— Nejvyšší správní soud

9 A 75/2021- 26 - text 9 9A 75/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Město Klatovy sídlem náměstí Míru 62, 339 01 Klatovy proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2021, č. j. MZP/2021/520/602, sp. zn. ZN/MZP/2021/520/131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný dle § 80 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody krajiny), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále též „inspekce“) ze dne 8. 3. 2021, č. j. ČIŽP/43/2021/609 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Výrokem pod bodem I. prvostupňového rozhodnutí inspekce byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že v období od 8. 6. do 16. 6. 2020, a to v hnízdním období ptáků) při čištění a zasíťování dutin v Černé věži v Klatovech (součást budovy na adrese náměstí Míru 60, 339 01 Klatovy) nedovoleně zasahoval do přirozeného vývoje ptáků tak, že: a) úmyslně odchytil 3 mláďata poštolky obecné (Falco tinnunculus) na Černé věži v Klatovech s tím, že tato mláďata následně předal do záchranné stanice živočichů ve Spáleném Poříčí, což je v rozporu s § 5a odst. 1 písm. a) zákona, kterým je v zájmu ochrany druhů ptáků, kteří volně žijí na evropském území členských států Evropských společenství (dále též „ptáci“ nebo „volně žijící ptáci“) zakázán jejich odchyt jakýmkoli způsobem; b) úmyslně odstranil 1 hnízdo poštolky obecné na Černé věži v Klatovech, což je v rozporu s § 5a odst. 1 písm. b) zákona, kterým je zakázáno úmyslné odstraňování hnízd; c) úmyslně vyrušoval poštolky obecné během odchovu mláďat, konkrétně přemístil 1 obsazené hnízdo s 5 mláďaty poštolky obecné na jiné, výše položené místo na Černé věži v Klatovech, což je v rozporu s § 5a odst. 1 písm. d) zákona, kterým je zakázáno úmyslné vyrušování ptáků zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích. 3. Žalobci byla dle § 88 odst. 3 písm. a) zákona za spáchání uvedeného přestupku uložena pokuta 25 000 Kč. 4. Výrokem pod bodem II. prvostupňového rozhodnutí inspekce uložila žalobci povinnost úhrady nákladů řízení částkou ve výši 1 000 Kč dle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a § 79 odst. 5 správního řádu a v souladu s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám a o výši paušální částky nákladů řízení, neboť řízení ve věci bylo vyvoláno porušením právní povinnosti žalobce ve smyslu výroku I. prvostupňového rozhodnutí. 5. Proti rozhodnutí o uložení pokuty podal žalobce odvolání. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 6. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobce. 7. Žalobce v odvolání namítal, že svou činností neohrozil zdárný vývoj mláďat poštolky obecné, a namítal, že i když došlo k vynucenému zásahu do přirozeného vývoje těchto ptáků, bylo tak učiněno ve veřejném zájmu, tj. v zájmu zachování unikátní kulturní památky, tedy v zájmu, kterým žalobce odůvodňoval svůj postup vůči hnízdícím ptákům. Zásah byl navíc podle žalobce proveden tak, aby zájem ochrany přírody byl v maximálním možném rozsahu zachován a nedošlo k usmrcení ani k úhynu žádného z dotčených jedinců. 8. Žalobce namítal, že zásah do vývoje ptáků – poštolky obecné byl proveden s maximální ohleduplností tak, aby nedošlo k úhynu žádného z dotčených živočichů, a byl naplánován na konec června, kdy odvolatel předpokládal, že hnízdění a následné vyvedení mláďat již bude dokončeno. Žalobce uvedl, že každoročně provádí správné načasování zásahu na Černé věži, avšak v této věci hnízdní pár provedl snůšku opožděně a vývojové stádium mláďat je jiné, než žalobce předpokládal. Z toho důvodu po konzultaci s pracovníkem ochrany přírody KÚ Plzeňského kraje přenesl hnízdo o několik metrů výše, mimo zájmovou oblast tak, aby bylo zajištěno, že všechna mláďata budou v pořádku vyvedena. Existenci druhého hnízda, ačkoli zájmovou lokalitu předem prohlédl ornitolog, žalobce zjistil až v rámci realizace vlastního zásahu, těsně před zasíťováním. Vývojové stádium mláďat bylo vyhodnoceno jako nevhodné k přenesení hnízda a jako nejlepší řešení bylo vyhodnoceno přenesení mláďat do záchytné stanice. Zásahem nebyly způsobeny žádné škody na životech ptáků a nebyl porušen žádný ze zákazů uvedených v § 5a odst. 1 zákona. 