1 Afs 20/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 51/2022- 45 - text 10 11 A 51/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: město Žďár nad Sázavou, IČ 00295841, se sídlem Žižkova 227/1, 591 31 Žďár nad Sázavou zastoupený Mgr. Janem Sedláčkem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 16. 6. 2022, č. j. MMR-34915/2022-26, takto: I. Rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 16. 6. 2022, č. j. MMR-34915/2022-26, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám Mgr. Jana Sedláčka, advokáta, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministra pro místní rozvoj (dále jen „ministr“) ze dne 16. 6. 2022, č. j. MMR-34915/2022-26 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým nebylo vyhověno žalobcovým námitkám proti opatření žalovaného jako poskytovatele dotace ze dne 16. 3. 2022 (dále jen „opatření“). Uvedeným opatřením nebyla žalobci v návaznosti na administrativní ověření žádosti o platbu provedeného Centrem pro regionální rozvoj České republiky (dále jen „Centrum“) jako zprostředkujícím subjektem Řídicího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu (dále jen „ŘO IROP“) vyplacena část dotace ve výši 290 173,02 Kč z částky podpory poskytnuté z IROP v rámci projektu reg. č. CZ.06.2.56/0.0/0.0/18_103/0010476 s názvem „Rekonstrukce budovy Domova pro matky (otce) s dětmi Ječmínek, o.p.s.“, a to podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě předně stručně shrnul skutkový stav věci. Dále se žalobce ztotožnil s žalovaným, že při zadávání veřejné zakázky bylo třeba postupovat v souladu s tzv. zásadou 3E. Žalobce měl nicméně oproti žalovanému za to, že při zadávání veřejné zakázky postupoval efektivně, hospodárně a účelně. Dle žalobce je cílů hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti vynaložení veřejných prostředků v oblasti zadávání veřejných zakázek dosahováno prostřednictvím toho, že zadavatel vytvoří podmínky pro to, aby smlouva, která má být na konci výběrového či zadávacího řízení, byla vždy uzavřena na základě férového postupu vůči dodavatelům, a to při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008-152. Jestliže žalobce coby zadavatel veřejné zakázky v čl. 6 zadávací dokumentace výslovně stanovil, že „[j]e vyloučeno jakékoliv vyřazení položek ze soupisu, doplnění položek do soupisu, jakýkoliv zásah do popisu položky, změna množství nebo jakéhokoliv jiného údaje v soupise, pokud není dále v těchto podmínkách uvedeno něco jiného,“ pak tím zcela určitě a transparentně obeznámil potenciální účastníky s tím, že nepřipouští, aby tito jakkoliv zasahovali a upravovali položkový rozpočet (soupis prací). 3. Žalovaný dle žalobce přistoupil k arbitrárnímu ex post výkladu jinak neurčitých pravidel pro poskytnutí dotace. Jakkoliv totiž čl. 5 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, vydání 1.14, platnost od 01. 03. 2021 (dále jen „Pravidla“), a čl. 4.2 Metodického pokynu pro oblast zadávání zakázek pro programové období 2014-2020, vydání 1.14 s platností od 1. 3. 2021 (dále jen „MPZ“), inkorporují do procesu výběrového řízení povinnost dodržet zásadu 3E, žalovaný tuto zásadu nepromítl do konstrukce 8.3.3 MPZ. Nicméně věta, a to v jakékoliv obměně, která by žalobce povinovala k výzvě ohledně změny v položce soupisu prací, se v MPZ nenalézá. Žalobce na podporu své argumentace dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 Afs 142/2016-32. Dle žalobce tedy nelze z čl. 8.3.3 MPZ, čl. 5 OPŽP nebo čl. 4.2 MPZ usuzovat na povinnost zadavatele vyzvat účastníka k objasnění nabídky v případě zjevného nesplnění zadávacích podmínek. 4. Žalobce dále uvedl, že se nelze abstrahovat od žalovaným zlehčovaného porušení zásady legitimního očekávání zakotvené v § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Pokud se totiž ve stanovisku k zakázce, které Centrum vydalo ve vztahu k jinému projektu žalobce, uvádí ve skutkově téměř opačném případu, že žalobce pochybil, když situaci neřešil např. prostřednictvím žádosti o vysvětlení nabídky dle § 46 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), případně vyloučením daného dodavatele pro nesplnění zadávacích podmínek, nelze žalobci při nejednoznačnosti odst. 8.3.3 MPZ skutečně vytýkat, že vzal jedno z těchto doporučení vážně a účastníka podruhé již raději vyloučil. Žalobce a jeho zaměstnanci v dobré víře ve zmíněné stanovisko postupovali tak, že vědomi si svého dřívějšího pochybení, nyní již účastníka, který bez dalšího nesplnil zadávací podmínku, raději vyloučili. 