8 As 145/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 55/2021- 91 - text 10 15 A 55/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: ČD – Informační Systémy, a.s., IČO: 24829871 sídlem Pernerova 2819/2a, Praha 3 zastoupena advokátem Mgr. Štěpánem Schenkem sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7 za účasti této osoby zúčastněné na řízení: Hlídač státu, z.ú., IČO: 05965527 sídlem Velenovského 648, Mnichovice zastoupena advokátem Mgr. Radkem Pokorným sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2021, č. j. UOOU-04103/20-11 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zrušil v přezkumném řízení zahájeném z podnětu organizace Hlídač státu, z.ú. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“ či „žadatel“) rozhodnutí představenstva žalobkyně [poznámka soudu: přestože žalobkyně rozhodovala formou sdělení, soud v nyní posuzované věci označuje tato sdělení za rozhodnutí] ze dne 1. 9. 2020, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalobkyně o odmítnutí žádosti osoby zúčastněné na řízení o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), a to z důvodu jeho nicotnosti ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). II. Napadené rozhodnutí a dosavadní průběh řízení 2. Osoba zúčastněná na řízení požádala dne 17. 7. 2020 žalobkyni na základě informačního zákona o poskytnutí následujících informací: (i) Plný text posudku či posudků, které má žalobkyně k dispozici v souvislosti s plánovanou koupí společnosti CHAPS spol. s r.o. (dále jen „CHAPS“) a dalších společností ze skupiny CHAPS (ČSAD SVT, Praha, INPROP a SVT Slovakia). (ii) Písemnost či email, kterým bylo zahájeno jednání o koupi společnosti CHAPS a ostatních. (iii) Veškeré podklady zaslané dozorčí radě a představenstvu společnosti České dráhy, a.s., v souvislosti s plánovanou koupí společnosti z bodu (i). (iv) Odhadní a doporučenou částku nákupu společnosti z (i), která byla doporučena ke schválení představenstvu a dozorčí radě žalobkyně a České dráhy, a.s. (v) Konečná cena akvizice společnosti CHAPS a příp. souvisejících dalších společností, struktura ceny v široce chápaném významu (časová výplata, měna, převod aktiv a majetku). (vi) a) počet zaměstnanců společnosti CHAPS a dalších spolupracovníků či fyzických osob na fakturu nebo dohodu, a to ke dni akvizice společnosti, k 30. 6. 2018, 31. 12. 2018, 30. 6. 2019, 31. 12. 2019 a 30. 6. 2020 b) počet dalších spolupracovníků/fyzických osob na fakturu či dohodu ke stejným datům. 3. Na žádost osoby zúčastněné na řízení žalobkyně reagovala podáním ze dne 27. 7. 2020, kterým žádosti odmítla vyhovět. Své kroky odůvodnila tím, že není povinným subjektem podle § 2 odst. 1 informačního zákona. Nadto považuje požadované informace za součást svého obchodního tajemství, informace by tedy nemusela poskytnout ani za předpokladu, že by povinným subjektem byla (§ 9 odst. 1 informačního zákona). 4. Osoba zúčastněná na řízení se proti takovému vyřízení žádosti dne 19. 8. 2020 odvolala. Představenstvo žalobkyně přípisem ze dne 1. 9. 2020 postup žalobkyně aprobovalo. Usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. UOOU-04103/20-2 žalovaný k podnětu žadatele rozhodl podle § 95 odst. 1 správního řádu o zahájení přezkumného řízení a zrušil rozhodnutí představenstva žalobkyně ze dne 1. 9. 2020, neboť dospěl k závěru, že je v rozporu s právními předpisy. Následně žalovaný prohlásil rozhodnutí žalobkyně v přezkumném řízení za nicotné, neboť představenstvo žalobkyně nemělo s ohledem na § 20 odst. 5 informačního zákona pravomoc o věci rozhodovat. V napadeném rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně je veřejnou institucí, neboť u ní převažují veřejné prvky ve smyslu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, které jsou typické pro veřejnou instituci. Následně rozhodnutím ze dne 10. 5. 2021, č. j. UOOU-04103/20-12 podle § 20 odst. 4 písm. b) informačního zákona a § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodnutí žalobkyně ze dne 27. 7. 2020 zrušil a věc vrátil žalobkyni k novému projednání (dále jen „rozhodnutí žalovaného o odvolání“). III. Žaloba 5. Žalobkyně v žalobě nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení (skutkový stav věci) a obsah napadeného rozhodnutí. Má za to, že správní orgán zasáhl do jejího práva na informační sebeurčení a práva na podnikání, neboť se nepovažuje za veřejnou instituci, resp. za povinný subjekt dle informačního zákona. 