9. Žalovaný uvedenou argumentaci vypořádal tak, že tato popisuje snahu o minimalizaci dopadů nedovoleného jednání žalobce na jedince druhu poštolka obecná, avšak tyto skutečnosti nemají vliv zjištění naplnění skutkové podstaty přestupku. Fakta uvedená žalobcem inspekce významně zohlednila v rámci klasifikace závažnosti předmětného přestupku, a to v míře menší závažnosti a výše pokuty. Dle žalovaného předložená argumentace žalobce jako námitka legality jeho jednání neobstojí. 10. Žalobce v odvolání namítal, že zasíťování Černé věže bylo realizováno z důvodu ochrany památkově chráněného objektu před poškozením, kterou odvolateli ukládá zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ale bylo plánováno s maximálním respektem k tomu, že chráněný objekt je současně hnízdním areálem zvláště chráněných živočichů. Žalobce namítal, že v tomto případě převážil veřejný zájem na ochraně nenahraditelného kulturního dědictví, nad veřejným zájmem na ochraně ochrany přírody, když v tomto případě došlo k minimálnímu ohrožení několika jedinců zvláště chráněných druhů živočichů, kterým v konečném důsledku žádná újma nevznikla. 11. K uvedenému žalovaný poukázal na to, že ust. § 5a zákona obsahuje úpravu ochrany volně žijících ptáků v podobě výčtu zakázaných jednání, která by mohla mít vliv na volně žijící ptáky. Uvedené zákazy jsou relativního charakteru, a proto pouze příslušný orgán ochrany přírody z nich může v konkrétním jednotlivém případě povolit odchylný postup od postupu stanoveného § 5a odst. 1 zákona. Žalobci nepřísluší, aby svým osobním názorem nahrazoval výsledek řádného správního procesu v otázce legálního stanovení odchylného postupu, i když v posuzované situaci neexistuje jiné uspokojivé řešení. I na Město Klatovy jako veřejnoprávní í korporaci se vztahuje regulace v oblasti ochrany přírody stejně, jako na jakoukoli jinou právnickou osobu. Uvedené konstatování žalobce proto z povahy věci nemá schopnost jakkoli legalizovat protiprávní jednání žalobce a nesnižuje škodlivost jednání. 12. Žalobce namítal, že nebylo v jeho časových ani ekonomicky přijatelných možnostech odsunout smluvený termín realizace zásahu na Černé věži do doby vydání odchylného postupu podle ust. § 5b odst. 2 zákona. Rovněž postup doporučený inspekcí v odůvodnění napadeného rozhodnutí, spočívající v následném zasíťování dvou otvorů lezeckou technikou až po vyvedení mláďat poštolky obecné, by pro žalobce znamenal vynaložení dalších minimálně 20 000 Kč z rozpočtu města Klatovy, dále náklady na nové objednání speciální vysokozdvižné plošiny, když na zasíťování Černé věže byla vynaložena částka 115 000 Kč z veřejného rozpočtu města. 13. Žalovaný uvedl, že ani námitka žalobce, že zástupci měst jsou povinni i se při správě obecních financí řídit zásadou řádného hospodáře, nijak nelegalizuje nezákonný postup žalobce při realizaci jeho zásahu v prostoru Černé věže v Klatovech. V duchu této povinnosti měl žalobce dbát, aby při realizaci plánovaného zásahu postupoval v mezích platných právních norem a své jednání časově koordinoval i s ohledem na fakt, že je mu známo, že prostor Černé věže je místem výskytu volně žijících ptáků, tedy aby si včas zajistil u příslušného orgánu ochrany přírody povolení odchylného postupu ze zákazů stanovených v § 5a zákona. 14. Žalobce v odvolání brojil proti výši pokuty s tím, že správní orgán postupoval v rozporu se zásadou dle § 2 odst. 4 správního řádu, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalobce uvedl, že inspekce vzala v úvahu způsob rozdělení výnosu výše pokuty, a proto posuzovala subjekt město Klatovy násobně jinak, než by posuzovala jiný subjekt, který není příjemcem části výnosu z pokuty, 15. Žalovaný uvedené námitce oponoval tím, že obec, na jejímž území k porušení zákona došlo, je ve smyslu ust. § 88a zákona příjemcem 50% z uložené pokuty, proto se inspekce snažila zajistit, aby výše pokuty byla znatelná v majetkové sféře žalobce a plnila tedy svoji preventivní, výchovnou i represivní funkci. Pokud tedy inspekce v