4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 15/2022- 26 - text 8 11 Ad 15/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: JUDr. A. Z., narozený X se sídlem X zastoupen JUDr. Vladanou Zemanovou, advokátkou se sídlem Svobodova 137/7, 128 00 Praha 2 proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise žalované ze dne 15. 9. 2022, č. j. K 75/2009, takto: I. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise České advokátní komory ze dne 15. 9. 2022, č. j. K 75/2009, se ve výroku I. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Vladany Zemanové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení výroku I. rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise žalované (dále jen „odvolací kárný senát“) ze dne 15. 9. 2022, č. j. K 75/2009 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým odvolací kárný senát zrušil rozhodnutí kárného senátu kárné komise žalované ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. K 75/2009 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a rozhodl tak, že se žalobce jako kárně obviněný dopustil kárného provinění tím, že poté, co mu jeho klient (dále též „stěžovatel“) dopisem ze dne 10. června 2007 vypověděl plnou moc a dopisem ze dne 9. července 2007 ho požádal o vyúčtování odměny za poskytnuté právní služby a o vydání dokumentů souvisejících s poskytnutou právní službou, této jeho žádosti do současné doby nevyhověl (dále též „druhý skutek“); tedy při výkonu advokacie nejednal svědomitě; nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost o svých výkonech pro klienta vést přiměřené záznamy, jejichž obsah na požádání klientovi poskytne s úplným vysvětlením, povinnost při ukončení právních služeb klientovi bez zbytečného odkladu vydat všechny pro věc významné písemnosti, které mu klient svěřil, nebo které z projednávání věci vznikly. 2. Vymezeným jednáním žalobce porušil § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 10 odst. 4 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Za toto kárné provinění mu bylo uloženo kárné opatření – napomenutí. Dále byl žalobce uznán povinným zaplatit náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3 000 Kč. 3. Pro úplnost soud uvádí, že odvolací kárný senát dále výrokem II. napadeného rozhodnutí zastavil podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní kárný řád“), kárné řízení žalobce pro skutek spočívající v tom, že poté, co byla žalobci jako právnímu zástupci věřitele v konkurzním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod čj. 99 K 23/99 na jeho účet ve prospěch klienta dne 31. 1. 2006 připsána částka 2 223 471,10 Kč ze zpeněžené konkurzní podstaty, tuto částku klientovi přes jeho opakované výzvy do současné doby nevydal (dále jen „první skutek“). Žalobní body 4. Žalobce v podané žalobě opakovaně namítl, že odvolací kárný senát porušil práva žalobce, neboť nenařídil jednání ve věci, ačkoliv o to žalobce požádal. 5. V napadeném rozhodnutí je žalobci přičítáno k tíži, že na výzvu nepředložil podací lístek k dopisu ze dne 4. 1. 2006, který žalobce založil do spisu na jednání již dne 6. 12. 2016. Žalobce je přesvědčen, že bylo povinností odvolacího kárného senátu zrekonstruovat spis včetně příloh, které nepřestaly být jeho součástí. Jestliže tuto povinnost nesplnil a rozhodl v neprospěch žalobce proto, že nedoložil své tvrzení listinou, která už dříve byla součástí spisu, zatížil řízení vadou, která má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Rekonstruovat spis by přitom měl kárný senát prvního stupně. Na podporu své argumentace žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 20 Cdo 2409/2006, kde byla dle žalobce řešena stejná situace. 6. Odvolací kárný senát nejen, že nenařídil jednání, o které žalobce žádal, ale vůbec se nevypořádal s argumenty, které žalobce uvedl ve svém vyjádření ze dne 1. 6. 