2 Afs 178/2016 — Nejvyšší správní soud

15 Af 15/2022- 70 - text  19 15 Af 15/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyní Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: Rentor racing team s.r.o., IČO: 07678703 se sídlem Salvátorská 931/8, Praha 1 – Staré Město zastoupený advokátem JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D. se sídlem Bohumínská 1227/98, Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2022, č. j. 37425/22/5100-41453-712735 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 24. 11. 2022 podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto usnesení (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil výrok prvostupňového rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 2. 2022 č.j. 856493/22/2001-80542-111722, a to tak, že výrok o nevyhovění návrhu žalobce na vyloučení majetku z daňové exekuce nahradil výrokem, podle něhož se řízení zahájené návrhem na vyloučení majetku z daňové exekuce ze dne 8. 11. 2021, který byl u správce daně podán dne 9. 11. 2021 a zaevidován pod č.j. 8604982/21, zastavuje. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že správce daně vydal dne 8. 10. 2021 šest exekučních příkazů na prodej movitých věcí daňového subjektu NewOptions s.r.o., se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, DIČ: CZ09270752 (dále jen „NewOptions“ nebo „daňový dlužník“), jimiž nařídil daňovou exekuci prodejem movitých věcí k vymožení nedoplatků blíže specifikovaných v jednotlivých exekučních příkazech. Na základě dožádání správce daně provedl dne 8. 10. 2021 Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II (dále též jen „dožádaný správce daně“) soupis vozidel ve vlastnictví daňového dlužníka, a to motocyklu BMW C 400 X, RZ: 9T0747, automobilu Volkswagen Crafter, RZ: 3AD2194, automobilu Morelo Palace 90 M, RZ: 9T65101 a automobilu Mercedes Benz třídy V, RZ: 6AX7473 (dále jen „předmětná vozidla“). Předmětná vozidla byla dožádaným správcem daně sepsána do protokolu o soupisu movitých věcí č. j. 3682181/21/3202-80542-803471 (dále jen „protokol o soupisu věcí“), který podepsal také pan J. V., jediný jednatel žalobce. 3. Dne 9. 11. 2021 byl správci daně doručen návrh žalobce na vyloučení majetku – předmětných vozidel z daňové exekuce. O tomto návrhu rozhodl správce daně rozhodnutím ze dne 14. 2. 2022, č. j. 856493/22/2001-80542-111722 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že návrhu na vyloučení předmětných vozidel z daňové exekuce nevyhověl a předmětná vozidla z daňové exekuce nevyloučil. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. V průběhu odvolacího řízení dospěl žalovaný na rozdíl od správce daně k závěru, že nebyly splněny podmínky pro meritorní rozhodnutí o žalobcově návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, neboť žalobce tento návrh podal opožděně. Žalovaný proto prostřednictvím písemnosti označené jako „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“ ze dne 15. 8. 2022 seznámil žalobce s předmětnými skutečnostmi a současně ho vyzval k uplatnění jeho práva vyjádřit se k nim, což žalobce učinil. Dne 14. 9. 2022 bylo žalovaným zaevidováno jeho vyjádření k výsledkům odvolacího řízení, v němž se žalobce vyjádřil k právním závěrům uvedeným v seznámení, k počátku běhu subjektivní lhůty dle § 179 odst. 4 daňového řádu a k tomu, že pokud měl žalovaný pochybnosti o vlastnictví předmětných vozidel, mohl postupovat dle § 99 odst. 1 daňového řádu. K tomu žalobce dodal, že podal žalobu na určení vlastnictví předmětných vozidel. Mj. ve vztahu k počátku běhu subjektivní lhůty pro podání návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce pak žalobce navrhl svědeckou výpověď pana M. V. 4. Žalovaný následně shrnul, že žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí uplatnil tyto námitky: a) Argumentace správce daně je opřena o nesrovnalosti, které neodůvodňují, že žalobce nebyl faktickým vlastníkem předmětných motorových vozidel. Vlastníkem předmětných vozidel je žalobce. Nelze souhlasit se závěrem správce daně, že smlouvy a doklady byly vytvořeny účelově s cílem navodit dojem o převodu vlastnického práva na žalobce. b) Správce daně postupoval v rozporu s § 579 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když k námitce absolutní neplatnosti kupní smlouvy bez dalšího přihlédl, ačkoliv mu byla jednoznačně prokázána vůle obou smluvních stran vtělená do kupní smlouvy, jakož i