1 Azs 367/2018 — Nejvyšší správní soud

14 A 95/2022- 24 - text 7 14 A 95/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: E. V. zastoupená advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2 proti žalované: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2022, č. j. MV-136018-4/SO-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2022, č. j. MV-136018-4/SO-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), ze dne 16. 6. 2022, č. j. OAM-59934-13/CD-2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání cizineckého pasu. 2. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně, státní občanka Běloruska, měla na území České republiky povolen trvalý pobyt za účelem sloučení s občanem České republiky s platností od 28. 5. 2021. Zároveň měla cestovní doklad vydaný státem Běloruská republika platný od 9. 9. 2011 do 3. 1. 2030. 4. Žalobkyně požádala o vydání cizineckého pasu dne 15. 12. 2021. K žádosti připojila, vedle dalších dokumentů, také písemné vyjádření, v němž uvedla, že je pro ni nebezpečné jezdit do Běloruska, jelikož otevřeně zveřejňuje své opoziční názory proti diktátoru Lukašenkovi. Žalobkyně dle svých slov pracovala v Minsku na ministerstvu vnitra, přičemž má za to, že její aktivitu na sociálních sítích sledují její bývalí kolegové sloužící Lukašenkovu režimu. 5. Žalobkyně byla vyrozuměna o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim, čehož využila. Ve vyjádření ze dne 4. 1. 2022 uvedla, že je její pas platný do roku 2030, ale pouze na území Běloruska. Ve světě je platnost pasu uznávána pouze po dobu 10 let. Uvedla, že jí tato skutečnost znemožňuje vycestovat z Evropské unie, nemůže ani na dovolenou. Ráda by se setkala se svými rodiči na neutrálním území, příkladmo na Ukrajině či v Gruzii, což ale bez pasu nemůže zrealizovat. Její rodiče do České republiky přicestovat nemohou, neboť Česká republika neuznává jejich vakcíny proti nemoci COVID-19 a nedostanou vízum. 6. Dne 19. 1. 2021 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žádosti, neboť nedoložila, že si platný cestovní doklad nemůže nezávisle na své vůli opatřit. K tomu jí byla poskytnuta lhůta 10 dnů od doručení výzvy. 7. Žalobkyni byla později znovu poskytnuta možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, kterého žalobkyně využila dne 11. 5. 2022, kdy se na pracoviště odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra dostavila její zmocněná zástupkyně. Ta požádala o 30denní lhůtu k písemnému vyjádření. 8. Ve vyjádření ze dne 11. 6. 2022 žalobkyně zopakovala skutečnosti, které byly obsahem jejího původního písemného vyjádření k žádosti. K tomu pouze doplnila, že sympatizuje s opoziční stranou, jejíž představitelkou je Svjatlana Cichanouska, a že se obává o svou bezpečnost při vyřizování cestovního pasu. Zastupitelský úřad Běloruska na území České republiky cestovní pasy nevydává. Dále uvedla, že se situace v Bělorusku vyostřila v souvislosti s ozbrojeným napadením Ukrajiny ze strany Ruska. Dále žalobkyně připomněla návštěvu Svjatlany Cichanouské v České republice. 9. Prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo žádost žalobkyně zamítlo. V odůvodnění uznalo, že cestovní doklad žalobkyně není pro účely překročení hranice Evropské unie od září roku 2021 platný. K vydání cizineckého pasu však musela žalobkyně doložit takové doklady, které by prokázaly, že si cestovní doklad nemůže nezávisle na své vůli opatřit, což neučinila. Vyjádření žalobkyně učiněná v průběhu správního řízení ministerstvo shledalo nedostatečnými k prokázání splnění zákonných podmínek k vydání cizineckého pasu. 10. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. V odvolání zopakovala svá tvrzení z předchozích vyjádření. Dále upřesnila, že jí bylo dne 11. 5. 2021 vydáno povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie s platností do 11. 5. 2031. 11. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že nijak nezpochybňuje současnou situaci v Bělorusku, která je obecně známa a na kterou žalobkyně v průběhu správního řízení upozorňovala. Dle žalované jistě nelze po žalobkyni požadovat, aby k žádosti předložila potvrzení od běloruských úřadů, že jí cestovní doklad nevydají a z jakých důvodů. Mohla však prokázat jí tvrzené skutečnosti, a to předchozí zaměstnání u ministerstva vnitra, aktivitu na sociálních sítích apod. Teprve po prokázání tvrzených skutečností by se ministerstvo muselo zabývat tím, zda jsou obavy žalobkyně z návratu do vlasti důvodné a zda je reálné, aby si u státních orgánů její vlasti nový cestovní doklad opatřila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně obavy z návratu do vlasti za účelem opatření nového cestovního dokladu nijak relevantně nepodložila, pouze je tvrdila, nelze než konstatovat, že podmínky pro vydání cizineckého pasu nebyly splněny. II. Obsah žaloby 12. Žalobkyně má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. 13. Nezákonnost rozhodnutí spatřuje v porušení zásady zákonnosti dle § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaná dále nezjistila stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. Rovněž nezjistila všechny rozhodné okolnosti a nevyšla tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci dle § 50 odst. 2 a odst. 3 správního řádu. 14. Podle žalobkyně byla její žádost posouzena zcela formálně. Žalobkyně uvedla subjektivní důvod, který jí znemožňuje vyřízení cestovního pasu na území Běloruska, respektive zakládá její důvodnou obavu, že jí vyřízení bude znemožněno. Situace v Bělorusku se navíc ještě vyostřila v souvislosti s ozbrojeným napadením Ukrajiny. Změna situace, která nastala v době od podání předmětné žádosti, zcela jednoznačně potvrzuje obavu žalobkyně. Tento subjektivní důvod je v příčinné souvislosti s objektivním důvodem. 15. Žalovaná podle žalobkyně pochybila, pokud své rozhodnutí opřela o absenci listinného důkazu. Tím učinila rozhodnutí nepřezkoumatelným a nezákonným, neboť vůbec neposoudila stav věci v souvislosti s postojem Běloruska k současné politické situaci a přijatými sankcemi ze strany České republiky. 16. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se pronásledování a výkladu Ženevské úmluvy z roku 1951. Má z ní vyplývat, že žadatel o mezinárodní ochranu nemusí být nutně obětí pronásledování, nýbrž postačí, aby pociťoval „odůvodněné obavy z pronásledování“. 17. Žalobkyně dále zopakovala, že současná politická situace v Bělorusku, které je otevřeným spojencem a podporovatelem Ruska, je daleko závažnější a nebezpečnější než v minulosti, zvlášť pro běloruské občany žijící v zahraničí. 18. Žalobkyně dále uvedla, že při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého právního předpisu. III. Vyjádření žalované 19. Žalovaná zopakovala, že důvodem zamítnutí žaloby bylo neprokázání žalobkyní tvrzených skutečností. Žalobkyně toliko poukázala na obecně známé skutečnosti o politické situaci v Běloruské republice, nijak však neprokázala svá tvrzení o tom, že pracovala na ministerstvu vnitra. Neprokázala ani svou aktivitu na sociálních sítích. 20. Žalovaná sice nepochybuje o tom, že existují případy, kdy běloruské úřady požadované doklady nevystaví či je vystavit odmítnout, nebo že návrat do Běloruské republiky může být pro některé její občany skutečně spojen s určitým rizikem. V takových případech je však třeba důvody těchto obav doložit, což žalobkyně neučinila. 21. Z § 133 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), je dle žalované zřejmé, že povinnost doložit skutečnosti, které žalobkyni bránily opatřit si cestovní doklad, ležela na straně žalobkyně. Žalobkyně však svá tvrzení nijak nedoložila. Proto nemohlo být k pouhým tvrzením žalobkyně přihlédnuto. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 22. Soud dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 23. Soud rozhodl o žalobě postupem podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního, tedy bez nařízení