7 As 150/2018 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 8/2020- 80 - text 17 8 Ad 8/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému M. V., zastoupen Mgr. Martinem Jebavým, advokátem, se sídlem Evropská 1974/60, 160 00 Praha 6, Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2020, č.j.: 19034/20/7400-11196-050764 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Specializovaného finančního úřadu ze dne 30. 12. 2019, č.j.: 95275/19/7400-20190-109732, které bylo současně potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce převeden na jiné služební místo s účinností ode dne následujícího po dni doručení rozhodnutí, a to v návaznosti na Usnesení vlády ČR č. 811 ze dne 18. 11. 2019, prostřednictvím Dodatku č. 7 služebního předpisu č. 1/2018, jímž byl schválen návrh systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. 1. 2020, kterým bylo služební místo žalobce č. 400137 zrušeno. Nové služební místo, na které byl žalobce převeden, bylo zařazeno o jednu platovou třídu níže než zrušené místo. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce napadá rozhodnutí v celém rozsahu, a to pro jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Žalobce dále uvedl, že byl zkrácen na svých subjektivních právech a pojal důvodné podezření, že vůči jeho osobě bylo přistupováno diskriminačně a pravděpodobně šlo i o mobbing. 4. Žalobce předně namítá, že žalovaný nepřezkoumal prvostupňové rozhodnutí ani v rozsahu všech námitek uvedených v odvolání a v doplnění odvolání ze dne 6. dubna 2020. 5. V žalobou napadeném rozhodnutí a v rozhodnutí, které mu předcházelo, správní orgán vynechal skutečnosti, kterými dlouhodobě a systematicky poškozoval žalobce. Z písemných důkazů je zřejmé, že změna systemizace proběhla ve skutečnosti v rozporu se zněním zákona. Žalobce navrhl k této skutečnosti vyslechnout svědky: Ing. T. R. – generální ředitelku GFŘ, Ing. M. B. – bývalého ředitele SFÚ, Ing. M. P. – zástupce ředitele SFÚ, Ing. L. T., MBA – ředitelku Sekce personální. 6. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že k tomu, aby změny v definitivně schválené systemizaci byly s žalobcem projednány osobně, byl k dispozici velmi krátký časový úsek, v němž nebylo ze strany představených možné osobně informovat žalobce o změně jeho služebního zařazení. Jako důkaz navrhuje výslech představených (Ing. D. S., Ing. S. L., Ing. L. K. MBA, Ing. M. P. a Ing. M. B.) a předložení dokumentace ke vzniku Dodatku č. 7 služebního předpisu č. 1/2018 s účinností ke dni 1. 1. 2020. Jak vyplývá z dokumentu č.j.: 72648/20/4000-00061-200168 a jeho příloh, byl na SFÚ z GFŘ doručen návrh Dodatku č. 7 interního předpisu č. 1/2018 již dne 7. 10. 2019 v 13:39:59 hodin, který s největší pravděpodobností obsahoval identifikaci změn v systemizaci SFÚ na základě návrhu služebního orgánu SFÚ ze dne 1. 7. 2019, který obsahoval 19 služebních míst. V mezidobí byl někým na GFŘ počet navýšen na 20, právě o služební místo žalobce, bez vědomí vedení SFÚ. Nepravdivost tvrzení je možno doložit také nahrávkou telefonního hovoru ze dne 9. 1. 2020, kdy vedoucí oddělení Ing. S. telefonicky kontaktovala žalobce, který byl od 2. 12. 2019 v pracovní neschopnosti. Vzhledem k tomu, že v té době žalobce již nebyl jejím podřízeným, bylo její jednání iracionální. Tento telefonní hovor spíše zavdává příčinu se domnívat, že ani žalobcova představená ještě dne 9. 1. 2020 v 10:16 hodin nevěděla o tom, že žalobce byl dnem 1. 1. 2020 převeden na jiné služební místo do kompetence jiného představeného v rámci jednoho služebního úřadu. Z příloh dokumentu č.j.: 211259/19/4000-00061-200168 dále vyplývá, že odborová organizace na SFÚ, Základní organizace Odborového svazu státních orgánů a organizací, byla informována o rušení 19 služebních míst s tím, že bez služebního místa budou pouze státní zaměstnanci zařazení mimo výkon služby – mateřská dovolená. 7. Žalovaný zcela rezignoval na obligatorní povinnosti představených, uvedených v zákoně o státní službě. Stejně tak upřel žalobci právo na informace a právo na projednání záležitostí výkonu služby a podmínek jejího výkonu. 