1 Afs 1/2012 — Nejvyšší správní soud

6 Af 5/2020- 47 - text 14 6 Af 5/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. ve věci žalobce: TERANO CZ s.r.o. sídlem Neustupného 1831/24, Praha 5 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2019, č.j. 56755-2/2019-900000-314 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1 Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze dne 5. 2. 2020 domáhal přezkoumání rozhodnutí Generálního ředitelství cel (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován též správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění) uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správní orgán 1. stupně“ nebo „celní úřad“) ze dne 18. 9. 2019, č.j. 573669/2019-510000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2 Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze správního deliktu podle ust. § 48 odst. 3 písm. b) zákona č. 242/2016, celního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“), kterého se žalobce dopustil tím, že v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní kodex“) poskytl správci cla nesprávné údaje, když v celních prohlášeních ev.č. 16CZ61000015NCCRT4 ze dne 22. 11. 2016, ev.č. 17CZ61000015Y5JWY7 ze dne 3. 2. 2017 a ev.č. 17CZ61000014PEYVS4 ze dne 8. 2. 2017 uvedl nesprávné údaje v kolonkách 34 – Země původu „TW“ Tchaj-wan namísto správného „CN“ Čínská lidová republika a tedy neuvedl ani přídavný kód „B999“ pro zboží pocházející z Čínské lidové republiky. Celní úřad žalobci prvostupňovým rozhodnutím uložil dle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), úhrnnou pokutu dle ust. § 48 odst. 4 celního zákona ve výši 600.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení v paušální výši 1.000 Kč. 3 Žalovaný v napadeném rozhodnutí změnil prvostupňové rozhodnutí pouze tak, že snížil pokutu uloženou žalobci prvostupňovým rozhodnutím z 600.000 Kč na 300.000 Kč, v zbytku napadené rozhodnutí potvrdil. 4 Z obsahu správního spisu Městský soud v Praze zjistil, že žalobce byl nepřímý zástupce společnosti SPORTISIMO s.r.o. (dále jen „deklarant“), která v rámci své obchodní činnosti dováží do České republiky řadu druhů spotřebního zboží a v posuzované věci byla deklarantem zboží – jízdních kol s kuličkovými ložisky. V návaznosti na zjištění Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) zaznamenaných ve zprávě OLAF č. AM 2016/024-(2017)S02 a v závěrečné zprávě č. F/2016/0622/B1-OCM(2017)9349-12/05/2017, celní úřad určil, že výše uvedená celní prohlášení obsahovala nesprávné údaje, když v nich byla uvedena v kolonce 34a země původu kód TW - Tchaj-wan namísto CN - Čínská lidová republika, což způsobilo vyměření dovozního cla v nesprávné výši, neboť tím pádem nebyla zahrnuta sazba antidumpingového cla ve výši 48,5 %. Clo bylo deklarantovi celním úřadem doměřeno dodatečnými platebními výměry ze dne 13. 11. 2017, č.j. 137116-16/2017-510000-51, č.j. 137116-17/2017-510000-51 a č.j. 137116-15/2017-510000-51 a žalobci jako nepřímému zástupci deklaranta bylo doručeno Oznámení o projednání případu a sdělení před vydáním rozhodnutí ze dne 17. 9. 2018, č.j. 53297-7/2018-510000-12. Zástupce žalobce se následně dne 17. 10. 2018 dostavil k celnímu úřadu k nahlédnutí do spisu týkajícího se správního řízení ve věci podezření na spáchání správního deliktu, v rámci protokolu o nahlížení do spisu ze dne 17. 10. 2018 celní úřad stanovil lhůtu pro uplatnění práv v rozsahu oznámení do 1. 11. 2018. Následně zaslal žalobce vyjádření k oznámení o projednání případu. V návaznosti na něj vydal celní úřad rozhodnutí ze dne 7. 12. 2018, č.j. 535202/2018-510000-12, kterým rozhodl o tom, že se žalobce dopustil správního deliktu, když v celních prohlášeních uvedl nesprávné údaje a za výše uvedené celní delikty uložil žalobci úhrnnou sankci ve výši 600.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení v paušální výši 1.000 Kč (dále též „první rozhodnutí o správním deliktu“). K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 2. 2019, č.j. 1445-2/2019-900000-314 (dále též „první rozhodnutí o odvolání“) rozhodl tak, že se první rozhodnutí o správním deliktu ruší a věc se vrací celnímu úřadu k novému projednání. Dne 18. 9. 2019 vydal celní úřad prvostupňové rozhodnutí a následně dne 6. 