10 As 241/2021 — Nejvyšší správní soud

11 A 142/2021- 39 - text 7 11 A 142/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: M. A. E. M. státní příslušník Libyjského státu zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2021, č. j. MV-54990-6/KM-2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „povinný subjekt“). Povinný subjekt odmítl žalobcovu žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), protože se jedná o informace týkající se plnění úkolů zpravodajských služeb, a tím pádem podléhají výluce dle § 11 odst. 4 písm. c) informačního zákona. 2. Žalobce žádal o poskytnutí dokumentů č. j. V2/2020-OCP a V3/2020-OCP, které jsou z důvodu jejich utajení vedeny odděleně a vyloučeny z nahlížení ze spisu ve věci řízení o správním vyhoštění žalobce. Původcem požadovaných informací je Bezpečnostní informační služba (dále jen „BIS“). II. Obsah správního spisu 3. Ze správního spisu vyplývá, že byla nejprve žalobcova žádost vyhodnocena jako žádost o nahlížení do spisu, kterou povinný subjekt usnesením odepřel. Následně žalovaný přikázal povinnému subjektu žádost vyřídit. Povinný subjekt rozhodnutím poskytnutí informace odepřel s odkazem na § 7 informačního zákona, totiž, že informaci neposkytne z důvodu jejího utajení. Žalovaný následně zrušil i toto rozhodnutí, a to pro nepřezkoumatelnost, jelikož z něj nebylo zřejmé, zda je naplněna materiální podmínka utajení informace. 4. Rozhodnutím ze dne 31. 5. 2021, č. j. KRPA-75114-9/ČJ-2021-0000KR, povinný subjekt žádost odmítl s odkazem na § 11 odst. 4 písm. c) informačního zákona, neboť se jedná o informace týkající se plnění úkolů zpravodajských služeb, nadto pak o informace, které jsou utajované. V odůvodnění uvedl, že v dožádaném stanovisku BIS sdělila, že požadované informace jsou vedeny v režimu „vyhrazené“ pod položkou č. 4 Vyhodnocení a výstupy zpravodajské činnosti na seznamu utajovaných informací v oblasti působnosti zpravodajských služeb České republiky. Jejich vyzrazení by mohlo ohrozit plnění úkolů zpravodajské služby a ochranu utajovaných informací. Výstupy z činnosti BIS zpravidla podléhají utajení, což je případ i nyní požadovaných informací, které byly vytvořeny na základě informací a poznatků získaných zpravodajskými službami a slouží k informovanosti policejního sboru a zajištění legitimity právních postupů ve vztahu k žalobci ve věci jeho správního vyhoštění. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém namítal zejm. nepřezkoumatelnost, vnitřní rozpornost a nedostatečnost odůvodnění ve vztahu k omezení ústavně zaručeného práva na informace. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí povinného subjektu. Skutečnost, že požadované dokumenty spadají pod informace o plnění úkolů zpravodajských služeb nebo o jejich činnosti a současně podléhají určitému stupni utajení, nemá za následek vnitřní rozpornost rozhodnutí, ale představuje pouze rozšiřující doplnění v rámci úvah povinného subjektu bez dopadu do samotného znění výroku. Prokazatelným a přezkoumatelným způsobem byly popsány důvody odmítnutí poskytnutí včetně naplnění parametrů zákonné výluky. Rozhodnutí netrpí vadami, které by měly za následek nepřezkoumatelnost, nesprávnosti či nezákonnost. III. Obsah žaloby 6. Žalobní argumentace je zcela totožná s odvolací argumentací, jelikož podle žalobce žalovaný nezjednal nápravu. 7. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí v části naplnění podmínky § 11 odst. 4 písm. c) a § 12 informačního zákona. Povinný subjekt odmítl poskytnutí informace z důvodu jejich utajení, což odpovídá § 7 informačního zákona, nicméně ve výroku bylo rozhodnuto podle § 11 odst. 4 písm. c) informačního zákona, rozhodnutí je tak vnitřně rozporné. Odůvodnění je zcela obecné a odporuje podmínce neposkytnutí informace v § 11 odst. 4 písm. c) „pokud by poskytnutí této informace ohrozilo plnění jejich úkolů či ochranu utajovaných informací“, jelikož v rozhodnutí naplnění této podmínky nebylo dostatečně a přezkoumatelně odůvodněno. Z odůvodnění není zřejmé, zda důvodem odepření je utajení postupů při získávání informací nebo informace samotné. Navíc není vysvětleno, proč nebyl využit § 12 informačního zákona a proč nebylo možno poskytnout alespoň část informací. 