1 As 246/2022 — Nejvyšší správní soud

8 A 89/2016- 106 - text 17 8 A 89/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému za účasti Vodafone Czech Republic, IČO: 25788001, se sídlem nám. Junkových 2808/2, 155 00 Praha 5, zastoupený advokátem Mgr. Martinem Dolečkem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, 190 00 Praha 9, O2 Czech Republic, a.s., IČ 60193336, Se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2016, č. j. ČTÚ-87698/2015-603, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2016, č. j. ČTÚ-87 698/2015-603, a rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 20. 11. 2015, č. j. ČTÚ-42 099/2015-613/V.vyř., se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15.342,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se svým podáním ze dne 2. 7. 2015 obrátil v souladu s ust. § 22a odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“ nebo jen „zákon“) na žalovaného s žádostí o změnu přídělu rádiových kmitočtů k zajištění veřejné komunikační sítě v pásmech 800 MHz, 1800 MHz a 2600 MHz (dále jen „příděl“) uděleného žalobci na základě rozhodnutí předsedy Rady žalovaného č. j. ČTÚ – 77/2013-613/XLI.vyř. ze dne 21. 2. 2014 (dále jen „rozhodnutí o přídělu“). 2. Žalobce se domáhal změny bodu 7. písm. b odrážky i. rozhodnutí o přídělu, který žalobci ukládá do 30 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přídělu pokrýt alespoň 30 okresů ze skupiny A, přičemž si žalobce může na tuto povinnost započíst i služby poskytované na veřejné komunikační síti s využitím rádiových kmitočtů v pásmu 2100 MHz, pokud tyto služby umožňují zákazníkům vysokorychlostní připojení v kvalitě uvedené v bodu 7. písm. b. odrážce v. rozhodnutí o přídělu, a to tak, že by si žalobce mohl v rámci stanovené povinnosti pokrytí do 30 měsíců započíst služby poskytované nejen s využitím rádiových kmitočtů v pásmu 2100 MHz, ale i v dalších pásmech pohyblivé služby. 3. Důvodem byla skutečnost, že rozhodnutí o přídělu se dostalo do rozporu s harmonizačními požadavky EU, a to s ohledem na technologickou inovaci, která žalobci po vydání rozhodnutí o přídělu umožnila poskytovat služby vysokorychlostního internetu splňující parametry dle bodu 7. písm. b. odrážky v. rozhodnutí o přídělu s využitím rádiových kmitočtů v pásmu 900 MHz, a to na rozdíl od služeb poskytovaných v pásmu 2100 MHz, ačkoliv tyto až na frekvenci používaného pásma splňují veškeré parametry stanovené v rozhodnutí o přídělu. 4. Předseda Rady žalovaného rozhodnutím č. j. ČTÚ 099/2015-613/V.vyř. ze dne 20. 11. 2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žádosti žalobce o změnu přídělu nevyhověl. O rozkladu žalobce rozhodla Rada žalovaného žalobou napadeným rozhodnutím, kterým byl rozklad žalobce ze strany žalovaného zamítnut a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 5. Městský soud v Praze o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 19. 6. 2020, č. j. 8 A 89/2016 – 65, tak, že žalobě vyhověl a zrušil obě rozhodnutí. 6. Ke kasační stížnosti žalovaného byl rozsudek městského soudu rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. Března 2022, č.j. 1 As 278/2020 – 62, zrušen z důvodu, že městský soud nepřibral do řízení všechny držitele radiových kmitočtů z rozhodnutí o přídělu jako osoby zúčastněné na řízení. 7. Městský soud v Praze proto věcí zabýval znovu a zaslal společnostem O2 Czech Republic, a.s. a T-Mobile Czech Republic, a.s., žalobu s poučením, že mají možnost soudu sdělit, zda chtějí v tomto řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Na tuto výzvu reagovala pouze společnost O2 Czech Republic, a.s., které byly následně zaslány oba rozsudky v této věci a vyjádření žalovaného, a která tak měla možnost se k věci vyjádřit. Své vyjádření však soudu nezaslala. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 8. Žalobce předně namítal nesprávné právní posouzení věci a to z následujících důvodů: Za prvé pro rozpor s požadavkem na technologickou neutralitu, když se žalovaný v rámci obou rozhodnutí relevantním způsobem nevypořádal se skutečnostmi namítanými žalobcem, kdy zcela ignoroval dopady, které může mít takový postup do práv a právem chráněných zájmů žalobce jako účastníka řízení a to konkrétně, že je příděl v rozporu s povinností žalovaného regulovat radiové spektrum technologicky neutrálně, čímž se dle recitálu Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/21/ES (dále jen „Směrnice č. 2002/21/ES“) rozumí taková regulace, která neukládá ani nezvýhodňuje použití konkrétního druhu technologie. Aplikací přídělu v jeho současném znění však dochází k přímému a nedůvodnému zvýhodnění pásma 2100 MHz, resp. pásem 800 MHz, 1800 MHz a 2600 MHz, kdy technologie využívaná v rámci tohoto pásma je přímo zvýhodněná na úkor technologií využívaných žalobce v rámci pásma 900 MHz, případě dalších pásmech pohyblivé služby. Toto je v přímém rozporu s požadavkem podporovat neutralitu technologií a služeb, pokud jde o práva k využití rádiového spektra tam, kde je to možné /viz. čl. 2 odst. 1 písm. e), čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 3 písm. f) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 243/2012/EU (dále jen „Rozhodnutí č. 234/2012/EU) a ustanovení § 6 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích a čl. 6.3.4. Strategie správy spektra žalovaného. 9. Žalobce považuje za zásadní otázku, co znamená tento požadavek EU a má za to, že je třeba vzít v úvahu i druhou část definice technologické neutrality, a sice zda v některých případech nedochází za dané situace v důsledku znění přídělu či jiných rozhodnutí nebo opatření žalovaného ke zvýhodňování některých druhů technologie. Toto zkoumání je nutné provádět i odděleně v rámci jednotlivých kmitočtových pásem, neboť sám žalovaný takový přístup zaujal, když v rámci rozhodnutí o přídělu rozlišuje mezi pásmy, která lze do plnění povinnosti pokrytí započíst (trvale pásma 800, 1800 a 2600 MHz a dočasně pásmo 2100 MHz) a která ne. Touto otázkou se však žalovaný ve svém rozhodnutí zabýval jen okrajově a dospěl při tom k závěru, který je v přímém rozporu se skutkovým stavem. V pásmu 900 MHz jsou totiž služby LTE znevýhodněny oproti službám 3G a LTE v pásmu 2100 MHz a to z důvodu, že investice provedené do technologií LTE či 3G v pásmu 2100 MHz nejsou znehodnoceny právě díky možnosti započtení pokrytí, na rozdíl od investic do technologií LTE používaných v pásmu 900 MHz. 10. Další žalobní námitkou je rozpor rozhodnutí s požadavkem na účelné využívání rádiových kmitočtů a podpory investic do nových technologií a to z důvodu, že pokud by ke změně přídělu nedošlo, žádnému z operátorů by se nevyplatilo investovat do rozvoje LTE v rámci pásma 900 MHz, ačkoliv služby LTE poskytované žalobcem v tomto pásmu jsou schopny zákazníkům garantovat všechny kvalitativní parametry stanovené v přídělu. V důsledku této skutečnosti by tak pásmo 900 MHz nebylo účinně a výkonně využíváno, čímž by ze strany žalovaného došlo k narušení povinností vyplývajících z ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. b) a čl. 3 písm. a) a f) Rozhodnutí č. 243/2012/EU, čl. 8 odst. 2 písm. d) a čl. 9 odst. 2 Směrnice č. 2002/21/ES a § 5 odst. 1 písm. c) zákona, dle kterých je žalovaný povinen zajistit účinné, výkonné a efektivní využití všech pásem rádiových kmitočtů. 11. Stávající znění přídělu žalobce přímo odrazuje od prosazování technologických inovací za účelem rozvoje mobilních služeb v pásmu 900 MHz, což je v rozporu s ustanoveními čl. 2 odst. 3 písm. c), čl. 3 písm. f) Rozhodnutí č. 243/2012/EU, čl. 8 odst. 2 písm. c) Směrnice č. 2002/21/ES a § 5 odst. 4 písm. c) zákona, které ukládají žalovanému přímo povinnost takovou činnost podporovat. Žalobce má za to, že protiargument žalovaného spočívající v tvrzení, že v případě odstranění ekonomických omezení vyplývajících z přídělu tak, aby tento žalobce neodrazoval od technologických inovací v pásmu 900 MHz, by znamenalo, že by příděl nesměl stanovit vůbec žádné povinnosti zakotvující požadavek na využívání rádiových kmitočtů v pásmech 800 MHz, 1800 MHz a 2600 MHz, je absurdní, neboť příděl v současném znění nejen odrazuje od byť i dočasných investic do technologií využívaných v dalších pásmech pohyblivé služby, ale fakticky znehodnocuje investice žalobce do technologického rozvoje vynaložené za účelem zvýšení efektivity využívání pásma 900 MHz, což je v rozporu s povinností žalovaného podporovat všechny účinné investice do infrastruktury uvedené čl. 3 písm. f) Rozhodnutí č. 243/2012/EU a čl. 8 odst. 2 písm. c) Směrnice č. 2002/21/ES a § 5 odst. 4 písm. c) zákona. 12. Z ustanovení čl. 1 směrnice Rady 87/372/EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Ra