9 As 59/2007 — Nejvyšší správní soud

8 A 216/2016- 141 - text 18 8A 216/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému za účasti ROLLER GmbH & Co. KG, se sídlem Willy-Brandt-Alee 72, Gelsenkirchen, SRN, zastoupen Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou se sídlem Brno, Šilingrovo nám. 257/3 Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a 160 68, Praha 6 – Bubeneč MANUFACTURE DES MONTRES ROLEX S.A., reg.č. CH-073.3.001.537-1 se sídlem 9 rue David-Moning, Bienne, Švýcarsko, zastoupena Dr. Radanem Kubrem, advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11. 10. 2016, č.j.: O-234742/E269312/2016/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce je vlastníkem mezinárodní ochranné známky, č. zápisu: 912764, [OBRÁZEK] kdy mimo jiné nárokoval zápis této ochranné známky pro území ČR pro služby třídy 35 velkoobchodní a maloobchodní prodejní činnost ve vztahu k následujícím výrobkům: drahé kovy a jejich slitiny, rovněž výrobky z těchto kovů nebo výrobky těmito kovy potažené, zahrnuté ve třídě 14, šperky, osobní ozdoby, drahé kameny, hodinky, hodinky a chronometrické výrobky. 2. Žalovaný na základě námitek dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) osoby zúčastněné na řízení rozhodnutím ze dne 09. 03. 2016, O-234742, č.j. O-234742/D059591/2012/ÚPV, částečně odmítl mezinárodní ochranné známce č. zápisu 912764, v České republice právní ochranu, a to ve vztahu ke shora uvedeným službám. Toto své rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že mezinárodní ochranná známka je podobná namítaným slovním ochranným známkám ROLEX č. 2703510 a č. 781104, jakož i kombinované ochranné známce č. 318642, [OBRÁZEK] kdy žalovaný shledal podobnost porovnávaných označení z vizuálního i fonetického hlediska s tím, že se neodliší ani po sémantické stránce. Rovněž pak žalovaný shledal podobnost s částí nárokovaných služeb ve třídě 35 s výrobky třídy 14 zapsaných u namítaných ochranných známek, kdy má za to, že v obou případech se jedná o zaměření na hodinářské a klenotnické výrobky, jejichž povaha, použité materiály, účel a užití, jakož i distribuční kanály a odbytiště jsou shodné a koncoví spotřebitelé jsou totožní. Žalovaný též zohlednil, že ochranné známky společnosti ROLEX mají dobré jméno. Je proto reálné nebezpečí záměny mezi ochrannou známkou žalobkyně a ochrannými známkami Rolex. Ve zbývající části byly námitky namítajícího zamítnuty. 3. Žalobce podal do tohoto rozhodnutí rozklad, který byl předsedou žalovaného zamítnut žalobou napadeným rozhodnutím, ve kterém se předseda žalovaného ztotožnil se žalovaným v tom, že z vizuálního hlediska jsou tato označení podobná. Z fonetického hlediska shledal napadenou ochrannou známku namítaným rovněž podobnou, byť v nižším stupni. Dle předsedy žalovaného se potom významové hledisko pro posouzení celkového dojmu a toho, zda existuje mezi nimi podobnost či asociace, neuplatní. Odvolací orgán pak přisvědčil tvrzení zúčastněné osoby, že porovnávaná označení jsou podobná, neboť mají podobnou délku a strukturu, jakož i stejný počet slabik. Zdvojení písmene „L“ uprostřed slova není pro výslovnost relevantní, tudíž se přihlašované označení od namítaných ochranných známek liší fakticky v jediném písmenu na konci slova. V posouzení podobnosti ze sémantického hlediska se následně předseda žalovaného ztotožnil s namítajícím, že není pro zhodnocení podobnosti relevantní, neboť porovnávaná označení mají ve vztahu k nabízeným produktům a službám fantazijní charakter. Jelikož předmětem nárokovaných služeb, vymezených pouze jako velkoobchodní a maloobchodní prodejní činnost, jsou bez dalšího určení drahé kovy a kameny, šperky a hodinářské výrobky, které mohou mít různé podoby a cenové hladiny, včetně velmi drahého luxusního zboží, může se vlastník známky s vysokou rozlišovací způsobilostí bránit tomu, aby bylo na trhu užívané pro shodné a podobné výrobky nebo služby označení, u něhož může na straně veřejnosti dojít k záměně či asociaci s namítanými ochrannými známkami. 