skutečnost, že smluvní strany se v souladu s obsahem kupní smlouvy chovaly, žalobce zaplatil celou kupní cenu a předmětná motorová vozidla měl ve své držbě. Správci daně nepřísluší posuzování platnosti smluv uzavřených dle soukromého práva. c) Správce daně se nevypořádal se skutečností, že předmětná vozidla se nacházela v Opavě v areálu žalobce. d) Úvaha správce daně stran neprovedení zápisu do registru vozidel je vadná až zavádějící. e) Prvostupňové rozhodnutí trpí nedostatečným zjištěním skutkového stavu, zjevnými nezákonnostmi, nepřezkoumatelností a zjevnými vnitřními rozpory. Ve vyjádření k výsledkům odvolacího řízení pak žalobce dále namítl, že: f) Odvolací orgán může o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce rozhodnout meritorně také po uplynutí subjektivní lhůty dle § 179 odst. 4 daňového řádu za podmínky, že neuběhla objektivní lhůta. Ve věci totiž nelze rozhodnout bez zkoumání možnosti vydání rozhodnutí ex officio. g) Z protokolu o soupisu věcí nevyplývá, že by žalobce obdržel kopii tohoto protokolu, a dále že by měl možnost se seznámit detailním způsobem s celým obsahem protokolu takovým způsobem, aby měl dostatečnou oporu pro podání návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. Žalobce neměl dostatečné povědomí o tom, kdo fakticky provádí daňovou exekuci a z jakého důvodu tak činí. h) Žalobce nemohl zasahovat do protokolu o soupisu věcí, aby korigoval vyjádření správce daně, či podávat námitky proti obsahu protokolu a nebyl dostatečným způsobem poučen o možnosti podání řádného opravného prostředku. Žalobce je přesvědčen, že již v den provádění daňové exekuce podal návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce přímo správci daně, ale ten tuto skutečnost z nepochopitelného důvodu nezaznamenal v protokolu o soupisu věcí ani v samostatném protokolu o ústním jednání. K prokázání těchto skutečností žalobce navrhl svědeckou výpověď pana M. V. Žalobce má za to, že veškeré relevantní informace o prováděné daňové exekuci se dozvěděl až dne 7. 3. 2022 v rámci nahlížení do spisu. Dle jeho názoru od tohoto data měla běžet subjektivní lhůta pro podání návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. i) Pokud měl odvolací orgán pochybnosti o vlastnictví vozidel, mohl postupovat dle § 99 odst. 1 daňového řádu. Přestože odvolací orgán takto nepostupoval, podal žalobce dne 8. 4. 2022 žalobu na určení vlastnictví předmětných vozidel u Obvodního soudu pro Prahu 1, kde je řízení vedeno pod sp. zn. 75 C 68/2022. I v rámci tohoto řízení vystupuje daňový dlužník konzistentně tak, že vozidla nejsou v jeho vlastnictví. 5. Před vlastním vypořádáním odvolacích námitek žalovaný poznamenal, že daňový řád stanoví v § 179 odst. 4 lhůtu, ve které má osoba, která není příjemcem exekučního příkazu (v daném případě žalobce), možnost podat návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce. Při posuzování návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce je nutné zkoumat nejdříve dodržení lhůty k podání návrhu, a teprve za podmínky, že návrh byl podán včas, zkoumat „věc samu“, tj. zda žalobce je či není vlastníkem majetku postiženého exekucí. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2019, č. j. 2 Afs 26/2018-38, smyslem a účelem lhůty dle § 179 odst. 4 daňového řádu je podpořit rychlost postupu exekuce a přimět toho, jenž by se domníval, že bez zákonného důvodu je exekučně postihován jeho majetek, aby co nejdříve svoji výhradu relevantním způsobem uplatnil. Zákonným důsledkem otálení dotyčné osoby je ztráta její možnosti postup podle uvedeného ustanovení uplatnit. 6. Žalovaný konstatoval, že v návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce žalobce ke skutečnosti, kdy se dozvěděl o tom, že na jeho majetek byla nařízena daňová exekuce, nesdělil ničeho. Správce daně se s ohledem na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí očividně touto otázkou a s tím související včasností podání návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nezabýval. Žalovaný po posouzení předloženého spisového materiálu, zejména obsahu protokolu o soupisu věcí včetně jeho příloh a nahlédnutí do obchodního rejstříku žalobce zjistil, že jediným jednatelem a současně jediným společníkem žalobce (od 6. 12. 2018) je Ing. J. V. Jmenovaný byl přítomen sepisu předmětných vozidel do protokolu o soupisu věcí dne 8. 10. 2021, což plyne ze str. 2 předmětného protokolu. Nelze také pře