8. Z neověřených informací se žalobce dověděl, že s vysokou mírou pravděpodobnosti šlo o cílenou likvidaci jeho osoby a pravděpodobně již v září 2019 bylo na GFŘ rozhodnuto, že je třeba zrušit služební místo právě žalobci, neboť se stal předsedou nové odborové organizace v rámci orgánů Finanční správy a tuto organizaci odmítla generální ředitelka akceptovat písemností č.j.: 71467/19/7400-00180-050630. Její jednání bylo napadeno stížností, která byla Náměstkem ministra vnitra pro státní službu vyhodnocena jako částečně důvodná. Zda bylo jednání generální ředitelky posouzeno jako kárné provinění, není žalobci známo. 9. Pro objektivní posouzení věci navrhuje žalobce i zdokumentovat, kdo, kdy a jaký návrh změny systemizace za SFÚ předložil na GFŘ. Z materiálu č.j.: 211259/19/4000-00061-200168 a jeho příloh vyplývá, že ze služebního úřadu SFÚ nikdy nebyl vznesen požadavek na zrušení služebního místa č. 400137, což potvrzuje hypotézu žalobce popsanou výše. Přičemž systemizace je tvořena z návrhů služebních orgánů Finanční správy právě na GFŘ, které je zaměstnavatelem všech zaměstnanců v orgánech Finanční správy a současně je odvolacím orgánem rozhodnutí podřízených služebních orgánů. V případě, že bylo služební místo skutečně zrušeno jednáním GFŘ, došlo k zásahu do kompetence služebního orgánu podřízeného služebního úřadu a současně k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení, což je nepřípustné a nezákonné. 10. Žalobce dále navrhl soudu, aby si vyžádal personální spis žalobce, nebo alespoň dokument č.j.: 34807/18/7400-20190-109670, ze kterých vyplývá zcela účelový, nesystémový a diskriminační postup vůči žalobci v průběhu jeho předchozího působení. Tím, kdo zapříčinil zastavení řízení o žádosti o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Důvěrné byl zaměstnavatel, který tento atribut na služební místo přiřadil a jeho odpovědná osoba nepotvrdila žádost o vydání osvědčení žalobci (č.j.: 49217/2018-NBÚ-P), čímž vytvořila zákonnou překážku pro setrvání na služebním místě. Žalobce k tomu rovněž navrhl vyslechnout řadu svědků. 11. Důkazem pro nezákonný postup je posloupnost jednotlivých úkonů při vydávání napadeného rozhodnutí ředitele SFÚ. Je opatřeno datem 30. 12. 2019, je podepsáno zástupcem ředitele SFÚ, do poštovní přepravy je předáno dne 8. 1. 2020 a doručeno žalobci fikcí dne 20. ledna 2020. Vůbec není zmíněno, proč nebylo podepsáno ředitelem SFÚ. 12. Žalobce má dále za to, že s ohledem na to, že rozhodnutí bylo zpracováno 30. 12. 2019 a do poštovní přepravy vloženo 8. 1. 2020, bylo rozhodnutí dokonce retroaktivní, neb upravovalo výkon služby žalobce již od 1. 1. 2020, tedy v době, kdy ještě nebylo rozhodnutí ani vypraveno. Není tedy pravda, že služební orgán rozhodl a vydal rozhodnutí dne 30. 12. 2019. Podle § 71 odst. 2 správního řádu se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:". Vyznačení těchto slov absentuje na všech obdržených rozhodnutích. Vydání rozhodnutí předchází (faktické) vyhotovení rozhodnutí. 13. Datum vyhotovení rozhodnutí i datum vydání rozhodnutí jsou formálními náležitostmi rozhodnutí správního orgánu (§ 69 odst. 1 a § 71 odst. 2 správního řádu). Absence formálních náležitosti rozhodnutí - data o vydání rozhodnutí - pak má za následek, kterým je krácení žalobce na jeho právech, neboť jako účastník řízení měl právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy (§ 36 odst. 1 správního řádu), přičemž je zřejmé, že důkazy a jiné podklady se opatřují právě za účelem vydání rozhodnutí. Okamžik vydání rozhodnutí je pak rovněž rozhodný pro skutkový a právní stav, z nějž správní orgán vychází (§ 96 odst. 2 správního řádu). Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, čj. 10 As 229/2014-41, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 3367/2016, který mimo jiné vymezuje platnost rozhodnutí. 14. V další žalobní námitce žalobce namítá, že obě napadená rozhodnutí byla doručována prostřednictvím modré obálky cestou České pošty, s.p. s tím, že písemnost mohla být doručena do vlastních rukou, zmocněnci nebo zákonnému zástupci. Vzhledem k tomu, že doručované písemnosti svým charakterem spadají pod znění § 72 odst. 1 správního řádu, je vyloučena možnost doručovat písemnost zmocněnci či zákonnému zástupci. Ani jedno rozhodnutí tak nebylo doručeno zákonným způsobem. 15. Žalovaný písemnost zasílal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého bydliště, která není totožná