017/VOP/MV. 5. Žalovaný uvedl, že záznamy o osobách vložené do Schengenského informačního systému se uchovávají po dobu nezbytně nutnou pro splnění účelů, pro které byly do systému vloženy. Současně neopomněl povinnost členských států neustále přezkoumávat potřebnost zachování záznamu vloženého do systému. Proto žalovaný ověřoval, zdali účel, pro který byl sporný záznam do systému vložen, trvá a zdali nebyl zaslán pokyn OSZ ke zrušení souhlasu s postupem dle § 76 odst. 1 trestního řádu. Přičemž ze stanoviska OSZ ze dne 23. 1. 2019 vyplynulo, že se žalobce nepodařilo vypátrat a zajistit ve věci vedené Policií ČR pod sp. zn. KRPA-22522/TČ-2014-001276, podání jeho vysvětlení. Uvedené bylo důvodem pro vydání usnesení o odložení věci dle § 159a odst. 5 trestního řádu. K délce vedení záznamu o žalobci v Schengenském informačním systému s poukazem na stanovisko OSZ uvedl, že tento bude v systému zanesen do doby, než se podaří zjistit místo žalobcova pobytu a vyslechnout jej v trestní věci, případně až do doby, kdy uplyne promlčecí doba za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. 6. Upozornil, že oprávněnost vedení záznamu o žalobci v Schengenském informačním systému podpořila veřejná ochránkyně práv stanoviskem pod sp. zn. 5672/2017/VOPMV, taktéž OSZ ve vyjádření pod sp. zn. 2 ZN 2598/2014-60, jakož i Ministerstvo vnitra vyjádřením pod č. j. MV-138282-4/PBP-2018. 7. Závěrem žalovaný shrnul, že Policie ČR dosud nedisponuje informací o žalobcově pobytu a od okamžiku vložení záznamu do Schengenského informačního systému se nepodařilo žalobce vypátrat, kontaktovat jej a vyslechnout; tedy doposud nebyl splněn účel vložení záznamu do Schengenského informačního systému splněn. Tento závěr nelze změnit ani vydáním usnesení o odložení věci podle 159a odst. 5 trestního řádu Policií ČR, jelikož jím není zpochybněna možnost dalšího pokračování pátrání. Žalovaný tak uzavřel, že nebyl shledán důvod k výmazu osobních údajů žalobce ze Schengenského informačního systému. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 8. Žalobce v podané žalobě předně zrekapituloval skutkový stav věci. Potvrdil, že po něm bylo vyhlášeno dne 9. 1. 2015 jak celostátní pátrání, tak pátrání v Schengenském informačním systému dle § 38 ZMSJ. Nicméně nesouhlasil s tím, že pátrání po jeho osobě dosud nadbytečně a neúčelně trvá, neboť trestní řízení bylo pravomocně skončeno vydáním usnesení o odložení věci. Vysvětlil, že záznam o jeho osobě byl do systému zanesen za účelem zajištění podání vysvětlení, jenže za situace, kdy bylo předmětné trestní řízení odloženo, byl přesvědčen, že již není jeho vysvětlení potřeba. Vedení záznamu o jeho osobě tak považoval za rozporné s čl. 44 rozhodnutí Rady EU ze dne 12. 6. 2007 č. 2007/533/SVV o zřízení, provozování a využívání SIS II a taktéž rozporné s čl. 17 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679/EU ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „GDPR“). 9. Namítal nesprávnost názoru zastávaného žalovaným, že trestní stíhání žalobce může být obnoveno, tudíž že nebyl naplněn účel vloženého záznamu osobních údajů žalobce do Schengenského informačního systému. Žalobce dovodil, že na základě tohoto názoru žalovaného by pak mohl být daný záznam uchováván v Schengenském informačním systému po neomezeně dlouhou dobu, čímž by pak došlo k nezákonnému omezení práva žalobce na ochranu osobních údajů a práva na výmaz osobních údajů dle čl. 41 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. 12. 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému a čl. 58 odst. 5 rozhodnutí Rady EU 2007/533/SV o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace a čl. 17 odst. 1 písm. a) GDPR. 10. Žalobce žalovanému vytkl i nezákonné vložení záznamu o jeho osobě do Schengenského informačního systému. Záznam byl totiž učiněn dle čl. 34 rozhodnutí Rady EU 2007/533/SV o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace a nelze rozšiřovat okruh subjektů, vypočtených v daném článku, do jejichž práv lze zasáhnout. Taktéž ustanovení § 38 ZMJS m