2022. Žalobce v něm upozorňoval především na skutečnost, že stěžovatel si ani nestěžoval ve stížnosti, na jejímž základě bylo v květnu 2009 zahájeno předmětné kárné řízení, na to, že by mu od žalobce chyběly nějaké doklady nebo vyúčtování. Civilní žaloba stěžovatele ze září 2007 již cituje a k důkazu předkládá rozvrhové usnesení v předmětném konkurzu, jakož i další listiny z tohoto konkurzu. Z toho tedy vyplývá, že stěžovatel tyto listiny již v září 2007 měl k dispozici. To jasně koresponduje s dopisem žalobce stěžovateli ze dne 4. 1. 2006, jehož přílohou rozvrhové usnesení bylo. Žalobce tedy upozorňoval na rozpor, že kárná žaloba za důkaz nepředání dokladů navrhuje civilní žalobu, která už ale na své první straně ve výčtu svých příloh právě tyto doklady uvádí, tedy přihlášku do konkurzu, seznam přihlášených pohledávek, rozvrhové usnesení, usnesení o zrušení konkurzu. Odvolací kárný senát se však předloženým logickým rozporem vůbec nezabýval. Žalobce také uvedl, že „civilní žaloba se vůbec netýkala nevydání nějakých dokladů nebo vyúčtování, když navíc právě tyto doklady citovala jako svou přílohu“. Žalobce též upozorňoval na to, že stížnost sama v této věci důkazem být nemůže, když neobsahuje o nějakém nepředání dokladů a nevyúčtování ani slovo. Žalobce navíc již v minulé správní žalobě zdůrazňoval, že nikdy nebylo ze strany kárného žalobce specifikováno, jaké konkrétní doklady by měly být ze strany žalobce stěžovateli nevydány. Odvolací kárný senát dle žalobce rozhodl na základě důkazně ničím nepodloženého, a dokonce zcela vyvráceného tvrzení kárného žalobce o tom, že se žalobce dopustil kárného provinění. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že po zrušovacím rozsudku odvolací kárný senát vyzval žalobce k předložení dopisu ze 4. 1. 2006 s podacím lístkem. Žalobce předložil pouze dopis s tím, že podací lístek již nemá. Na jedné straně lze sice žalobci přisvědčit, že při jednání odvolacího kárného senátu 6. 12. 2016 založil do správního spisu kopie dopisu ze 4. 1. 2006 i podacího lístku, avšak na druhé straně nelze přehlédnout, že již na straně 7 rozhodnutí ze dne 6. 12. 2016 odvolací kárný senát konstatoval, že ohledně podacího lístku se jedná o velmi špatně čitelnou ověřenou kopii ověřené kopie. Na straně 10 téhož rozhodnutí pak zdůvodnil, proč tento podací lístek nepovažuje za důvěryhodný listinný důkaz. Závěr o nedůvěryhodnosti dopisu ze 4. 1. 2006 podporuje sám žalobce, který v rámci kárného řízení ve vyjádření z 2. 12. 2016 v pasáži nadepsané Sled událostí zmiňuje pouze svůj dopis stěžovateli ze dne 6. 1. 2006 spolu s podacím lístkem, který k tomuto vyjádření přiložil. V dopisu ze dne 6. 1. 2006 se pak žalobce nijak nezmiňuje, že by pouhé dva dny předtím zaslal stěžovateli jiný dopis, v němž mu měl údajně zaslat vyúčtování právních služeb a závěrečnou rozvrhovou zprávu. Špatnou čitelnost kopie údajného podacího lístku tak lze dobře vysvětlit tím, že ve skutečnosti šlo o kopii podacího lístku ze dne 6. 1. 2006, když 4. 1. 2006 žalobce stěžovateli ve skutečnosti žádný dopis nezaslal. 8. Žalovaná zdůraznila, že druhý skutek spočívá v tom, že žalobce nereagoval na žádost stěžovatele z roku 2007 o vyúčtování odměny za poskytnuté právní služby a vydání dokumentů s touto právní službou souvisejících. Žádný dopis žalobce z roku 2006 tedy nemůže být odpovědí žalobce na žádost stěžovatele z roku 2007. Logicky lze předpokládat, že zaslal-li by žalobce stěžovateli dopis ze 4. 1. 2006 s vyúčtováním odměny za právní služby, pak by to v reakci na žádost stěžovatele z roku 2007 uvedl. K tomu žalovaná odkázala na bod [36] rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 10 As 185/2015-74, vydaného v posuzované věci, a dodala, že i kdyby teoreticky připustila, že žalobce dopis ze 4. 1. 2006 stěžovateli zaslal, pak v něm nejsou uvedené dva úkony právní služby, jež požadoval stěžovatel vyúčtovat v roce 2007. Předcházející řízení před správními orgány a správními soudy 9. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: 10. Žalobce byl prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným ze spáchání kárného provinění, kterého se měl dopustit tím, že poté, co mu jako právnímu zástupci věři