12. 2019 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jak je uvedeno shora v tomto rozsudku. Obsah žaloby 5 V prvním žalobním bodu žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení podmínek zproštění odpovědnosti žalobce ve smyslu ust. § 52 odst. 1 celního zákona a dále z důvodu nesprávného posouzení kroků, které bylo po žalobci možno požadovat, aby spáchání správního deliktu zabránil. 6 Dle žalobce žalovaný nesprávně posoudil naplnění podmínek zproštění odpovědnosti žalobce, tvrdí-li, že žalobce neprokázal, že vynaložil veškeré úsilí, aby spáchání správního deliktu zabránil. 7 Předně žalobce vycházel z osvědčení o zemi původu vydaných tchajwanským úřadem zahraničního obchodu („BOFT“) jakožto organizační složkou Ministerstva pro finanční záležitosti. Tato osvědčení jsou veřejnými listinami, a žalobce tedy v daném případě nevěděl, ani nemohl vědět, že předložením celních prohlášení může naplnit skutkovou podstatu správního deliktu, neboť v souladu se zákonem vycházel z pravosti a pravdivosti veřejných listin. Odpovědnost za správní delikt tak nemohla vzniknout, neboť byla fakticky způsobena nesprávným postupem orgánu veřejné správy. Žalobce, resp. deklarant mají nahlížet na veřejné listiny jako na pravé, dokud není prokázán opak, žalobce tedy nemohl zkoumat, zda osvědčení o původu zboží jako veřejné listiny vydané orgánem veřejné správy obsahovala pravdivé informace. 8 Dále žalobce namítl, že i kdyby bylo prokázáno, že byla předložena celní prohlášení obsahující nesprávný údaj o původu zboží, nemůže být dovozována odpovědnost žalobce za spáchání správního deliktu. I pokud by byla prokázána nepravdivost údajů uvedených v celních prohlášeních, je nutné posoudit veškeré okolnosti v této věci tak, že zprošťují žalobce odpovědnosti za naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Pro odhalení nesprávnosti údajů bylo nezbytné dlouhé šetření pomocí vysoce specializovaného úřadu Evropské unie, OLAF, nadaného mnoha vyšetřovacími kompetencemi a správním aparátem, a to ještě ve spolupráci s místním orgánem veřejné správy – BOFT. Pokud je nutné k prokázání nepravdivosti informací uvedených v osvědčeních o původu zboží provedení kontroly vysoce specializovaným nadnárodním orgánem, nemůže být, dle názoru žalobce, dovozována jeho odpovědnost, pokud bere tyto informace za pravé a pravdivé. 9 Dále žalobce namítl, že žalovaný nesprávně posoudil možné kroky, které měl žalobce provést, aby mohlo být konstatováno, že nevynaložil veškeré úsilí, které lze po žalobci požadovat, aby spáchání správního deliktu zabránil. Žalobce považuje za nelogické tvrzení žalovaného, které naznačuje, že se žalobce mohl vyvarovat odpovědnosti za údajně spáchaný správní delikt, pokud by konkrétní celní zastoupení vůbec nepřevzal. To by ale v širším smyslu mohlo znamenat omezení značné části podnikatelských aktivit žalobce. Zároveň žalobce považuje za irelevantní význam výše uvedeného tvrzení pro posouzení vynaložení veškerého úsilí, které je možné po žalobci požadovat. 10 Tvrdí-li žalovaný, že žalobce měl možnost nesrovnalosti vyplývající z odlišnosti osoby tchaj-wanského vývozce a dodavatele zboží řešit pomocí běžné komunikace s deklarantem a jeho dodavatelem, pak by taková komunikace nemohla přispět k odhalení skutečného původu zboží, když navíc sám dodavatel v jím vydaných listinách uvádí jako zemi původu zboží Tchaj-wan. Není tak možné očekávat, že by komunikací s dodavatelem mohl žalobce získat jakékoli další informace či indicie o nepravdivosti údajů uvedených v těchto listinách. Tvrdí-li žalovaný, že žalobce mohl k ověření správnosti osvědčení o původu zboží podniknout některý z kroků, které mu umožňují provést celní předpisy, jako je např. prohlížení zboží, odběr vzorků, či žádost o závaznou informaci o původu zboží, pak ani taková opatření nemohou být považována za „veškeré úsilí“, neboť na jejich základě nelze v případě žalobce zjistit či ověřit informaci o zemi původu dováženého zboží. Ani tyto kroky by nevedly ke zjištění skutečností, které zjistil OLAF. Prohlédnutí zboží či odebrání vzorku nemohlo upozornit žalobce, že předmětné zboží z Tchaj-wanu nepocházelo. Zbožím, o které v případě žalobce jde, jsou jízdní kola s kuličkovými ložisky, která nevykaz