3 Ads 123/2008 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 12/2023- 29 - text 7 17 Ad 12/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalované: Česká republika – Městský soud v Brně se sídlem Brno, Polní 39 Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky se sídlem Praha 3, Vinohradská 2577/178 o žalobě proti rozhodnutím rozhodčího orgánu Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky ze dne 26. 5. 2023, č. j. ZP-0518906/2023-2, a ze dne 26. 5. 2023, č.j. ZP-0518906/2023-1, takto: I. Rozhodnutí rozhodčího orgánu Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky ze dne 26. 5. 2023, č. j. ZP-0518906/2023-2, a ze dne 26. 5. 2023, č. j. ZP-0518906/2023-1, se zrušují a věci se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení obou v záhlaví uvedených rozhodnutí rozhodčího orgánu Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky (dále jen „rozhodčí orgán“), kterými bylo rozhodnuto o žádostech žalobce o prominutí penále ze dne 14. 4. 2023 tak, že penále vyměřené na základě kontroly provedené dne 26. 4. 2023, č. j. ZPMV-1543054/2023-2, kontrolované období 1. 10. 2018 – 31. 3. 2023 ve výši 154 870 Kč, respektive dne 26. 4. 2023, č. j. ZPMV-1543054/2023-3, kontrolované období 22. 11. 2011 – 30. 9. 2018 ve výši 73 752 Kč se snižuje v prvém případě na 108 400 Kč a ve druhém případě na 51 600 Kč. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobce uvedl, že žalovaná v dubnu 2023 vyměřila žalobci penále ve výši 228 662 Kč za pozdní úhradu pojistného za pojištěného zaměstnance. Žalobce požádal o prominutí penále, neboť pojistné bylo uhrazeno teprve po právní moci rozsudku o zaplacení náhrady ušlé mzdy za dobu od 1. 1. 2015 do 30. 4. 2019 (viz rozhodnutí Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 12 C 215/2016-252, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2022, č. j. 49 Co 107/2021-305). Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 12. 2022. V návaznosti na § 47 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v majetkových vztazích (dále jen „zákon o majetku“), žalobce nemohl uhradit pojistné dříve a mohl tak učinit až po 12. 12. 2022. Právě z tohoto důvodu žalobce podal žádost o odstranění tvrdosti zákona a o prominutí penále, neboť by bylo zcela nelogické a v rozporu se smyslem a účelem zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), aby plátci zdravotního pojištění bylo uloženo hradit penále, ačkoli plátce z důvodu stanoveného jiným zákonem, tj. zákonem o majetku, nemohl pojistné uhradit. 3. Namítal, že žalovaná v napadených rozhodnutích neuvedla, jakými úvahami byla vedena, pokud prvotně vyměřenou částku snížila vždy na 70 %. Žalovaná toliko sdělila, že vzala v potaz důvody uváděné žalobcem v žádosti, jakož i přiložené důkazy, avšak blíže není pro žalobce srozumitelné, proč žalovaná rozhodla právě takovýmto způsobem. Žalobce byl toho názoru, že i na rozhodnutí o odstranění tvrdosti je nutno aplikovat § 68 odst. 3 správního řádu. Tvrdil, že se žalovaná nevypořádala s jeho tvrzeními obsaženými v žádosti o odstranění tvrdosti zákona. Takovýto postup je však v rozporu jak s uvedeným ustanovením správního řádu, tak s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 3 Ads 123/2008. III. Vyjádření žalované k podané žalobě a související vyjádření 4. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 5. Předně odkázala na povinnost vymáhat na plátci zaplacení pojistného včetně penále, nezaplatí-li plátce pojistné ve stanovené výši a včas podle § 8 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. Dále stručně shrnula skutkové okolnosti případu. Uvedla, že rozhodčí orgán v souladu s § 53a zákona č. 48/1997 Sb. nejprve posoudil, zda není splněn některý z důvodů podle § 53a odst. 3 tohoto zákona, pro který by musela být žádost ze zákona zamítnuta. Takový důvod nebyl zjištěn. Podle § 53a odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. může rozhodčí orgán odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při vyměření přirážky k pojistnému nebo předepsání penále. Je na správním posouzení, zda bude žádosti vyhověno zcela, částečně, nebo zda bude zamítnuta. Zákon nestanoví konkrétní částku, o kterou by mělo být vyměřené penále sníženo. Jedná se o diskreční pravomoc rozhodčího orgánu, který je oprávněn samostatně posoudit žádost a v mezích správního uvážení o ní rozhodnout, přičemž musí dbát, aby přijaté rozhodnutí odpovídalo okolnostem daného případu. Současně musí dbát, aby nedošlo k porušení zásady rovnosti před zákonem. Podle § 53a odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. není na prominutí penále právní nárok. 