6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

19 A 17/2023- 24 - text 7 19 A 17/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: H. F., narozená dne X státní příslušnost Ukrajina zastoupená advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2023, č. j. CPR-20150-3/ČJ-2023-930310-V240 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2023, č. j. CPR-20150-3/ČJ-2023-930310-V240 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 28. 4. 2023, č. j. KRPA-24765-22/ČJ-2022-000022-ZAM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobkyni uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba zákazu pobytu v délce jeden rok, zároveň bylo rozhodnuto, že se na účastníka vztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Žalobkyně namítala, že není pravdou, že by se v případě žalobkyně jednalo o výkon nelegální práce. Žalobkyně nevykonávala v místě pobytové kontroly žádnou pracovní činnost. V místě pobytové kontroly se byla pouze informovat o možnosti budoucího pracovního uplatnění. V rozporu se závěry napadeného rozhodnutí tudíž nebylo zřejmé, že žalobkyně vykonávala činnost, ke které potřebuje povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu. Žalobkyně se nenacházela v žádném pracovním poměru a v prostorách pekařství K. na adrese V., 110 00 Praha 1, se nevěnovala žádné pracovní ani výdělečné činnosti. V případě žalobkyně tedy nebyly dány zákonné důvody pro uložení správního vyhoštění. 3. Žalobkyně zdůraznila, že situace na Ukrajině se velmi vyostřila s ohledem na přímou vojenskou invazi ruského vojska na území Ukrajiny (včetně plošného bombardování celého území Ukrajiny), v důsledku čehož započala dne 24. 2. 2022 otevřená válka mezi Ukrajinou a Ruskou federací, když se jedná o masivní mezinárodní válečný konflikt s tisíci mrtvých, a to nejen mezi vojáky, ale i mezi civilním obyvatelstvem. Tento ozbrojený konflikt již trvá více než-li šestnáct měsíců. Aktuální vývoj mezinárodního ozbrojeného konfliktu v domovské zemi - po 8 letech bojů - eskaloval v otevřenou válku s Ruskou federací. Je tak současně dána i důvodná obava, že v případě návratu do vlasti bude žalobkyně s vysokou pravděpodobností reálně ohrožena na svém životě. 4. Žalobkyně se na území ČR nachází z důvodu vypuknutí války na Ukrajině dne 24. 2. 2022, kdy žalobkyně nemohla objektivně s ohledem na probíhající válku vycestovat z území schengenského prostoru. 5. Žalobkyně též obecně namítala porušení § 3, § 50 odst. 2 a § 2 odst. 1, 3, 4 správního řádu. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za podrobné, přezkoumatelné a podložené relevantními podklady. Protiprávní jednání žalobkyně bylo náležitě zjištěno. Ve svém postupu neshledal žádné pochybení, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 7. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 8. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě skutečnosti, že žalobkyně minimálně od 3. 1. 2022 do 19. 1. 2022, kdy byla kontrolována, v provozovně pekařství K. na adrese Vodičkova 11, Praha 1, vykonávala výdělečnou činnost spočívající v provádění úklidových prací, aniž by k této činnosti na území České republiky disponovala příslušným povolením k zaměstnání, čímž naplnila skutkovou podstatu uvedenou v ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců, neboť byla na území České republiky zaměstnána bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání. 9. Proti prvostupňovému rozhodnutí o správním vyhoštění podala účastnice řízení odvolání, ve kterém namítla, že není pravdou, že by se v jejím případě jednalo o nelegální práci. V místě pobytové kontroly nevykonávala žádnou pracovní činnost, ale byla se zde pouze informovat o možnosti budoucího pracovního uplatnění. Nenacházela se v pracovním poměru a v prostorách pekařství se nevěnovala žádné pracovní ani výdělečné činnosti. Poukázala též na vyostřenou situaci ve vlasti. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal, tvrzení odvolatelky neobstojí v kontextu se skutkovým stavem, který byl zjištěn v rámci vedeného řízení. Nejenže byla účastnice řízení přímo kontrolována policejní hlídkou při pracovní činnosti spočívající v úklidových pracích v prostorách pekařství K., ale následně svou výpovědí do protokolu o výslechu účastníka správního řízení, který byl s účastnicí řízení sepsán za přítomnosti tlumočníka dne 19. 1. 2022, nejenže pracovní činnost nepopírala, ba naopak svou výpovědí popsala okolnosti její pracovní činnost v provozovně. Účastnice řízení uvedla, že práci si našla přes inzerát, pracovat začala dne 3. 1. 2022, pracovala dle potřeby na zavolání 9 až 10 hodin denně. Pracovní smlouvu sepsanou neměla a pracovat chtěla do konce ledna. V pekařství uklízela. Na penězích se domluvila s paní N., která ji měla na starosti, slíbila jí 90 Kč na hodinu, peníze měla dostat od ní. Oblečení měla svoje a pracovní potřeby byly v pekařství. Živnostenský list ani pracovní povolení neměla. Za jakých podmínek zde mohla pracovat, věděla. 11. S ohledem na výše uvedené, je zřejmé, že účastnice řízení v době kontroly nebyla v prostorách pekařství K. se pouze informovat o možnosti budoucího pracovního uplatnění, ale docházela sem pravidelně již od 3. 1. 2022, kdy zde na základě sjednané ústní dohody vykonávala úklidové práce. Účastnice řízení vykonávala práci osobně, ve vztahu podřízenosti a pod vedením jiných osob a za sjednanou odměnu. Není tedy pochyb o tom, že pracovní činnost účastnice řízení v prostorách pekařství K. jednoznačně naplňuje znaky závislé práce a její pracovní činnost lze zcela jednoznačně podřadit pod pojem zaměstnání. Žalovaný proto uzavřel, že žalobkyně minimálně od 3. 1. 2022 do 19. 1. 2022 byla na území České republiky zaměstnána bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, a svým jednáním tak naplnila podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců. 12. K tvrzení účastnice řízení, že se na území České republiky nachází z důvodu vypuknutí války na Ukrajině, kdy nemohla s ohledem na probíhající válku vycestovat z území schengenského prostoru, žalovaný uvedl, že s tímto tvrzením nesouhlasí, neboť správní řízení bylo zahájeno dne 19. 1. 2022 a původní rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno téhož dne, tedy ještě před započetím válečného konfliktu na Ukrajině dne 24. 2. 2022. Její vycestování nebylo ničím omezeno. Nicméně ze spisového materiálu je patrné, že po vydání rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 24. 5. 2022, č. j. CPR-11013-3/ČJ-2022-930310-V240, kterým bylo zrušeno původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně, byl spisový materiál doplněn o závazné stanovisko OAMP k možnosti vycestování účastnice řízení ze dne 20. 5. 2022, č. j. MV-93965-1/OAM-2022. Z tohoto závazného stanoviska plyne, že z důvodu probíhajícího mezinárodního válečného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskou federací není vycestování státních příslušníků Ukrajiny zpět na Ukrajinu možné. Napadeným rozhodnutím bylo sice účastnici řízení uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území Evropské unie, nicméně doba k vycestování nebyla určena. Tato bude stanovena, až pominou-li podle § 120a odst. 5 zákona o pobytu cizinců důvody znemožňující účastnicí řízení vycestovat, kdy bude vydáno nové rozhodnutí pouze ve věci stanovení lhůty pro vycestování. Za této situace tak nedochází k nucenému vycestování účastnice řízení. Účastnicí řízení v tomto ohledu zmiňovaná objektivní nemožnost vycestování zpět na Ukrajinu tudíž není relevantní, neboť za nynější situace jí nucené vycestování na Ukrajinu nehrozí. Rozhodnout o správním vyhoštění i v případě překážek vycestování je postup vyplývající přímo ze zákona (§ 120a odst. 4 zákona o pobytu cizinců), stejně se k problematice vyjádřil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 7 As 206/2015-36. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 13.