8. Druhý žalobní bod se týká porušení čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Omezení práva na informace v demokratické společnosti musí splňovat podmínku nezbytnosti, kterou odmítnutí poskytnutí informacích označených jako „vyhrazené“ nesplňuje, jelikož vyzrazení takových informací může být pro Českou republiku pouze nevýhodné. 9. Dopisem ze dne 7. 10. 2021 žalobce navrhl soudu, aby si vyžádal dokumenty, které byly předmětem žalobcovy žádosti, a aby jimi provedl důkaz za účelem ověření, zda obsah písemností skutečně odpovídá zákonným důvodům. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. 11. Zopakoval, že nelze souhlasit s rozporností odůvodnění a výroku rozhodnutí. Uvedení, že informace podléhají současně i určitému stupni utajení, představuje pouze rozšiřující doplnění v rámci úvah povinného subjektu, bez dopadu do samotného znění výroku. Z odůvodnění jednoznačně vyplývá, že důvodem odepření žádosti je ochrana užitých postupů a metod používaných zpravodajskou službou při získávání informací a ochrana jejích příslušníků, včetně osob jednajících v její prospěch. Opodstatněnost tohoto důvodu odepření potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). 12. Taktéž námitka ohledně nevyužití § 12 informačního zákona je bezpředmětná. Povinný subjekt se sice výslovně nezmiňuje o jeho aplikaci, ale ze spisového materiálu i rozhodnutí vyplývá, že při konzultacích s původcem informace nebylo toto ustanovení opomenuto a povinný subjekt zjišťoval případně podmínky pro jeho aplikaci. Zároveň není povinností povinného subjektu ani žalovaného vypořádávat se všemi ustanoveními informačního zákona. 13. V souvislosti s odkazem žalobce na Listinu uvedl, že ne každé omezení práva na informace je protiústavní. Omezení práva na informace dané zákonem je možné v zájmu respektování ochrany práv a svobody druhých, bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti tzn. jiných vytčených hodnot. Správní orgány popsaly důvody omezení žalobcova práva ve smyslu § 11 odst. 4 písm. c) informačního zákona a tím odůvodnily jeho nezbytnost. 14. Poskytnutí konkrétněji formulovaného odůvodnění rozhodnutí ze strany povinného subjektu by již mohlo dojít k ohrožení zákonem chráněného zájmu. V daném případě byla při aplikaci § 11 odst. 4 písm. c) informačního zákona posouzena nezbytnost omezení ve prospěch zamezení možného ohrožení plnění úkolů zpravodajských služeb či ochrany utajovaných informací. Je zřejmé, že byl proveden test proporcionality. Úvahy žalobce v souvislosti s formálním utajením požadovaných informací stupněm utajení „vyhrazené“ jsou ve vztahu k aplikaci § 11 odst. 4 písm. c) informačního zákona irelevantní a nadbytečné. V. Posouzení věci soudem 15. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž žalobce souhlasil výslovně a žalovaný konkludentně [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 16. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná. 17. Žaloba není důvodná. 18. Soud se nejprve zabýval žalobcovou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná. 19. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost co do odůvodnění odmítnutí z důvodu vymezeného v § 11 odst. 4 písm. c) informačního zákona, které považuje za všeobecné, bez konkrétních údajů a úvah. Povinný subjekt dle jeho názoru dostatečně přezkoumatelně nezdůvodnil naplnění podmínky ohrožení plnění úkolů či ochranu utajovaných informací stanovenou v dovětku výše uvedeného ustanovení. 20. Soud se ztotožňuje s žalobcem, že nelze automaticky odepřít poskytnutí veškerých informací, jejichž původcem jsou zpravodajské služby, nicméně v tomto případě se žalobce dopouští nesprávné interpretace předmětného ustanovení. 21. Podle § 11 odst. 4 písm. c) informačního zákona platí, že „povinné subje