6. Poukázala na svoji specifickou pozici, kdy je jednak adresátem ukládané povinnosti (tedy účastníkem řízení svého druhu), jednak vystupuje jako správní orgán I. stupně (alespoň dle názoru žalovaného). Pokud by bylo žalobkyni při soudním přezkumu odepřeno postavení účastníka sui generis, došlo by k neospravedlnitelnému zásahu do jejích práv. Z tohoto důvodu je přesvědčena, že je aktivně legitimována k podání žaloby. 7. K meritu věci uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, ba dokonce nicotné. Žalovaný neměl pravomoc toto rozhodnutí vůbec vydat, neboť žalobkyně není povinným subjektem dle informačního zákona. 8. Žalobkyně vyšla z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06. Poukázala na to, že je soukromoprávním subjektem, jehož poměry se řídí zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k“). K jejímu založení došlo jinou obchodní společností, tedy bez ingerence státu, který může pouze prostřednictvím společnosti České dráhy, a. s. (dále jen „společnost České dráhy“) vykonávat svá akcionářská práva. Orgány žalobkyně jsou voleny podle stanov, žalobkyně nepodléhá žádnému státnímu dohledu. Účelem jejího zřízení je zisk, nikoliv plnění veřejných cílů. Nedisponuje ani nehospodaří s veřejnými prostředky, ani se nijak nepodílí na výkonu veřejné moci. 9. Žalobkyně dále odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, ze kterého vyplývá, že zásadně nelze přiznat postavení veřejné instituce dle § 2 odst. 1 informačního zákona společnosti, jejíž postavení se řídí z. o. k. Je toho názoru, že u ní nejsou splněna všechna kritéria vymezená judikaturou Ústavního soudu. Nejvíce přitom zdůraznila páté kritérium judikaturního testu, tedy účel dané instituce, který dle jejího názoru může převážit nad ostatními. 10. Nad rámec uvedeného konstatovala, že požadované informace naplňují všechny znaky obchodního tajemství. Poskytnutím těchto informací by mohlo dojít ke znevýhodnění pozice žalobkyně na trhu. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 12. K otázce své příslušnosti k vedení řízení o odvolání žadatele uvedl, že žalobkyně je povinným subjektem, u kterého nelze určit nadřízený správní orgán dle § 178 správního řádu. S ohledem na tuto skutečnost je pro účely informačního zákona nadřízený orgán určen dle § 20 odst. 5 téhož zákona. 13. Dále odkázal na své rozhodnutí a zdůraznil, že jediným akcionářem žalobkyně jsou České dráhy a zřizovatelem byla společnost ČD Telematika, a.s. Žalovaný řádně posoudil všechny aspekty žalobkyně a na jejich základě dospěl k závěru o jejím převažujícím veřejném charakteru. Stát se sice jako společník musí řídit soukromým právem, ale nadále skrz výkon svého vlastnického práva naplňuje veřejné politiky. Stát určuje prostřednictvím Českých drah, kdo bude členem představenstva a dozorčí rady žalobkyně, má tedy výlučný vliv na vytváření jejích orgánů. České dráhy jsou ovládající osobou žalobkyně, a stát proto skrze tuto společnost vykonává efektivní dohled nad činností žalobkyně. U žalobkyně zároveň převažují činnosti s veřejným přesahem, neboť většinu svých služeb poskytuje společnostem Skupiny České dráhy. 14. Námitky směřující proti ohrožení konkurenčního prostředí či nedůvodnému znevýhodnění oproti jiným podnikatelským subjektům nepovažoval žalovaný za relevantní, přičemž svůj závěr opřel o odborné publikace. 15. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že žalobkyně běžně zveřejňuje smluvní dokumenty v Registru smluv a odkázal na zákonnou úpravu tohoto registru. Nad rámec uvedeného se obsáhle vyjádřil s odkazem na četnou judikaturu též k náležitostem obchodního tajemství a vysvětlil, proč je přesvědčen, že ani tuto otázku žalobkyně dostatečně neposoudila. V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 16. Osoba zúčastněná na řízení navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 17. Konstatovala, že žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí řádně posoudil a odůvodnil všechny relevantní skutečnosti, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně je veřejn