6. Rozhodčí orgán rozhodl o částečném vyhovění žádosti, kdy za adekvátní považoval prominutí penále ve výši 30 % dlužného penále s následným zaokrouhlením. Při rozhodování byl rozhodčí orgán veden zásadou legitimního očekávání. Za tímto účelem disponuje rozhodčí orgán pomocným dokumentem „Pravidla pro rozhodování rozhodčího orgánu ZP MV ČR o žádostech o odstranění tvrdosti“ (dále jen „pravidla pro rozhodování“), který v případě právnických osob obsahuje procentuální vyjádření snížení penále ve výši 30 %. Od uvedených pravidel pro rozhodování je možné se odchýlit po individuálním posouzení žádosti, pokud žádost o odstranění tvrdosti zákona obsahuje specifické okolnosti, jež odůvodňují prominutí penále ve vyšší míře. V případě žalobce nebylo shledáno, že by takové specifické okolnosti existovaly. 7. Žalovaná tvrdila, že způsob rozhodování o žádostech o odstranění tvrdosti zákona je dostatečně a adekvátně upraven zákonem č. 48/1997 Sb., přičemž se nejedná o správní řízení a na toto rozhodování nelze aplikovat subsidiární použití správního řádu. Zákon č. 48/1997 Sb. je zvláštním zákonem ve smyslu § 1 odst. 2 správního řádu, který mimo jiné specifikuje zákonné podmínky rozhodování, ale taktéž vylučuje možnost podat odvolání či obnovu řízení. Z těchto skutečností žalovaná dovodila, že nejsou naplněny důvody pro použití správního řádu. 8. Žalovaná uvedla, že rozhodnutím rozhodčího orgánu se nezakládají, nemění ani neruší práva nebo povinnosti. Tedy ani na základě této skutečnosti nelze považovat úkon rozhodčího orgánu za rozhodnutí ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že rozhodnutí se posuzuje materiálně, nikoli formálně, tedy nezáleží na tom, jak je právní akt označen, ale je podstatný jeho obsah. Z uvedeného nelze dovozovat, že by se na rozhodnutí rozhodčího orgánu měla vztahovat ustanovení o náležitostech podle správního řádu. 9. K námitce nevypořádání tvrzeních žalobce obsažených v žádosti žalovaná uvedla, že žádost obsahovala pouze popis skutkových okolností. Žalovaná vzala při rozhodování tyto důvody v potaz, jakož i předložené důkazy, a také zohlednila, že rozhodnutím ze dne 23. 11. 2018, č. j. ZP-325546/2018, bylo již jednou o odstranění tvrdosti zákona při vyměřování penále za kontrolované období od 1. 11. 2011 do 30. 9. 2018 rozhodnuto. V tomto rozhodnutí byla zohledněna skutečnost, že žalobce odváděl pojistné na účet jiné zdravotní pojišťovny, za což bylo podle tehdy platných pravidel pro rozhodování sníženo penále na částku 5 000 Kč. V nyní projednávané věci však k placení pojištění vůbec nedocházelo. Žalovaná považovala svá rozhodnutí za dostatečně odůvodněná, přičemž z nich je zřejmé, jaké skutečnosti byly zohledňovány. 10. V žádosti nebylo tvrzení žalobce, že nemohl odvést platby pojistného do právní moci rozsudku, opřeno o žádné důvody. Ty byly uvedeny až v žalobě. Žalovaná byla toho názoru, že § 47 zákona o majetku není přiléhavý a nijak z něj nevyplývá nemožnost žalobce uhradit zdravotní pojištění. Naopak stanovuje povinnost jednat s odbornou péčí a postupovat podle právních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. Žalobce v postavení státního orgánu vykonávajícího soudní moc si měl být vědom své povinnosti poskytnutí náhrady platu zaměstnanci, se kterým neplatně rozvázal pracovní poměr, a tedy i povinnosti odvést pojistné na zdravotní pojištění. O neplatnosti rozvázání pracovního poměru bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 12 C 374/2015, a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 49 Co 367/2017, který nabyl právní moci dne 2. 5. 2019. Přestože neplatnost rozvázání pracovního poměru byla po nabytí právní moci tohoto rozsudku nepopiratelně určena, žalobce své závazky vůči zdravotní pojišťovně nijak neřešil. 11. Žalovaná uzavřela, že vzala uvedené skutečnosti v potaz a neshledala důvod odchýlit se od své dlouhodobé rozhodovací praxe. V rozhodnutích uvedla důvody, které ji k danému závěru vedly. Obě napadená rozhodnutí obsahují výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníka řízení. Při rozhodování byly dodrženy všechny zákonné požadavky i meze správního uvážení. Napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení neobsahuje vady,