4. Městský soud v Praze o žalobě proti tomuto rozhodnutí rozhodl rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, čj. 8 A 216/2016-106, tak, že rozhodnutí předsedy žalovaného i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle městského soudu nehrozilo nebezpečí záměny mezi ochrannými známkami žalobkyně a společnosti ROLEX. Městský soud rozsudek založil především na poznatku o známosti značky „Rolex“, díky čemuž si průměrný spotřebitel luxusní hodinky této značky nesplete s prodejnami označenými ochrannou známkou žalobkyně. Nejvyšší správní soud s těmito závěry nesouhlasil a rozsudek Městského soudu v Praze na základě kasačních stížností žalovaného a osoby zúčastněné na řízení svým rozsudkem ze dne 15. dubna 2021, č.j. 10 As 215/2020 – 48, zrušil. 5. Soud se proto žalobními body zabýval ještě jednou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. První žalobní námitka směřovala proti závěru žalovaného o podobnosti známek. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný, byť deklaroval, že provedl posouzení porovnávaných označení dle kritéria definovaného průměrného spotřebitele pro konkrétní případ a následně dospěl k závěru týkajícího se celkového vjemu porovnávaných označení, je z žalobou napadených rozhodnutí zřejmé, že tak evidentně nečinil. Pokud má žalovaný za to, že průměrný spotřebitel, k němuž je nutné činit závěry ve vztahu k podobnosti označení je nadprůměrně pozorný, pak je nutné závěry týkající se podobnosti označení i v kontextu tohoto kritéria vymezit, což však žalovaný ve svých rozhodnutích neučinil a de facto pouze „obecně“ porovnával mezinárodní ochrannou známku s namítanými ochrannými známkami, aniž by zohlednil, že se v dané věci nebude jednat o „typického“ průměrného spotřebitele konzumního každodenního zboží, ale spotřebitele luxusního zboží. 7. Z hlediska vizuálního žalovaný shledal podobnost porovnávaných označení s ohledem na podobnost slovních prvků porovnávaných označení, kdy slovním prvkům je v zásadě přiznávána větší rozlišovací způsobilost než prvkům obrazovým, jelikož průměrný spotřebitel snáze odkáže na dotčený výrobek uvedením názvu než popisem obrazového prvku ochranné známky (viz. 17 žalobou napadeného rozhodnutí). Žalobce s tímto závěrem nesouhlasí, jelikož má za to, že celkový vizuální dojem není tvořen pouze slovním prvkem, který prioritně porovnává správní orgán, ale i přídavnými obrazovými prvky. 8. Z hlediska fonetického pak žalovaný dle názoru žalobce dospěl k nepřezkoumatelným závěrům, které nemají oporu v provedeném dokazování, jelikož aniž by vyšel z jakéhokoliv podkladu, např. vyjádření Ústavu pro jazyk český, slovníků, výsledků na internetových vyhledávačích apod., dospěl k závěru, že slovo „ROLLER“ není součástí základní slovní zásoby českého spotřebitele v anglickém jazyce (viz. str. 18 žalobou napadeného rozhodnutí), a ani nijak nedefinuje, co za základní slovní zásobu spotřebitele v anglickém jazyce považuje. Obdobně pak žalovaný zcela nepřezkoumatelně činí závěry ve vztahu k fonetickému hledisku, kdy se ani nevypořádal s otázkou, zda průměrný spotřebitel, kterého definoval jako informovaného ve vyšším stupni znalosti a obezřetnosti, bude prioritně slovo „ROLLER“ vyslovovat foneticky česky či zda jej bude vyslovovat v anglické variantě, kterou z hlediska fonetického žalovaný ani nezohlednil. 9. Žalovaný pak svými rozhodnutími zcela popírá svoji rozhodovací praxi, pokud jde o kritéria podobnosti porovnávaných označení, kdy např. shledal nepodobnost označení APAVO a APLEAVO či Hyalosan/Hysan, která se liší rovněž pouze středovou částí označení (obdobně jako v projednávané věci), jak ostatně žalobce uvedl již v rámci rozkladových námitek. 10. Nad rámec výše uvedeného pak žalobce zdůrazňuje, že v známkoprávní literatuře se obecně uznává, že zvlášť vysoký stupeň rozlišovací způsobilosti je nutno vyžadovat, pokud má být do rejstříku zapsáno zejména označení, které je určeno pro označování zboží denní potřeby (viz Roman Horáček a kolektiv. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, 2. vydání, Praha 2008, 68 - 69 s.); v daném případě je však nepochybné, že výrobky označované namítanými ochrannými známkami mohou být za výrobky denní spotřeby považovány pouze stěží, nadto definoval-li žalovaný pro potřeby řízení průměrného spotřebitele jako nadprůměrně obezřetného. 11. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti má žalobce za to, že rozkladem napadené rozhodnutí je rozhodnutím nezákonným, kdy žalovaný při výkladu a aplikaci zákonného pojmu „pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti“ nereflektoval okruh průměrných spotřebitelů tak, jak je sám vymezil, resp. zcela opomněl to