5. Žalovaný si měl být vědom toho, jak uvádí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) v rozhodnutí ze dne 11. 4. 2016, č. j. ÚOHS-R218/2015/VZ-14888/2016/321/OHo, že hlediska hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky jsou posuzovány odlišně optikou ZZVZ a odlišně optikou poskytovatelů dotací, kdy oproti ZZVZ nicméně neexistuje u poskytovatelů dotací tak rozsáhlá a snadno dostupná rozhodovací praxe ÚOHS a soudů, ze které by bylo možné vysledovat, jak bude daný poskytovatel dotace v dané situaci přistupovat k aplikaci zásady 3E. 6. Žalobce se rovněž neztotožnil s tím, že žalovaný označil veškerou jím v námitkách citovanou rozhodovací praxi za nepřiléhavou. Co se týká rozhodnutí ÚOHS ze dne 6. 3. 2014, č. j. ÚOHS- S740/2013/VZ-5022/2014/523/OPi, žalovaný zmiňuje, že ÚOHS přezkoumával postup v zjednodušeném podlimitním řízení a řešil problematiku splnění kvalifikace. Žalobce má za to, že touto optikou by nebylo možné odvolat se na žádný skutkově se odlišující judikát či rozhodovací praxi správních úřadů, ale pouze na ty skutkově a okolnostmi shodné. Jakýkoliv subjekt práva se však může odvolávat na rozhodnutí a právní věty v nich obsažené, pokud jsou dostatečně obecné. Právě tak tomu je u uvedeného rozhodnutí. Žalobce měl plné právo nevyužít institutu objasnění nabídky, a to zvláště v situaci, kdy vyloučený dodavatel nerespektoval výslovný a pro žalobce zásadní zákaz zásahu do položkového rozpočtu. Dodržení čl. 6 zadávací dokumentace bylo pro žalobce zásadní, neboť případné třeba jen drobné změny v soupisu prací mají za následek nesoulad podané nabídky se zadávacími podmínkami. Dodavatel, který jakýmkoliv způsobem pozmění obchodní podmínky, soupis prací či další v nabídce odevzdávané dokumenty, pak ani není nejdůvěryhodnějším partnerem pro plnění veřejné zakázky. 7. Žalobce dále uvedl, že trvá i na použité citaci rozhodnutí ÚOHS ze dne 24. 4. 2020, č. j. ÚOHS-12289/2020/533/LHl, ve kterém se uvádí: „Zadavatel může požadovat po účastnících zadávacího řízení, aby mu objasnili nebo doplnili relevantní údaje, které potřebuje znát za účelem zajištění řádného průběhu zadávacího řízení. Na tomto místě je nutné zdůraznit pasáž ustanovení, ve které je uvedeno „zadavatel může požadovat", která je v daném případě relevantní. Možnost využití postupu dle § 46 zákona neznamená povinnost zadavatele, aby tento prostřednictvím citovaného institutu odstranil všechny nedostatky podané nabídky. Jak bylo uvedeno již výše, dodavatel - účastník zadávacího řízení, tzn. i navrhovatel, je profesionál v daném oboru a nese plnou odpovědnost za to, že jím podaná nabídka, byla podána řádně a reflektuje všechny požadavky na ni kladené.“ K tomu dodal, že i pod vlivem tohoto rozhodnutí má za to, že vyloučený dodavatel se neprojevil jako profesionál v daném oboru, neboť standardem při podávání nabídek do zadávací/výběrových řízení na stavební práce je, že dodavatel nemění a nijak neupravuje požadavky zadavatele uvedené v soupisu prací, smlouvě o dílo atd. 8. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě předně uvedl, že odkazuje na odůvodnění správních rozhodnutí, neboť žalobce nepřináší žádné nové relevantní argumenty, se kterými by se žalovaný již nevypořádal. K jednotlivým žalobním bodům pak žalovaný v zásadě zopakoval odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že zásady 3E jsou cílem právní úpravy zadávání veřejných zakázek a odrážejí se v jednotlivých institutech ZZVZ i MPZ. K porušení zásad 3E přitom může dojít i za situace, kdy zadavatel neporuší žádné konkrétní ustanovení ZZVZ či MPZ. K tomu žalovaný odkázal na rozhodnutí p